Kdy se lidstvo vydá ke hvězdám?
Létat k ostatním planetám, prozkoumávat nové světy a nové galaxie, setkávat se a navazovat kontakty s jinými vesmírnými civilizace, svádět krásné mimozemšťanky z Alfa Centaury:o), to je jen několik z mnoha možností, které nás v budoucnu čekají.
Ale kdy se tak stane?
Technika a naše technologie je dosud velmi mladá, teprve před asi 80 lety vzlétl člověk poprvné do vzduchu, které byly těžší než vzduch, teprve před několika desetiletími se člověk dostal do vesmíru a pár let poté úspěšně přistál na nejbližším vesmírném tělese - měsíci. Je přitom jasné, že hnací silou pokroku byla a zdá se, že i bude, touha po stále lepších a dokonalých zbraních. Například výdaje USA na kosmický program byly zcela největší v době studené války, kdy Amerika soupeřila se SSSR, které bylo jako jediným spolkem států schopných vážně konkurovat ekonomicky silným Spojeným státům.
Co tedy brání lidstvu vytvářet vesmírné plavidla s lidskou posádkou, které by se alespoň vydaly k nejbližším planetám - Marsu a Venuši?
Především jsou to peníze - bez peněz se nikomu nepodaří ani naplánovat, natožpak rozjet sebelepší program a politici neradi dávají peníze na to, co se nepodaří dokončit ještě za jejich volebního období.
NASA se dnes především soustřeďuje na výstavbu nové vesmírné orbitální stanice Alfa - jak ten název honosně zní - měla by být dokončena kolem roku 2002, pokud se ovšem na ruské straně neobjeví další problémy - většinou ekonomického rázu. Alfa by měla nahradit již dosluhující a zastaralou ruskou stanici MIR, u které byly její předpokládaná životnost překročena o několik - odhadovaná životnost stanice ALFA je kolem deseti let, ale zkušenosti z MIRu naznačují, že by mohla vydržet ve vesmíru na orbitální dráze kolem Země i 30-50 let, což je určitě výborný zpráva pro ty, kteří schvalují finanční stránku věci a dá se tak očekávat větší návratnost investic.
Stanice Alfa je jistě určitým krokem do budoucnosti, ale stálá stanice nikdy zcela nevyřeší problém dlouhých mezihvězdných cest. Naše Sluneční soustava je vlastně v bezvýznamném okraji naší Galaxie a můžeme tam být alespoň rádi, že vzdálenost k nejbližšímu cizímu slunci je "pouhé" čtyři světelné roky. Napsal jsem "pouhé" čtyři světelné roky - ano, pro nás je to v kilometrech nepředstavitelná vzdálenost, ale z celkového pohledu na vesmír je to vzdálenost doslova nicotná - dnes známe vesmírné objekty až ze vzdálenosti 10 miliard (!) světelných let - což znamená, že pokud by bylo vaše superrychlé auto dosáhnout fantastické rychlosti 300 000 kilometrů za sekundu (rychlost světla), tak k tomuto objektu přijete za deset miliard let - jak nicotný se zdá průměrný lidský věk činící 75 let!
 | | Kdy bude tento pohled běžný i pro normálního smrtelníka? |
Lidem brání k dosažení rychlosti světla několik velkých a komplikovaných problémů. Například není dosud známo typ pohonu plavidla, které by vesmírné plavidlo dokázalo v přijatelné době urychlit na rychlost světla. Navíc, zvyšovat rychlost plavidla se musí opatrně, protože při velkém zvyšování rychlosti by byli astronauti vystaveni velkému přetížení. Asi starty z místa na nadsvětelnou rychlost v jediné sekundě, které již po několik desítet předvádí vesmírná loď Enterprise a Voyager budou i v budoucnu nepřekonatelným problémem.
Uvažuje se o pohonu antihmotou, jenže dosud není znám způsob, jak ji ve velkém množství vyrábět a používat (a skladovat). Dalším návrhem je pohon světelnými časticemi - jenže rovněž chybí praktický způsob využití - jak by jste vy navrhli a vyřešili pohyb nějakého tělesa pomocí světelného paprsku?
Dalším problémem, neméně ožehavým, jsou neskutečné vzdálenosti mezi jednotlivými hvězdami a galaxiem. Pokud vyřešíme problém dosažení rychlosti světla a postupného urychlování, tak cesta k Alfa Centaury by nám mohla trvat nejméně čtyři pozemské roky - spíše ale více díky urychlování a poté zpomalování. To by se ještě dalo překousnout, ale co s cestami do jiných galaxií? Vždyť proletět jenom tou naší Mléčnou dráhou napříč by trvalo 100 000 světelných let.
Někdo dokonce nepovažuje rychlost světla za konečnou a věří, že lze dosáhnout i větší rychlosti, což je podle dnes stále platné teorie relativity naprostá nesmysl. Čím se totiž objekt rychleji pohybuje, tím se snižuje jeho hmotnost a u konečné rychlosti 300 000 kilometrů za sekundu činí hmotnost tělesa nulu, takže další zvyšování rychlosti by vedlo k záporné hmotnosti tělesa, což je určitě nemožné - alepoň dnes - vemte nějaký předmět, cítíte jeho váhu a teď jej zkuste urychlit tak, aby jeho hmotnost byla záporná - stejně jako neexistuje teplota nižší než -273 st.C. (absolutní nula), tak nemůže existovat záporná hmotnost tělesa.
Tyto zde uvedené myšlenky jsou samozřejmě platné pouze v dnešní době a blízké budoucnosti - nikdo totiž neví, jaký převratný objev se podaří vědcům za 200, tisíc nebo sto tisíc let! Dnešní poznatky budou v této době stejně tak zastaralé, jako je dnes zastaralé používání pěstního klínu jako základního pracovního materiálu, ba ještě více...
Miroslav Kučera
Autor je šéfredaktorem serveru Interval.cz
|
