Profil: Separatismus v západní Evropě stále aktuální
PRAHA - V neděli 15.září hodlá šéf Ligy severu
(LN) Umberto Bossi vyhlásit na severu Itálie nezávislou Padánii
a tím rozdělit Apeninský poloostrov na dva samostatné státní
útvary. Bossi jako typický "ekonomický" separatista míní do
Padánie zahrnout nejbohatší "pilné" severní kraje Itálie a
ponechat "líný" zbytek země svému osudu.
Ve své secesionistické snaze není ovšem sám. Řada regionů v
různých západoevropských státech také volá po "rozvolnění"
unitárních států, autonomii či přímo po vlastním státě. Povýtce
jde již o letité konflikty v zavedených demokraciích, ale
motivace separatistů se často různí. Vedle ekonomických důvodů
se objevují pohnutky náboženské (Británie), ale například i
jazykové (Španělsko). Společným a leckdy značně nečitelným
jmenovatelem jsou však samozřejmě peníze.
Bolestný problém Severního Irska, v němž proti sobě stojí
protestanti a katolíci, se táhne již několik století. Katolická
menšina zde usiluje o připojení k Irsku, zatímco opačná strana
chce zůstat v rámci Velké Británie. Po vzniku Irské republiky a
rozdělení ostrova na dvě části v roce 1922 vešlo šest severních
provincií s převahou protestantského obyvatelstva, označovaných
jako Ulster, ve svazek Spojeného království Velké Británie a
Severního Irska.
Katolická Irská republikánská armáda (IRA) pozvedla koncem
60.let zbraně k boji proti londýnské vládě. Po dlouhých letech
násilných akcí, jimž padlo za oběť na obou stranách přes tři
tisíce lidí, vyhlásila IRA 1.září 1994 příměří, které ovšem po
17 měsících 10.února letošního roku odvolala.
Na britských ostrovech se také tu a tam ozývá otázka
nezávislosti či větší autonomie pro Skotsko a Wales.
Již přes 35 let jsou pravou noční můrou pro každý madridský
kabinet tři písmena: ETA. Teroristé ze separatistické organizace
Baskicko a jeho svoboda (ETA) jdou nekompromisně za svým cílem.
Tím je nezávislý stát, který má zahrnout několik francouzských
okresů, kde se mluví baskicky, a čtyři španělské historické
provincie. Hlavním městem má být Guernica.
Na své krvavé pouti zabili při různých atentátech baskičtí
ozbrojenci již téměř 800 osob. Přitom jazyková emancipace Basků,
kteří jsou bezpochyby nejstarším národem v Evropě, je téměř
úplná. Mají vlastní literaturu, média i různá privilegia
autonomní oblasti. Přesto pokračují v boji.
Problémy s mírou autonomie jsou i v sousedním Katalánsku.
Vedle španělštiny se zde vyučuje katalánština, existuje
katalánská literatura a univerzita. Šéf místní nacionalistické
aliance Konvergence a jednota (CiU) Jordi Pujol však není zarytý
separatista a požaduje v rámci autonomie uznání tzv.katalánské
specifičnosti.
Kromě "vlažných" separatistických snah Basků, Bretonců či
Savojců jsou největším nebezpečím pro celistvost Francie
vzájemně soupeřící nacionalistické skupiny na "ostrově lásky",
Korsice. Všechny pokusy o uklidnění již 20 let napjaté situace
na ostrově dosud selhaly a ani autonomní status z roku 1982,
který byl doprovázen rozsáhlými daňovými a celními úlevami,
nevzal korsickým nacionalistům vítr z plachet.
Přestože heslo separatistů "Pryč od Francie" není na Korsice
příliš populární, získávají nacionalisté ve volbách mezi 15 a 25
procenty hlasů. Zakázaná teroristická Korsická nacionalistická
fronta - historická tendence (FLNC-Canal historique) oznámila
letos 12.ledna klid zbraní a rozhodla se bojovat za oficiální
uznání korsického národa a samostatnost ostrova politickými
prostředky, ale v minulých týdnech znovu sáhla ke zbraním. U
osvědčených metod - teroristických útoků a atentátů - zůstávají
i jiné skupiny separatistů.
Kulturní boj mezi frankofonními Valony na jihu země a
severobelgickými Vlámy hovořícími germánským jazykem,
vlámštinou, je starý jako Belgie sama - 165 let. Spíše jazykové
než politické konflikty se v království zostřily zejména v osmé
a na začátku deváté dekády a vedly k pádu několika vlád.
Belgie je od ústavní reformy z roku 1993 rozdělena na tři
autonomní oblasti - Vlámsko, Valonsko a Brusel. Vlámové
představující 57 procent obyvatelstva stále naléhavěji požadují
rozšíření své autonomie po volbách v roce 1999, zejména
převedení z federální úrovně na úroveň regionů také daňové
politiky a sociálního zabezpečení.
Pro osamostatnění jazykových oblastí do suverénních státních
celků je pouze sedm procent obyvatelstva, a to vesměs Vlámové.
Valoni až na nepatrné výjimky naopak jsou pro zachování nynější
federativní podoby Belgie; například ještě před čtyřmi roky bylo
pro rozdělení země asi 30 procent Vlámů. Tyto tendence však
"zmrazila" přeměna Belgie na federaci s velkými pravomocemi pro
Flandry i Valonsko, čímž byl završen dlouhodobý proces změn
ústavy zahájený již v roce 1970.
V Itálii byl vedle separatistických tendencí Bossiho Ligy
severu dlouhou dobu výbušný i autonomní kraj Trident - Horní
Adiže (či Jižní Tyrolsko), který leží u rakouských hranic. Po
roce 1919 byla někdejší rakouská země Tyrolsko rozdělena a její
část - Jižní Tyrolsko - začleněna do Itálie. Německá menšina se
nevzdala svých iredentistických snah o připojení kraje k
Rakousku.
Tím zde vznikla dosti výbušná situace, která vyvrcholila v
60.letech (a krátce i v druhé polovině 80.let) vlnou pumových
útoků jihotyrolských separatistů. Problémy vyřešila až dohoda
mezi Římem a Vídní o autonomii z června 1992. Navíc letos v
červenci udělil shovívavý italský prezident Oscar Luigi Scalfaro
uvězněným separatistům amnestii.