Přeji pěkný den,
dneska (12.1.1998) jsem si přečetl se zájmem Váš článek "Co se stalo na Sibiři 30. června 1908?" a občas jsem se nestačil divit. Měl
bych pár poznámek k vašemu článku:
Cituji:
"Nejsou už žádné možnosti, když vyloučíme kometu a meteor. Navíc je nemyslitelné, aby si blížící se komety nebo
meteoru nepovšimla ani jedna hvězdárna, kterých bylo v té době na zemi několik stovek. Jak už bylo řečeno, kometa a ani
meteor nemění svůj pohyb a dají se spatřit už několik měsíců, ba i roků předem, vypočítat jejich dráhu a snadno tak
zjistit, jsou-li nebo nejsou v kolizním kursu se Zemí."
konec citace.
Tady si vám dovolím napsat pár vět. Co asi nepopře zastánce žádné teorie je to, že k výbuchu došlo ve vzduchu. Z toho se
už ale dá něco odvodit. Naše atmosféra je schopna ubrzdit těleso do průměru 150m. Co je větší, tak atmosféra už nemá
schopnost ubrzdit. Pokud píšete, že není možné, aby si něčeho takového v té době nikdo nevšiml, tak vás můžu ubezpečit,
že i v dnešní době by si tak malého tělesa nikdo asi nevšimnul, nebo až velmi pozdě a s velkou pravděpodobností by to
nebyla hvězdárna, ale spíš třeba americko-kanadský NORAD.
Jádro komety, které se dá spatřit několik měsíců předem, má v
průměru několik kilometrů. Např. známá Halleyova kometa má zhruba 8km a kometa Halle-Bopp dokonce asi 30km. Takto velké
tělesa se dají opravdu s trochou štěstí objevit i měsíce či roky před příchodem do přísluní.
U menších těles to je
složitější. Dnes existuji projekty, které se snaží monitorovat okolí naší Země a vůbec všechny objekty, které by mohli
potencionálně ohrožovat naši Zemi. Dost často se ale stane, že objevíme těleso a teprve zpětným výpočtem se zjistí, že
nás minulo třeba ve vzdálenosti pouhých 100.000 km (třetina vzdálenosti Země-Měsíc), což je opravdu jen o vlásek. V době
kdy si to milý balvan kolem nás drandil, o něm neměl nikdo nejmenší tušení a to je dneska hvězdáren víc a ještě k tomu s
daleko modernější technikou, vojenské systémy ani nepočítám.
Co tedy asi nakonec nad Tunguzskou plání explodovalo?
Podle výpočtu a modelací se zjistilo, že šlo podle všeho o kamenné
kompaktní těleso, které mělo před vstupem do atmosféry průměr asi 60m a hmotnost 500.000 tun.
Koncová rychlost meteoritu
se udává v rozmezí 16 - 30 km/s a k výbuchu došlo patrně ve výšce 6.5 km při sklonu dráhy k povrchu Země 40 stupňů. Při
výbuchu se uvolnila energie 10^16 - 10^17 J což je asi 10Mt TNT, pro srovnání to je stejná energie, jako kdyby se naráz
odpálilo 600 atomových pum ráže té, co byla použita v Hirošimě. Podle svědectví jasný bolid přiletěl od jihovýchodu a
jeho svítivá dráha v atmosféře přesáhla délku 1000km a rázová vlna výbuchu byla slyšitelná až do vzdálenosti 1500 km.
Dokonce je známý i přesný čas: 0:13:35UT.
Rozhodně není správná představa, že když je něco kamenného, tak to nemůže vybuchnout ve vzduchu, ale musí to nutně
žuchnout na zem a ještě k tomu udělat díru:-). Při průletu atmosférou působí na těleso ohromné tepelné a mechanické
namáhání, které to těleso prostě nemusí vydržet a je doslova roztrháno na kusy. Pokud jde o nějaký ten kráter, tak není
pravda, že každý meteorit při dopadu udělá kráter (větší ci menší). Záleží na velikosti a bohužel většinou to dopadne
tak, že žádný kráter není. Je to dáno velikostí a hmotností tělesa při dopadu a ta se pohybuje řádově v kilogramech.
Výsledkem toho je, že milej meteorit se pohodlně schová mezi ostatní šutry a najít ho je pěkná fuška. Ne nadarmo se
dneska nejlépe hledají meteority v Antarktidě :-)))
No, ono by se tam našlo toho víc. Zkratka doporučuji čtení
i z druhé strany, protože dost často jsou vaše argumenty chybné.
Jinak se mi ale server Interval celkem líbí a držím palce při dalším rozvoji.
Pěkný zbytek dne přeje,
Petr Pazour
PS: Jo, a podle zpráv, které občas pustí NORAD do světa, není srážka s tělesem blížící se velikosti tomu tunguzskému až
zas tak velká vzácnost. Zatím máme pořád ale štěstí, protože to bylo vždy menší těleso a exploze nastala většinou nad
oceánem ... at nám to vydrží :-)
|