Lidé mají nejraději, když je venku teplé počasí, jasná obloha, sluníčko svítí. Zdá se to jednoduché, ale samo Slunce je tak složitý objekt, že se mu zde hodí věnovat pozornost.

Slunce je normální hvězda, jaké vidíme každý večer při jasné obloze. Stáří Slunce je odhadováno na pět miliard let, povrchová teplota činí 5500 stupňů, v jeho středu je ale mnohem více horka - 14 milionů stupňů. Průměr Slunce je asi 109krát větší než průměr Země. Do jeho objemu by se naše planeta vešla více jak milionkrát. Povrch Slunce je bublinkovitý, což pro porovnání vypadá stejně, jako když se začně vařit voda nebo káva. Zpracuje za každou sekundu asi 600 milionů tun vodíku a přitom vzniká asi 4 miliony tun hélia.
Když porovnáváme tyto zjevné ztráty, tak si musíme říct, kdy Slunce tedy vyčerpá své zásoby vodíku. Nebojte se, sluníčko vyčerpalo teprve polovinu zásob a má před sebou ještě 5 miliard svítivých let. Pak se bude jeho teplota a velikost postupně zvyšovat přímo úměrně tomu, jak se bude snižovat množství vodíku. Když tento celý vodík znizí z jádra, bude Slunce třikrát větší než dnes a na Zemi nastane katastrofa - oceány se vypaří a nakonec Slunce v posledním tažení pohltí Merkur, Venuši a Zemi a promění pevninu v tekutou lávu. Nakonec ze slunce zbyde vychladlá koule plná jaderného odpadu - stane se bílým trpaslíkem. Upřímně doufám, že lidé v této době budou ještě existovat a že budou rozptýleni po celé Mléčné dráze.

Pro astronomy je Slunce vyjímečnou hvězdou, protože se nachází blízko naší planety, pouhých 150 milionů kilometrů. Zdá se to mnoho, obyčejným autem bychom tuto vzdálenost ujeli za 210 let, ale pokud si vezmeme měřítko vesmíru, nebo je jenom naší Galaxie, tak je to rozměr zcela zanedbatelný. Díky této vzdálenosti se dají na hvězdě pozorovat nejrůznější projevy sluneční aktivity.
Někdy, když Slunce zapadá, tak je vidět velké sluneční skvrny, které takhle pozorovali čínští astronomové před 2000 lety. Předtím se astronomové mylně domnívali, že skvrny jsou projevem naší atmosféry. Galileo, který tento nesmysl vyvrátil, použil ke sledování skvrn v roce 1610 svůj dalekohled a učinil tak mnoho zajímavých objevů. Zjistil například, že tyto skvrny mění svou velikost, ztrácejí se a opět objevují. Když sledoval jejich pohyb, tak si domyslel, že se Slunce otáčí kolem své vlastní osy. Některé skvrny jsou větší než Země a mohou existovat několik měsíců. Není toho snad dost, abychom si začali sluníčka alespoň trochu vážit?

Miroslav Kučera
Autor je šéfredaktorem serveru Interval.cz