Dobrý den, vzhledem k tomu, že dnešní konference je jedním z vrcholů projektu Březen měsíc Internetu, dovolte mi alespoň několik slov o tom, co nás vlastně vedlo k jeho vyhlášení. Bylo to poznání, že schopnost využít možností Internetu se stává konkurenční výhodou nejenom firem a jednotlivců, ale dnes i už států. Všechno nasvědčuje tomu, že dochází k novému rozdávání karet. Zvládne-li Česká republika nástup moderních informačních technologií, může se zařadit mezi vyspělé státy. Pokud ne, tak nás čeká sestup k zemím, které budou nabízet světu zejména méně kvalifikovanou práci a surovinové zdroje.

Redakce Českomoravského Profitu se zabývá problematikou využití Internetu v podnikání systematicky už dva roky. Setkáváme se s tím, že zatím je velmi nedostatečná všeobecná informovanost o tom, co vlastně Internet je, v čem se dá využít, jak teď, v tuto chvíli, v tuzemských podmínkách může být užitečný. Proto jsme připravili projekt, který by měl tuto informovanost zlepšit. Hlavními partnery projektu se staly firmy AutoCont, Hewlett-Packard, IBM, Microsoft a PVT. Záštitu nad ním převzaly ministerstvo průmyslu a obchodu, Hospodářská komora, Svaz průmyslu a dopravy, Česká manažerská asociace. K projektu se připojily také další sdělovací prostředky a mnoho firem a institucí. Účastníci konference dostali v materiálech přílohu Profitu, ve které jsou shrnuty všechny akce, které se podařilo připravit na období března. Jde zejména o dny otevřených dveří, konference, semináře, zvýhodněné nabídky firem, týkající se zboží a výrobků, které mají nějakou souvislost s Internetem nebo které jsou nabízeny přes Internet. Pro některé z Vás může být zajímavá např. nabídka společnosti Česká vydavatelská pro Internet, že bude poskytovat služby Města a obce on-line pro všechny obce v České republice do konce roku 1998 zdarma. Během března bude uvedeno do provozu několik nových zajímavých internetových projektů. Rád bych se ještě zmínil, že oproti podzimu, kdy se začala celá akce připravovat, změnil se postoj vlády i některých státních orgánů k Internetu k lepšímu. Nedávno vznikla také Parlamentní iniciativa pro Internet a informační společnost. Přesto jsme teprve na začátku vytváření nového vztahu všech těchto orgánů k Internetu. Bude třeba zabývat se ještě mnoha otázkami, které jsou spojeny s jeho rozvojem a rozvojem informačních technologií v České republice. Tato konference si klade za cíl upozornit alespoň na některé z těchto otázek a naznačit možné cesty k řešení. Věříme, že tím přispějeme k hlavnímu cíli kampaně Březen měsíc Internetu a že alespoň trochu urychlíme rozvoj Internetu v České republice. Děkuji.

Předsedající:

Český překlad jeho vystoupení:

Děkuji vám, pane předsedo. Dobrý den, dámy a pánové. Nejdříve mi dovolte říci, že jsem velmi poctěn tím, že k vám, tomuto váženému publiku, mohu promluvit na téma Internet jako globální nástroj v informační společnosti.

Rád bych začal uvedením několika údajů o tom, jak se dnes díváme na postavení Internetu a proč je dnes Internet tam, kde je. Když si uvědomíte, že před pouhými dvaceti lety nebo pětadvaceti lety bylo na Internet připojeno maximálně 20 tisíc počítačů, v roce 1997 to bylo již více než 10 milionů počítačů. V roce 1993 jsme měli připojeno zhruba 18 až 20 milionů lidí - uživatelů Internetu, dnes je to již více než 100 milionů. Podle odhadů bude do roku 2000 na Internet připojeno 250 až 300 milionů uživatelů. A dovolte mi uvést ještě jedno číslo - odhaduje se, že v roce 1996 se prostřednictvím Internetu prodalo zboží a služby za zhruba 500 milionů dolarů. Podobné odhady pro rok 2000 značně kolísají, ale bude to něco mezi 5 až 10 miliardami dolarů, které budou směněny prostřednictvím Internetu za zboží či služby. Internet tedy nemůžeme ignorovat a právě proto jste tady. Ani vlády nemohou tento enormní vývoj nadále ignorovat. Vlastně bych doporučoval, abyste Internet nejen neignorovali, ale pokusili se jej aktivně využívat pro své vlastní účely. A jaké účely to jsou nebo by mohly být - o tom bych chtěl v několika následujících minutách mluvit.

Samozřejmě vedle našich dětí, kteří na Internetu surfují, je nejzajímavějším využitím Internetu jeho využití pro podnikatele, Pro podnikatele proto, že jim umožňuje uskutečňovat obchody, transakce mnohem efektivněji a účinněji než v minulosti. Mohou takto posílat faxy a dopisy, vést telefonní hovory. Je to tedy nástroj na zvyšování produktivity práce, je to nástroj na rozvíjení nových trhů a vlastně také na rozvíjení nových produktů. Dnes již existují společnosti, které podnikají výhradně na Internetu. Odhaduje se, že loni byly prostřednictvím Internetu uskutečněny transakce za zhruba 200 miliard dolarů a vytvořeny tisíce a tisíce nových pracovních příležitostí na celém světě. Podnikatelé mají tedy na využívání Internetu přirozený zájem proto, aby jejich podnikání bylo produktivnější. A Internet je pro tyto účely velmi výkonný nástroj.

Když hovořím o podnikání, není to podnikání, jak se často zjednodušuje, velkých mezinárodních společností. Internet odlišuje od jiných technologií, ostatních globálních technologií, jeden specifický prvek. Tím je příležitost pro menší podniky z celého světa, aby se na Internetu chovaly tak jako velké firmy. V minulosti bylo pro firmu velmi drahé podnikat také v zahraničí, ale dnes je to s pomocí Internetu celkem jednoduché. Řada podniků z České republiky se touto cestou již vydala a začíná získávat zkušenosti.

Ale, dámy a pánové, Internet není jen na podnikání. Pomocí Internetu se dají uskutečňovat nejen transakce - obchody. Existují další dvě oblasti, o kterých bych se chtěl zmínit, v nichž je použití Internetu nejen užitečné, ale může být také velmi důležitým faktorem pro podnik, společnost, město. Faktorem, který zefektivní poskytování služeb. Je to zdravotnictví a školství.

Mám tady zajímavou statistiku, pochází z USA, ale předpokládám, že je relevantní také pro mnoho evropských zemí. Pokaždé, když jde někdo k doktorovi, vlastně ne pokaždé, ale po každé třetí či čtvrté návštěvě u lékaře je třeba obnovit zdravotní záznamy pacienta. Znovu a znovu je třeba opakovat nejrůznější vyšetření, protože nejsou k dispozici drívější lékařské informace, výsledky testů apod. Třeba proto, že jsou v jiném městě, v jiné nemocnici atd. Takže zlepšení přístupu lékařů ke zdravotním záznamům je v mnoha zemích hlavním důvodem a cílem používání Internetu.

Existuje ještě jeden cíl, tím je vzdělávání. Domnívám se, že povinností každé společnosti či obce, která zajišťuje vzdělávací systém, má na starosti školy, je, aby pro mladou generaci zajistila dobrou informovanost o Internetu a přístup k němu.

Internet tedy není jen velmi důležitým nástrojem pro podnikání, ale také pro společnost. Nakonec bych chtěl ještě jednou připomenout, že je to celosvětový nástroj, že je to něco, čemu nikdo neunikne. Takže, pokud si máme shrnout současnou situaci - Internet je realita, Internet je na celém světě pro stovky milionů lidí.

Nyní bych chtěl přejít k jiné části, druhé části - co tato technologie ve skutečnosti znamená pro život, pro práci, pro nás, co jsme v Evropě.

Častokrát slyšíme, že začínáme žít v informační éře. A myslím, že většina z vás, co tady sedíte, s tím bude souhlasit, protože jinak byste tady neseděli. Ale co vlastně informační éra znamená ve skutečnosti, v praxi? Někdo spočítal, že přibližně každé tři roky se poznatky, které máme v celosvětovém měřítku k dispozici, zdvojnásobí. Každé tři roky se výsledky výzkumů, komerčních informací zdvojnásobí. Je to nepředstavitelné množství informací, které je třeba zvládnout, které je třeba dát k dispozici. Dovolte mi uvést ještě jednu malou statistiku. Bylo spočítáno, že dnes - na konci 20. století - na světě současně žije a pracuje více vědců, než tomu bylo po všechna staletí do roku 1920. Znamená to tedy, že k dispozici máme více a více informací, že probíhá více a více výzkumů.

Jediným způsobem, jak si s těmito informacemi poradit, je zpřístupnit je v digitální formě. Proto se domnívám, že více než v informační éře žijeme v éře digitální. A není to jen hudba na "cédéčkách", je to také přístup ke knihovnám, je to stále více služeb, které jsou přes Internet k dispozici a které se stávají součástí našeho každodenního života. Má to důležité důsledky pro způsob naší práce i způsob našeho života. A jak ti z vás, kteří mají dospívající děti, asi zjistili, stávají se běžnou realitou života také elektronické neboli digitální hry. Ačkoli by snad někteří rodiče viděli raději, kdyby si jejich děti přečetli nějakou knihu. Někdy je velmi obtížné dostat je z herny nebo od počítače. A řekl bych, že toto zaujetí digitální technikou je velmi důležité nejen pro naše děti, ale také pro nás samotné, abychom se seznámili s Internetem a s digitální masou informací, kterou nám poskytuje.

A to sebou samozřejmě nese své důsledky i pro naši každodenní práci. Již dnes vidíme, že přístupové body do Internetu jsou všude, nejen v kanceláři, ale také doma. Lidé začínají svůj čas využívat daleko pružněji, mohou pracovat doma a používat přístup do Internetu jako součást každodenního pracovního života. Tak je tomu například nejen v naší společnosti, ale i v jiných firmách. Není to jen posílání dopisů elektronickou poštou, je to také společná práce na projektech. Jeden z posledních softwarových vývojových projektů, které společnost IBM loni zahájila, zpracovává celosvětový vývojový tým, je to projekt pro jazyk Java. Abychom urychlili práci při vývoji nových aplikací, skládá se tento tým z lidí, kteří pracují na třech různých místech na světě. Jedna skupina je v Severní Americe, jedna v Indii a jedna v Evropě. Tito lidé pracují vlastně 24 hodin denně, ve všech časových pásmech. Po celý den, v každém osmihodinovém intervalu, kdy je někde na světě pracovní doba, je tento projekt aktivní. Když na jednom místě pracovní doba skončí a lidé jdou domů, prostě projekt předají dalšímu týmu v dalším světadíle.

Tímto způsobem se však nevyvíjí jen software. Například firma Ford takto vyvíjí automobilové díly. Informace týkající se softwaru, stejně jako automobilových dílů, jsou stále více digitální a práce s nimi probíhá na celém světě. Ale práce se rozděluje také v rámci jednotlivých organizací a někdy i v rámci několika menších organizací, které pracují na zadaných projektech. A právě zde vidím příležitost pro vaši zemi i ostatní evropské země. Malé a specializované týmy vyvíjející software nebo skupiny inženýrů z různých oborů mohou takto pracovat na projektech, které vyžadují vysoký stupeň specializace a také samozřejmě vysokou flexibilitu v čase, kdy je určitá část práce zapotřebí. Říká se tomu konec času a konec vzdáleností, ale dámy a pánové, ať už tomu budeme říkat takto nebo prostě jen nová příležitost, kterou nám Internet přináší, je to realita našeho života, je to něco, s čím se musíme konfrontovat, a navrhuji, abychom se s tím konfrontovali aktivně, nejen čekali, až se to stane.

S touto myšlenkou bych teď chtěl přejít k některým bodům, o nichž se domnívám, že právě v nich spočívá největší zodpovědnost státu a společnosti, této stále globálnější společnosti, tohoto stále globálnějšího světa, v němž informace přecházejí přes hranice a vlastně ty hranice často ignorují.

Nejste sami. Neustále se na každém trhu objevují noví konkurenti, někteří z těchto konkurentů se mohou objevit i v jiných státech. Nejsme tady sami, a proto se musíme postavit čelem ke globální ekonomice. Rád bych uvedl sedm bodů. Říkám jim vodítka, jsou to však vlastně body, které by se měly zvážit a které podle mého názoru spadají pod zodpovědnost státu a společnosti. Některé z nich budou muset řešit národní vlády nebo i mezinárodní organizace, jiné mohou a měly by být řešeny na lokální úrovni, regionálními úřady.

Bod číslo 1. Děti a investice do jejich vzdělání. Jestliže nebudeme více investovat do vzdělání a využívání techniky při vzdělávání - upřímně řečeno, v tomto směru je Evropa hodně pozadu za Amerikou - bude naše konkurenceschopnost v celosvětovém měřítku stále menší a menší. Mimochodem, v tomto ohledu se domnívám, že je to věcí lokálních úřadů, lokálních školských systémů nebo snad i celostátního školského systému. Neočekávejte moc pomoci z Bruselu nebo odjinud. Čím dále musíte jít, když žádáte o peníze, tím déle to obvykle trvá, než něco dostanete. Vím, že za chvíli bude přednesen další příspěvek na téma elektronická města, a jsem si jist, že očekáváte a jistě dostanete zajímavé informace o projektech Evropské unie. Ale chtěl bych v tomto směru upozornit, že technika se vyvíjí tak rychle, že někdy se změní dřív, než je projekt v Bruselu schválen. Takže musíte postupovat velmi rychle. Zaměřte se na vzdělání jako na klíčový bod.

Za druhé, ve vztahu k regulaci jednat rozumně a zodpovědně. Regulace má dvě strany. Především bych doporučoval co nejrychleji deregulovat telekomunikační průmysl. Když se podíváte na mapu Evropy, vidíte, že státy, které dnes nejlépe využívají Internet - tedy skandinávské země a především pak Velká Británie, patří mezi ty, které jako první deregulovaly telekomunikace. Výsledkem bylo neuvěřitelné snížení sazeb, nižší ceny za telekomunikační spojení. Zároveň však, jestliže chcete telekomunikace deregulovat, musíte zajistit stabilní rámec pro elektronický obchod. Aby bylo zajištěno, že informace, které se přes Internet předávají, smlouvy, které se přes Internet uzavírají, budou mít stejnou právní platnost jako ty, které jsou napsány na papíře. Klíčovým slovem je zde digitální podpis a domnívám se, že hlavní zodpovědností národních vlád je přijmout zákon o digitálním podpisu.

Za třetí, zajistit bezpečnost a důvěrnost informací. Nechci se tímto tématem dlouho zabývat, ale je naprosto nezbytné, aby byla důvěrnost informací přenášených na Internetu a jiných sítích přinejmenším tak zajištěna, jako je zajištěna důvěrnost informací v telekomunikačním styku, v hlasovém telefonním provozu. A dalším aspektem, který musí být zaručen, je pochopitelně bezpečnost dat.

Za čtvrté, i když může být velmi lákavé zavést nové daně na internetové podnikání, na tento nový druh podnikání, velmi bych doporučoval, aby vláda tomuto lákání odolala. Prostě proto, že by to přiškrtilo tento nový a vznikající obor v samotném počátku. A mohlo by vás to přivést do velmi špatné konkurenční pozice, pokud by jiné státy neměly zvláštní daně pro internetové transakce.

Teď bych rád přešel k bodu číslo pět. Je téměř zbytečné říkat, že je velmi důležité zajistit a ochránit práva vyplývající z duševního vlastnictví, aby mohla být tato práva využívána a rozšiřována pomocí Internetu.

A stejně důležité je, což je šestý bod, zavést a dodržovat mezinárodní technické standardy, které obvykle stanovují průmyslové svazy nebo mezinárodní telekomunikační organizace.

A konečně mé sedmé doporučení. Umožnit samoregulaci v oblasti obsahu Internetu. Opět bych doporučoval odolat těm požadavkům, které se občas objevují, aby byl obsah Internetu cenzurován. Upřímně řečeno, náš obor podnikání i telekomunikace, poskytovatelé připojení na Internet, mají sami velký zájem na tom, aby se některé věci na Internetu neobjevovaly. Nechceme mít na Internetu pornografii. V tomto oboru se vyvíjí takové nástroje, které umožní rodinám i firmám řídit to, co se na Internetu používá. Není to však věcí státu, aby o tom rozhodoval.

Když tedy budeme mít na paměti těchto sedm základních bodů, můžeme se pustit do práce na Internetu. Těším se, že si o tom popovídáme ještě později u kulatého stolu. Děkuji za pozornost.

Předsedající:

Děkuji panu von Reiche. Kromě toho, že v sedmi bodech shrnul některé zásadní problémy, které on vidí při rozvoji Internetu jakožto součásti informační společnosti, ve které Internet bude čímsi jako krevní soustavou nebo kostrou, na níž bude svalstvo této společnosti, podle mého názoru svojí přednáškou také upozornil ještě na jeden aspekt. Sebelepší komunikační technika nám neumožní přenos informací a její příjem, pokud nebudeme ovládat jazyk, v kterém jsou nám ty informace prezentovány. Myslím si, že i to je problém, o kterém by se mělo v této souvislosti hovořit.

A teď mně dovolte, abych předal slovo panu Františku Dohnalovi, který je předsedou Svazu měst a obcí České republiky a také starostou Jihlavy. Vystoupí na téma Internet a samospráva.

Dobrý den, vážené kolegyně a kolegové. S výpočetní technikou se setkávám samozřejmé déle a s Internetem asi dva roky a to spíše z pohledu běžného zájemce, který hledá způsob jak Internet využít ve vlastní práci. Zhruba před dvěma lety se o Internetu, aspoň podle mých zkušenosti, začalo v České republice mluvit trošku více. Internet se počal dostávat na stránky odborných časopisů a byly o něm i zmínky v časopisech a novinách, které se týkají státní správy a samosprávy. Měl jsem někdy dojem, že Internet se stává spíše jakousi módní záležitostí. Snad i to sehrálo svou významnou roli. Mnohé samosprávy, mnohá města a obce se začaly Internetem zabývat někdy i z toho důvodu, že mít připojení na Internet, mít vlastní prezentaci na Internetu bylo něco, čím se mohly pochlubit před ostatními a dokázat tak, že jejich město je na špici pokroku a že dokáže sledovat vývoj nových technologií.

Kdo ale většinou na jednotlivých úřadech měl na starosti technický rozvoj, kdo měl největší zájem prosazovat Internet a používání výpočetní techniky ve vlastní práci. Mám pocit, že to mnohdy nebyli starostové a představitelé státních správ,. nýbrž vedoucí a pracovníci odborných útvarů radnic, zvláště těch velkých radnic, magistrátů apod. Ti si mnohem dříve začali uvědomovat, co by Internet a elektronická komunikace a všechno co s ní souvisí mohlo pro jejich práci znamenat.

V prvé etapě, poznamenané módností, se aktivita soustředila na domovské prezentace, domovské stránky, na kterých jednotlivá města se snažila ukázat své zajímavosti, poskytnout o sobě informace, zvláště pak z historie města a informace z oblasti turistického ruchu. Takových domovských stránek se před dvěma léty objevilo několik desítek, dneska už jich je pravděpodobně několik set,.Sám bych řekl, že takovéto prezentace se už dále nevytvářejí, protože v nich se v současné době nevidí hlavní význam Internetu. Svůj účel však splnily. Světu se dalo vědět, že naše město existuje, že je krásné, že má takovouhle historii, že jeho návštěvník můžete vidět to a to.

Tou druhou oblastí, ve které jsme se začali angažovat, byla oblast elektronické pošty. Postupně si někteří z nás začali uvědomovat, co elektronická pošta může znamenat. To že na jednotlivých úřadech samosprávy výpočetní technika za posledních několik let se rozšířila nebývalým způsobem a většina dokumentů je připravována na počítačích, nikoliv na psacích strojích, dává obrovský předpoklad k tomu, aby dokumenty nemusely být znovu a znovu tištěny v desítkách či stovkách kopiích, ale aby mohly být rozesílány pomocí elektronické pošty v elektronické podobě, což zvláště při rozesílání většího množství kopií na spousty míst přináší také značné ekonomické úspory. V této oblasti se myslím udělalo v poslední době poměrně hodně.

Poslední oblastí, která stojí za zmínku je oblast diskusních skupin, diskusní fór. Ta je v samosprávě spíše v plenkách. Možná je to dáno i tím, že právě běžný, každodenní přístup k Internetu, to že si mohu sednout, zapnout počítač, připojit se a věnovat se vyhledávání informací, které potřebuji, nebo komunikovat se svými kolegy, že tuhle možnost má zatím ještě málo starostů, primátorů či dalších pracovníků v samosprávě. Možná je to i tím, že třeba schází zájem či energie, vždyť těch problémů ve městech k řešení je tolik a elektronické komunikaci, počítači třeba ani tolik nerozumím. Není to prostě ještě v takové fázi, aby se počítač připojený na Internet stal pro představitele samosprávy každodenním nebo každohodinovým běžným nástrojem. A přitom diskusní skupiny by právě při řešení každodenních problémů mohly být velmi zajímavým zdrojem poučení a výměny informací. Zatím mám dojem, že na Internetu se setkávám s diskusními skupinami, kterých se zúčastní převážně odborní pracovníci městských, magistrátních, obecních úřadů. S názory svých kolegů starostů se setkávám velmi ojediněle.

Zhruba před rokem se ve vedení Svazu měst a obcí České republiky začala diskutovat jakým způsobem by elektronickou komunikaci mohl využít nejen Svaz měst a obcí, ale i představitelé samotných měst a obcí v České republice. V diskusích jsme zjistili, že je nejasné, kdo a jestli vůbec někdo má koordinovat činnosti na tomto poli. Pro budoucnost je užitečné, že jednotlivé města a obce se snaží vytvářet své vlastní prezentace, prezentovat své vlastní názory, hledat možnosti využití, každý samozřejmě podle svých místních podmínek, podle svých znalostí a schopností. Jistě by bylo užitečné nějak tomuto progresu pomoci. Po diskusích se pozornost soustředila na tři cesty, které nám připadaly docela zajímavé, které by mohly přispět ke zlepšení stavu a přitom by nestály nějaké ohromné peníze. Finančních prostředků je vždycky nedostatek a takové velké projekty, které tady dneska budou zmiňovány, např. státní informační systém, vyžadují takové prostředky, které Svaz nemá k dispozici.

Tou první cestou, bylo vlastně vytvoření vlastní domovské stránky. Naše představa byla, že právě přes tuto úvodní domovskou stránku by bylo možné získat přístup k řadě informací, které se týkají měst a obcí. Budu-li jako běžný uživatel vyhledávat informace o některém z měst v České republice, tak mimo běžných vyhledávačů budu obtížně hledat nějaké místo, kde jsou informace o tomto městě soustředěny.

Situace bude jiná, budu-li znát přímo adresu domovské stránky města. Např. na domovské stránce Svazu můžete najít základní informace o Svazu měst a obcí, můžete tam najít samozřejmě aktuality, to co se právě v téhle chvíli odehrává, výsledky jednotlivých jednání, seznamy lidí, kteří se podílejí na práci v jednotlivých odborných skupinách, komise Svazu, seznamy členů statutárních orgánů Svazu apod. Prostřednictvím této stránky se můžete dostat na některé další informace, které se týkají měst a obcí.

Druhou cestou jsme se snažili dospět k tomu, aby v elektronické podobě vznikla jakási databáze všech obcí v České republice, která by zahrnovala nejdůležitější statistické údaje o jednotlivých obcích, kterých je více než 6.200. Údaje o nich můžete najít zatím pouze ve statistických ročenkách či v publikacích, které vydává Statistický úřad. My jsme se pokusili základní údaje soustředit do elektronické podoby. To by bylo asi málo. Hlavní myšlenkou proto bylo rozšiřovat postupně databázi o údaje o jednotlivých městech a obcích, o údaje, které jsou obsáhlejší a které už nejsou obsaženy v žádných statistických příručkách. Tuto myšlenku jsme chtěli realizovat tak, aby samotné obce či jednotlivá města měly možnost údaje o svém úřadu, o svém městě, aktualizovat a upravovat. Výsledek našeho snažení najdete na domovské stránce Obce CZ.

Tou třetí cestou je cesta elektronické komunikace mezi městy. Naší myšlenkou bylo vytvořit jakýsi virtuální poštovní úřad, který by obsahoval poštovní schránky všech měst a obcí v České republice. Když jsme si tu představu dávali trošku více dohromady, uvědomili jsme si, že ten úkol je větší než dokážeme asi v první chvíli realizovat, takže se vývoj ubíral trochu jiným způsobem. V současné době pracujeme s virtuálním poštovním úřadem, který by měl obsahovat adresy všech měst v České republice a předpokládáme, že vývoj půjde dál tak, aby tomuto poštovnímu úřadu byly přičleněny všechny obce, které jsou pověřeny vedením obecního úřadu a postupně se k němu přidávaly další obce, které spadají do působnosti jednotlivých pověřených obecních úřadů. Tento poštovní úřad vypadá tak, že každému městu je přiřazena jedna virtuální schránka, jejíž název je velmi jednoduchý, má přirozenou logickou stavbu. Název se sestává z názvu města či místa bez diakritiky a mezer, znaku "zavináč" a přípony "města.CZ". Budu-li chtít poslat dopis do Klatov, mohu si adresu rychle odvodit.

Ukazuje se, že projektů nebo užití v oblasti samosprávy může být podstatně víc. Rozhodně je velmi zajímavé rozšíření webových stránek měst. Myšlenka, že tyto stránky by mohly sloužit nejen prezentaci turistických informací - a abych nekřivdil magistrátům velkých měst, také k prezentaci vnitřních struktur úřadů a vnitřních dokumentů úřadů - ale i jako úřední deska jednotlivých měst v elektronické formě. Uvážíme-li, že většina informací vzniká v elektronické podobě, aspoň v těch větších městech nebo ve větších obcích, tak by asi nebyl vůbec žádný problém, aby informace o nabídkách, které město dělá v oblasti správy nemovitostí, pronájmu, prodeje nemovitosti, věci které se týkají obecních vyhlášek apod., byly také umisťovány na webové stránky měst. Taková prezentace by skutečně mohla sloužit jako obdoba úřední desky. To by ale znamenalo, že v každém městě s takovou deskou by muselo existovat minimálně jedno veřejně přístupné připojení k Internetu, které by sloužilo občanům města se s údaji na takové stránce seznamovat. V této souvislosti se nabízí myšlenka ministerstva kultury využít sítě veřejných knihoven. Ministerstvo kultury má představu, že by knihovny mohly být postupně napojeny na Internet. Pokud by personál těchto knihoven dokázal pomoci běžným občanům s prací na Internetu, tak by to byla jedna z možností veřejného přístupu na elektronické úřední stránky.

Poslední věc, o které se chci krátce zmínit, je situace v zemích Evropské unie (EU) a aktivity, které vytváří Rada Evropy v této oblasti. EU věnuje rozvoji informačních technologií poměrně velkou pozornost. Osobně se domnívám se, že právem. Důvod je podle mne prostý. Zmínil se o něm můj předřečník, pan von Reiche. Evropa se snaží v této oblasti dohonit určitý náskok, který má Amerika. Čím dále tím více lidí si začíná uvědomovat obrovský komerční význam informačních technologií. Pan kolega tady mluvil o významu elektronického obchodu. Jde o oblast, která by mohla velmi významně ovlivnit ekonomickou úspěšnost, zvláště méně rozvinutých regionů. Bylo zmíněno, že jednou z těch oblastí, které jsou v Evropě poměrně vpředu, je oblast Skandinávie. A není to rozhodně náhodou. Oba skandinávské státy, které do EU vstoupily, tedy Švédsko a Finsko, se značně zaměřily na rozvoj informačních technologií. Ty jsou využívány i v těch oblastech, jako je zdravotnictví a vzdělání. Měl jsem možnost na vlastní oči vidět, jak vypadá systém vzdělání využívající informační technologie ve Finsku, měl jsem možnost vidět i systémy, které se týkaly zdravotnictví. Zdravotnická dokumentace byla jednou aplikací. Protože v místech, které existují např. za polárním kruhem, není běžně dostupný lékař nebo nějaká vyšší zdravotnická pomoc, tak Internet umožňuje dálkové základní vyšetření a určení potřebné terapie. Ve Finsku jsou ve státní správě používány poměrně hodně videokonference, které v souvislosti s roztříštěností sídel významně šetří náklady na komunikaci. Finský ministr pro veřejného správu viděl jedinou nevýhodu těchto videokonferencí v tom, že si účastníci nemohou potřást rukou a vypít spolu kávu. Už tady byla zmínka, že Internet přináší samozřejmě mnoho pozitivního, ale může přinést také hodně negativního. Některé dokumenty Rady Evropy se začínají zabývat možnostmi regulace obsahu informací na Internetu, popř. přístupu na Internet. Týká se to zvláště oblasti šíření násilí, pornografie, přístupu k informacím týkající se např. výroby bomb, šíření drog apod.

EU má v oblasti informačních technologií řadu programů. Svaz měst a obcí se snaží o to, aby Česká republika mohla být zapojena do těchto programů ještě před tím, než se stane členem EU. Poslední jednání probíhala minulý týden v Bruselu. Zdá se, že by zde určité možnosti pro Českou republiku, pro české regiony, pro české podniky, státní správu a samosprávu existovaly. Jednání budou pokračovat dál a já věřím, že tuhle šanci dostaneme. Dostaly ji tři členové Evropské unie, kteří vstupovaly naposledy. Vedle Švédska a Finska je to i Rakousko. Prostředky, které jsou z Bruselu věnovány na rozvoj informačních technologií rozhodně nejsou malé. K zapojení do těchto projektů potřebujeme spousty a spousty schopných a vzdělaných lidí, pro které Internet bude běžným a každodenním nástrojem. Vývoj postupuje velmi rychle, zkusme jít s ním a neztrácet čas. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající:

Milé dámy, vážení pánové, přeji pěkné dopoledne. Atmosféra je zde vážná, dovolte proto, abych tedy začal vtipem. "Jde host na návštěvu, zazvoní u vrátek, vyběhne pes, štěká na něj, host se lekne, vyjde majitel a řekne mu: Prosim tě, proč se lekáš, víž že pes, který štěká nekouše. Host říká: No já to vím, ví to taky ten pes?" Tak si myslím, že z tohoto vtipu plyne ponaučení pro občany nebo určité postřehy pro zákon, který spolu s některými kolegy předkládám. On určitě nekouše. Proč, to je asi jasné. Aby ho lidé měli rádi a aby ochotně na něj platili daně. Samozřejmě to říkám s troškou nadsázky. Co udělá pes, to víme. Pes si lehne a nechá se drbat na břiše. Neboli jinými slovy, umožní přístup k informacím. O tom vlastně zákon, který si dovoluji prezentovat, je. Když psa šťouchneme neobratně nebo příliš nepříjemně prstem do ucha, tak se sebere a odejde. Neboli odepře přístup k informacím. O tom ten zákon samozřejmě také je, musí také o tom být. Když psovi šťouchneme do oka, tak do prstu kousne. S tím zákon také počítá, o tom jsou i další zákony, jako zákon na ochranu utajovaných skutečností nebo zákon o ochraně osobních údajů, případně i trestní zákon. Příprava tohoto zákona podle mých zkušeností nahání mnohem víc strachu, než ve skutečnosti si zaslouží. Kolují různé zvěsti, co všechno takový zákon způsobí, jaké právní zmatky vzniknou, jaké úžasné přetížení státní a veřejné správy nastane a jak fronty žadatelů o informace přivedou naší republiku ke zhroucení celé státní zprávy.

Já k těmto zvěstem, které kolují a které jsou o tom, že ten štěkající pes ve skutečnosti příliš nekouše, chci říci dva postřehy. Prvý postřeh se týká různě předpokládaných právních zmatků a nejasností. Naše zkušenost je, že naprostá většina kladených legislativních a právních otázek lze vyjasňovat, analyzovat a rozebírat vždycky až ke konkrétnímu reálnému příkladu a tam se většinou ukáže, že problém ve skutečnosti neexistuje. Ono to trošku plyne z toho, že náš návrh zákona je skutečně jakousi novinkou, novotou, co v našem právním řádu vlastně ještě neexistovalo. Ačkoliv ve světě je to zcela běžným standardem. Mohu zodpovědně prohlásit, že jsme navrhli skutečně jenom obvyklý zákon a že jsme se nesnažili nikde revolučně překračovat běžně stanovené standardy v jiných zemí. K tomu je nutno dodat, že informace sama o sobě je trošku mrška, ona se trvale vždy vyskytuje ve více kontextech. Je to i v její povaze, je to dáno fenoménem informace samotné a proto to trošku právníkům dělá problémy. Tatáž věc se najednou ocitne v režimu více zákonů, lze na ni pohlédnout z hlediska toho či onoho zákona a samozřejmě i z hlediska práva na přístup k informacím. To potom většinou vyvolává určité otázky. Většinou se nám podaří v diskusích ukázat a vyjasnit, že ve skutečnosti, to znamená někde v nějaké té či oné kanceláři, kam přijde občan a něco bude chtít vědět, žádný vážný problém nenastane.

Druhý postřeh se týká očekávaných front žadatelů, pod jejichž tlakem se údajně zhroutí veřejná správa. Máme k dispozici určité analýzy, které ukazují, že by tomu dojít nemělo. Samozřejmě jsou to všechno odhady a jakási Sybilina proroctví. Ale před deseti dny jsem byl v Maďarsku, kde jsem měl možnost hovořit s tamním funkcionářem, který má na starosti prosazování a realizaci analogického zákona. Jeho zkušenost je jednoznačná a příznivá. Jednak maďarský zákon je charakterizován jako velmi drastický zákon, samozřejmě ve smyslu velmi drastické otevřenosti přístupu k informacím. Jde za standardy, ze kterých jsme vycházeli my. Na mou otázku jakou krizi způsobilo zavedení tohoto zákona v roce 1994, jestli došlo k nějakému přetížení apod., tak jsem byl se smíchem ujišťován, že hlavní starostí postkomunistické země zhruba stejně velké jako Česká republika je, jak trvale přesvědčit a nabádat občanstvo, aby se začalo zajímat o informace, na které má právo.

Teď bych přešel k informacím o zákoně samotném. Nejdříve vás seznámím s postupem projednávání. Začnu tím, z jakých podkladů jsme vycházeli. To skutečně jenom ve stručnosti. Velmi zajímavou normou, která pro nás byla inspirativní, je americký Zákon o svobodě informací. Z něho jsme převzali název zákona, který navrhujeme. Francouzský vzor spolu s britským kodexem byl pro nás také inspirací. Dalším vzorem byla švédská Ústava a některé další normy. Samozřejmě Rada Evropy a evropské komunitární právo bylo pro nás velmi důležité. Značně se o něj opíráme a dokonce i ve věci, zda mají být přístupné informace definované pouze jakožto informace o činnosti orgánů veřejné správy, nebo informace, které uchovává tento orgán veřejné správy. Je jasné, že ten druhý výměr je širší než první. V této věci lze zaznamenat historický vývoj. Zatímco v šedesátých letech se zhruba začínalo na informacích o činnosti, tak v osmdesátých letech se přešlo i evropské legislativě na informace uchovávané orgány veřejné správy. To znamená na vše, co tyto orgány mají k dispozici. Stejně tak je to i v maďarském zákoně, který umožňuje občanům i otevřený přístup do obsahu spisů. To my ale nenavrhujeme.

K postupu projednávání. Návrhem zákona se zabýváme více než rok. Mám na mysli tým, který na něm pracoval. V září minulého roku jsme veřejně prezentovali zásady zákona a uveřejnili je na Internetu. Otevřeli jsme diskusní stránku a vyzvali poměrně rozsáhlý okruh různých oponentů, různých docentů a různých odborníků, aby se k návrhu vyjádřili. Získali jsme 100 - 150 věcných konkrétních připomínek. Definitivní podoba návrhu byla předložena do poslanecké sněmovny 20. ledna t.r. Nyní existuje jako sněmovní tisk. Velmi důležité a velmi radostné bylo projednání návrhu zákona ve vládě. Musím se zmínit, že velký podpůrce tohoto zákona byl i zde přítomný pan ministr Vladimír Mlynář, kterému děkuji za ochotu znovu a vždy po různých peripetiích se zabývat základní myšlenkou, základní logikou a základní politickou strategií v této oblasti a nenechat se uondat řekněme pragmatismem, který zatěžuje jednání vlády a všech úřadů. Stanovisko vlády bylo podpůrné, vláda vyjádřila svůj názor, že v některých legislativních otázkách bude předkládat pozměňovací návrhy. My se budeme snažit co největší jejich množství akceptovat. 24. března začíná schůze Sněmovny, kde by tento návrh zákona měl projít prvním čtením.

Teď se začnu zabývat některými principy, které je dobré si připomenout, ujasnit, uvědomit. To co je nejhlubším obsahem tohoto zákona, resp. těch standardních zákonů, které ve světě byly přijímány (nejdříve začala Amerika v šedesátých letech, v sedmdesátých letech se připojila Francie, Británie v osmdesátých letech, pak následovaly další země), dá se obecně nazvat přechodem od principu diskrétnosti státní správy nebo veřejné správy k principu publicity veřejné správy. Tedy od uzavřenosti státní správy k její otevřenosti. Ukázalo se, že země podle svých tradic postupně přecházejí na princip publicity veřejné správy. Každá země po nějaké době klidného demokratického vývoje zjistí, že musí posunout celý styl fungování státu do stadia, ve kterém by se ochota obyvatel přijímat stát za svůj zvýšila. Nejlépe se to ukazuje třeba na příkladu Francie, kde bouře v roce 1968, jakási zásadní nespokojenost se státem, vedly následně k úvahám, jak vlastně učinit stát a veřejnou správu vstřícnější a otevřenější. Co učinit, aby se občan mohl se státem ztotožňovat a brát ho za svůj. Principem publicity je v tom, že vše je přístupné. Teprve následně nastávají kroky omezující, kroky k ochraně osobních údajů, ochraně státního tajemství, utajovaných skutečností atd. To je přesný opak oproti diskrétnosti státní správy, kde se říkalo, že nic není přístupné, ale to co bude speciálně určeno, může být zpřístupněno. To je ten základní posun, který historicky nastal v této oblasti.

Základní principy každé legislativní úpravy, se kterými jsme se seznamovali a které jsme studovali se dájíshrnout do tří bodů: kdo, co a jak. V zákoně musí být řečeno, kdo je subjektem, který je povinen cosi poskytovat. V našem případě jsou to stručně řečeno orgány veřejné správy. Potom se musí stanovit, co se poskytuje. V zákoně se uvádí jakási malá skupina informací, řekněme základních informací, které nazýváme povinné informace Ty musí každý veřejný úřad o sobě poskytovat bez dotazů, aniž se kdo ptá. Toto relativně omezené penzum informací obsahuje zejména strukturu úřadu, místo kde podávat stížnosti, podle jakých postupů úřad pracuje apod. Platí základní princip, že vše je přístupné. Předmětem negativního vymezení, tj. vymezení, co se neposkytuje, jsou osobní údaje, chráněné informace, jako je obchodní tajemství nebo jako jsou utajované skutečnosti, informace, které jsou ve stádiu vzniku nebo mají charakter přípravných dokumentů, dokumentů vnitřního styku úřadu apod.

Nyní bych se rád věnoval předmětu této konference a sice internetu. V § 6, jsme se rozhodli po různých analýzách a úvah přímo v zákoně uložit jednu internetovou povinnost a sice, že povinné informace bude úřad povinován uveřejňovat na internetu. Vycházeli jsme z toho, že Svaz měst a obcí vlastně tuto službu v menší podobě už dnes nabízí všem obcím, takže do určité míry je to zajištěno. V žádném případě to však neznamená, že by třeba obec musela kvůli tomuto zákonu si pořizovat svůj server, svůj počítač, zřizovat si svoji schránku. Stačí, když někde nějakým způsobem povinné informace na internet umístí a smysl zákona bude naplněn bez ohledu na tom, zda to splnila svým nákladem a nebo s pomocí někoho jiného. Dále jsme po určitých analýzách a úvahách dospěli k názoru, že přímo v tomto zákoně by měla být formulována povinnost uveřejňovat na internetu ty registry, které jsou ze zákona veřejně přístupné. Máme na mysli nejen již realizovaný obchodni rejstřík, ale např. i katastry nemovitostí a další registry. V zákoně jsme výslovně uvedli, že samozřejmě i další veřejně přístupné informace může státní orgán na internetu zveřejňovat. Musím dodat, že plnění některých povinností je možné vzhledem ke stavu současné veřejné správy přechodně odložit o rok, některé o dva roky. Dámy a pánové, to je myslím vše, s čím jsem vás chtěl v letmém nástinu seznámit a budu se velmi těšit na diskusi.

Předsedající:

Soustředím na to vysvětlit, proč vláda podpořila návrh pana poslance Kužílka. Odpustím si řeči o tom, jak zákon o přístupu k informacím ovlivní kvalitu demokracie v této zemí. I řeči o tom, jaký jsme udělali historický krok za poslední tři roky. Od doby, kdy jsem podával žalobu k ústavnímu soudu o zpřístupnění přehledu zemědělských dotací až do této chvíle, kdy leží v parlamentu zákon, který tuto věc již zcela jednoznačně ošetřuje. Do doby, kdy já jako rebel v těchto záležitostech jsem se stal členem vlády, která návrh zákona o svobodě informací doporučila. Vláda se rozhodla tento zákon podpořit i přes to, že všechny naše úřednické aparáty, a to i můj aparát, vygenerovaly mnoho a mnoho argumentů, že zákon není možné přijmout. Ve vládě byla velmi zajímavá diskuse, protože se ukázala úžasná věc. Všichni ministři ve svých podkladech dostali od svých úředníků desítky a desítky důkazů o tom, k čemu všemu uvažovaný zákon povede. Jaké zhroucení státní správy bude představovat. Na štěstí se podařilo nevídané. Ministři přemýšleli o věci politicky a ministr kultury nakonec přiznal, že jakýkoliv zákon, který by sám stát v této věci připravoval, musel by stejně řešit všecky sporné body, které řeší návrh pana poslance Kužílka. Nakonec se podařilo zákon podpořit s tím, že vláda prostřednictvím některého svého člena poslance uplatní v druhém čtení seznam technických připomínek, které jsou z hlediska státní správy nutné. Jde zejména o procedurální záležitosti. Toto rozhodování nebylo jednoduché, byla o tom dlouhá diskuse. Předpokládám, že parlament tento zákon schválí. Já jsem ve vládě argumentoval jednou věcí, která je snad pro vás důležitá. Totiž po mém nástupu na Úřad vlády jsem v praxi začal aplikovat všecka ustanovení tohoto revolučního zákona. Výsledek, nic zvláštního se nezačalo dít. Oznámil jsem čtyřikrát po sobě na tiskových konferencích, že materiály, které si ve středu nesu pod paží do vlády, jsou v pátek, schválí-li je vláda, přístupné v tiskovém odboru. Dodnes se nenašel žádný novinář, žádný občan tohoto státu, který by v pátek přišel a tyto materiály si prohlédl. Přiznám se, že jsem se domníval, že budu muset s touto změnou přístupu vlády k poskytování informací, zřídit obsáhlý tiskový odbor čítající 20 lidí. Dokonce jsem předpokládal, že bude třeba zřídit nějakou speciální čítárnu Úřadu vlády, abychom mohli materiály zpřístupnit. Vystačím s 3 pracovníky tiskového odboru, kterým teď vymýšlím další práci, protože mám pocit, že té práce mají málo. Chci říci ještě jednu věc. Argument, který zazněl i ve vládě a který bude slyšen velmi často, totiž že nejrůznější kverulanti a dotazovatelé po přijetí tohoto zákona zničí státní správu, je naprosto nesmyslný. Tento zákon, bude-li schválen, a já v to pevně věřím, bude dávat mantinely a umožní naopak státním úřadům přesně s kverulantem, který neustále otravuje a nejde mu o informace ale o otravování, přesně naložit. Znovu opakuji nebudou to desítky tisíc zaplavených žádostí na státní úřady, bude jich velmi málo.

Po příchodu na Úřad vlády jsem se rozhodl, že zřídíme internetové stránky vlády. Když jsem zavolal příslušného úředníka, zjistil jsem neuvěřitelnou věc. Internetové stránky vlády existují již čtyři roky. Je na nich realizováno fulltextové vyhledávání ve všech usnesení vlády. Stránky byly ale tajné. Státní správa investovala desítky tisíc, možná že dokonce sta tisíce Kč do vytvoření webových stránek všech úřadů a z jakéhosi podivného rozhodnutí tyto stránky byly přístupné jenom ministerstvům. Zeptal jsem se toho úředníka, co mám udělat, abychom stránky odtajnili. On přistoupil k mému počítači, napojil se na síť, uvedl tři údaje a vše bylo odtajněno. Od té doby jsou na internetových stránkách vlády přístupny všechna usnesení vlády od 1.1.1993, tedy od vzniku České republiky. Můžete tam zadat např. jméno Karel Vomáčka Choceň a ihned se zjistí, zda Karel Vomáčka Choceň něco privatizoval v přímém prodeji. Všechna usnesení vlády o přímém prodeji jsou tam totiž přístupná, včetně adres, cen, za které byly firmy privatizovány. Já sám používám tento vyhledávací systém při přípravě na zasedání vlády. Již se mi podařilo udivit kolegy informovaností o tom, že podnik, který máme privatizovat, už dostal od státu v roce 1994 dotaci. To nikdo nevěděl a já jsem to zjistil pouhým zadáním jména podniku do tohoto fulltextového vyhledávání. Na výstupu jsem dostal samozřejmě všech šest usnesení vlády, ve kterých se jména tohoto podniku objevují. Bohužel pro vyhledávání jsou přístupné pouze usnesení vlády nikoliv celé materiály. Státní správa zatím nepracuje s materiály v elektronické podobě anebo alespoň v dostatečném rozsahu, bychom mohli do vyhledávacího systému zařazovat i další materiály. Čili praxe je taková: usnesení jsou na internetu, vlastní materiály přístupny v tiskovém odboru. Tuto informaci považuji za stejně důležitou, jako to, že přijetí zákona o svobodě informací nebude znamenat žádnou katastrofu. Naopak umožní mi konečně vybírat peníze za xeroxové kopie všech materiálů, které jinak musím vlivným novinářům poskytovat zdarma a ničit si tak vládní kopírku.

Chtěl bych poděkovat panu poslanci Kužílkovi. Nebýt jeho zarputilosti, tak tento zákon nejenže nespatřil nikdy světlo světa, ale pravděpodobně by k němu vláda přijala velmi studené stanovisko, protože já, a to se osobně přiznám, byl jsem už téměř přesvědčen svými úředníky, že prostě ten zákon není možné podpořit. Teprve až poté, co mne pan poslanec v 11 hodin večer velmi emotivně připomněl, proč jsem do té vlády vstupoval, jsem se nakonec rozhodl bojovat ve vládě spolu s kolegou Stropnickým za to, aby vláda dala podpůrné stanovisko, což se nakonec podařilo. A parličku na závěr. Při projednávání tohoto zákona se zjistilo, že český právní řád nezná pojem internet. Je to problém, který se bude ještě asi řešit v poslanecké sněmovně a vláda bude pravděpodobně navrhovat naprosto neuvěřitelný název, třeba celosvětovou počítačovou síť. Takže pokud máte chuť spolupracovat, byl bych velmi vděčný, kdyby přítomní právníci a zájemci o internetovou problematiku nám pomohli zformulovat právně správný termín tak, abychom ho mohli začít používat v této zemi. Děkuji vám.

Předsedající:

Děkuji panu ministrovi za vystoupení. Považuji za důležité zdůraznit, že jeho přítomnost tady dokazuje, že přeci jenom i ve vládě jsou dneska lidé, kteří si potřebnost poskytování informací a využití k tomu dostupných technických prostředků uvědomují. Teď je prostor na diskusi, bohužel času na ní není příliš mnoho. Jako prvého diskutujícího prosím pana Františka Dohnala.

Pane ministře elektronickou přípravu dokumentů a všech zásadních materiálů zvládne zdrcující většina radnic. Co vláda udělá pro to, aby to zvládli i pracovníci ministerstev? Aby dokumenty byly přístupny všem?

Odpověď ministra Mlynáře:

Jsem ve zvláštní situaci, protože v tuto chvíli budu ministrem ještě 94 dní. Proto se vám přiznám, že jsem si stanovoval reálné cíle a prolomení situace kolem Státního informačního systému, který je zřejmě jedinou odpovědí na dotaz, je záležitost, která vyžaduje určitě více než čtyři či pět měsíců. Jednal jsem s panem náměstkem Dubnem, který je pověřen řízením Úřadu pro státní informační systém. Dlužím mu už nejméně měsíc schůzku. Slíbil jsem mu intervenci na ministerstvu financí, aby se práce na informačních systémech , které běží paralelně jak na jeho úřadu, tak na ministerstvu financí nebo na několika dalších resortech, nějakým způsobem sjednotily.

Nicméně to na co se ptáte, je bohužel úkol až pro novou vládu. V praxi samozřejmě většina dokumentů, které jdou do vlády jsou v elektronické podobě. Nikde to nepíší na psacím stroji, ale sjednocení např. používaných textových programů je záležitost, o které musí rozhodnout vláda. A já jsem již zjistil, že ve státní správě trvá všechno čtyřikrát déle než v normálním životě. Tato vláda, v které zasedám já, již v uvedené záležitosti nic neudělá. Já jsem náš přínos viděl v podpoře zákona o přístupu k informacím a v otevření skříní Úřadu vlády pro občany.

Předsedající:

Děkuji. Mám tu písemný dotaz. Je od pana Jiřího Strejčka z Městského úřadu Ostrov. Je adresován na pana poslance Kužílka a má tři části. Za prvé: počítá se s povinností zveřejňovat údaje vzniklé v souvislosti s uplatněním zákona 199/1994 Sb., tedy o výběrovém řízení; pokud ano, v jakém rozsahu budou povinnosti ze zákona. Pak je tu Obchodní veřejná soutěž, výběrové řízení, výzva apod. Druhá otázka: Při záměru zveřejnit katastr nemovitostí počítá se s územním omezením? A za třetí: má stránku na internetu ústavní soud a následně další nižší úrovně soudnictví, rozsudky, odvolání apod.

Odpověď poslance Kužílka:

Děkuji za dotaz. Zveřejňování informací o výběrovém řízení je upraveno speciálně zákonem o výběrovém řízení. Vy se ale přesně ptáte na ten problém, který chceme zprecizovat v kontaktu s vládními pozměňovacími návrhy. Skutečně jsme vycházeli z toho, že jediné omezení práva na informace platí pro státní tajemství nebo pro osobní údaje nebo pro obchodní tajemství. Můj názor je, že ať jde o výběrové nebo nevýběrové řízení, jde o informace v držení veřejné správy a nepodléhá-li jednomu z těchto tří druhů, tak výsledky musí být zveřejněny. Je jasné, že informace z výběrového řízení budou často budou obsahovat i obchodní tajemství. A tuhoto obchodního tajemství musí se postupovat podle našeho názoru tak, že pokud jde o věc, kdy se nakládá s veřejnými prostředky, kdy někdo získal dotaci z veřejných prostředků nebo je to veřejná zakázka, tak tato informace nemůže podléhat ochraně obchodního tajemství. Toto chápání je standardní všude ve světě. Pokud jde o informace o nakládání s veřejnými prostředky, tak vlastně neplatí obchodní tajemství. Dopředu se mlčky říká: Když se zúčastníte soutěže o veřejnou zakázku, tak nepočítejte s ochranou obchodního tajemství. Samozřejmě pokud půjde o obchodní tajemství typu nějaké procedury výrobní, která prostě nemůže být vyzrazena, tak na takové informace by se ochrana vztahovala. Ale informace, které by mluvily třeba o velikosti zakázky či finanční výši zakázky v žádném případě není možné uznat a připustit jako obchodní tajemství. To platí, pokud jde o nakládání s veřejnými prostředky.

Druhá otázka, omezení katastru nemovitostí na internetu, je dle mého názoru otázkou technickou. Zákon dává jen úkol, aby tento registr byl na internetu. Jestli to bude formou regionálních úřadů katastrálních a každý bude mít někde internetovou prezentaci a k dispozici bude třeba nějaká nadstandardní vyhledávací služba, která mne nasměruje na příslušnou prezentaci, tak jde o jednu z možností realizace.

Zda mají soudy své internetové stránky, nevím.

Předsedající:

Po přestávce budeme pokračovat. Prosím pana Milana Štěrbu z Hewlett-Packard ČR, aby se ujal slova na téma Internet jako nástroj prosazování společenských zájmů.

Děkuji vám, dobré dopoledne, dámy a pánové. Já bych se chtěl ve svém příspěvku vrátit trochu zpátky a podívat se na to, jak se Internet vyvíjel jako technologický nástroj a zároveň jak se vyvíjel jako nástroj k prosazování zájmů jednotlivých společenských skupin, jednotlivců, eventuelně států. Na to je zaměřen můj příspěvek, který se vrací zpátky do roku 1989, kdy v té době našim společným zájmem, řekl bych malé hrstky lidí v tomto státě, bylo přivést co nejrychleji a co největšímu počtu lidí v této zemi Internet. Prostě zažili jsme to, co určitě řada z vás má za sebou, totiž okouzlení v první řadě technologií, a ve druhé řadě okouzlení možností, které Internet dává jako naprosto nové médium. Chtěl bych se tedy vrátit o notný kus času zpátky a vzpomenout si, že tím prvním, čemu Internet sloužil, byla komunikace mezi různými společenskými skupinami - komunitami. Ta sloužila k jejich vnitřnímu propojení, vnitřním vazbám, k jejich posílení a k jejich vlastní vnitřní komunikaci. Tak jsme používali Internet na začátku, tak o tom hovořili tady přede mnou už jiní řečníci. Tehdy zdaleka nebylo rozhodnuto, zda Internet bude síťovou technologií, která se prosadí, nebo zda se prosadí nějaká jiná síťová technologie. Začala se formovat komunita, která najednou zjistila, že může operovat v prostoru, který není omezeným teritoriem, není omezen institucemi, je prostě svou podstatou, ze své definice globální.

Samozřejmě hned velmi brzo na to, možná že zároveň s tím, se začala formovat velmi silná, velmi schopná jiná komunita, komunita hackerů, kteří se snažili Internet nabořit, rozrušit, porušit a narušit. V Internetu se začala zároveň s pozitivní silou formovat i síla negativní.

Brzy se rozvíjet aktivita směřující využít tuto novou převratnou technologii k něčemu, co by posloužilo chodu vnitřních procesů komunit, optimalizaci chodu procesů uvnitř těchto komunit. Začalo vznikat něco, čemu dnes odborněji říkáme asi intranet.Šlo o to, abychom v rámci nějakého společenství, třeba podniku, sdíleli nějaké intelektuální vlastnictví, abychom ho mohli vzájemně a společně rozmnožovat, a abychom mohli automatizovat procesy, které v tom společenství probíhají.

Pak přišel další vývojový stupeň, možnost vzdáleného přístupu. To znamenalo skutečnou možnost globalizace. Nezáleželo totiž na tom, kde se nacházím, jestli jsem doma, jestli jsem na chatě, jsem-li v Kalifornii, pořád jsem to já, identický v rámci elektronického prostoru, který je globální. Mám v něm stejné možnosti komunikace a stejnou možnost přístupu jako ostatní. Začínají se objevovat "teleworks", práce z domova, možnost mobilní kanceláře, telekonference apod. Pak se objevil další aspekt. Totiž s tím, jak Internet postupně narůstal, rozrůstalo se i propojení a začínalo být zajímavé oslovovat ty ostatní. Snažit se nějakým způsobem "vystrčit tykadla" a začít ovlivňovat a oslovovat nejenom vlastní komunitu, ale i ostatní a začít volat "já jsem tady" a "já chci něco říci". Vzniká možnost externí komunikace, možnost prezentace určitého subjektu navenek přes Internet. Důsledek? Např. marketing přes Internet. Internet se začíná využívat jako veřejné médium. Internetová populace je už dostatečně velká a dostatečně mocná na to, aby stálo za to ji oslovovat. Ve sféře elektronického podnikání už nejde jenom o neadresné zaměřování všech subjektů, říci nebo sdělit něco všem, jde o propojování určitých subjektů účelově mezi sebou, o optimalizaci procesů nejenom uvnitř jednoho podniku, ale o bezpečnou spolupráce procesů v rámci celého Internetu. A samozřejmě směřujeme dál, směřujeme k informační společnosti, která bude znamenat vlastně univerzální přístup a prorůstání všemi společenskými aktivitami.

Internet tedy můžeme nahlížet jako klasické komunikační médium. Začíná se stávat i v naší zemi klíčovým informačním zdrojem, který pokrývá veškeré aspekty společenského života, je v něm dobře rozvinuté konkurenční prostředí, funguje dobře ve veřejném i soukromém sektoru, používá reklamu, existuje dobře vybudovaná infrastruktura a existuje zárodek masové základny a možnosti veřejného přístupu. Tolik k Internetu jako klasickému médiu.

Ale Internetu nemůže chápat pouze jako klasické medium. Má řadu nových aspektů. Ty vyžadují, aby byly jak z hlediska užití tak i z hlediska možné deregulace a regulace, zohledněny. Jde o médium interaktivní, obousměrné, mnohasměrné.. Klasická média umožňují mnohem méně než Internet. Internet je svou povahou nekontrolovatelný. Jako technolog bych řekl, že demokracie je v Internetu zarostlá do technologie. Prostě z povahy věci a z definice Internetu je smysluplné, že každý může s každým komunikovat. Internet umožňuje zajistit i soukromí a anonymitu. To znamená, že můžete předstírat určitou identitu, můžete zachovat svoje soukromí a můžete zůstat v anonymitě i v tomto světě. To klasická média zdaleka tak nedovolují. Protože Internet je z povahy věci globální, tak nemá smysl dávat Internetu nějaké hranice a dávat mu nějaká omezení na teritoriální bázi. Tato omezení prostě z povahy technologie nemají předem smysl a jsou odsouzena k neúspěchu. Internet umožňuje mobilitu a tedy nezávislost na umístění. Představuje ale také řadu nových hrozeb, s kterými se musíme vypořádat. Jednou z nich je ohrožení vlastnictví, zejména intelektuálního vlastnictví. Internet může být nástrojem ohrožení demokracie, ohrožení ochrany osobnosti, může být také nástrojem vzniku nových sociálních rozdílů. Může to být prostředek, který rozdělí svět mnohem více než kdysi na majetné a nemajetné. Vlastně novým způsobem může definovat další diferenciaci světa.

Samozřejmě každá skupina může komunikovat uvnitř sama sebe, s jinou nebo s jinými skupinami. Tato funkce Internetu je nezanedbatelná, je velmi užitečná a může napomoci komunitě vnitřně. Je ale i nástrojem prosazení komunity v širším měřítku, třeba i globálně. Principiálně lze komunikačně zasáhnout celou internetovou veřejnost nebo určitou její část. Příkladem nám může sloužit celointernetová spolupráce středních škol, hnutí K 12, které využívá Internet jako médium své seberealizace.

Rád bych ukončil svoje krátké vystoupení následujícím shrnutím. To co tady společně budujeme, co jsme začínali tehdy v roce 1989, kdy se nám podařilo poslat první dopis elektronickou poštu a připojit se na první server na Internetu, co se nám od té doby daří stále více a více, co v současné době ovlivňuje již několik set tisíc lidí v této republice, to je vize informační společnosti. Společnosti, ve které bude možné tuto novou technologii skutečně využít k tomu, aby umožnila lépe komunikovat nejrůznějším subjektům. Každý z nás se musí v téhle práci nějakým způsobem angažovat. Já bych hrozně rád chtěl na základě zkušeností, které jsem získal při práci s nejrůznějšími zahraničními nadacemi, fondy, které se snažily třeba pomoci rozvoji Internetu v České republice a ve východní Evropě, říci jednu věc. Prosím vás nečekejte příliš mnoho pomoci z venku. Pomoženo bude možná těm, kteří začnou sami a kteří bude velmi chtít. Záleží na každém z nás, jak pomůže nejen vizi informační společnosti přiblížit, ale i jak se sám v této společnosti uplatní. Nový svět informací se teprve tvoří a my máme relativně dobrou základnu pro to, abychom v něm zaujali nezastupitelné místo. Je to ale pouze příležitost a výzva. Děkuji za pozornost.

Předsedající:

V posledních dvaceti letech se v západní Evropě diskutuje o nutnosti zvyšovat efektivitu správních úřadů. V těchto zemích nabývají na důležitosti hlasy volající po moderním úřadu, který je řízený profesionálními manažerskými postupy, aby zajišťoval co nejpestřejší škálu služeb pro své občany. Snaží se o soustavné zainteresování občanů na řešení záležitostí obcí, případně státu. Pro nás je to poučné v tom, že potřeba aktivního kontaktu s občany podmiňuje hledání co nejúčinnější organizace vnitřního chodu úřadu. Hlavní zásadou racionalizace vnitřní struktury úřadu je, co nejúčinnější služba veřejnosti při maximálním hospodárném využití zdrojů, které stát nebo obec na správní činnost může vynaložit. Také je třeba si uvědomit, že neinformovanost a dezinformovanost jak občanů tak i zaměstnanců státní správy je značná a to samozřejmě nepřispívá k dobrým postojům a názorům.

Podívejme na stávající informační systém vyskytující se ve státní správě. Základním rysem státního informačního systému je to, že jeho jednotlivé systémy netvoří žádný systém. V těchto samostatných systémech se vyskytuje obrovské množství informací v naprosto odlišných strukturách. Stávající systémy se nacházejí i v naprosto rozdílném stupni vývoje, od tradiční papírové formy až rekněme po moderní informační systém státních sociálních záruk, který ale, pokud si vzpomínám, se bez papírování neobejde. Všechny tyto systémy spojuje ale jedno, a to je, že by měly sloužit občanské veřejnosti. Pro občany ovšem není příjemné, že musí poskytovat opakovaně různé údaje, vadí jim samozřejmě nutnost obstarávat si potvrzení od jiných úřadů a mnohdy dokonce od jiných úředníků téhož úřadu.

Před několika lety došlo u nás k pokusu vytvořit model informačních toků ve státě. Tento model, který skutečně vznikl a jehož vytvoření stálo mnoho úsilí, se ukázal být v podstatě nevyužitelný. Úřady a ministerstva totiž vznikly především na základě politické dohody a ne na základě nějakého matematického optimalizačního modelu. Informatika musí tedy umět pružně reagovat na případné změny kompetencí a ne opačně. Zkusme si ten problém přiblížit. Komunikace můžeme rozdělit do několika základních škatulek. I když škatulkování nemám rád, nicméně se o to pokusme. Je to jednak informační tok od občana, pak v rámci úřadu, mezi úřady a nakonec jakýsi výstup od úřadu k občanům. To vše se dá ještě rozdělit hierarchicky na jednotlivé úrovně, neboť zatímco malý úřad zabývá se zcela konkrétními detaily konkrétního problému, ministerstva již potřebují agregovaná data pro spíše strategické rozhodování. Jde o vertikální komunikaci, tedy o to, co hlásím a čím jsem řízen. Dle mého názoru rozdělení podle jednotlivých resortů není zase tak podstatné, protože je třeba umožnit přesuny kompetencí mezi jednotlivými úřady.

Občan má snahu omezit se na jakési nutné minimum. Mnohdy si ani neuvědomuje, jak je důležité nahlásit úřadům stav věci. A to neříkám pravý stav věci. Úřad by také ale neměl občana obtěžovat běžnou agendou. Nyní není možné chtít při dnešním stavu státní správy, aby úředník vyřizoval záležitosti za občany sám. Pak bychom museli počty úředníků patrně zvýšit několikanásobně. Je potřebné najít vhodnou formu přístupu občana. Pokud by totiž mohl uskutečnit svoje podání jakousi digitální formou, potom by se celá agenda mohla výhledně zrušit a úředníkům by zbylo více času na procesní stránku věci.

Při komunikace v rámci úřadu jde o to, aby úředníci úřadu v případě neúčasti svého kolegy, specialisty na nějaký problém, alespoň přiměřenou formou byli schopni obsloužit občana, který něco potřebuje. Je jasné, že to není jednoduché, obzvláště na takových úřadech, jako jsou městské nebo okresní. Je tedy zapotřebí mít jakousi jednotnou a stejně ovládanou možnost přístupu. Ve větších úřadech bývají k dispozici funkční počítačové sítě, které jsou schopné zajistit předávání dat. Otázkou však je, jak je účinně využívat. Mnohdy mám pocit, že síť na úřadě slouží více méně jenom odborným pracovníkům, informatikům.

V komunikace mezi úřady by mělo jít o to, aby každá žádost občana byla vyřízena co možná v nejkratším termínu. Pokud jsou k vyřízení jedné žádosti potřebná vyjádření jiných úřadů, je nutné zajistit možnost přiměřeně bezpečné a rychlé komunikace mezi nimi. Je třeba dosáhnout stavu, kdy jeden úředník bude mít možnost předat potřebná data druhému tak, aby tím co nejméně zatížil další. Tedy aby svá data připravoval tak, aby je mohli použít bez komplikované transformace i kolegové z jiných úřadů. Vzájemná komunikace je ale stále závislá na tradiční papírové technologii. Jedním z hlavních příčin tohoto stavu je mimo chybějí infrastruktury legislativou neošetřená oblast autentifikace, identifikace a vůbec zajištění důvěryhodnosti a důvěrnosti přenášených dat. V současné době se předává totiž jen velmi málo dat elektronickou cestou. Přednost se dává klasické papírové formě, občas se předá disketa. Problém také je v dohodě o formátu předávaných dat. Užívají se různé druhy editorů, různé programy, které nejsou spolu kompatibilní. Současný způsob předávání informací vyžaduje od úředníků zbytečně mnoho času. Ten by mohli věnovat lepšímu zpracování obsahu. Základním legislativním problémem je skutečnost, že občan poskytuje údaj jen pro daný účel a ne pro státní správu obecně. Nelze tedy bez jeho souhlasu předávat informace dalším úřadům, i když by to bylo mnohdy velmi užitečné.

Poslední část je komunikace úřadů k občanům. Při předávání skutečného rozhodnutí se samozřejmě písemná forma ještě dlouho udrží. Občan však musí být informován o důležitých věcech, ať již obecného nebo individuálního rázu. Občan musí mít možnost kdykoliv, pokud možno kdekoliv, vyhledat údaje, které potřebuje. Tento maximalistický požadavek nelze zajistit asi v celé míře, ale lze se mu alespoň přiblížit.

Je třeba rozvíjet tak zvané veřejné informační služby, neboť jejich posláním je zvyšovat odbornou, kulturní a i všeobecnou informovanost. Je zřejmé, že chybí-li nám něco, tak je to právě vzájemná komunikace. I když dnes existují již různé formy meziúřadové komunikace, jde zatím pouze o okrajová řešení s nepříliš vysokým stupněm využití. Pokud chci skutečně najít společné jednotící řešení, nabízí se technologie, která sjednotila svět. Jde o využití protokolů TCP/IP jako univerzálního nástroje komunikace. TCP/IP je společný jmenovatel velké části stávajících síťových systémů, je to platforma, na kterou lze všechna data transformovat a jestli již tento univerzální nástroj existuje, tak nelze snad ani volit jinak. Otázka však zůstává otevřená v případě komunikace v rámci celosvětové sítě Internet. Jsem docela zvědav, jak se podaří legislativně definovat. Internet s velkým I. Diskuse o tom, jak který úřad dnes využívá Internet ke své práci, nevyzní pro státní správu příliš lichotivě. Většina úřadů nebo spíše možná úředníků využívá, jak občas slýchám, WWW (World Wide Web). Některé úřady mají své vlastní domovské schránky. Bohužel chybí doposud jakýsi standard, který by definoval jaké informace na těch stránkách mají být a pokusit se je sjednotit. Pokud by se Internet využíval pouze v této oblasti, pak je jasné, že se jedná skutečně jen o informační službu veřejnosti. Víme, že se využívá elektronická pošta, ale patrně už méně v oblasti předávání podkladů nebo různých dokumentů, spíše pro osobní nebo ne zcela oficiální potřebu. Vyšší forma využití Internetu je, jak jsem naznačil, velmi lákavá, ale myslím si, že v danou chvíli je legislativně velmi obtížná.

Právě proto, že tato technologie je velmi lákavá, navrhli jsme jako Úřad pro státní informační systém a zatím i provozujeme malý internet státní správy, do kterého jsou zapojeny tři okresy. Protože státní správa je prostředí s mnoha různými informačními zdroji, padl náš výběr na internetovou technologii logicky a v souladu s dobou. Technické provedení nebylo ani tak limitováno výší peněz, které jsme měli k dispozici, spíše časem na to určeným. Výběr okresů také nebyl náhodný, ale vycházel především z jejich zájmů o věc a z možností vyzkoušet si některé postupy. Výsledky chceme vyhodnotit do konce dubna, kdy skončí zkušební provoz. Pak bychom měli rozhodnout, zda náš malý internet budeme rozšiřovat, nebo naopak, že ho nějakým způsobem utlumíme. Musíme rozhodnout i o technických otázkách, o způsobu komunikace, který budeme využívat. Jako perspektivní se nám pro potřebu veřejné správy např. jeví využití jednoho frekvenčního kanálu nebo jednoho frekvenčního pásma kabelové televize. Internet jako celosvětová síť samozřejmě je velmi jedinečný v danou chvíli a zcela jistě určující charakter příštího tisíciletí. Ukazuje se však množství problémů, které přináší. Technické problémy lze řešit snadněji.

Daleko horší jsou a budou problémy s legislativou. V současné době je jedním z nedostatků vymezení pojmů, které chápeme každý trochu jinak. Záleží, z které oblasti lidské činnosti přicházíme. Je rozdíl v chápání lidí vzdělaných v humanitních vědách, jinak na věc nahlíží matematici a pohled techniků, mezi které se počítám, je také odlišný. Je jisté, že rozvoj elektronického obchodu, který se dneska skloňuje ve všech pádech, vyvolá nutná legislativní opatření. Doufám, že tím bude do Internetu přinesena daleko větší právní jistota. Událost z poslední doby, kterou bych použil na dokreslení situace, jste jistě zaregistrovali. Jestliže se dva studenti dokáží probourat do sítě Pentagonu, tak je třeba položit si několik otázek. Např. jak je to možné? To v Pentagonu nemají odborníky a vládne tam diletantství? Proč se těm studentům údajně nepodařilo získat žádná tajná data? To si jich prostě nevšimli nebo je to tím, že tajná data nesmějí být na Internetu? Já se domnívám, že odpověď je v druhé části otázky. Pokud tomu tak je, potom je třeba Internet využívat velmi opatrně a více méně jenom pro oblast veřejné informovanosti. V této oblasti je potom třeba jasně deklarovat, že vystavení informace je také její zveřejnění, což do dneška není legislativně stvrzeno. Je třeba zamyslet se také nad skutečností, že data přecházejí hranice různých států. Samozřejmě nejsem pro vietnamské řešení které připojuje celý stát pomocí firewallu. Důležité je, že nejde o problémy, v jejichž řešení by byla Česká republika osamocena. Je to problém všech zemí, které mají k Internetu přístup. V současné době máme u nás sice poměrně malé procento občanů s přístupem na Internet, ale situace se výrazně zlepšuje s nástupem dalších přenosových technologií použitelných pro připojení k Internetu. Příkladem mohou být kanály kabelová televize. Kvalitní multimediální kanál přinese domácnostem zcela nové možnosti, od hudby, videa přes hlasová spojení apod. Rozšíření těchto služeb včetně elektronické pošty přinese problémy do normálně zaběhnutých profesí, druhů podnikání a monopolů. Jedinečné možnosti elektronické pošty brzy umožní omezit klasickou poštu patrně na balíkovou. Nastane asi brzy okamžik, kdy bude mít většina lidí přístup na síť za slušný měsíční paušál a lidé ji začnou masově využívat. Bude-li na síti jak státní správa, tak i občané, bude to pro nás všechny velký přínos. Pokud ne, může se společnost dostat do velmi nepříjemných problémů. Věřím, že jsme se sešli a snad budeme se scházet i v budoucnu právě proto, že si uvědomujeme dosah toho vývoje a pokusíme se vzájemně vznikající problémy řešit. Jsme, podle mého názoru, na samém začátku skutečné informační společnosti, ať se to někomu líbí nebo nelíbí. Děkuji.

Předsedající:

Dobré dopoledne, dámy a pánové, dostal jsem příležitost pohovořit o aplikaci prohlížení údajů obchodního rejstříku, kterou již více než 6 měsíců provozuje odbor informatiky ministerstva spravedlnosti. V úvodu bych se krátce zmínil o obchodním rejstříku tak, jak je veden soudy. Rejstříkové soudy (to je pojem, který sice není vymezen zákonem), jsou soudy, které jsou zřízeny na základě zákona 99 z roku 1963 Sb. a zákona 436 z roku 1991 Sb. Rejstřík mimo svou územní působnost nevede soud a tedy ani neposkytuje údaje, v jehož působnosti nejsou. Nemůže poskytovat tyto údaje z prostého důvodu, že tyto údaje mohou být v podstatě změněny v tu dobu a on o tom dosud neví. Způsob zápisu Obchodního rejstříku upravuje Obchodní zákoník, který mimo jiné stanoví obsah zápisu, či-li co je zapisováno do obchodního rejstříku. Např. obchodní jméno společnosti, což je jedna z podstatných informací. I to je důvod, proč prakticky obchodní rejstřík byl konstruován tak, že databáze je celorepubliková, totožná na každém rejstříkovém soudě a každý soud vede čili upravuje pouze tu svoji příslušnou část. Ono je totiž velice důležité, aby soudci při svém rozhodování, a to ohledně rejstříku i obecné soudy, měli k dispozici celorepublikové údaje. Zejména při zápisu je to nutné z hlediska konfrontace jmen.

Ke konci loňského roku obsahoval obchodní rejstřík záznamy o 224.159 subjektech, což je asi o 14,5 % více než před rokem. Ten nárůst je v posledních třech letech zhruba lineární, dá se říct, že nejsou výrazné výkyvy. V roce 1997 bylo všemi rejstříkovými soudy v republice vydáno celkem 466.776 platných a úplných výpisů, úředních opisů a potvrzení. Tam se jedná o větší nárůst, je zhruba třetinový. Bylo již řečeno, že tyto výpisy a potvrzení lze získat u těch soudů, u kterých je rejstřík veden. Čili, které mají vlastní územní příslušnost. Za tohoto stavu začal odbor informatiky připravovat projekt, který by výrazným a poměrně úsporným způsobem zvýšil dostupnost údajů obchodního rejstříku a to jak pro veřejnost, tak i pro pracovníky resortů, zejména soudce a státní zástupce, kteří tuto skutečnost potřebují ke své práci. Zároveň bylo zřejmé, že pokud tyto údaje budou k dispozici rychle a levně, kterékoliv právnické nebo fyzické osobě v republice, může to výrazným způsobem přispět ke zprůhlednění prostředí. Dalším nikoliv nepodstatným cílem projektu bylo poskytnout informace složkám resortu justice. Pro každodenní práci by bylo důležité, aby soudci měli co možná nejvíce, nejlépe a nejrychleji přístupné informace. Mělo by to pomoc mimo jiné k tomu, aby se snížil počet vydaných výpisů, a tím se ulehčilo soudům. Bylo zřejmé, že tento projekt nemůže ovlivnit případy, kdy je požadován ověřený výpis. Není bez zajímavosti, že nezanedbatelnou část požadavků na tyto výpisy, opisy a potvrzení generuje právě státní správa. Ze setkání se zástupci ostatních evropských států, která probíhají celkem pravidelně na půdě Rady Evropy, bylo zřejmé, že zpřístupňování údajů obchodního rejstříku pomocí Internetu není příliš obvyklé ani v zemích Evropské unie. Jde o atraktivní oblast a značná část západoevropských států disponuje aplikací, která toto umožňuje, ale většinou na komerční bázi nebo ve velice omezeným rozsahu, příp. v pokusném provozu. Lze konstatovat, že to co se u nás připravilo, bylo svým způsobem ojedinělé co do rozsahu i co do cílů. Našemu odboru není v současné době známa podobná aplikace v analogickém rozsahu.

Pro splnění našeho záměru musely být realizovány některé předpoklady. Mezi ty podstatné bych uvedl právní předpoklad, to znamená uvést možnost prohlížení údajů rejstříku do souladu s právním řádem. To znamená změnit vnitřní předpis, kterým by se umožňovalo, jakým způsobem lze do obchodního rejstříku nahlížet. To bylo poměrně velice jednoduché. Horší byl obsahový předpoklad. V tomto případě se jednalo o kontrolu elektronické databáze v rozsahu více než 200.000 záznamů, proti spisovému materiálu, který byl na soudech. Před spuštěním databáze do zkušebního provozu pro veřejnost, skutečně proběhla kontrola všech více než 200.000 záznamů oproti spisům. To soudy zvládly asi během 8 měsíců, byla to značná zátěž. Technické předpoklady spočívaly v zajištění případného rychlého připojení do Internetu. Organizační předpoklady, tam se spíše jednalo o to, jak zajistit aktualizaci rejstříku, bezporuchový, příp. nepřetržitý provoz atd. Údajová základna databáze na Internetu je přesná kopie údajové základny rejstříkových soudů. Z právního hlediska je tedy nutné říci, že obchodní rejstřík není na Internetu veden. To je podstatné. Není veden. Vedou ho rejstříkové soudy. Jsou pouze zveřejněny jeho údaje a to nad rámec povinností uložených zákonem. Z této skutečnosti celkem logicky plyne, že výpisy pořízené pomocí Internetu nemají charakter úřední listiny, ale pouze informativní charakter. Na to je ostatně upozorněno v hlavičce aplikace. Bylo také nutno zkoumat otázku, zda nedochází k porušení zákona o ochraně osobních údajů a to zejména z hlediska, že obchodní rejstřík není jeden, jak jsem se zmínil, je jich sedm a že tady dochází ke sloučení. Nelze samozřejmě tvrdit, že dochází k agregaci dat různých systémů, které slouží k různému účelu. Tady je zcela zřejmé, že účel je jediný, čili k porušování ochrany osobních údajů nedochází.

Teď bych se chtěl věnovat technické stránce. Aplikace je rozdělena na dvě části. Na část databázovou, která je provozována na serveru SUN 450. Původně se začínalo se serverem výrazně slabší, po třech dnech provozu se musel posílit. Od nového roku se používá SUN 450, který má velké rezervy i dnes. Aplikační část je provozována na servu SUN iNetra . Tam je situace trošku horší, jsou tam problémy spíš s programovým vybavením, ale není to podstatné. Toto řešení bylo zvoleno zejména pro urychlení odezvy na dotaz. Vezměme v úvahu, že v současné době je možný souběžný přístup 40 uživatelů do systému. Do Internetu je ministerstvo spravedlnosti připojeno linkou o přenosové rychlosti 128 kb/sec s tím, že s pomocí komprese je dosahována rychlost okolo 256 kb/sec. Oba servery jsou připojeny k firewallu, který odděluje vnitřní síť ministerstva spravedlnosti od sítě Internet. Programové vybavení sestává z databáze Informix 5.0, serveru Netscape a nástroje SQL. Databáze je stará, je použita z důvodu slučitelnosti databází na rejstříkových soudech. Rejstříkové soudy jsou vybaveny verzí 5.0 příp. 5.1. V případě, že bychom použili databázi o vyšší verzi, asi bychom dosáhli výrazného zrychlení, nicméně by se vynořily velké komplikace z hlediska přenosu údajů ze soudů této aplikace. Proto jsme zůstali u verze 5.0. Je nutno říci, že databáze je zdánlivě jednoduchá, nicméně obsahuje stovky tabulek vzájemně provázaných. Je to dědictví postupného rozvoje aplikace, dědictví legislativních změn, které rejstřík prodělal.

Obchodní rejstřík umožňuje v současné době dva základní způsoby práce, hledání podle jmen firem a hledání podle osob. V obou případech hledání se dělí údaje na základní a doplňující, vždy je nutno udat jeden údaj základní, který je možno též doplnit údaji doplňujícími, např. sídlem soudu, právní formou, ulicí. Další možností je hledání dle osob. Zde také existuje rozdělení na základní a doplňující údaje. Základním údajem je příjmení a rodné číslo, mezi doplňující údaje patří jméno, obec a pod. Rovněž je nutno doplňující údaj zadat alespoň vždy s jedním základním údajem. K dispozici jsou volby, jedna z nich je volba platných a neplatných osob, vlastních historických osob, které ve společnostech nemají angažmá, dalším přepínačem je pomalejší nebo rychlejší hledání. Jedná se o to, že asi 90 % údajů je v rejstříku uloženo strukturovaně. Zbývajících 10 % je nestrukturovaných. Čili nejsou umístěny do těch položek tak, jak bychom očekávali. Pokud byste zadali jméno klasicky, rychlým hledáním, tak toto jméno nenajdete. Je to problém historie, možná jmen cizích příslušníků, ale tato volba tam musí být, aby byla zaručena možnost, že to jméno najdete, i když tam není. Pomalejší hledání umožňuje vyhledávání nestrukturovaných položek. Posledním přepínačem je možnost zobrazení 50, 200 nebo 500 položek. Údaje rejstříku jsou na počítačové síti od 15. září v bezplatném zkušebním provozu. Tento zkušební provoz podle rozhodnutí vedení ministerstva spravedlnosti potrvá do září 1998, tedy po dobu jednoho roku.

Po zprovoznění vyhledávání dle firem, bylo přistoupeno k řešení druhé části aplikace, která umožňuje vyhledávání dle osob. Po několikaměsíčním testovacím provozu byla rozhodnutím vedení resortu tato možnost zpřístupněna 2. února. Co se týká aktualizace údajů, tak dnes je týdenní, s tím, že v úterý se kopie nahraje na rejstříkovém soudu, ve středu se přenese kabelovým přenosem na ministerstvo a ze středy na čtvrtek je aktualizovana v nočních hodinách databáze.

K 15.3. bylo vydáno celkem 1,747.916 výpisů. Z toho bylo 1,100.000 úplných a asi 639.000 platných. Vyřízeno bylo celkem 4,979.853 požadavků na obchodní rejstřík, rozumí se tím zobrazení stránek. Od 2.2., kdy bylo zpřístupněno vyhledávání dle osob, bylo tímto způsobem vyřízeno přes 233.000 požadavků. Lze konstatovat, že průměrně denně je vyřízeno více než 26.000 požadavků na obchodní rejstřík a vydáno přes 9.500 výpisů včetně sobot a nedělí. Počet vydávaných výpisů se pohybuje od několika set až do počtu přes 55.000 za jediný den. V průměru vstupuje každý den k údajům asi 1.600 objektů, maximálně bylo asi 3.200 za jeden den. Denní hodnoty se pohybují okolo 12 - 15 tisíci výpisů a okolo 40 - 55 tis. požadavků. V souvislosti se statistikou se musím zmínit ještě o jedné skutečnosti. Již několikrát se stalo, že některé subjekty spustily na svých počítačích program, který automatizovaně vytahoval výpisy a to většinou dosti neorganizovaně, čili jeden po druhém. Důvod tohoto počínání není zcela zřejmý, podle mne si vytvářeli nějakou vlastní databázi. Vzhledem k bezplatnému provozu aplikace a také z důvodu, že tento postup vysoce zatěžuje jak server tak linku a tím znemožňuje nebo zpomaluje přístup ostatním uživatelům, tento postup ministerstvo zásadně odmítá. Subjekty, které tímto způsobem přistupovaly k rejstříku, byly velmi důrazným způsobem upozorněny na nepřípustnost takovéhoto jednání, velice rychle přistoupily na běžný režim. Údaje velice rychle zastarávají, prakticky každý týden můžete mít jiné údaje a proto uchovávání informací v nějaké lokální databázi, takto vytvářené, je z hlediska účelu sporný. Účelem aplikace je rovnocenné zprostředkování informací, nikoliv poskytování informací k tvorbě vlastní databáze. A z toho důvodu bude ministerstvo i nadále velmi pečlivě monitorovat provoz a takovým akcím se bránit.

Půlročního provoz aplikace bude vyhodnocen, výsledky s doporučením budou předloženy vedení ministerstva, které rozhodne o dalším provozování. Naskýtají se tři možné varianty. Přístup k aplikaci zůstane i nadále takový jaký je, čili bezplatný v plném rozsahu, druhý extrém je placený přístup v plném rozsahu a třetí, jak již tušíte, je kombinace bezplatné části a placené části, např. základní kombinace budou dostupné všem, podrobné výpisy, úplné a platné budou placené. Za kritické faktory dalšího provozu považuji finanční zajištění provozu a i personální zajištění, které bohužel zatím vychází ze současného stavu. Odbor informatiky ministerstva spravedlnosti i nadále předpokládá postupné rozvíjení aplikace, a to jak na základě připomínek uživatelů, kterých chodí denně 20 - 30, tak na základě vlastních poznatků. Mezi hlavní záměry dalšího funkčního zlepšení patří zkrácení doby aktualizace na jeden den, zvyšování komfortu při vyhledávání a prezentaci výsledků, čili možnost zadávání řetězců u vybraných položek, potlačení vlivu diakritiky mezer, možnosti dotazu např. na subjekty konkursů, zlepšování dostupnosti aplikace, to znamená zvyšováním počtu současně přistupujících subjektů, zkracování doby odezvy, zvyšování spolehlivosti provozu aplikace, zajištění rychlého servisu při výpadku, předcházení výpadkům a v neposlední řadě zpřístupnění aplikace pro orgány státní správy a samosprávy využitím stávajících komunikačních sítí. Vážené dámy, vážení pánové, děkuji za pozornost a pořadatelům za možnost prezentace.

Předsedající:

Dámy a pánové, dobré dopoledne Cílem naší prezentace je informovat o iniciativách, které v poslední době, v posledních letech, ať již v Evropské unii nebo celosvětově, jsou zveřejňovány v oblasti tzv. digitálních komunit, to znamená informačních systémů měst, obcí a regionů. Významným milníkem byla určitě schůzka G7, která již v únoru 1995 naznačila a vytýčila hlavní směry nasazení informačních systémů pro vlastní výkon státní správy.

Když se podíváme na konkrétní cíle, které se v digitálních komunitách sledují, zjistíme, že jde o určité zlepšení výkonu ekonomiky, nastartování sféry služeb, terciární sféry, společenských nadstaveb a to zejména v méně rozvinutých oblastech. Chce se dosáhnout samozřejmě i rychlejších a kvalitnějších veřejných služeb. Další významnou oblastí jsou projekty směřující k sociální integraci, to znamená propojení různých vrstev obyvatelstva, bez ohledu na věk, národnost, pohlaví a samozřejmě třeba i vzdálenost k hlavnímu městu, což bývá velmi důležité. A právě v této oblasti, Internet hraje velmi důležitou roli. Evropa nezůstala pozadu za G7. Komisař Evropské komise Martin Bangemann vyhlásil dvouletou soutěž projektů, která byla uzavřena v lednu 1997, kdy švédský král předal ceny vítězům. Tato iniciativa má i svoji druhou etapu, která právě probíhá v 11 kategoriích projektů. Uzávěrka přihlášek je 1. října 1998.

Rovněž DG13 Evropské komise rozvíjí informační projekty. V loňském roce vyhlásila veřejnou soutěž projektů, které jsou zaměřeny na digitální komunity. V prvním kole se sešlo 80 návrhů, v dalším kole 26 návrhů projektů. Jedním z 10 vítězných projektů je projekt Imagine, ve kterém se angažují naše firmy. Microsoft je poskytovatelem platformy, Siemens Nixdorf integrátorem. Do Imagine jsou zapojena města Parthenay (Francie), Arnedo (Španělsko), Torgau a Weinstadt (Německo).

Projekt Imagine se zvláštním zaměřením na Parthenay In-Town-Net je podrobně dokumentován přiloženou prezentací v PowerPoint.