|
PRAHA 3.září (ČTK) - Americké letectvo a námořnictvo v úterý
zaútočilo na vojenské cíle kolem Bagdádu a na další vybrané
letecké základny v Iráku. Účelem krátkého útoku, k jehož
zahájení dal rozkaz americký prezident Bill Clinton, bylo
odpovědět na víkendovou ofenzívu armád Saddáma Husajna proti
Kurdům v severním Iráku. Poslední obdobný útok na Irák
uskutečnily Spojené státy v srpnu 1993.
Irácká armáda dobyla v sobotu spolu s Demokratickou stranou
Kurdistánu (DPK) správní středisko iráckého Kurdistánu Irbíl a
vytlačila z města stoupence znepřátelené kurdské frakce z
Vlasteneckého svazu Kurdistánu (PUK), kterým údajně pomáhal
Írán. Již v neděli oznámil irácký prezident Saddám Husajn, že se
jeho vojska z Irbílu, který leží od roku 1991 v "bezletové zóně"
na sever od 36.rovnoběžky a je tudíž pod ochranným deštníkem
spojeneckých armád v operaci Provide Comfort, stáhnou.
Podle informací amerického Pentagonu jsou však Saddámovy
muži stále ve městě a navíc bombardují Sulajmáníju a další
kurdské město na severu Iráku a připravují se na útok.
Americký útok na Irák přichází po více než pěti letech od
skončení války v Perském zálivu, ve které spojenecká vojska v
čele s USA vyhnala irácké jednotky z okupovaného Kuvajtu. V
operaci Pouštní bouře, kterou zahájily spojenci (v polovině
února 1991 bylo v protisaddámovské koalici již 33 zemí včetně
Československa) pod velením legendárního amerického generála
Normana Schwarzkopfa v noci ze 16. na 17.ledna 1991, bojovalo na
straně spojenců 690.000 vojáků a na irácké straně 545.000 mužů
(podle vojenského historika Geoffreye Regana jen 260.000 mužů).
Celý útok trval 43 dní (zhruba 1014 hodin), přičemž
rozhodující boje pouhé čtyři dny. Spojenecké letectvo podniklo
110.000 náletů, zničilo 134 mostů, 180 objektů spravovaných
ministerstvem ropného průmyslu a bombardovalo i další
strategické cíle v Iráku. Saddám odpovídal útoky svých raket
Scud na Saúdskou Arábii a Izrael. Sáhl i k takovému prostředku,
jako bylo vypouštění ropy z tankerů a ropného terminálu v Míná
al-Ahmádí do Perského zálivu. Příměří bylo dosaženo 28.února
1991, kdy se irácká vojska začala v souvislostí s rezolucí č.660
RB OSN stahovat z Kuvajtu.
Válka v Zálivu si vyžádala přes 145.000 lidských životů na
irácké straně (podle historika Regana 53 až 60 tisíc), z toho na
85.000 vojáků a okolo 60.000 civilistů, kdežto například USA
zaznamenaly jen 355 mrtvých (a podobně nízké ztráty utrpěli i
ostatní spojenci). Do zajetí podle Regana padlo jen asi 70 až 80
tisíc Iráčanů (původně se uvádělo 162.000). Irácké ztráty se
odhadují na 100-150 miliard dolarů, kuvajtské na 40-50 miliard
dolarů. Samo osvobození Kuvajtu stálo 23 miliard dolarů, z čehož
měl Kuvajt zaplatit USA 18,5 miliardy.
Prakticky ihned po skončení operace Pouštní bouře se v
březnu 1991 začali na jihovýchodě země bouřit šíitští muslimové,
které následovali Kurdové na severu země. Bagdádská vojska proti
oběma menšinám použila brutální sílu a obě povstání zlikvidovala
(proti šíitům například použila chemické zbraně v posvátných
městech Karbalá a Nadžaf). Následoval exodus šíitů (přes
40.000), ale zejména Kurdů (přes 1,8 miliónu) ze země.
Na zasedání RB OSN 5.dubna 1991 byla přijata rezoluce č.688,
která odsoudila "represe proti iráckému obyvatelstvu v mnoha
částech země, včetně oblastí obývaných převážně Kurdy". O pět
dní později bylo oznámeno, že USA zakázaly Iráku zasahovat proti
kurdským uprchlíkům. Současně americký prezident George Bush (na
naléhání tureckého prezidenta Turguta Özala) vyhlásil na podporu
rezoluce č.668 na sever od 36.rovnoběžky v Iráku "bezletovou
zónu". A v dalších čtyřech měsících rozmístila spojenecká
protiirácká koalice na severu Iráku své jednotky na ochranu
kurdských uprchlíků.
Spojenecká operace na ochranu Kurdů na severu Iráku nese
kódové označení Provide Comfort a první letadla byla na americké
základně v jihotureckém Incirliku umístěna 11.července 1991.
Mandát jednotek musí ovšem každého půl roku prodloužit parlament
v Ankaře. Turecké letectvo navíc již několikrát ve snaze zničit
povstalecká centra separatistické Strany kurdských pracujících
(PKK) na severu Iráku podnikla do oblasti letecký útok.
Represe proti šíitům ze strany bagdádského režimu na jihu
Iráku byly mezinárodním společenstvím vyřešeny obdobně. USA po
dohodě se spojenci z války v Zálivu prohlásily 26.srpna 1992 za
"bezletovou zónu" pro irácké letectvo území jižně od
32.rovnoběžky. V této zóně se z významných měst nachází Basra,
Nadžaf, Násíríja, Amára či Samáva a žije zde asi osm miliónů
obyvatel.
Od války v Zálivu podnikla americká letadla již několik
dalších náletů na Irák. Při prvním 13.ledna 1993 byly cílem
spojeneckých letadel v "bezletové zóně" na jihu země baterie
iráckých protileteckých raket. Při náletu - podle iráckých
pramenů - zahynulo 19 osob. Raketový útok provedly USA také o
čtyři dny později na jaderné zařízení u Bagdádu. Při útoku
americké rakety s plochou dráhou letu sestřelily irácký bojový
letoun.
Další útok řízenými střelami na Bagdád provedly Spojené
státy 26.června 1993 v odvetu na pokus o zavraždění bývalého
amerického prezidenta George Bushe při jeho dubnové návštěvě
Kuvajtu. Při útoku, jehož cílem bylo sídlo irácké tajné služby,
zahynulo nejméně osm civilistů. Americké letouny naposledy
bombardovaly Irák 19.srpna 1993. Napadly tamní protileteckou
baterii v "bezletové zóně" na severu země u Mosulu, protože
irácká protivzdušná obrana proti Američanům vypálila raketu. Při
útoku zahynul jeden irácký voják a jeden civilista.
|
Americký útok proti Iráku po více než třech letech