V efedrince se snaží zlepšit ochranu, ale stále to nestačí

Datum: 22.10.96 10:35:00

(ČTK vydá k této zprávě foto)
PRAHA 22.října (zpravodaj ČTK Jan Čížek) - Vrátnice se
čtyřmi postaršími vrátnými a nízký plot s potrhaným ostnatým
drátem dělí "normálního" člověka anebo člena organizovaného
gangu od vstupu do Výzkumného ústavu antibiotik a
biotransformací v Roztokách u Prahy. Je jedinou farmaceutickou
továrnou v republice, kde se vyrábí efedrin - jeden z
nejdůležitějších komponentů nejrozšířenější domácí drogy
pervitin, která Českou republiku spolu se semtexem ve světě
možná ponejvíce "proslavila".
"Z každého případu krádeže pro nás plyne ponaučení," říká
ředitel roztocké efedrinky Stanislav Růžička, jehož podnik se
letos už po několikáté dostal kvůli svým zaměstnancům do potíží
s policií. Podle Růžičky však podnik, vinou neustále se
odkládající privatizace, nevládne dostatečnými financemi na to,
aby mohl zajistit nejmodernější bezpečnostní zařízení.
Do neopravované a rezavějící továrny ale zdaleka není takový
problém proniknout, jak by se mohlo nezasvěcenému pozorovateli
na první pohled zdát. Veškeré sklady s efedrinem jsou sice
zabezpečeny takzvanými dveřmi na kouli a někde i visacím zámkem,
ale zručný "bytař" by si s dveřmi poradil za pět minut a zámek,
který na dveřích majestátně visí, by asi neuchránil ani kolo.
Podle Růžičky sice provádí bezpečnostní služba pravidelné
prohlídky areálu efedrinky, proti organizované skupině zlodějů
by se však mohli čtyři pracovníci ochranky jen těžko ubránit.
Plot areálu nemonitorují bezpečnostní kamery, takže pro členy
organizovaného gangu není žádným problémem nakradený efedrin v
noci přeházet přes plot ústavu.
Nad těmito skutečnostmi může ředitel Růžička jen pokrčit
rameny, ale jak udává, od roku 1989 se bezpečnostní opatření
výrazně zpřísnila. "Před listopadem 1989 nás tady ani nikoho
nenapadlo, že by se mohl efedrin krást. Ale já nebyl ani nikým o
pronesení efedrinu požádán, až teď se situace strašně zhoršila,"
dodal. Jak dále uvedl, na nastalou situaci se snaží vedení
podniku průběžně reagovat. "Jestli reagujeme dost rychle a
jestli jsme udělali maximum, to je na někom jiném, aby
posoudil," říká a ukazuje závěry monitorovací studie
ministerstva zdravotnictví, která nenalezla v podniku žádné
bezpečnostní nedopatření.
Chyba tedy nastává pouze v lidském faktoru a při pohledu na
projíždějící dodávky, které jsou jen letmo kontrolovány strážní
službou, se tak ani nelze častým únikům efedrinu divit. Řešení
vidí současný ředitel podniku v urychlené privatizaci. Sám, jak
přiznává, má spolu s dalšími pracovníky vedení na privatizaci
podniku zájem. Poté by podle něj bylo možno celý podnik
zmodernizovat a pracovníkům továrny zajistit vyšší platy, které
v současné době činí asi 10.000 korun hrubého.
Právě nízké platy jsou možná hlavním kamenem úrazu selhání
pracovníků továrny, neboť pro narkomafii není zdaleka problémem
si někoho pro pronášení drogy podplatit. Při nedostatku
zaměstnanců navíc může mafie klidně do ústavu poslat slušně
vypadajícího středoškoláka, který bude s nadšením okamžitě
přijat. Takový kádr pak může efedrin tajně pronášet neomezeně
dlouho.
Přímo na lince, kde je ročně vyprodukováno asi 150 tun
efedrinu, přijde přitom do styku s drogou asi 20 až 30
pracovníků ročně. "Všichni jsou prověření, ale selhat pro peníze
může jednou každý," zamyslel se ředitel Růžička.
jac arm mal hol
221035 OCT 96