Kam odchází první dáma norské vlády a politiky? Datum: 24.10.96 10:10:00
PRAHA 24.října (ČTK) - K úžasu 4,3 miliónu Norů ve středu
vůbec první dáma v roli premiérky v historii země oznámila , že
odchází ze své funkce. Gro Harlemová Brundtlandová usedla poprvé
do premiérského křesla v roce 1981 ve svých dvaačtyřiceti coby
historicky nejmladší hlava vlády. Ve světě se její jméno
skloňuje společně s přívlastky vynikající političky, bojovnice
za životní prostředí a za práva žen. Její státnické kvality
stvrzují i nedávné spekulace o její "horké" kandidatuře na
funkci generálního tajemníka OSN.
Všechny spekulace o možném nástupnictví Butruse Butruse-
Ghálího v čele OSN však politička světového formátu striktně
odmítá se slovy, že se současný generální tajemník hodlá o svůj
post ucházet ještě na další období. Jméno Brundtlandové bylo
zmiňováno i vloni na podzim při hledání vhodného uchazeče na
křeslo generálního tajemníka NATO.
Pro všechny Nory jednoduše "Gro" svůj národ ve středu mimo
jiné ohromila prohlášením, že jedna epocha norské politiky je u
konce. Suverénně nejpopulárnější politička Norska
"reprezentovala Norsko ve světě zcela jiným způsobem než její
předchůdci a díky nesmírně aktivní účasti na mezinárodní
politické scéně ji znali v i zemích, kde by jinak o Norsku v
životě neslyšeli", napsala dnes norská tisková agentura NTB.
Dětská lékařka Brundtlandová, narozená 20.dubna 1939, se
ráda směje, ale zřídkakdy žertuje, říkávají její přátelé.
Nesporná hlava norské politiky a nejmocnější norské politické
strany je ve svém okolí známá jako neústupná a náročná, ale
zdvořilá a citlivá osoba, která musí občas bojovat se svou
impulzívní povahou.
Právě kvůli ní na ni zřejmě letos v létě vytáhl norský tisk
nezvykle ostré zbraně, když ji místo obvyklých pochvalných tirád
obvinil z toho, že je arogantní a nevidí reálný stav věcí.
Zdánlivou "bouři ve sklenici vody", která hrozila přerůst v pád
Brundtlandové z jejího pevného piedestalu, vyvolalo vystoupení
ve švédské televizi, v němž norská premiérka zlehčovala
psychologické aspekty systematické vládní registrace komunistů
během studené války. "Registrace lidí za jejich politické
aktivity jim nemůže nikterak ublížit," tvrdila.
Její slova byla vnímána jako velmi necitlivý postoj z pozice
premiérky, jejíž levicová strana bývá kritizována za spolupráci
s tajnou policií při sledování komunistů během šedesátých a
sedmdesátých let. Brundtlandová později připustila, že bude
muset příště lépe "volit slova".
Ale ani největší porážka v její kariéře - když Norové
neposlechli její naléhavé výzvy a odmítli v listopadovém
referendu roku 1994 členství v Evropské unii - nikdy skutečně
nezpochybnila její další setrvání v úřadu premiérky.
V čele vlády nahradila absolventka Harvardu v roce 1981
odstupujícího Oddvara Nordliho, a to z vůle Norské dělnické
strany. Po sedmi měsících smetla však vládu labouristů ve
volbách vlna konzervativismu.
Do úřadu premiéra se vrátila v květnu 1986, když
konzervativci vedená koalice rezignovala. Nejdřív ze všeho
jmenovala do nové 18tičlenné vlády osm žen. Třetí vládu
zformovala v listopadu 1990.
Lékařka Brundtlandová působila i v čele Světové komise pro
ochranu životního prostředí a rozvoj a její zpráva z roku 1987
"Naše společná budoucnost", která soustředila pozornost světové
veřejnosti na četné palčivé hospodářské a ekologické problémy,
jí vynesla mezinárodní renomé.
S jejím požehnáním Norové v roce 1993 zprostředkovali
mírovou smlouvu mezi Izraelem a OOP po měsících tajných jednání
v Norsku.
V roce 1993 navrhla tzv.Evropský plán akcí proti rasismu a
na ochranu národnostních menšin účastníkům Parlamentního
shromáždění Rady Evropy (RE) ve Štrasburku. Prohlásila tehdy, že
Evropa potřebuje srozumitelný plán akcí proti rasismu, xenofobii
a nesnášenlivosti.
Brundtlandová debutovala v národní politice v roce 1974 coby
ministryně životního prostředí. Dcera známého labouristického
politika Gudmunda Harlema a manželka aktivního člena
Konzervativní strany Arne Olafa Bruntlanda byla zvolena do
parlamentu v roce 1977 a pracovala zde ve výboru finančním a pro
zahraniční záležitosti.
Na funkci předsedkyně Norské dělnické strany rezignovala po
jedenácti letech v jejím čele ke konci roku 1992. Coby matka
čtyř dětí tehdy oznámila, že potřebuje víc času na svou rodinu.
V září toho roku spáchal její čtyřiadvacetiletý syn Jorgen
sebevraždu.
Autorka nespočetných článků na témata politická, ochrany
životního prostředí a rozvoje obdržela ve svém životě mnoho
prestižních cen, mimo jiné Mezinárodní mírovou cenu Indiry
Gándhíové za rok 1988.
V roce 1991 se Brundtlandová v Praze zúčastnila zahájení
mezinárodní konference o životním prostředí Eco 92 Public Forum,
která se stala přípravou na velkou mezinárodní konferenci OSN na
stejné téma. Zahájila tu také československo-norský seminář o
demokratických institucích.
Jitka Bojanovská pz
241010 OCT 96