Za celý letošní rok byly hlavní počítače amerických vládních úřadů sedmkrát ohroženy útokem hackerů. Experti Federálního úřadu pro vyšetřování - FBI - odmítli při sezení v Kongresu tyto případy útoků nějak upřesnit, ale upozorňují, že nejde jenom o pouhé hraní inteligentních studentů mezi 12-20 lety věku, kteří nosí brýle a patřičně vytahané košile.
Kolik případů se už celkem stalo, není známo protože FBI začala hackerské útoky zaznamenávat teprve v roce 1998 a tudíž neexistuje žádná statistika před tímto rokem.

Někteří vyšetřovatelé se snaží už několik let informovat veřejnost a politiky, že společný útok několika hackerů by mohl během několika dní ochromit celé Spojené státy. Spojené státy totiž v převážné míře - mnohem více, než ostatní země - spoléhají na počítače a počítačovou techniku, ale zdaleka ne všechny počítače jsou zabezpečeny odpovídajícím způsobem. Příkladem může být i za studené války prosnulý Pentagon, který byl považován na jeden z prvotních cílů prvního jaderného útoku ze strany Sovětského stavu.
Hackeři totiž předpokládají, že Pentagon nešetří dolary na zabezpení systému a proto považují počítače této společnosti za skutečnou výzvu. Pokud totiž zdolají tyto systémy, které jsou považovány za nejbezpečnější, veřejnost se může oprávněně ptát, kam mizí peníze daňových poplatníků a hackeři tím dokáží pravdivost svého hesla, že žádný systém není nedobytný.

Americký prezident Bill Clinton si je dobře vědom rizika, které z těchto hackerských útoků vyplývá a možná i letos povolil v Pentagonu futuristický pokus, který měl odhalit stav zranitelnosti počítačocé sítě. Podle kongresmanů si počítače Ministerstva obrany USA zaslouží stejný stav ochrany před hackery, jako před osatními zločinci z reálného světa. Bill Clinton navíc koncem května vydal dvě nařízení o boji s těmito netradičními útoky a rozhodl o vytvoření dvou speciálních policejních skupin, které mají plnou podporu Pentagonu a které mají za úkol pátrání po hackerech a určování strategie proti hackerům.

Podle zveřejněné vládní studie může soustředěný útok hackerů vážně poškodit nejen vojenská zařízení, která jsou nejčastěji terčem útoků, ale i civilní oblasti, jako jsou banky, elektrárny, nemocnice, spoje. Navíc sítě různých finančních organizací jsou těsně propojeny a ohrožení jedné z nich může znamenat i ohrožení ostatních. Stačí tedy jeden výpadek, který se bude šířit lavinovitým způsobem, což ale platí i o internetu.

Za krize amerických inspektorů letos v únoru v kontrolní misi OSN, kdy Irák zakázal inspektorům vstupy do svých objektů, došlo zatím k nejvážnějšímu pokusu o průnik do vojenské počítačové sítě. Podle expertů Pentagonu nebyly sice poškozeny přísně tajné dokumenty, ale sítě, které podléhají režimu utajení, z čehož snad vyplývájí možnosti hackerů a nedostatečné zabezpečené sítí. Pentagon tehdy nezveřejnil, kdo za tímto útokem stál, jestli to byl jednotlivec, nebo nějaká organizovaná skupina, ale v USA je veřejným tajemstvím, že v tomto případě šlo o populární soutěž mezi hackery. Mezi hackery, o kterých se předpokládá, že se toho útoku účastnili, byl i světoznámý Makaveli a Analyzer, kteří dokonce v tisku oznámili, že spousta serverů FBI a Pentagonu je pod jejich kontrolou a pokud to ještě nezjistili, tak to prý brzy zjistí. Partner Makaveliho Analyzer nedávno navíc oznámil, že se umí dostat asi do 400 počítačů v Pentagonu, ale že už odchází do hackerského důchodu i přesto, že mu je teprve osmnáct let a k tomu si ještě vychovává mladé následovníky. Vypadá to, že v příštím letech se můžeme dočkat od této skupiny ještě dalších nepříjemností.

Jak se zdá, Amerika je světěm hackerů. Existují zde tajné zájmové hackerské kluby, které vypisují celkem vysoké ceny za dobytí těch nejstřeženějších systémů světa. Tyto lidi vůbec nezajímá získávání nějakých tajných dat, která se dají v některých případech prodat tisku, ale jde jim pouze o proniknutí za hradbu, která čím je silnější, tím jsou hackeři více uznáváni. Nezdá se ale, že by tento soutěživý motiv měl pochopení americké administrativy. Při únorovém útoku na Pentagon dokonce hackeři vytvořili umělé elektronické dveře, kterými bylo teoreticky možné získávat ty nejutajenější data.

Květen byl dalším měsícem hackerkého útoku - alespoň to FBI v květnu oznámila. Nebyli to sice američtí hackeři a nebyl to vyjímečně útok na Pentagon, ale cílem bylo washingtonské velvyslanectví Srí Lanky, státu, který vede dlouholetý boj proti tamilským separatistům. Útok nebyl sice vydařený, jednalo se o pouhý pokus zahltit většinu srílanských velvyslanectví hromadou elektronické pošty. U nás byl podobný útok nedávno proveden na Post.cz a který byl podle všeho úspěšný. Je tu ale možnost, že útok na Post.cz byl pouze fingovaný, aby se tak o Postu více mluvilo. Ale zpátky do do Srílanky. Tento útok by byl totiž zcela nezjímavý a prošel by světem bez povšimnutí, kdyby nebylo známo, že se ho účastnili skuteční teroristé - tamilští tygři.

Možná právě tento případ naznačuje, že historky o všemocných hackerech, kteří se dostanou bet problémů tam kam chtějí, jsou americkými experty záměrně nafouknuty, aby tak armáda dostala více peněz do svého nenasytného rozpočtu a které mají účinně propagovat ochranný software, který stojí neskutečné peníze.
Kažodpádně, pro velkou popularitu hackerských útoků Hollywood natočil několik filmů s touto tématikou, které se vždy svezly s popularitou hackerů. V těchto filmech je ale hackerské umění předkládano jako snadné a velmi jednoduché, které se naučí každý, kdo má doma počítač a připojení na internet. Ve skutečnosti jsou ale k útokům potřebné velké vědomosti a spousta informací, které se nedají získat nijak jinak, než je prozradí důležitá osoba uvnitř napadené organizace a navíc musí hacker na výbornou ovládat tvorbu počítačového kódu.

Hackerské útoky se navíc propagují proto, že se prý vládní agentury snaží získat soukromá data občanů a organizací, aby je prý mohly účinně chránit před jejich dobýváním. Navíc chtějí úřady získávat klíče k zakódovaným datům soukromých firem. Vláda chce totiž vší silou zabránit, aby se některých výkonných kódovacích systému zmocnili teroristické organizace a tímto důvodem Washington zakázal vývoz silných kódovacích systémů. Mezi zeměmi, kterým nebyla tato výjimka udělena, patří i Česká republika, která byla nedávno zařazena mezi nedůvěryhodné státy. Oproti tomu Polsko a Maďarsko, které jsou spolu s námi prvními kadidáty na rozšíření NATO, dostanou tuto technologii bez problémů.

Ve Spojených státech má armáda kolem dvou milionů osobních počítačů, které sice v převážné většině obsahují bezcenná data, ale pokud se do nich dostane hacker, vyvolá to v USA zcela zbytečný poprask, protože ty skutečně cenné počítače, která obsahují ty nejtajnější a nenahraditelné dokumety jsou tak chráněny, že jsou prakticky nenapadnutelné. Americká vláda má v plánu vytvořit v blízké době podrobný plán jak zjišťovat hackerské útoky, odvracet je a bránit se proti nim, aby si Spojené státy zachovali status první světové velmoci a aby nebyla poškozena infrastruktura USA. Tyto slova jsou některými odborníky považována za zbytečně nadnesená, ale bude to platit o poté, co se hackerům podaří skutečně výborný kousek. Nebude už pak pozdě?

A co Česká republika?
U nás naštěstí nejsou rozšířeny hackerské útoky jako v USA, možná i proto, že počítače a internet nejsou u nás zase tak rozšířeny a navíc to není ani moc populární. Málo organizací má, nebo používá počítače tak rutinně, jako například příbor při jídle.
Navíc, pokud se hackerům něco náhodou podaří, jako shození Mobil serveru nebo nedávno Postu, tak se to probírá pouze mezi internetovou komunitou a široká veřejnost se o těchto pokusech ani nedoví. Možná je tomu tak dobře, že hackerství u nás není tak nafukováno. Je sice pravda, že podniky, které by měly dbát na ochranu počítačových sítí snad nejvíce, mají sítě zcela bez firewalů a různých obranných stěn, ale zatím se jim ušetřené peníze žije dobře. Bude tomu i tak v budoucnosti?

Miroslav Kučera
Autor je šéfredaktorem serveru Interval.cz