![[hlavní]](../hlav2.gif)
![[i-logo]](../s_inter.gif)
Elektronická pošta - běžná, všední, značným používáním notně ošoupaná
služba počítačových sítí. My všichni, kteří ji používáme, už jsme si zvykli
na hezky cesky psane dopisy bez hacku a carek i na její další nešvary. V
článku se pokusíme popsat současné trendy a možné perspektivy e-pošty.
Bude např. v budoucnu možné vyměňovat si jejím prostřednictvím i texty podobné tomuto, tj. formátované, s diakritickými znaménky, s obrázky a podobně? Jelikož nepíši detektivku, prozradím předem odpověď: bude.
Zcela stručně připomeňme základní schéma činnosti e-pošty (viz obr. 1). Jejím jádrem je přenosový systém, tvořený navzájem propojenými Message Tranfer Agent (MTA). Jedná se o bezobslužné programy, které si navzájem předávají jednotlivé dopisy a přepravují je od odesilatele k adresátovi. Styk mezi tímto přenosovým systémem a uživatelem zprostředkovává klientský program, User Agent (UA). Uživatelská tvář a pohodlí e-pošty závisí výlučně na něm.
Abychom se neztratili v houštině anglických výrazů či zkratek, použijme pro User Agent v dalším textu termín pošťák. Programu Message Transfer Agent budu říkat poštmistr.
Základními stavebními kameny současné pošty v Internetu jsou dokumenty RFC 821 a RFC 822. První z nich definuje způsob, jímž se mezi sebou domlouvají poštmistři. Jmenuje se Simple Mail Transfer Protocol (SMTP), ale nebudu se mu téměř věnovat, protože popisuje způsob přepravy, nikoli obsah dopisu. Tomu se věnuje RFC 822. Podle něj je dopis rozdělen na dvě základní části: záhlaví a tělo.
Záhlaví je určeno především pošťákům. Obsahuje přesně definované položky, z nichž lze zjistit kdo dopis odeslal, kdy a komu, čeho se týká, jak byl dopravován atd. Po záhlaví následuje tělo, určené koncovému čtenáři. Je rozděleno na řádky, jako každý textový soubor. Kromě tohoto dělení není žádným způsobem strukturováno.
RFC 822 stanovuje pro tělo dopisu několik významných omezení:
Podobná pravidla platí i v řadě e-poštovních systémů za hranicemi Internetu. Díky tomu je výměna pošty poměrně snadná.
Jenže se píše rok 1995 a světem cloumají multimédia, grafická uživatelská rozhraní, hypertexty a podobné vymoženosti. Chtěli bychom, aby e-pošta držela krok. Rádi bychom psali v národním jazyce s diakritikou, posílali si hezké dokumenty, obrázky, zvuky,...
Dosavadní pravidla byla pro takové využití příliš svazující a proto se začala vymýšlet nová. V roce 1992 (tedy deset let po vzniku RFC 822) se objevil nový standard - Multipurpose Internet Mail Extensions (MIME).
Jedná se o novou definici elektronického dopisu, která umožňuje:
Poslední dvě vlastnosti umožňují rozumnou historickou návaznost MIME na okolní svět. Na jedné straně MIME dopis dodržuje základní požadavky RFC 822, a díky tomu není nutné od základu předělat přepravní systém e-pošty (což by byla akce jen stěží realizovatelná). Stávající poštmistři dokáží tyto dopisy správně obsloužit. Rozšiřitelnost na druhé straně zaručuje delší životnost MIME. Bez drastických zásahů do vlastní definice (a tudíž do programů, které ji uvádějí do života) bude možné podle potřeby přidávat nové druhy dat a přizpůsobovat ji tak požadavkům doby.
Hlavní břemeno klade MIME na pošťáka. Ten se musí v dopise vyznat, správně jej interpretovat a případně si zavolat odpovídající podpůrné programy na jeho prezentaci. Existence vhodných pošťáků je proto jedním z nejvýznamnějších faktorů pro uvedení MIME do života.
Co když MIME dopis dorazí někam, kde nemají vhodného pošťáka? V takovém případě bude zobrazen ve své syrové formě, jako běžný dopis dle RFC 822. Neobsahuje-li žádné rafinovanosti, příjemce ani nemusí poznat rozdíl. Pokud však dopis obsahuje znaky s diakritikou či dokonce obrázek, čtenář bude pravděpodobně lehce konsternován. Nemusí ještě házet flintu do žita. Nezná-li jeho pošťák MIME, může uživatel uložit dopis do souboru a ten potom předložit dekódovacímu programu. Nemá-li ani ten, nedá se nic dělat.
MIME zavádí proti RFC 822 jednu významnou změnu: obsah dopisu je (přesněji může být) strukturován. Díky tomu lze v jednom dopise přenášet text zároveň s doprovodnými obrázky apod.
Záhlaví definované v RFC 822 bylo rozšířeno o několik nových položek. Zmiňme se zde jen o těch nejvýznamnějších.
Nejvýznamnějším přínosem MIME je možnost charakterizovat druh přepravovaných informací prostřednictvím položky Content-Type. Je definováno sedm základních typů (např. obrázek) a ke každému z nich určité upřesňující podtypy (např. GIF či JPEG). Autoři doufají, že paleta základních typů je dostatečně široká a že ji nebude třeba rozšiřovat.
Naproti tomu lze registrovat nové podtypy a jejich prostřednictvím MIME rozšiřovat. Podívejme se, které základní typy jsou k dispozici:
je vlastně potomkem dřívějších e-dopisů. Tentokrát však lze používat různá písma a také kódování se může lišit od ASCII. Jedním z podtypů je Plain (zapisuje se ve formě Text/Plain), označující holý text bez jakékoli struktury - dopis podle RFC 822. Jestliže pošťák podporující MIME nenajde hlavičku MIME-Version, bude dopis interpetovat právě jako typ Text/Plain v kódování US-ASCII. Tím je zajištěno správné zpracování "starých" dopisů.
překvapivě sděluje, že uvnitř je dopis. Ovšem ty podtypy! Například Message/Partial umožňuje rozložit dlouhý dopis na několik částí. Rázem lze neomezeně dlouhé MIME-dopisy přepravovat starými strukturami, trvajícími na limitované délce dopisu. Message/External-Body nahrazuje data odkazem na ně. Příjemcův pošťák dostane informace, kde a jak získat data a na přání uživatele to provede.
umožňuje přepravovat v jednom dopise několik objektů naráz. Je-li podtypem Multipart/Mixed, budou jednotlivé části zobrazeny postupně. Multipart/Alternative přináší tentýž obsah v několika formách - řekněme text v PostScriptu, čistém ASCII a ještě namluvený. Pošťák nechá uživatele zvolit, kterou formu chce zobrazit, nebo sám vybere nejlepší možnou. Části Multipart/Parallel by měly být prezentovány současně (např. obraz a podmalovávající hudba).
ohlašuje obrázek. Nejdůležitějšími podporovanými podtypy jsou GIF a JPEG.
je zvuk. Základní podporovaný formát Audio/Basic vychází z definice ISDN. Obsahuje jeden kanál, snímaný s frekvencí 8000 vzorků za vteřinu.
nepotřebuje komentář. Možnými podtypy jsou MPEG a QuickTime, známý z počítačů Apple Macintosh.
označuje binární data, určená ke zpracování určitým programem. Jedním z důležitých podtypů je PostScript. Kromě něj zde významnou roli hraje nejobecnější Octet-Stream, určený pro "nějaká data". Takový dopis pošťák uloží do souboru a nechť si s nimi uživatel dělá, co uzná za za vhodné. Typ Application/Octet-Strem tedy umožňuje přenášet e-poštou libovolné binární soubory.
Klasifikace dat, která byla zavedena v MIME, se rychle prosadila do dalších služeb. Pro své potřeby ji využívají WWW či Gopher+ a dokonce je snaha (zejména u programů pro Unix) využívat společné konfigurační soubory. V nich se definuje, že např. pro zobrazení Image/GIF se má spouštět program xv. Tentýž zobrazovací program potom využívají pošťák, Gopher i WWW klient.
Stávající přenosový systém je však zařízen na zprávy ve standardním ASCII kódu. Osmibitová data (která obsahuje řada z výše zmíněných typů) je třeba vhodným způsobem zakódovat pro přepravu sedmibitovým systémem. MIME podporuje pět základních kódů. Hlavička Content-Transfer-Encoding určuje, který z nich byl použit.
Kódování dopisů, která MIME připouští, vychází ze standardů ISO. Jedním z nich je i ISO 8859-2 (známější pod názvem ISO Latin 2), obsahující všechny znaky potřebné pro češtinu. Prostřednictvím MIME tedy lze přenášet české dopisy.
Situace je však ještě daleko růžovější. Mějme na paměti, že MIME dopis vytváří avšak i analyzuje pošťák. Pokud používáte kódování odlišné od ISO Latin 2 (takových nás asi bude více), nic není ztraceno. Stačí naučit svého pošťáka co nejlépe převádět lokální kód na ISO Latin 2 a naopak. Pokud to uděláte, odcházející dopis bude korektně zakódován a odeslán. Adresát by neměl mít s jeho čtením žádné potíže. Naproti tomu přišedší korespondence bude převedena na váš lokální kód a správně zobrazena bez ohledu na to, v jakém kódování pracoval odesilatel dopisu. Správně konfigurovaní MIME pošťáci tudíž umožňují korektní českou komunikaci mezi partnery, kteří používají různá kódování češtiny (viz obrázek 2).
Již jsme podotkli, že pošťák je pro MIME rozhodující. Nebudou-li k dispozici vhodní pošťáci, nemá MIME šanci na výraznější rozšíření.
Starý dobrý Unix, který na svém hřbetě odtáhl drtivou většinu rozvoje Internetu a jeho služeb, ani tady nezklamal a promptně nabídl svým uživatelům vhodné programy. S velkým ohlasem se setkává pine - uživatelsky přátelský volně šiřitelný pošťák s podporou MIME. Poznámka na okraj: jeho součástí je i editor pico, jeden z uživatelsky nejpřítulnějších editorů pro Unix. Není-li pine na vašem Unixu k dispozici, doporučte správci jeho instalaci. Určitě se vyplatí. Kromě něj je k dispozici MIME rozšíření pro několik stávajících a rozšířených pošťáků (například elm či mh).
Většina uživatelů však ke své práci používá osobní počítače. V této oblasti poskytl řešení program Pegasus Mail. Jedná se o volně šiřitelného pošťáka, původně určeného pro sítě používající Novell NetWare. Velmi záhy však byla vyřešena jeho návaznost na Internet. Tento velmi rozšířený program je k dispozici pro základní platformy osobních počítačů: MS-DOS, MS-Windows a System 7. Podpora MIME byla zařazena do jeho třetí verze přebližně před dvěma roky. Přiznám se, že nemám tušení, zda MIME podporují i někteří komerční pošťáci pro osobní počítače. Těžko mi nabídnou tak excelentní vlastnosti, které by převážily vynikajícího Pegasa s jeho nulovou cenou. Proto se o stav a rozvoj těchto produktů nezajímám.
V současné době tedy existuje dostatečný sortiment pošťáků s podporou MIME pro nejrozšířenější operační systémy. Kromě lenosti a konzervativismu správců nestojí jeho rozvoji nic v cestě.
Nutno přiznat, že uvádění MIME do života jde poměrně pomalu. Současná situace poněkud připomíná začarovaný kruh: Uživatelé si netroufají MIME používat, protože vědí, že řada adresátů nemá odpovídajícího pošťáka. Ovšem proč by se měli instalovat noví pošťáci, když MIME se skoro nepoužívá?
Dříve či později se z téhle zapeklité situace vymotáme. Otázkou je, jak dlouho to bude trvat. Vzhledem k tomu, že na MIME volně navazuje řada dalších služeb Internetu, lze snad popustit uzdu optimismu a doufat v jeho brzkou masovost.
Speciální problém v souvislosti s MIME představují diskusní skupiny (mailing lists). Mnohé programy, sloužící k jejich realizaci, likvidují z rozesílaných dopisů veškeré hlavičky, které neobsahuje RFC 822. Tedy i hlavičky pro MIME. Jestliže někdo pošle do takové skupiny MIME dopis, dorazí abonentům bez hlaviček a jejich pošťáci, byť by MIME uměli, jej nedokáži správně interpetovat. Dotyčná vlastnost naštěstí bývá konfigurovatelná. Budete-li postiženi tímto problémem, stačí obslužnému programu (zpravidla listserv@...) zaslat v dopise příkaz SET skupina FULLHDR
V řadě operačních systémů, zejména pokud používají grafické uživatelské rozhraní, se setkáte s pošťáky, umožňujícími snímat a zasílat poštou zvuky či obrázky. Zpravidla se však jedná o nestandardní rozšíření, doplněné příslušným výrobcem. Takové "obohacené" dopisy zpravidla nedokáží překročit hranice operačního systému a pro komunikaci v globálním měřítku jsou tudíž nepoužitelné.
Jedinou reálnou konkurencí MIME je X.400. Jedná se o jeden z protokolů, vycházejících z referenčního modelu Open Systems Interconnection (OSI). Tyto protokoly bývají používány především ve veřejných datových sítích (u nás se jedná o síť EuroTel).
Pravdou je, že X.400 přinesl multimediální schopnosti dříve než MIME. Ovšem na druhé straně je tento protokol podstatně složitější a v důsledku toho je velká bída o jeho implementace. Těžko se shání poštmistři i pošťáci, o přátelských pošťácích s multimediálními vlastnostmi ani nemluvě.
Podle mého názoru dokáže X.400 proti MIME sotva co nabídnout. Navíc má
vysloveně nešťastné adresování (PN=Pavel-Satrapa; O=TU-Liberec; PRMD=vslib;
ADMD=CESNET; C=CZ neobstojí proti Pavel.Satrapa@vslib.cz). Zkrátka domnívám
se, že význam X.400 stejně jako celé OSI rodiny se bude snižovat. Většinu
trumfů má v rukou Internet se svými službami.
Pavel Satrapa
odborný asistent Katedry informatiky TU v Liberci, se zabývá počítačovými sítěmi a jejich službami.
![[hlavní]](..//hlav2.gif)
![[nahoru]](../nahoru.gif)