Na vaše dotazy do pedagogicko psychologické poradny odpovídají
odborní pracovníci z pedagogicko psychologické poradny zabývající se problematikou související s výchovou dětí a mládeže v rodinách, vyučovacími a výchovnými problémy dětí ve školách, s problémy dospívající mládeže v jejich rodinách, s problémy rodičů s dětmi a dětí se sebou samými.
Jejich činnost probíhá v pedagogicko-psychologické poradně i mimo ni.
Vaše dotazy jsou zcela anonymní - provozovatel portálu Česká škola (ani nikdo jiný) nijak nezjišťuje totožnost tazatele. Vaše dotazy budou zodpovězeny přibližně za týden od jejich odeslání.
Odpovědi pedagogicko psychologické poradny:
Otázka:
Můj syn, žák třetí třídy, je dysgrafik a dysortograf. Je pro něho problém opsat bez chyby jedinou větu. Existuje něco, co by mu mohlo pomoci?
Odpověď:
Ano, nejdříve navštivte pedagogicko-psychologickou poradnu ve vašem okresním městě a požádejte o vyšetření dítěte kvůli podezření na jeho dysgrafii a dysortografii. Dále v poradně žádejte o vysvětlení, jak provádět s dítětem doma nápravné činnosti (procvičování jemné motoriky, mozkový trénink atd.) Ve škole upozorněte třídního učitele, že dostane z poradny písemnou zprávu o vyšetření v poradně (tuto zprávu by měla poradna na školu posílat automaticky, ale raději si to pohlídejte) a poproste učitele, aby bylo s dítětem ve škole zacházeno při vyučování a klasifikaci podle nařízení ministerstva školství, týkajícího se práce s dětmi s vývojovými specifickými poruchami učení (dysgrafie atd.). Toto zacházení ve škole
a vaše práce doma s dítětem podle instrukcí poradny by měly dítěti kompenzovat jeho poruchy učení. Podrobný popis nápravných činností na tomto místě nemá smysl, vše se dozvíte v poradně.
Otázka:
Muj syn je dyslektik.Na ZŠ to ješte šlo, i když ne všichni vyucující byli ochotni brát jeho poruchu v úvahu. Jinak je syn chytrý. Studium na odborném ucilišti s maturitou mu bylo doporuceno. Ješte pred podáním prihlášky jsme jeho poruchu konzultovali s reditelem školy a byly jsme ujišteni, že to nebude žádný problém. Bohužel problém to je. V nekterých predmetech vyucující zkouší pouze písemnou formou a práve v techto predmetech jsou synovi výsledky katastrofální a to presto, že doma látce rozumí. Synova porucha se totiž nejvíc projevuje pri písemném zkoušení. Z látky, z které u tabule dostane 1 nebo 2 dostane pri písemce 4 nebo 5. Delá zcela zbytecné chyby a to treba pri opisování výsledku z kalkulacky nebo z rádky na rádku. Z písemek je vystresovaný a o to více delá chyb. A aby se chyb vyvaroval, vše trikrát prepocítává a prekontrolovává, takže písemku nestihne dopsat. Pricemž má dobre postup, vzorce, ale chybí mu konecný výsledek nebo jej má špatne. Ovšem chybející nebo špatný konecný výsledek = 5. Proste zacarovaný kruh. Opakovane jsem trídního ucitele upozornovala na synovu poruchu a žádala jej o jinou formu zkoušení. Avšak marne. Pokaždé pokývá hlavou a sdelí mi, že o jeho poruše nic neví a musí se podívat. To od zárí ješte nestihl. Pricemž vím, že doklad o jeho poruše je minimálne u prihlášky. Ostatní vyucující mi na moje sdelení odpovídají, že to musí mít potvrzené od trídního ucitele a i se stalo, že mi bylo sdeleno, že je to nezajímá. Syn je již otrávený a chce ze školy odejít a to presto, že si studijní obor zvolil sám a jinak ho baví. Na jednu stranu se mu nedivím, jeho školní výsledky neodpovídají vynaloženému úsilí. Už vubec nevím co s tím. Vím sice o pokynech ministerstva, bohužel praxe ve školách je úplne jiná. Zacínám uvažovat o prechodu na jinou školu, ale tento obor v míste bydlište nikdo jiný nevyucuje a mám obavu, že se situace bude zase opakovat. Poradíte nám? dekuji za odpoved.
Odpověď:
Stěžujte si na učitele nejprve u ředitele školy, a když to nepomůže, běžte si stěžovat na školský úřad vašeho okresního města. Učitel je totiž povinen respektovat doporučení psychologa, vztahující se k zacházení s žáky postiženými dyslexií. To znamená, mimo jiné, že ho nesmí zkoušet písemně, uzná-li to psycholog za vhodné.
Další možností je pokusit se ještě trvale odstranit synovu dyslexii pomocí neurologicko-psychologické terapie na přístroji zvaném EEG Biofeedback. Jedná se o velmi úspěšnou metodu bez vedlejších účinků, která využívá přirozených schopností mozku naučit se nové postupy vlastní činnosti. Pozor: EEG Biofeedback je třeba neplést si s jinými, jednoduchými "feedbackovými" přístroji, psychowalkmany apod. Pro další informace můžete volat 0603-219871.
Otázka:
Syn chodí do 8. třídy základní školy s rozšírenou hudební výchovou. V příštím školním roce dojde z důvodu vypovězení nájemní smlouvy k přestěhování této školy do budovy jiné základní školy, která se nachází ve vzdálené části města (nyní nedojíždí). Máme možnost syna umístit ve sportovní škole, která je v bezprostřední blízkosti bydlište. Syn se totiž intenzívne věnuje sportu (úcast na republikové souteži jednotlivců), hudbu má spíše jako zálibu (nenavštěvuje ZUŠ) a na věc "přestěhování" nemá vyhraněný názor. Dotaz: Je vhodnější ukončit základní školu se svými učiteli a spolužáky nebo je lepší již nyní "otestovat" jeho připravenost pro vzdělání po základní škole? Syn je kamarádský, lehce navazuje kontakt. Rádi bychom, kdyby po základní škole studoval.....Děkuji za odpověd.
Odpověď:
Doporučujeme změnu školy a spolužáků za předpokladu, že syn bude souhlasit a pokládáte ho za psychycky adaptačně odolného.Každá změna v životě přináší jistou dávku stresu, ale také možnost obohatit se v sociálních zkušenostech. Citlivější jedinec pociťuje změny v životě palčivěji než jiní.
Otázka:
Mám 6letého syna, jako každá matka mám trochu obavy s jeho nástupem do první třídy. U nás je ovšem ten problém, že učitelky v MŠ i já jsem toho názoru, že syn je velice temperamentní až hyperaktivní,ale naopak má velice dobré logické myšlení a vyniká před ostatními vrstevníky. Chtěla bych proto syna hned umístit do výběrové školy, ale nejsem si jista, jestli dělám dobře.
Odpověď:
Zjištění rozumových schopností pomocí několika psychologických testů, které lze kvalitně provést pouze u psychologa (např. v pedagogicko-psychologické poradně), bude pro vás asi nejlepším řešením. Jen tak můžete zjistit spolehlivě, zda synovy schopnosti jsou skutečně výjimečné a vhodné pro docházku do výběrové školy. Tyto testy není možno provádět na dálku přes Internet.
K výhodám výběrových škol patří koncentrovanější pozornost učitelů k žákům a jejich plnému rozvoji. K nevýhodám zase to, že děti někdy nezískávají společenskou (sociální) zkušenost s "průměrnými" vrstevníky a mohou proto mít v pozdějším věku problémy se soužitím se sociální skupinou lidí mimo školu (v práci, na vojně atd.), kde jsou smícháni jak lidé "výběroví", tak i "průměrní".
Při hledání výběrové školy se o radu obraťte na Společnost pro talent a nadání; STAN - ECHA; Dr. Vondráková, gymnázium Jižní město, Tererova 2135/17, Praha 11 149 00.
Pokud máte možnost, zeptejte se také rodičů dětí výběrové školy navštěvující na jejich zkušenost.
Při eventuální konzultaci u psychologa můžete požádat o zjištění stavu a původu synovy hyperaktivity a přespříliš temperamentních projevů.
Otázka:
Můj syn chodí do MŠ. Jsou mu již tři roky, ale stále špatně mluví. Má svou řeč a nedokáže se vyjádřit ve větách. Předem děkuji za radu.
Odpověď:
Ve třech letech je normální, že dítě mluví "vlastní" řečí a používá velice jednoduché věty. Problém by nastal až tehdy, pokud by tak dítě mluvilo i ve 4 - 5 letech.
Nemáte tedy důvod se znepokojovat. Pro podporu rozvoje řeči je zapotřebí, abyste na dítě často a nezdeformovaně (tj. bez šišlání) mluvili. Dítě se totiž učí mluvit napodobováním.
Pobízejte také dítě ke slovnímu projevu. Hovořte s ním nad obrázkovou knížkou, při procházce a nechte ho mluvit. Učte se s ním krátká říkadla a básničky, čtěte mu z pohádkových knih. Pozor - sledování televize rozvoj řeči nepodporuje. Spíše brzdí, stejně jako brzdí i jiné složky rozvoje osobnosti dítěte. Televizi "dávkujte" po kapkách jako "jed", který v malém množství pomáhá a ve velkém škodí.
Otázka:
Můj syn navštěvuje 3 třídu ZŠ. Má velmi dobrý prospěch, ale píše ošklivě. Mám ho nutit k přepisování textu, aby se mu zlepšilo písmo ? Děkuji.
Odpověď:
Ne, protože přepisování samo o sobě by asi moc nepomohlo.
Patrně se bude jednat o vývojovou (a tedy s věkem ustupující) poruchu učení - dysgrafii. K nápravě patří např. procvičování pohybů ruky, nácvik kreslení křivek i přímek, psaní na řádku ohraničeném i horní linkou, psaní rukou "ve vzduchu" atd.
Přesné a detailní instrukce s ukázkami, jak pracovat s dítětem při domácí přípravě, Vám poskytne psycholog nebo speciální pedagog (privátní nebo v pedagogicko - psychologické poradně ve Vašem okresním městě; kontakt najdete v telefonním seznamu). Ten také pošle na základní školu písemnou zprávu o výsledcích vyšetření dítěte a škola podle ní přizpůsobí výuku a hodnocení Vašeho syna.
Otázka:
Našemu mladšímu synovi je nyní 9 let. Učí se dobře a až donedávna jsme s ním neměli větší problémy. Ty začaly před několika týdny, kdy opakovaně za různé pamlsky utratil peníze, které měl vrátit z drobných nákupů, a pak to zapíral. Řešili jsme to domluvami a malými tresty (zákaz televize apod.). Šokem pro nás bylo, když jsme zjistili, že byl v supermarketu přistižen při krádeži. Pochopitelně jsme dlouze vysvětlovali, ale došlo i na pořádný výprask (jinak naše děti kromě symbolických plácnutí fyzicky netrestáme). Bojíme se však, že to nebude stačit. Pravidelné kapesné dětem nedáváme, peníze na útratu však dostávají za drobné práce, které z vlastní iniciativy doma provedou.
Odpověď:
Pravidelné kapesné dítěti určitě dávejte. Za pomoc při domácích pracích mu neplaťte, ale odměňte se mu poděkováním a projevenou radostí nad vykonanou prací.
Pravidelné kapesné je velmi důležité i pro malé děti. Pravidelně (např. jednou týdně) mu dávejte částku, kterou uznáte za přiměřenou. Seznamte ale dítě s tím, že až do příští "výplaty" žádné jiné peníze nedostane, ale že si s nimi může dělat naprosto cokoli chce. Tuto podmínku dodržte, nemluvte mu do jeho vydání, i když to budou zdánlivé hlouposti a utratí peníze první den. I když třeba peníze daruje kamarádovi. Tak se bude postupně učit hospodařit s penězi, plánovat vydání, plnit si své drobné sny a něco si odříci. Umožní mu to někomu (i sobě) udělat radost. Bude se učit svobodně a zodpovědně se rozhodovat. Pozná hodnotu peněz.
Děti, které se dopouštějí krádeží, jsou často identifikovány jako ty, které nedostávají pravidelné kapesné. Potřeba něco si opatřit za peníze je u malých dětí pochopitelná a velmi silná, takže když dítě peníze nemá, věc prostě mnohdy ukradne (navíc si není příliš vědomo nebezpečnosti takového chování).
Odměňování dětí penězi za pomoc v domácnosti je ošidné, protože si tak dítě může vypěstovat celoživotní zlozvyk, že pomáhá jen za peníze. Daleko lepší pro jeho rozvoj bude, když ho pochválíte za pomoc a ono uvidí, jakou vám udělalo radost.
Pokud by se situace nezlepšila, zkuste kontaktovat pedagogicko-psychologickou poradnu ve vaší oblasti.
Otázka:
Dcera navštěvuje první třídu základní školy. Výuka ve škole jí jde velmi dobře, ale doma odmítá psát úkoly a plnit své povinnosti pro další den. Jak ji mám motivovat?
Odpověď:
Motivujte především pochvalou, povzbuzením (motivaci trestem nebo zákazem si ponechte až jako poslední možnost).
Nezapomínejte na to, že šestiletému dítěti můžete s čistým svědomím některé věci nařídit, aniž byste cokoli vysvětlovala. Na otázku "A proč?" odpovězte "Protože to chci". Dítě můžete zároveň milovat i vést pevnou rukou. Dítě v šesti letech potřebuje celkem pevné vedení, i když se mu někdy vzpírá. Samozřejmě bude na místě i dítěti dovysvětlit, že pravidelnou domácí přípravu do školy bude potřebovat nejen teď, ale hlavně v budoucnosti (na střední a vysoké škole).
Vytvořte dítěti odpovídající podmínky: Stálé a nerušené pracovní místo u stolu, zaveďte pokud možno pevnou a pravidelnou dobu domácí přípravy (třeba denně od 17.00 do 17.45), během práce dítěte nezapomínejte na krátký odpočinek (několik minut) pro udržení pozornosti, když dítě bude ztrácet pracovní tempo. Před započetím domácí přípravy dejte dítěti předem signál (slovní upozornění), že za chvíli začne jeho pravidelná domácí práce do školy.
Během jeho práce nezapomeňte na slova pochvaly a povzbuzení, případně mu pomozte, bude-li to potřeba.
V případě nezlepšení situace se obraťte na pedagogicko-psychologickou poradnu nebo některého privátního psychologa ve vaší oblasti.
Otázka:
Můj pětiletý syn má neustále velký strach z čehokoli nového - návštěvy divadla, z vlaku, ze školky, pláče a nechce tam jít. Jakmile ho však do toho prostředí dostaneme, je v pohodě a nechce třeba naopak odejít pryč. Příště se situace opakuje. Co s tím?
Odpověď:
Navykejte na nová prostředí postupně a syna v nich provázejte. Metodě "vhození do vody" se vyhněte.
Vždy před návštěvou prostředí, kterého se syn začne obávat, ho jasně ujistěte o tom, že tam budete s ním, že ho ochráníte a že mu pomůžete. Svůj slib dodržte. Až se v jednom a téže prostředí "rozkouká a otrká", po malých dávkách ubírejte ze své přítomnosti, dohledu a pomoci. Dítě musí mít stále jistotu, že i když někam odejde z domácího prostředí, čeká ho po návratu bezpečí jeho domova a jistota pozitivního vztahu k němu.
Při potížích s odchodem odkudkoli nezapomínejte na dvě důležité věci:
- O odchodu rozhodujete Vy a ne dítě. Nemusíte svoje rozhodnutí nijak zvlášť vysvětlovat. Nepomůže-li jednoduché vysvětlení o tom, že musíte např. stihnout večeři, tak prostě trvejte na svém bez dalšího vysvětlování.
- Včas upozorněte dítě, že dojde ke změně v jeho programu (např.: "Ještě chvíli si hraj, ale za pár minut odcházíme.")
Nezlepší-li se vaše situace, obraťte se na pedagogicko-psychologickou poradnu nebo privátního psychologa ve vaší oblasti. Kontakt najdete v telefonním seznamu.
Otázka:
Někdy už nevím, co s Honzíkem (je mu 6 let). Když moc zlobí, tak mu říkám, že se s ním k smrti utrápím a umřu, když nebude poslouchat. Manžel mi vyčítá, že syna zbytečně straším. Má pravdu?
Odpověď:
Jistota, že dítě nepřijde o své rodiče, patří k základním duševním potřebám každého dítěte, a proto mu nikdy, ani v žertu, nehrozte tím, že zemřete nebo jinak odejdete z jeho života.
Děti nedovedou dost dobře rozpoznat, že některé svoje výroky nemyslíte tak doslova. Jen si vzpomeňte, jak často říkáváme: "já se z toho zblázním", a přitom dobře víme, že tomu tak nebude. Dětský svět je jiný než svět dospělých. V dětském světě často splývá fikce se skutečností a dítě to nerozpozná. Vhodnější by bylo naznačit synovi, že vás jeho chování mrzí. To, že by zarmoutil maminku, bude pro něj lepší pobídkou změnit chování.
Otázka:
Dcera chodí do první třídy a kreslí levou rukou. Učitelka ji nutí psát pravou. Co s tím?
Odpověď:
Navštivte psychologa v pedagogicko psychologické poradně ve vašem okrese. Ten určí, která ruka bude vhodnější.
Navíc psycholog z pedagogicko psychologické poradny odešle do školy dopis s doporučením řešení situace. Levorukost nebo pravorukost je někdy v 6. roce života ještě nevyjasněná a může se "usadit" později. Jakmile bude jasné, že dítě bude spíše levákem nebo pravákem, je dobré učit se psát rukou, která je více vhodná. Rozhodně nepřecvičujte leváka násilím na praváka. To přináší v pozdějším životě dítěte zbytečné problémy.
Otázka:
Syn je těžký dyslektik, špatně čte, píše, plete se i v matematice či tělesné výchově, je levák. Učí se v normální škole, celkový průměr známek 2,5. Matematika, čeština vždy za 3. Sklony má k obchodování, prodávání, ovšem s dosavadními známkami se na obchodní akademii v žádném případě nedostane. Existuje nějaká soukromá střední škola, která by se zabývala touto problematikou a nevadil by jí dyslektik?
Odpověď:
V kanceláři školského úřadu, se můžete informovat, jaké existují ve vaší oblasti střední odborné školy obchodní a střední odborná učiliště obchodní, kde by se syn mohl věnovat studiu na obchodníka nebo se vyučit prodavačem. Žádné ze středních škol a žádnému z učilišť by nemělo vadit, že syn je dyslektik. Školy i učiliště jsou povinny přihlédnout při výuce a klasifikaci žáka k jeho omezením. Je však třeba, abyste navštívil(a) nejbližší pedagogicko - psychologickou poradnu a požádal(a) o opětovné vyšetření syna. Výsledek vyšetření musí poradna zaslat do školy, kam syn nastoupí.
Otázka:
Mám syna a dceru v 1. a 2.třídě oba leváci. Zakoupila jsem u obchodní firmy pravítko a hodiny pro leváky. Jaký je názor odborných pedagogů na tyto pomucky?
Odpověď:
Pomůcky pro leváky respektují jejich přirozenost, t.j. leváctví. Proto je používejte, ale nezapomeňte na pravorukou většinu světa. Vaše děti by se měly současně s pomůckami pro leváky učit zacházet s pomůckami pro praváky. Pravděpodobně stihnou oboje, jen ty "levácké" zvládnou o něco lépe.
|
