Včera jsem si udělal konečně čas na nějakou zábavu a začal se věnovat i hrám, které jsem v posledním půlroce velmi zanedbával. Protože je můj počítač (P133) dnes už morálně zastaralý a nové hry, které vyžadují pro bezproblémový průběh nejméně PII s 3Dfx akcelerátorem, začal jsem hrát starší hry, jako je například dnes stále výborné UFO: Nepřítel neznámý. Okamžitě jsem nastavil úroveň obtížnosti na nadčlověka a začal hrát bez čítů. Začalo stavění základen, nákup nových zbraní, nových vojáků a hned se objevilo první UFO, které jsem úspěšně sestřelil a poslal tam svůj výsadek, ve kterém byl i můj oblíbenec Niky, který měl samozřejmě nejvíce časových jednotek. Moje jednotka nezdolných a chytrých vokáků pomalu postupovala terénem a první výstřely a první mrtví. Kdo nám to zemřel? A hele Niky! Ten měl smůlu. Hned se rozlobím a šedého mimozemšťana okamžitě rozstřílím raketometem. Hra dále pokračuje, ale po hodině mě všechno přestalo bavit. Řekněte, bavilo by vás to, kdyby vám ve třetí misi odešla polovina jednotky od věčných lovišť a přitom jste neměli uloženou pozici před akcí. Možná ano, mě to ale tak otrávilo, že jsem pohledal na disku nějaký emulátor jiných počítačů a našel jsem emuZXSpectra.
Tak ho tedy spouštím, a sakra, nemám na Hdd žádné hry. No nic, máme přece internet a všechno si vyhledáme na něm. Za deset minut jsem měl stáhnuty Elite a Nether Earth, které považuji na osmibitech za nejlepší hry. Elite je stará hra, ve které ovládáte vesmírné plavidlo, létáte si zcela volně ve vesmíru, obchodujete s potravinami, s vínem, otroky, drogami apod. Vyděláváte peníze, kupuje si lepší zbraně, likvidujete nevinné plavidla, které se vám připletou do vašeho kurzu, přistáváte na vesmírných stanicích.
Zdá se to jednoduché, ale než jsem po čtyřleté "pilotní" dovolené dokázal přistát, tak jsem se šestkrát roztříštil o stěnu vesmírné stanice. Co více si můžeme přát, žádná renderovaná grafika v pravých barvách ale pouze černá a bílá, občas i červená (to když exploduje nějaká hvězda), čárová 3D grafika. To stačí lidem ke štěstí.

Jak tak nad tím uvažuju, divím se, kam se podělo to kouzlo těch starších her, kdy bylo ceněno mezi pařany - status, který již dnes zanikl - úspěšné dohrání jakékoliv obtížné hry. Dnes se dá nejenom na internetu najít spousta různých rad a cheatů, které umožní dohrát těžkou hru i tomu, co drží joystick nebo kurzorové klávesy prvních deset minut.
Ubývá stále více těch lidí, kteří dokážou ovládat obouruční meč stejně dobře jako různé plazmové zbraně a potíže jim nedělá ani složitá pilotáž letadel a útok na brutálně zabezpečené irácké pozice nebo vesmírné křižníky. Inu, doba se dnes mění a mění se i lidé.

Miroslav Kučera
Autor je šéfredaktorem serveru Interval.cz