Kdo řídí náš osud?
Většina lidí věří tomu, že jim byla ponechána svobodná volba života a možnost řídit si svůj vlastní osud, tak, jak oni sam uznají za vhodné. Někdo ale naopak věří v předem určen osud a myslí si, že jejich moc řídí nějaká větší síla. Jaká, to ovšem nikdo neuvádí.
Některé zajímavé náhody, které potvrzují, že mají opravdu ti, kteří věří v předurčený osud, určitě známe, nebo jsme již o nich slyšeli. Jedná se napřiklad o vraždy amerických prezidentů, kteří měli svůj cíl pomoci lidem. Jedná se o prezidenta Lincolna, který tvrdě postupoval proti otroctví a který byl nakonec v divadle zastřelen jižanským otrokářem, druhým prezidentem byl Kennedy, kterému se zase nelíbila rychlost, jakou nabírá v USA zločin a mafie. Nakonec byl na něj spáchán atentát při projížďce Dallasem. Skutečný(!) vrah se nikdy nenašel, narozdíl od prokázaného Lincolnova vraha, který se byl dopaden ve stodole, a než by se vzdal vojákům Unie, tak se radši s celou stodolou zapálil.
Tyto náhody se stávají často, ale málokdo jim věnuje pozornost, protože si jich nikdo nevšimne.
Případ první
Roku 1975 vyšlo v anglických novinách Liverpool Echo článek o dvou bratrech, kteří se zabili o rok později při jízdě na mopedu. Říkáte, že nic moc? To ale neví všechno, obě nehody se totiž staly ve stejné ulici, v obou případech se postaral o nehodu stejné auto taxislužby, který navíc řídil stejný řidič. K dovršení zákonu smůly doplním ještě to, že tento taxík vezl stejného cestujícího, který náhodou jel navíc na stejné místo. Velmi zajímavý příběh, pokud je tedy pravdivý. Každopádně, podle časopisu se oba bratři zabili ve stejný den.
V tomto příběhu je příliš mnoho náhod a je jen těžké uvěřit, že se to skutečně stalo a dnes to již nikdo neověří. Rovněž by mě velmi zajímalo, jak to všechno onen britský článek zjistil a kdo uvnitř redakce si vůbec všiml nějaké souvislosti mezi dvěma případy. Že někoho srazí auto, to se přece dnes stává zcela normálně:-)
Případ druhý
Všichni jistě znáte nějaké řeči o tom, že dvojčata, obzvláště ta jednovaječná jsou si někdy velmi podobná, dokonce tak, že ani nevíte, kdo je kdo. Je rovněž možné, že jejich životní osudy se mohou v určité míře shodovat, žijí-li daleko od sebe. Je ovšem velmi zajímavé, že některá jednovaječná dvojčata současně onemocní a nakonec na příznaky stejné nemoci umřou ve stejnou dobu. Přesně tohle se stalo v případě Johna a Arthura Mowforthových, kteří zemřeli v noci 22 května ve věku 55 let.
Přibližně v sedm hodin si začal John Mowforth stěžovat na silnou bolest v prsou a tak byl odvezen do nemocnice v Bristolu. Přibližně ve stejný okamžik se jeho bratr, Arthur Mowforth, zhroutil o 120 kilometrů dále, ve Windsoru. Bratři nakonec v rozmezí pěti minut zemřeli.
Případ třetí
Tento případ naznačuje, že někdy není možné bez rizika natáčet určité filmy, které se týkají určitého tématu. Jistě znáte výborný film o příchodu Antikrista na povrch země - Omen. Při jeho natáčení se staly lidem, kteří se na filmu podíleli, velmi podivné nehody. David Seltzer, který se byl autorem původního scénáře unikl jen o vlásek smrti, když jeho letadlo, ve kterém cestoval, zasáhl při bouřce blesk. Dá se říci - náhoda. Totéž se ale stalo populárnímu herci Gregory Peckovi, který ve stejnou noc rovněž cestoval letadlem. Režisér filmu Dick Donner byl vážně zraněn, když jej na místě, kde pracoval srazilo auto. Totéž se stalo vedoucímu zvlášních efektů Johnu Richardsonovi, přežil, jeho spolujezdec se zabil. A naposledy, při natáčení filmu v safari se lvi bez zjevného důvodu rozzuřili a zabili ošetřovatele včetně dvou kaskadérů.
Nakonec byli všchni lidé týmu přesvědčeni, že veškeré neštěstí přináší v té době velmi ožehavé téma.
Jedná se ve všech třech případech o pouhou shodu náhod nebo je to skutečně nějaké zasahování vyšší moci do osudu lidí. Pak se ale musíme ptát, kdo vlastně tu vyšší moc reprezentuje a proč si vybírá jenom určitou skupinu lidí. Navíc je podle uvedených případů zřejmé, že za tím vším musí být více vyšších mocí, určitě ne jenom jedna. Každopádně, bylo by demoralizující zjistit, že lidé jsou jenom prostě dřevěné loutky na paranormální šachovnici.
Miroslav Kučera
Autor je šéfredaktorem serveru Interval.cz
|