Použití směrovačů samozřejmě není jediným možným způsobem, jakým propojovat různé části sítí. Vedle něj existují ještě další způsoby resp. možnosti propojení, prostřednictvím tzv. opakovačů, mostů, přepínačů (switchů) či bran. Liší se od sebe konkrétním způsobem fungování (zejména tím, na jaké vrstvě v sedmivrstvém modelu ISO/OSI fungují), ale odlišná je i jejich celková filozofie a určení (podrobněji o těchto zařízeních viz box ….). Dohromady se pak všechna tato zařízení označují jako "aktivní síťové prvky" - aktivní proto, že vůči signálům které skrz ně prochází nejsou pouze pasivní (jako jsou třeba běžné konektory), ale nějakým způsobem s nimi aktivně pracují: zesilují je, vyhodnocují atd.

Jestliže v případě směrovačů jde o propojení logických celků sledující zejména logické cíle a možnost korektního fungování (nastavení přístupových práv, přidělení síťových adres, šíření směrovacích informací atd.), pak hlavním cílem propojení prostřednictvím tzv. přepínačů (switchů) je snaha optimalizovat datové toky v síti, a dát každé dvojici vzájemně komunikujících uzlů co možná nejvíce přenosové kapacity. V případě použití tzv. opakovačů je cílem vyrovnat se s omezeným dosahem jednotlivých přenosových médií (například kabelový segment z tzv. tenkého koaxiálního kabelu může mít nejvýše 185 metrů, a při potřebě většího dosahu je nutné spojit dva či více segmentů pomocí tzv. opakovačů). V případě starších zařízení zvaných mosty šlo naopak o jisté "provozní" oddělení jednotlivých segmentů, tak aby mezi nimi nebyla přenášena taková data, která mohou zůstat lokalizována v jednom ze segmentů, a nemusí být zbytečně šířena i do ostatních segmentů, kde pouze bez užitku spotřebovávají dostupnou přenosovou kapacitu. Naproti tomu v případě tzv. bran (gateways) jde obvykle o možnost překlenutí dvou odlišných světů, pro potřeby nějaké konkrétní aplikace - například o možnost přenosu elektronické pošty z jednoho poštovního systému do jiného (odlišného) poštovního systému, prostřednictvím poštovní brány.