Výjimkou z právě popsaného způsobu fungování jsou takové katalogy, které se nespoléhají na dobrovolná oznámení, ale samy aktivně "objevují svět" - ať již prostřednictvím samočinně fungujících programů (robotů), které objevují dosud neevidované zdroje, nebo s využitím lidské síly - zde si provozovatelé katalogů sami platí skupinu lidí, kteří trvale brouzdají Internetem a hledají, co je kde nového.

Příklad prvního českého katalogu s vlastním hodnocením dostupných zdrojů

V praxi však varianta s "lidským" vyhledáváním nebývá příliš častá - zejména proto, že je ekonomicky značně náročná. Zajímavý je ale i jiný aspekt - když už si provozovatel katalogu platí vlastní lidi na to, aby mu vyhledávali nové zdroje, pak nemá velký smysl, aby popis těchto zdrojů vytvářeli přímo provozovatelé těchto zdrojů - s nevyhnutelným rizikem, že tato hodnocení ve formě stručných popisů a komentářů nebudou dostatečně srovnatelná, protože různí lidé obvykle hodnotí svá vlastní díla různým způsobem. Místo toho je smysluplnější a přirozenější, aby v takovýchto případech hodnocení nových zdrojů prováděli přímo "lidé od katalogu", neboli lidé angažovaní provozovatelem katalogu, za účelem objevování nových zdrojů. Tím se současně zajistí i rozumná objektivita, či alespoň stejnoměrnost, a to jak pokud jde o samotné ohodnocení, tak i pokud jde o rozsah popisu a hodnotících informací. Popisem existujícího zdroje totiž může být i abstrakt jeho obsahu, nebo může jít o popis charakteru recenze apod.

V praxi se katalogy tohoto typu vyskytují v mnohem menším počtu, než ostatní katalogy. Také jejich "rozsah" či "záběr" (měřeno v počtu zmapovaných zdrojů) bývá obecně menší.