Ještě před několika málo lety v USA mnozí přezíravě označovali kalifornské Silicon Valley za odepsaný klondajk. Dnes je toto údolí bohatší než kdy jindy. Centrum amerického elektronického průmyslu, ležící 70 kilometrů jižně od San Franciska, prožívá neuvěřitelný boom. Produkuje milionáře rychlostí, která bere dech a není srovnatelná ani s ropnou érou na Wall Street v 80.letech.
Noví obyvatelé údolí nakupují velké vily jen proto, aby je srovnali se zemí a postavili si větší, napsal nedávno trochu pohoršeně The New York Times. Průměrný dům tu stojí 1,1 miliónu dolarů, což je o 400.000 víc než v luxusním Beverly Hills. V některých městech se ceny nemovitostí vyšplhaly za rok až o 45 procent. Znalci se shodují, že tak draho je jen na některých místech Manhattanu a Havaje.
Údolí, které zabírá okresy Santa Clara a San Mateo, se rychle zabydluje. Zatímco v roce 1993 se mělo za to, že je tam místa na výstavbu průmyslových a komerčních objektů pro příštích patnáct let, dnes už se všude buď staví nebo jsou pozemky zadané. Ani byty a domy nejsou k mání. A klientela je tu bohatá - průměrný příjem v okrese Santa Clara dosahuje roční částky 73.800 dolarů, což je o 15 procent více než v San Francisku, nejbohatším kalifornském městě.
Většinu milionářů má na svědomí Internet. V období od počátku roku 1995 do letošního září se odtud 120 nových firem dostalo na burzu a vyprodukovalo miliardy dolarů a stovky milionářů. Bohatnou i zavedené firmy. Společnost Cisco, která produkuje síťový software, má 8500 zaměstnanců a 500 z nich, tedy každý sedmnáctý, se stal v posledních šesti letech díky držení podnikových akcií milionářem. V údolí se to hemží luxusními obchody. Italská automobilka Lamborghini má například v New Yorku a v Los Angeles po dvou prodejnách, ale v San Jose má tři. Zájem o auta je veliký - na stříbrného sportovního Mercedesa se čeká čtyři měsice. "O ceně a vybavení auta se tu s prodavači nikdo nebaví," říká znalec místních poměrů, agent s nemovitostmi Jeff Houston. "Jediné, o čem se vedou diskuse, je barva."
A přitom ještě před pěti, šesti lety vypadala situace bídně. Japonská konkurence šlapala Američanům na paty a washingtonská vláda snižovala výdaje na zbrojení. Záchranou se nakonec stal vývoj nových technologií spojených s Internetem, multimédii a bezdrátovou komunikací. Zatímco v roce 1993 se z údolí vyvezlo zboží za 16 miliard dolarů, loni to bylo už za 28 miliard. Díky Silicon Valley se Spojené státy staly na světových trzích znovu konkurenceschopné.
Údolí se stalo magnetem pro tvořivé mozky z celého světa. Kdosi spočítal, že na místních základních a středních školách se hovoří 52 jazyky - mezi deseti nejčastějšími jsou ruština, hebrejština a perština. Objevují se investoři z Japonska, Tchaj-wanu a Indie. Bohatství ale nepřichází samo, je výsledkem tvrdé práce. Místní podnikatelé a manažeři pracují běžně 80 až 90 hodin týdně. K práci nepotřebují nic než hlavu a počítač.
Všichni ovšem to štěstí nemají. The New York Times otiskl článek popisující situaci laserového inženýra Tracyho Couche, který se v Silicon Valley neuchytil, protože nebyl dostatečně "high-tech". V okolí Palo Alta strávil pět měsíců, aby nakonec skončil jako hlídač parkoviště za devět dolarů na hodinu. "Byl jsem s doporučením asi na deseti místech, ale většinou si to ani nevzali, chtěli to jen na disketě," stěžoval si Tracy s papírem v ruce. "Tady je to na nic, vracím se domů do Arizony. Mám tam dům a práci za 42.000 ročně. Tady potřebujete 80.000 jen do začátku..."
Jan Stejskal - New York
14. 10. 1996