Staňte se WWW-autorem, Část 1.

World-Wide Web (WWW) vítězně táhne světem. Všichni se chtějí hypertextově a multimediálně prezentovat. I u nás roste počet lidí, vytvářejících dokumenty pro WWW (např. své domácí stránky). Proto jsme se rozhodli publikovat stručný návod "jak na to". Pokud snad nemáte možnost vyrobit si vlastní domácí stránku nebo dokonce ani přístup k Internetu, nemusíte znechuceně obracet stránku. Většina WWW klientů dokáže pracovat i na izolovaném počítači. Díky tomu si můžete vyrábět alespoň lokální hypertextové dokumenty.

Cílem našeho krátkého seriálu je poskytnout nic netušícímu čtenáři základní poznatky k tomu, aby byl schopen vytvářet jednoduché dokumenty pro WWW.

Jádrem textu bude stručné seznámení s nejdůležitějšími částmi jazykem HTML, který je pro tyto účely používán. Nejprve však uveďme několik základních pojmů.

1 Co je co

World-Wide Web, zkracovaný na WWW, je jednou z nejnovějších služeb Internetu. Je mimořádně ambiciózní, ale bohužel také náročný na přenosové kapacity. Staví na principech, které v současné době cloumají celým počítačovým světem. Lze jej charakterizovat jako

živatelsky přítulný: klientské programy zpravidla používají grafické uživatelské rozhraní (bez něj ostatně WWW ztrácí řadu svých výhod), uživatel jen klikne myší a nevychází z úžasu;
hypertextový: základní jednotkou komunikace ve WWW je dokument. Ten může obsahovat odkazy na další dokumenty. Odkazované dokumenty se mohou nacházet kdekoli v Internetu. Uživatel se jedním kliknutím myší může přenést z Japonska do Ameriky.
multimediální: kromě textů dokáže pracovat i s obrázky, zvuky, animacemi atd. atp. Zkrátka vším, co máme ve zvyku označovat slovem multimédia.

WWW vychází z modelu klient-server. Uživatel musí mít pro jeho využívání speciální klientský program (často označovaný termínem prohlížeč, anglicky browser), který pro něj obstarává komunikaci se serverem. Specialitou WWW je velmi významná role přisuzovaná právě klientovi. Ten kromě vytváření dotazů musí zajistit i interpretaci a formátování dokumentů, které získal jako odpovědi na své dotazy. Vzhled a chování WWW tedy leží na bedrech klienta.

Ve světě WWW se často setkáte s následujícími pojmy:

HyperText Transfer Protocol (HTTP) je protokol, který definuje pravidla komunikace mezi klientem a serverem. Pro běžného uživatele či autora není nijak zvlášť významný a proto se mu nebudu věnovat. Zmíníme se jen o jedné významné vlastnosti: tento protokol je bezstavový. To znamená, že jednotlivé dotazy a jim příslušející odpovědi představují zcela samostatné jednotky komunikace. Jestliže server odešle odpověď na dotaz klienta, celá transakce pro něj končí. Pokud vzápětí obdrží od téhož klienta další dotaz, nedává jej do žádné souvislosti s dotazem předchozím. Veškeré vazby (např. to, že dotaz vznikl odkazem z předchozího dokumentu) obstarává klient.
HyperText Markup Language (HTML) označuje jazyk pro popis dokumentů. Dokumenty WWW musí dodržovat pravidla HTML, aby je klienti mohli správně pochopit a zobrazit. Důležitou skutečností je, že interpretace (a tudíž i vzhled) dokumentu je jednoznačně v kompetenci klienta. Na něm záleží, jak bude formátovat jednotlivé prvky dokumentu - např. jakou velikost písma použije pro nadpisy. Autoři některých klientů dokonce rozšířili jejich schopnosti za hranice HTML, což je dvojsečná zbraň. Na jedné straně tím zvyšují atraktivnost svých programů a přinášejí nové podněty pro rozvoj HTML. Zároveň tím však do HTML vnášejí chaos. Dokumenty vytvořené na míru určitému klientovi mohou působit problémy jinému.
Unified Resource Locator (URL) slouží k definici odkazů na dokumenty. Jeho prostřednictvím lze přesně popsat, jak získat v Internetu určitou informaci. URL identifikuje službu, kterou musíte použít, server a místo na něm, kde se dotyčná informace nachází. Podrobněji jste se o URL mohli dočíst v první lekci minikurzu Internetu (Computer Echo 2/95).

Vzájemný vztah těchto pojmů při jedné transakci znázorňuje obr. 1.

2 Klienti pro WWW

Existuje celá řada klientských programů pro nejrůznější operační systémy. Jsou k dispozici produkty komerční i volně šiřitelné. I stručný popis by vydal na samostatný seriál. Zde vyjmenujeme jen několik zástupců, které považujeme za zajímavé. Na obr. 2 až 4 je vidět, jak se různí klienti vypořádali se zobrazením téhož dokumentu - domácí stránky CESNETu.

Mosaic (obr. 2) je klasikem žánru a značnou měrou se podílel na obrovské popularitě a rozšíření WWW. Tento grafickéhý klient je dostupný pro X Window System (Unix), System 7 (Macintosh) a MS-Windows (PC).
NetScape (obr. 3) představuje pro Mosaic nejvážnější konkurenci. Já osobně mu dávám přednost. Jeho silnou devizou je, že zobrazuje dokument za chodu. Můžete číst začátek textu, jehož konec teprve přichází z Internetu. Nepříliš šťastnou kapitolu v historii NetScape představuje jeho nestandardní rozšíření jazyka HTML. Naštěstí se autoři rozhodli další rozvoj podřídit nově vznikajícímu standardu HTML 3. NetScape je dispozici pro tytéž platformy jako Mosaic.
Arena (obr. 4) je experimentální klient. Již dnes podporuje jazyk HTML verze 3, který je v současnosti teprve ve stádiu zrodu. Je k dispozici jen pro X Window System (Unix), verze pro další operační systémy se připravují.
Lynx (obr. 5) patří do nepříliš početné rodiny klientů, pracujících v textovém režimu. Je implementován pro operační systémy Unix a MS-DOS. Bývá často používán pro veřejné anonymní klienty. Jednoho z nich najdete na adrese public.vslib.cz. Přihlaste se Telnetem a jako uživatelské jméno zadejte www.

Velmi častou a logickou uživatelskou otázkou je: "Který klient je nejlepší?" Jediná rozumná odpověď na ni zní: "Vyzkoušejte je a vyberte si sami." Já zpravidla používám NetScape, ale nelpím na něm (čas od času jej střídám s Mosaicem).

3 HTML a dokumenty

Jazyk HTML je v podstatě jazyk pro formátování textů (obohacený o možnost odkazovat se na další dokumenty). Ty bývají v angličtině označovány termínem markup language. Jejich charakteristickým znakem je, že příkazy (v terminologii HTML se jim říká značky), ovlivňující vzhled dokumentu, jsou vpisovány přímo do textu. Zpravidla pro jejich zápis slouží určitá rezervovaná slova či znaky. Rozšířenými zástupci formátovacích jazyků jsou typografický program TeX či z Unixu dobře známé nroff, troff a spol.

Pro vytvoření HTML dokumentu máte k dispozici několik možností.

HTML editor. Jedná se o editor, určený přímo k výrobě HTML dokumentů. Zpravidla zná všechny komponenty jazyka, dokáže kontrolovat správnost dokumentů a spustit WWW klient k prohlédnutí výsledku. Existuje několik produktů této kategorie - např. HoTMetaL či HTML Assistant. Kromě nich existují ještě nadstavby běžných textových editorů, umožňující vyrábět HTML z jejich normálních dokumentů. Takové nadstavby jsou k dispozici třeba pro MS Word či Emacs.
Konvertor. Tyto programy slouží k převodu dokumentů z nejrůznějších existujících typografických či textových systémů do HTML. Autor se nemusí učit nic nového, vyrobí dokument svým obvyklým způsobem a na závěr jej nechá konvertovat do HTML formátu. Tahle možnost zní dost lákavě - vždy je příjemné rozšířit svůj akční rádius, aniž by bylo nutné něco se učit. V praxi bohužel narazíme na konflikty mezi schopnostmi jednotlivých systémů a HTML. Výsledek konverze je často zapotřebí ručně upravit do výsledné podoby. Konvertory existují z LATEXu, *roffu, RTF a řady dalších systémů či formárů.
Ruční práce. K ní postačí libovolný ASCII editor a znalost HTML. Vytvoří se text a do něho se přímo zapíší jednotlivé značky. Osobně dávám tomuto způsobu práce přednost, zejména při vytváření jednodušších dokumentů. Mým oblíbeným editorem pro HTML je tedy "starý dobrý" vi.

Na první pohled se může zdát, že vybereme-li si první či druhou cestu, nemusíte se s HTML zatěžovat. To by mohla být pravda až do té doby, kdy něco zaskřípe nebo nebude fungovat podle vašich představ. HTML editory ani konvertory nejsou dokonalé. Jejich výtvory je často nutné upravit či opravit. V takových případech budete bez znalosti HTML bezmocní.

4 Značky

Příkazům, ovlivňujícím vzhled dokumentu, se v terminologii HTML říká značky. Jejich prostřednictvím se vymezují prvky dokumentu, které mají být zpracovány určitým specifickým způsobem. Pomocí značek lze definovat různé druhy písma, záhlaví, odkazy na jiné dokumenty či vložené obrázky.

V jazyce HTML je značka tvořena slovem (jménem), uzavřeným mezi znaky < a >. Například <BODY> zahajuje tělo dokumentu (jak uvidíte později). Nezáleží na velikosti písmen ve jméně značky. Můžete psát <body> i <BodY>. Budete-li dokumenty vyrábět ručně, doporučuji stanovit si svou vlastní konvenci a zapisovat značky jednotným způsobem (např. já je píši velkými písmeny, což bude patrné z tohoto textu.

Názvy jednotlivých značek jsou součástí definice HTML. Narazí-li klient v dokumentu na značku jemu neznámou, měl by ji ignorovat. Díky tomuto pravidlu může alespoň do jisté míry možné zpracovat a zobrazit dokument, obsahující nestandardní značky. Nicméně jejich používání byste se jako potenciální HTML autoři měli vyhnout.

Řada značek se vyskytuje v párech, vymezujících rozsah jejich působnosti. V takovém případě je ukončující značka totožná se zahajující, ale jejímu jménu je předsazeno lomítko (/). Tělo HTML dokumentu je tedy zahájeno značkou <BODY> a ukončeno </BODY>.

Chování mnoha značek můžete ovlivnit prostřednictvím atributů. Podrobněji se jim budu věnovat v části, věnované odkazům.

Příště se začneme zabývat konkrétními značkami, jejich významy a možností použití.

PAVEL SATRAPA,

odborný asistent Katedry informatiky TU v Liberci,
se zabývá počítačovými sítěmi a jejich službami.
e-mail: Pavel.Satrapa@vslib.cz
www-stránka: http://www.cesnet.cz/staff/satrapa.html