Kapitola 3 Spojené státy, Los Angeles, 10 dubna 2002, dvě hodiny ráno

Niky nespal, zůstal bdělý celou noc. Něco se mu pořád na tomto místě nelíbilo. Co to jen mohlo být, vždyť setřásli pronásledovatele už před několika hodinami. Ale Niky věděl, že má svým instinktům důvěřovat. Jednou jim nevěřil a mladá dívka zemřela kvůli němu udušením. Proto už nepracoval u policie a věnoval se radši novinářství.
Petra měla špatnou noc. Obavami nemohla usnout a dlouho se převalovala na místě. Zůstala s Nikym přes noc, protože se bála být sama a Niky byl jediný nejbližší přítel, kterému mohla bez výhrady věřit. Za dobu, co se znali, se naučili navzájem chápat a důvěřovat si. Sama by si lhala, kdyby si myslela, že jsou z nich jen pouzí přátelé. Už dva roky v tom bylo něco víc a oba dva to věděli a dobře si to uvědomovali. Niky si sice chvíli myslel, že to naruší jejich pracovní vztah, ale nestalo se tak. Oba se snažili, aby se nikdy nerozešli a i když nebyli manželé, shodli se na tom, že rozchod nebo nějaké vážné rozepře by ublížili oběma dvěma nejen v práci. Pak Petra konečně usnula. Zdálo se jí, že jí pronásleduje obrovská příšera, pomalu jej dohání, když v tom náhle se objevuje oslepující světlo, začíná ji pálit, začíná pociťovat bolest a náhle už nestojí v temné, špinavé ulici, ale nevelké bílé místnosti popsané nějakými cizími znaky.
Za ní se ozvaly hlasité kroky a Petra se instinktivně otočí, aby spatřila tu stvůru, která ji pronásledovala, ochromená strachem pomalu ustupuje a pak se náhle zastaví, není už kam ustoupit. Netvor se blíží, jeho sliny pomalu ukapávají na zem, už je cítit jeho pach, začíná se jí dělat špatně, slyší nějak zvonění, stvůra pomalu otvírá tlamu, ostré zuby se pomalu přibližují k její hlavě, snaží se povědomě uhýbat, ale není kam. V odevzdání osudu zavřel oči a čeká na svoji smrt.
Niky už skoro usnul, když jej probudil zpolospánku telefon. Vnočním tichu působil neskutečně rušivě. Telefon se ozval za chvíli znovu. Niky po něm hmátl rukou a zvedl ho. Chvíli ospale poslouchal známý hlas a pak se okamžitě probudil.
Zatřásl Petrou.
"Petro vstávej, rychle."
Petra se okamžitě vzbudila. Její škaredý sen náhle vymizel.
Niky skočil ke skříni a vyházel zní všechny šaty, které mohli potřebovat a menší šedý kufr. Vzápětí se zarazil, protože ho napadlo, že by sním mohli být moc nápadní. Rychle ho hodil zpátky a chvíli se hrabal ve skříni než našel velkou pestrobarevnou sportovní tašku. Petra začala vybírat rezervní oblečení pro oba. Plánovali, že tady zaparkují na několik dnů, než se situace uklidní. Kdo mohl vědět, že je objeví tak rychle ? Naházela do tašky všechny věci, které mohly nejvíce potřebovat. Niky nechal Petru, ať vybírá věci a vrátil se k lůžku. Podíval se do malého nočního stolku, kde schovali minulou noc celou svou hotovost, asi sedm set dolarů. Ani je nepočítal a strčil je do kapsy. Už chtěl odejít, když si všiml pistole. Chvíli váhal, ale pak ji strčil do boční kapsy od saka. Petra na něj zamávala, že můžou jít. Niky opatrně vykoukl ze dveří a když nikoho nespatřil, vyšel na chodbu.
Oba se vrhli kjedinému výtahu vhotelu, ale ještě než Petra stačila stisknout tlačítko, ozvalo se klapnutí a zvuk tažného mechanismu - výtah začal se skřípáním stoupat nahoru. Malá osvětlená ručička nad dveřmi udávala patra, které výtah pří své cestě nahoru pomalu míjel. Petra na vteřinu zaváhala a pak se pohnula směrem ke schodišti. Ale pak se zarazila. Uslyšela tiché kroky na schodech.
Petře i Nikymu to bylo jasné, hlídali si obě cesty. Nikdo jim teď nemohl uniknout. Udělali to chytře. Kdo ? napadlo náhle Nikyho. Petra couvla zpátky do chodby a poradila se rychle sNikym. Moc možností neměli. Zbývala jim jediná cesta, cesta do vyššího patra. Sotva potichu vyběhli nahoru, bylo slyšet, jak se výtah zastavil a že kdosi vystoupil. Pak bylo slyšet další kroky.
Oba se setkali a podle Nikyho odhadu se zastavili přímo před jejich bytem. Jeden znich zaklepal. Chvíli čekal, že mu někdo otevře. Bohužel se tak nestalo. Pak se ozvaly zvuky, které naznačovaly, že se jeden znich snaží manipulovat se zámkem. Následující kovový zvuk Niky ani Petra nemohli znát. Připomínal natažení závěru pistole, ale ne moc. Zámek ještě chvíli vzdoroval manipulování, ale pak povolil a dveře se tiše otevřely. Oba muži vběhli dovnitř a jeden znich je za sebou zavřel. Oba to pochopili jako svoji šanci na únik. Seběhli zpatra dolů a zamířili kvýtahu. Když se už zavíral, Niky uslyšel, jak se oba pronásledovatelé vrátili na chodbu a rozrušeně na sebe něco křičeli. Petra stiskla tlačítko do přízemí. Výtah se ze zaskřípěním rozjel. Oba zabijáci se rozeběhli k němu, ale už nic nezmohli. Rychle začaly utíkat po schodech dolů.
Když výtah konečně dorazil dolů, Niky sPetrou rychle vyběhli ven, ale nebyli tak hloupí, aby zamířili přímo khlavnímu vchodu do hotelu. Bylo jim jasné, že ten, kdo je chtěl zabít, určitě čeká na ně i venku. Niky se porozhlédl rychle po okolí a když si všiml dvou těl na červeném koberci, bezděčně se zachvěl. Tak můžou dnes skončit i oni. Petra si naštěstí takové myšlenky nepřipouštěla, i když si toho samozřejmě všimla taky. Vtáhla Nikyho do nějakých dveří. Okamžitě se ocitli ve tmě. Potmě běžely dopředu, aby nedali zabijákům najevo, kde zrovna jsou. Za malou chvíli se jejich oči přizpůsobily šeru místnosti a když Niky zamířil vlevo, protože narazil hlavou do stěny, povšiml si bílých dveří. Sykl na Petru, ať jde za ním. Oba se modlili, aby nebyly uzamčené. Měli smůlu. Jak mohli předpokládat, vždy na noc se zamykají všechny vchody a východy. Niky sáhl do kapsy od saka a vytáhl pistoli. Zamířil na zámek a střelil do něj dvě rány. Chatrná vložka se okamžitě rozlomila a pak stačilo prsty povolit západku. Rychle vyběhli na ulici.
Za nimi se ozval nějaký křik. Asi zjistili, kde jsou. Niky se rozběhl na konec ulice, která kolmo přetínala hlavní cestu. Na rozcestí se ohlédl za sebe, aby zjistil, kde jsou jejich pronásledovatelé. Zrovna vyběhli ven. Niky na ně ve slabém světle pouličních lamp pár sekund zíral. To snad nebyli ani lidé. Jejich šaty, takovou futuristickou kombinaci barev Niky ani Petra ještě nikdy nespatřili. Jeden znich si jich všimnul a zamířil na ně nějakou zbraní. Niky povědomě očekával, že se ozve rána, která obvykle výstřel doprovází, ale kjeho úžasu se tak nestalo. Zpředmětu vyletěl oslnivý zelený paprsek světla a Niky mu instinktivně uhnul ze směru. Pak, aby je zastrašil, vypálil jen tak, několik ran jejich směrem. Pak se rozeběhl pryč. Petra ho následovala.
Za několik minut oba seděli v taxíku, který jim seslalo snad samo nebe. Taxikář bohužel nepochopil jejich problémy a pomalu zabočil do ulice, kde byl typický noční klid, charakteristický pro tuto část města. Niky se úpěnlivě modlil, ať jim někdo pomůže. Jeho přání bylo vyslyšeno. Za několik minut našli zaparkovaný taxík. Niky zabouchal na okno, aby probudil dřímajícího řidiče. Pak mu strčil hrst bankovek pod nos otevřeným oknem a zeptal se ho, jestli je může odvézt rychle pryč. Omámený taxikář nechápavě přikývl a odemkl zadní dveře. Niky sPetrou naskočili do taxíku a pak se jen dívali dozadu, jak mizí svým pronásledovatelům.
„Proboha, kdo to byl ?" vydechla šokem Petra, když je ztratili z očí.
„Viděla jsi ty zbraně a oblečení ?"
Petra přikývla a vduchu si všechno znova vybavila. Taxikář jej pozoroval zpětným zrcátkem sneskrývaným údivem. Co si o nich myslel, nedal vůbec najevo, byli to přece jeho zákazníci.

Miroslav Kučera
Autor je šéfredaktorem serveru Interval.cz