Nevyžádaná reklama (spamming) je mimořádně nestoudný průnik do soukromí, tím spíš, že šiřitel takové reklamy využívá přenosového času, který si platí postižený zákazník. Nelze to srovnávat s prooužkovou reklamou na webových stránkách. Tam sice přenos také platí uživatel, ovšem takto zprostředkovaně de facto platí za užití díla, tedy oné webové stránky.

Je třeba vytvořit neortodoxní a vynalézavé formy, jak spammingu čelit. Reagovat zřejmě budou muset vývojáři zabývající se tvorbou mailových programů - zřejmě relativně nejjednodušším řešením bude možnost přístupu na mail server, kde zákazník bude moci smazat maily, o které nestojí.

Pochybnosti mám o právním zákroku. Sama definice "nevyžádané reklamy" je problematická. Těžko lze oddělit běžný mail od reklamního mailu. Vidím jen velmi jemný rozdíl mezi reklamou a firemními "tiskovými informacemi". Zde, jak se domnívám, nelze stanovit jednoznačnou hranici a už to samo o sobě problematizuje pokusy o vybudování právní normy namířené proti spammingu.

Proto si myslím, že postup proti spammingu - jak jsem naznačil - by měl jít cestou propagace, osvěty a samozřejmě i softwarových řešení. Problém nebude nikdy vyřešen definitivně, bude to dlouhodobý proces a obávám se, že spammeři budou mít v tomto zápase vrch už proto, že budou disponovat penězi.

Ondřej Neff
spisovatel a autor Neviditelného psa