Ponorky byly v první polovině tohoto století považovány za poměrně riskantní záležitost. Od doby, kdy byly sestrojeny až do doby druhé světové války se jich několik vždy ztratilo, aniž byl někdo věděl kde a jak. Obvykle bylo příčinou selhání nějaké důležité současti. Během posledních padesáti let se ale konstrukce ponorek značně zlepšila, ale i přesto několik ponorek se už na hladině neobjevilo. Rok 1968 byl na takovéto případy zcela speciální:

V roce 1959 byla spuštěna na vodu ponorku Scorpion o výtlaku 3000 tun, která byla poháněna jaderným reaktorem chlazeným vodou. V té době byla považována na jednu z nejspolehlivějších ponorek této třídy. Po osmi letech provozu prošla v únoru 1967 generální opravou a poté absolvovala spoustu zkušebních jízd. O rok později byla zařazena do americké středomořské flotily. Do května 1968 byla neustále používána při různých akcích nebo výcviků nových ponorkových námořníků. Pak vyplula s devadesátičlennou posádkou zpátky do Norfolku. Doplula však pouze do bodu vzdáleného 400 kilometrů západně od Azor. Odvysílala svůj obvyklý signál o průběhu cesty a svém pohybu a poté se odmlčela. Pokusy o další spojení z pevniny ztroskotaly.
Velení armády předpokládano, že přerušení komunikace zavinila pouze malá technická chyby a nikdo se nad tím, že se ponorka neozývá, nevzrušoval. Když se ale ani Scorpion neobjevil v Norfolku dle očekávání, byl vyhlášen poplach a začalo intenzívní pátrání, které ale nic neujistilo. Koncem června byla ponorka oficiálně prohlášena za ztracenou. Začaly se objevovat zvěstim, že za potopení ponorky můžou Rusové. Vojenští důstojníky odmítli ale záležitost jakkoli komentovat.

V roce 1968 zmizela další ponorka. Izraelský Dakkar s 65 členy posádky na palubě se vracela s Portsmouthu, kde se podrobila kompletní rekonstrukci a vracela se do svého cílového prostoru v Haifě. Zpráva ponorky, že pluje podle plánu byla současně jejím nekrologem. Při podrobném průzkumu oblasti, kde se měla nacházet, a kterého se zúčastnilo před 300 plavidel z pěti států, se ponorka nikdy nenašla. Vojenský námořní soud nedošel nikdy k žádnému závěru a podrobnosti zmizení nebyly nikdy vysvětleny.

Další případ je zajímavý tím, že o několik hodin zmizela ve Středozemním moři další ponorka, tentokráte francouzského původu jménem Minerva. V době bojového cvičení vyslala v hloubce 12 metrů hlášení francouzkému letounu, který letěl nad ní. V hloubce 95 metrů pod hladinou byl signál náhle přerušen. Po neúspěšném pátrání byla prohlášena za ztracenou a předpokládalo se, že klesla do hloubky 2.5 kilometru, kde byla nakonec tlakem vody rozdrcena.

Případ ztráty dvou ponorek - Dakkar a Minerva - v rozmezí 24 hodin je velmi zajímavý. Co se na těchto ponorkách mohlo stát? Je velmi pravděpodobné, že se na nich stala nějaká závada, kterou posádka nestačila opravit, například selhalo chazení reaktoru, a ponorky tak klesaly stále níže a níže, až je tlak vody zcela rozdrtil. Jenže porucha reaktoru u dvou ponorek je velmi nepravděpodobná, zvláště v rozmezí 24 hodin. Že by se jednalo o sabotáž? Ale proč by někdo sabotoval ponorky francouzského a izraelského v době míru a při normálních rutinných akcích? Že by se jednalo o zásah vyšší síly, například UFO? Možné to je, ale hodně nepravděpodobné stejně jako nepotvrzené. Je ale zřejmé, že ponorky můžou i mít své nevychytané chyby, které se projeví v okamžiku, kdy nikdo nic podobného neočekával.

Miroslav Kučera
Autor je šéfredaktorem serveru Interval.cz