Možnost vzdáleného přihlašování významně přispěla k jedné z hlavních motivací pro budování počítačových sítí - k tomu, aby lidé mohli "na dálku" využívat výpočetní kapacitu výkonných počítačů a provozovat aplikace, které ve skutečnosti běžely na vzdálených hostitelských počítačích.

Vedle toho se ale čím dál tím naléhavěji objevovaly i další potřeby uživatelů počítačů. Například možnost přenosu nejrůznějších dat, programů, tiskových sestav, zpráv a dalších obdobných objektů. Většina z těchto objektů přitom měla povahu souborů (bylo možné je "zabalit" do vhodného souboru), a tak požadavek na jejich přenos bych vlastně požadavkem na zavedení univerzálního mechanismu pro přenos souborů.

Poněkud jinak tomu bylo v případě takových přenosů, které měly sloužit potřebám komunikace mezi lidmi. Zde byl poměrně velký tlak uživatelů na vznik takových mechanismů (či spíše celých ucelených komunikačních služeb), které by umožňovaly efektivní přenos i jednoduché, rychlé a pohodlné zpracování krátkých textových zpráv. Výsledkem pak byl vznik služby, dnes dobře známé jako elektronická pošta.

Později, když došlo na úvahy o konkrétní realizaci těchto služeb, se jako velmi důležitý ukázal jeden společných rys všech těchto služeb - byly to všechno takové služby, které nejsou příliš citlivé na časové poměry. Například jim moc nevadí, když jednotlivé části přenášených dat budou doručována na místo svého určení i dosti nepravidelně, s různým zpožděním a také s různými časovými odstupy mezi sebou. Právě tato jejich vlastnost pak rozhodla o tom, že dnešní počítačové sítě fungují na prakticky výlučně na principu přepojování paketů, a ne na principu přepojování okruhů.