Vraťme se ale nyní od samotných sítí zpět k aplikacím, které v síťovém prostředí pracují. Když jsme si popisovali důvody pro vznik lokálních počítačových sítí, patřila mezi ně i snaha vrátit se (alespoň zčásti a rozumným způsobem) k původní centralizaci, která je v některých ohledech výhodnější než úplné rozdistribuování všeho. Konkrétním projevem pak byl výpočetní model file server/pracovní stanice, umožňující ponechávat aplikace a jejich data jako soubory na centrálním místě (na file serveru), ale provádět je přímo u uživatele, na jeho pracovní stanici - a tedy se stejným efektem (z pohledu uživatele), jako kdyby šlo o jeho vlastní (samostatné, nesdílené) aplikace.

Velmi zajímavým a důležitým momentem byl na tomto přístupu fakt, že jednotlivé aplikace s ním nemusely vůbec počítat - v režimu file server /pracovní stanice mohly být provozovány takové aplikace, které s existencí sítě vůbec nepočítají, a byly vyvinuty s představou, že budou fungovat na samostatném a od okolního světa izolovaném počítači. Je to možné díky tomu, že samotná existence file serveru a mechanismu sdílení souborů, které jsou na tomto file serveru umístěny, je pro uživatele i jím provozované aplikace neviditelná (tzv. transparentní).

Vše přitom souvisí s faktem, že lokální počítačové sítě si na počátku svého života ještě nemohly dovolit diktovat svému okolí jakékoli podmínky, a místo toho se ony samy musely maximálně přizpůsobit svému okolí. Konkrétně nemohly chtít, aby se jim jednotlivé aplikace přizpůsobily, nebo dokonce aby tyto aplikace byly psány speciálně pro prostředí počítačových sítí. Zpočátku tedy počítačové sítě musely skrývat svou existenci a dělat vše proto, aby "nebyly vidět".

Teprve později, kdy se již náležitě prosadily do života, a kdy i uživatelé a provozovatelé sítí náležitě docenili jejich výhody a aktuální i potenciální možnosti, si lokální počítačové sítě mohly dovolit určité zviditelnění - stalo se únosné to, aby se jednotlivé aplikace přizpůsobily existenci sítě.