Jen žádné jednoduché řešení

Tato otázka nicméně není příliš zajímavá, protože nerozděluje názory. Zeptejme se namísto toho, co se dá a má proti spammingu dělat. Tady už názorová shoda nebude panovat ani náhodou.

Než se dostanu k tomu, co se dělat dá, dovolte mi krátkou inventuru toho, co se podle mého názoru dělat nedá a nemá. Na prvním místě takového výčtu u mne stojí právní řešení. V České republice (stejně jako ve většině jiných zemí), připomínám, není problém spammingu právně ošetřen. S tím, jak přibývá v našich mailboxech "nevyžádaných obchodních nabídek", jak se spamu pěkně a politicky korektně říká, přibývá i těch, kdo volají po právní úpravě, jež by postavila spammery mimo zákon. Všem, kdo takové stanovisko zastávají, doporučuji, aby se nad věcí zamysleli ještě jednou.

Proč jsem proti antispamovému zákonu? Především jsem proti němu jaksi zásadně; myslím si, že zákony jsou koření, jímž se má ve společnosti šetřit a nenasazovat je tam, kde jiné prostředky zmohou více. Věřím víc na motivaci než na příkazy a zákazy. Dále, nedovedu si představit efektivní antispamový zákon, který by současně tak či onak neomezil svobodu slova; to mi nepřipadá jako přiměřená cena. Dále, pokud si dnes povoláme na Internet právníky, soudce, policii a já nevím koho ještě, aby nám pomohli zakázat cosi, co se nám nelíbí, dá se vzít jed na to, že časem přijdou zas -- zakazovat něco dalšího. A především, spammeři jsou vynalézaví. Udělejte zákon; obejdou jej. Změňte jej; najdou novou kličku. Zažalujte je; zaplatí si lepšího právníka než vy a vyhrají.

Ne-li zákon, co tedy? Čas od času slyším někoho mluvit o přímé akci: dáme spammerovi loknout jeho vlastní medicíny, pošleme mu nazpět jeho maily a navrch přidáme třeba desetimegový EPS. To je ovšem nejen morálně pochybné, ale také nepraktické. Co až budeme dostávat těch protivných dopisů dvacet denně? To se nám ty uploady prodraží... nehledě na to, že první věc, kterou má spammer hodný toho jména dobře ošetřenou, je nefunkční adresa pro reply.

Zajímavé řešení navrhuje např. Esther Dyson ve své knize Release 2.0. Spočívá v kombinaci filtrace došlých mailů (na úrovni ISP, nikoli až v poštovním klientu) a zásilek hrazených odesilatelem. Pokud vám někdo neznámý, koho nemáte na seznamu "prověřených" odesilatelů, chce poslat mail, musí vám předem (automaticky, na úrovni poštovního protokolu) zaplatit. Kolik, to si stanovíte sami. Pokud na takový placený mail odpovíte, částka se automaticky refunduje zpět odesilateli. Chytré, ale má to dva háčky. Za prvé, podobný systém dosud neexistuje a několik let zřejmě existovat nebude. Za druhé, jeho nasazení víceméně likviduje hlavní výhodu elektronické pošty, tedy otevřenost. Jsou lidé, zejména bohatí a zaneprázdnění, kteří uvítají možnost zablokovat většinu došlé pošty kromě zásilek od předem stanoveného okruhu známých (toho lze samozřejmě dosáhnout vcelku triviálními prostředky již dnes). Jsou naopak lidé -- například já -- pro které po takovém opatření ztrácí e-mail většinu půvabu. (Rozhodně nechci zablokovat našim čtenářům možnost, aby se se mnou dohadovali o mých článcích.)

Zdá se, že zbývá jediná možnost: vyvíjet tlak na providery, aby spammerům neposkytovali konektivitu. Aby formulovali své obchodní smlouvy takovým způsobem, že prokázaný spamming je důvodem k jejímu jednostrannému a okamžitému vypovězení. A zase: těžko se to dá těm ISP nařídit -- nevěřím příliš na oborové asociace a morální charty. Konkurence a ekonomický zájem funguje účinněji. Pojďme, my všichni zákazníci providerů, hlasovat nohama a vybírat si mezi nimi takového, který se spammery zachází nekompromisně. Ti liknavější nebo lhostejnější se časem dostanou do potíží a buď zaniknou, nebo se začnou také chovat lépe.

Je to zdlouhavý postup, nemá stoprocentní účinnost a nenabízí vůbec žádné jednoduché a okamžité řešení. Jenže se složitými věcmi týkajícími se chodu lidské společnosti to tak bývá.

Petr Koubský, Softwarové noviny