|
 |
       |
 Úvodní stránka
|
Omyl, páni ministři! Poptávka a nabídka po vysokoškolském vzdělání se sama o sobě nevyrovná, protože náš vysokoškolský systém na to prostě není nastaven. Není přehledně strukturován, nemá v sobě zabudovány mechanismy konkurence, odpovědnosti, ekonomické motivace a výběru. A pokud jde o zrušení zkoušek, nejedná se o střelbu od pasu či o snahu vytlouct politický kapitál z korupční aféry. Již několik let říkám a píši, že je nezbytné přijímací zkoušky na vysoké školy nahradit systémem standardizovaného testování na konci středoškolského studia, zavést diferencované školné a paralelně s tím otevřít možnost získat půjčku na studium s odloženým splácením. Ta by umožnila studovat i těm, kteří by jinak mohli být zavedením školného diskriminováni. A také jsem mnohokrát jasně řekl, že tyto změny by při nárůstu počtu vzdělávacích příležitostí vedly ke snížení a nikoli ke zvýšení dnes neúnosně velkých sociálních nerovností v přístupu k vysokoškolskému vzdělání. Ani to ale pro skutečně systémové řešení problému nestačí.
Je tu ještě otázka, jak vytvořit dostatečný počet studijních míst. Je pravda, že v rámci našeho dosud strnulého systému vysokých škol to není možné. Skoro každý, kdo chce dnes získat vysokoškolský diplom, musí studovat na univerzitě nebo na vysoké škole, která stojí na úrovni univerzity. Tento systém potřebuje zásadní rekonstrukci. Jejím výsledkem by měla být zřetelná hierarchie vysokých škol. Nejnižší místo v této hierarchii patří velkému počtu vysokých škol neuniverzitního typu (college). Tyto školy musí mít hustou regionální síť a měly by částečně kopírovat ekonomická a odvětvová specifika regionů. Tak jako jinde ve světě by tyto školy absorbovaly většinu poptávky po vysokoškolském vzdělání. Nebyly by to ani tak přípravky na akademickou dráhu, ale na povolání, kde střední škola již nestačí a univerzitní vzdělání akademického typu je zbytečným luxusem. O stupeň výš - jak nároky kladenými na studenty, tak kvalitou výuky, zaměřením i školným - by měly stát standardní univerzity. Tyto školy by měly nabízet více akademický typ vzdělání a připravovat absolventy pro práci ve vyšších pozicích a zejména v aplikovaném výzkumu a vývoji. Vrchol nové hierarchie by obsadily tzv. výzkumné univerzity (research university). Laťka požadovaných výsledků ve standardizovaných testech má stát mnohem výše než u předchozích dvou typů vysokých škol. Mělo by být zřejmé, že výzkumné univerzity poskytují skutečně akademické vzdělání, jehož nedílnou součástí je hluboké propojení výuky s výzkumem. Měly by z nich vycházet nové generace vysokoškolských učitelů, špičkových odborníků orientovaných na základní výzkum, teoretiků práva, ekonomie, atd. Nebojme se říci, že potřebujeme školy produkující intelektuální elitu, bez které ve světové konkurenci neobstojíme.
Teprve takto přehledně hierarchizovaný systém dokáže citlivě reagovat na poptávku po vysokoškolském vzdělání a pružně tuto poptávku i ovlivňovat. Získat status výzkumné univerzity nesmí být snadnou záležitostí, vyučovat na takové škole musí jen ti nejlepší, a studovat zde by měli jen ti, kteří uvažují o akademické dráze. Tomu by měly odpovídat platy učitelů, školné a konečně i hodnota diplomu. Zbývá ještě otázka kapacit vysokých škol. Hodně udělá školné, protože posílí odpovědnost při výběru oboru i vysoké školy. Zadlužit se studiem oboru, který nebude na trhu práce perspektivní, bude prostě riziko. Je také zřejmé, že první ročníky všech typů vysokých škol musí být mnohem více než dnes sítem, jímž projdou jen ti, kteří prokáží silnou motivaci studovat a ověří si, že mají ke studiu předpoklady.
Strašák přeplněných poslucháren vzniká z představy, že studium na vysoké škole je vlastně jen pokračováním střední školy. Sítem prvních ročníků ať propadnou ti, kteří se domnívají, že na vysokou školu se chodí, místo toho, aby se tam studovalo. Pokud vím, studuje se nejen ve škole a jejích posluchárnách, ale také v knihovnách, doma, v kavárnách i na trávníku před školou. To, co jsem popsal, není snadná a bezbolestná reforma ani nějaké střílení od pasu. Má-li zrušení přijímacích zkoušek otevřít vysoké školy mnohem většímu počtu mladých lidí, což je podmínka sine qua non, chceme-li se vrátit do vyspělé Evropy s lepšími diplomy, nelze jít jinou cestou. Že se toto systémové řešení řadě koryfejů současného vysokého školství nezamlouvá? A jaká hluboká reforma se zamlouvá těm, kdož z daného stavu profitují? Smutné je, že naši ministři školství byli zatím vždy ve vleku těch, kterým tato reforma není zrovna po chuti.
LN 5. 8. 1999
Související články: |
 |
Korupční aféra spjatá s prodejem přijímacích testů na Právnické fakultě UK konečně otevřela diskusi o přijímacích zkouškách na vysoké školy. Měly by se zrušit, nebo ne? A když ano, čím je pak nahradit a jak vůbec uspokojit rostoucí poptávku mladých lidí po vysokoškolském vzdělání? Tato diskuse zatím vyjevuje bezradnost těch, od kterých bychom naopak čekali, že mají poměrně jasnou představu řešení. Ministr školství jako obvykle prohlásí, že vlastně žádný problém neexistuje, protože přijímací zkoušky vysokým školám přeci nikdo nepředepisuje. Je pak prý jen jejich věcí, zda je budou vyžadovat. Za pár let prý se navíc poptávka po vysokoškolském vzdělání vyrovná s nabídkou vzdělávacích příležitostí na našich vysokých školách, protože středoškoláků bude ubývat. A je po problému! Stínový ministr školství za ODS také má po ruce snadné řešení: návrh na zrušení přijímacích zkoušek, který znovu minulý týden předložila Unie svobody, je podle něho střelbou od pasu a jen jakousi zbrklou reakcí na to, co se stalo na Právnické fakultě UK. Stačí přeci zavést školné a zvýšit počet studijních míst, a problém je vyřešen.