17. LISTOPAD 1989 - DEN SVOBODY
Co se mi vybaví při vyřčení tohoto data?
Nejedná se o žádné nadšení z přechodu na tržní hospodářství a dravou ekonomiku, nedej bůh na nostalgické vzpomínání na dobu pětiletek a vázání šátků. Nic takového. To nejdůležitější, co pro mne toho datum znamená, je svornost a odhodlání, kterou tehdy český národ po mnoha a mnoha letech útlumu předvedl.
Cizinci o nás možná říkají, že nejme revolucionáři, protože je jednoduše bojíme. Důvodů k těmto tvrzením mají mnoho. Například, za druhé světové války, jsme se narozdíl od Poláků nebránili Hitlerově armádě a nechali si vzít velkou část našeho území, za habsburské nadvlády jsme se zase narozdíl od Maďarů nepostavili dostatečně ve Vídni a dovolili jsme Habsburkům sedět na trůně dalších sedmdesát let.
Přesto bych s touto kritikou nesouhlasil. My totiž jsme schopni velkých revolucí. Naše vlastenecká hrdost v nás sice dřímá po dlouhá desetiletí, ba i staletí, ale když už jsou naše práva pošlapávána neúnosným způsobem, vytáhneme do boje s takovou silou, že strhneme sebou celý svět. Za příklady se můžeme podívat opět do minulosti. Co dalo podmět k vypuknutí mohutného, krvavého a staletí trvajícího náboženského sporu, který rozdělil celou Evropu na katolíky a protestanty a zasáhl do dějin světa nevídaným způsobem. Bylo to odvážné povstání malého národy uprostřed Evropy, který se vlivem husitství postavil všemocnému papežství. Akt do té doby nevídaný a nepředstavitelný.
Druhým důvodem, proč tvrdím, že odvážným národem jsme, je náš přirozený talent k vhodnému načasování a efektivnímu vedení revoluce. Nedáme se obalamutit nějakým separatistickým šílencem, který se snaží vyvolat konflikt a dosáhnou svého bez ohledu na ostatní, spíše se chováme způsobem, který bych nazval "čecháčkovstvím" a v poklidu vyčkáváme na vhodnou dobu. Tento postoj může být způsoben moudrostí, opatrností, ale také leností. Ale ani ta není nikdy na škodu. Na vliv na okolní svět po vypuknutí revoluce býval většinou silný, jako už dříve zmíněné husitství nebo Sametová revoluce, která konečně odstartovala definitivní rozpad mohutného, strach šířícího a zdánlivě nepřekonatelného Sovětského impéria. Nakonec se však přece vrátím k samotné listopadové revoluci. Chtěl bych zde, alespoň z sebe, poděkovat vůdcům revoluce, že tehdy neproměnili zlatý historický střet Prahy v tratoliště krve a že humánností celého převratu udivili celý netečný svět. Chtěl bych poděkovat těm studentům, kteří jako první pozvedli hlavy proti morálnímu útlaku. Ale nejvíce bych chtěl poděkovat těm, kteří podle mě projevili ten největší díl své odvahy a zhostili se úkolu vést tuto zemi dál.
Tuto svoji odvahu sice neprojevili nasazením života, ovšem už tehdy, v mrazivých listopadových dnech roku 1989, měli vizi budoucnosti, ve které nechtěli jen bořit a ničit, ale také stavět, a tímto způsobem tak proslavili naši "Malou sametovou" po celém světě.
Na úplný závěr bych chtěl připomenout to, co se už bohužel vinou politiků stalo klišé, ale co má pro mě, zvláště této době plné zklamání z padlých ideálů, velký význam:
Ať to, za co jsme tenkrát v listopadu bojovali, nezůstane jen prázdným gestem.
Miroslav Kučera
Autor je šéfredaktorem serveru Interval.cz
|
