Řidičský průkaz je v dnešní době téměř nepostradatelný. Hodí se, když máte auto, ale nemůžete jej používat, protože neznáte pravidla silničního provozu, hodí, když vás zastaví policajt s dotazem, proč jezdíte na červenou.

Ale, co musíte udělat, aby jste jej dostali? Mnoho toho není. Musíte si zajít do nějaké autoškoly ve vašem okolí, vzít si přihlášku a doma ji vyplnit. To by bylo zdaleka to nejlehčí. Potom musíte obětovat alespoň jeden týden svého času a chodit na teoretickou výuku, kde se v první hodině obvykle dozvíte, co to auto vůbec je, k čemu slouží, jaká je funkce spojky, brzdy, plynu, k čemu slouží řadící páka a podobně.

Jakmile absolvujete dvě tři hodiny, můžete poprvé sednout do auta. Instruktor vás informuje o umístnění potřebných pedálů, pák a tlačítek, vysvětlí vám princip rozjíždění a pak vás k tomu konečně pustí. V této chvíli vás doporučuji nehrát si závodníka Formule 1 a držet se pokynů instruktora, protože, jakmile nastane nějaká nepříjemná situace, třeba odbočování, nebudete vědět, co máte v dané chvíli dělat, budete prostě zmatkovat a možná se vám bude zdát, že je toho hodně, co musíte stihnout. To se ale časem poddá. Po pár jízdách už vás takové banality, jako je odbočování, rozjezd do kopce či parkování v přeplněném městě vůbec nezaskočí.

Týdny pomalu ubíhají, teoretická výuka se chýlí ke konci, jízdy jakbysmet a termín závěrečné zkoušky je náhle tady. Někteří instruktoři vám říkají, že musíte umět celou vyhlášku nazpaměť, ale pokud chcete jenom dostat řidičák s myšlenkou, že praxe s autem vás stejně naučí všemu, tak se vyhlášku neučte. Bohatě stačí, když uvidíte otázku v testu, aby jste věděli odpověď. Je sice pravda, pokud by vám ji náhodu někdo položil ústně, tak ji nezodpovíte, ale to se nestává, aby vás kontrolní komisař zkoušel ústně na písemný test. Ke zkoušce si musíte vzít tužku, což je logické, dále občanský průkaz nebo pas, padesátikorunový kolek, který vám prodají na poště a dvě fotky.

Pro získání řidičského průkazu budete potřebovat alespoň 50 bodů z 55 možných a čas na zkoušku máte dvacet minut. Ke zkoušce si musíte vzít tužku, což je logické, dále občanský průkaz nebo pas, padesátikorunový kolek, který vám prodají na poště a dvě fotky. Dvacet minut, třeba se vás to zdá hodně, vždyť zkušební testy řešíte s přehledem do deseti minut, ale věřte tomu, že až budete u testu, každou otázku si přečtete alespoň dvakrát a nad odpovědí budete uvažovat, jestli je to ta správná. Taky si dávejte pozor, ať do testu nevyznačíte chybnou odpověď, znám několik lidí, co takovou chybu udělali. Zvláště se zamyslete nad křižovatkami!

Pokud jste zvládli písemný test, čekají vás jízdy. Někteří komisaři, v zájmu urychlení průběhu zkoušek, už jezdí se žadateli o řidičský průkaz před napsáním písemného testu.
Komisař, pokud to není vysloveně nějaký pečlivka a pokud vy zase neděláte hrubé chyby, tak vás nechá při jízdách projít. Vzpomínám si, že když jsem měl závěrečnou jízdu po městě, které dobře znám, jsem přehlédl takové dvě tiché úzké uličky, nedal jsem tam přednost (přednost zprava). Ne, že bych to pravidlo neznal, ale protože, když jsem tam tehdy jel, tak jsem si těch uliček nevšiml, nevěděl jsem, že tam vůbec nějaké uličky jsou. Ale dopadl jsem dobře, jízdy udělal, testy udělal (53 bodů), a technický stav vozidla rovněž.
Za týden jsem si zašel na okresní inspektorát pro řidičský průkaz a od tohoto dne jsem už mohl jezdit, jezdit a jezdit...

Miroslav Kučera
Autor je šéfredaktorem serveru Interval.cz