Ráno 30. června se stalo svědkem jedné z nejpodivnějších a nejzáhadnějších věcí, které se kdy udály od stvoření světa. Vzdálenou oblast Tunguzské roviny, která se nachází na opuštěné Sibiři, navštívila ničivá síla pohybující se obrovskou rychlostí. Exploze, která nemá v dějinách lidstva obdoby zničila 1800 kilometrů čtverečních. Dnešní zprávy naznačují, že výbuch byl slyšet na vzdálenost 800 kilometrů a otřesy půdy byly slyšet až ve Spojených státech. Celá noční obloha Evropy se rozsvítila jako ve dne. Co se na Sibiři vlastně stalo?

Rusové vyslali na místo exploze svoji expedici až v roce 1927, tedy až po 19 letech. Vedl ji vynikající vědec Leonid Kulik. Tito členové této expedice byli naprosto fascinováni zprávami, které se zmiňovali o velkém objektu, o explozi takové síly, že polámal lesy na vzdálenost několika desítek kilometrů, o horkém vzduchu, který zabil tisíce sobů a odnesl budovy a stany. I když byli vědci k takovým zprávám zcela skeptičtí, když se nakonec dostali do oblasti exploze, to co našli, naprosto předčilo jejich očekávání. Zprávy očitých svědků byly totiž naprosto přesné.

I v dnešní době atomové energie a vesmírných letů se stále neví, co se v roce 1908 na Sibiři stalo. Jeden z nejdiskutabilnějších názorů zní, že se jednalo o výbuch mimozemské vesmírné lodě, které selhal reaktor. Ačkoli se to zda hodně přitažené za vlasy, existuje několik indicií, které tento názor podporují. Nenašlo se žádné místo dopadu. Meteor, když dopadne, zanechá po sobě bez výjimky kráter, větší nebo menší, ale zanechá. Zde nebylo nic, a tak "objekt" musel vybuchnout ještě nad zemí. Meteor ale nemůže vybuchnout, je to vlastně velký kus kamene.
Dalším faktem podporující tuto teorii je ten, že očití svědkové se zmiňovali o předmětu, který se při pohybu nad jezerem Bajkal pomalu snášel dolů a měnil směr svého pohybu, což nemůže udělat ani kometa, ani meteor. Navíc, po válce se zjistilo, že charakter exploze na Sibiři je naprosto stejný s charakterem výbuchu v Hirošimě a Nagasaki, kde byli poprvé použity jaderné zbraně. Na Sibiři se tak pravděpodobně poprvé objevil onen charakterický hřib atomového výbuchu.

Nejsou už žádné možnosti, když vyloučíme kometu a meteor. Navíc je nemyslitelné, aby si blížící se komety nebo meteoru nepovšimla ani jedna hvězdárna, kterých bylo v té době na zemi několik stovek. Jak už bylo řečeno, kometa a ani meteor nemění svůj pohyb a dají se spatřit už několik měsíců, ba i roků předem, vypočítat jejich dráhu a snadno tak zjistit, jsou-li nebo nejsou v kolizním kursu se zemí.
Pokud pořád nevěříte na vesmírné plavidlo, naučte se jedno pravidlo:
"Když vyloučíme všechny možnosti, to, co zbývá, byť nepravděpodobné, musí být pravda."...a v tomto případě nám už moc možností nezbývá.

Aspekt kosmické lodi, hledající místo na přistání má ještě jeden zajímavý podtext. Posádka určitě věděla, že má problémy a je tudíž velmi možné, že z nich někdo přežil!
Všude na Zemi se pilot letounu katapultuje, když je jeho letoun neovladatelný, proč by se tak nemohli zachovat i tvorové cizí rasy? Schopnost vycítit nebezpečí a podniknout kroky k záchraně vlastního života existuje u všech vyšších forem života, ne jenom u lidí.

Miroslav Kučera
Autor je šéfredaktorem serveru Interval.cz