Útoku na Irák se účastnilo hromada letounů a velké množství raket. Některé z nich byly již staršího původu a použili se hlavně k tomu, aby se nemusely i nadále skladovat na vojenských základnách, ale díky důležitosti konfliktu (mimochodem - jediného pořádného za několik let) se samozřejmě používali zbraně a rakety novějších typů. Co tedy pomalu ničilo Irák a Saddáma Hussaina?

Rakety a bomby:
USA v tomto iráckém konfliktu převážně používaly moderní rakety s plochou dráhou letu, které již nekopírují terén podle dat, která mají uložena ve své paměti, ale využívají moderní technologie GPS, což je vlastně sada malých družic na oběžné dráze, které sami informují o poloze cílu. Přesnost těchto družic se udává kolem 5-15 metrů. Existuje rovněž GPS po civilní použití, například pro zjišťování polohy auta, osoby, které ale mají vynucenou chybu přesnosti, která činí 40-60 metrů a má tak zabránit teroristickým a ostatním skupinám používání této civilní k vojenským útokům.

Tyto rakety, nazývané Tomahawk se k cílí blíží rychlostí kolem 900 km za hodinu. Nový typ rakety, využívající GPS má dolet celkem 1600 kilometrů, novou hlavici z titanu a zpožďovač rozbušky. Tento zpožďovač umožňuje proniknout do lépe opevněných objektů, kde nakonec vybuchne a způsobí tak mnohem závažnější škody. Cena jedné rakety činí 750 000 dolarů.
Starší typ rakety Tomahawk kopíruje terén na základě mapy dat, kterou má uloženou ve své paměti, dolet činí pouze 1100 kilometrů, hmotnost rozbušky činí 453 kilogramů. Nemá zpožďovač, což znamená, že většinou vybuchne při prvním větším kontaktu hlavice s objektem. Jeho cena činí jeden milion dolarů. Je tak oproti novější verzi dražší o 150 000 dolarů (viz výše). V zálivu je soustředěno osm plavidel, které nesou celkem 300 kusů raket Tomahawk.

Britové převážně používají bomb typu Paneway II a Paneway III. Jedná se o brutálně přesně naváděné rakety pomocí laseru s přesností kolem deseti, respektive u Paneway III tří metrů. Paneway II má hmotnost 450 kilogramů, trojka 900 kilogramů, která je samozřejmě účinnější. Tyto bomby určené především k ničení pevných bunkrů, základen a letišť neslo k Iráku celkem dvanáct britských stíhacích letounů Tornado GR1, které se obvykle pohybovali ve výškách tří až osmi kilometrů. K útoku vždy používaly dvou letounů - jeden letoun zaměřoval pomocí laseru pozemní cíle a druhý letoun je postupně likvidoval bombami. Letouny byly samozřejmě vybaveny rakety vzduch-vzduch pro případnou obranu iráckého letectva. Dále měli protiradarovou středu ALARM, která se zaměří na signál radaru a posléze tento radar zničí.

USA převážně používaly těžkých bombardérů B-52, které se osvědčily již za minulé války v Perském zálivu v roce 1991, kde byly použity pro kobercové bombardování velkých skupin iráckých vojsk. Dnes se použíly především pro odpalování raket Cruise, které mají větší hmotnost nálože oproti Tomahavku, které byly vypouštěny z plavidel hlavně díky tomu, že je nad cíl dopravil letoun. USA dále v tomto konfliktu používalo F-16 a F-15.

Bylo toho celkem hodně, co bylo soustředěno u Zálivu a co letělo a ničilo Irák a sny Saddáma o mocném státu. Je celkem nemyslitelné, kdyby se Bagdád rozhodl útok opětovat, že by v takovém případě nebyl zničen celý Irák, nejenom vojenské objekty, jak je tomu dnes. K Zálivu v pátek dorazila flotila plavidel v čele s letadlovou lodí Carl Vinson s 70 letouny na palubě a která by měla nahradit nynější loď Enterprise.
Očekávala se také účast letounů Stealth - nezjistitelné radarem, kromě naší Tamary - které jsou nejdražšími letouny USA vůbec. Konflikt včera ale skončil, takže technologie Stealth se do akce nakonec nedostala.

Někoho ale může napadnout, kolik taková vojenská akce proti Iráku, při použití tolika zbraní a letadel stála dolarů. Podle některých odhadů se částka pohybuje kolem půl miliardy dolarů (15 miliard korun). V této částce nejsou samozřejmě započteny náklady za provoz letadel a plavidel v Zálivu. Spojené státy mají velké štěstí, že při úroku neměli velké ztráty, například sestřelení pouhých 5 létajících pevností B-52 by náklady zvýšilo o 150 000 000 dolarů, cena jedné B-52 činí 30 milionů dolarů. Půlmiliardové náklady se možná někomu zdají hodně velké, ale musíme si uvědomit, že obdobná válka v Zálivu v 1991 přišla Američany na 61(!) miliard dolarů. Letecké útoky byly prováděny celkem 100 hodin oproti dnešním 70. Také zde bylo mnohem více vojáků - 145 000 oproti letošním 6000

Je otázka, proč se USA nechtěly rovnou zbavit Irák Saddáma, čímž by padl i jeho režim. Prostředky by k tomu byly. V Zálivu je dodnes soustředěno kolem 6000-7000 tisíc vojáků. Navíc, v pátek ministryně zahraničí USA potvrdila, že cílem útoku je odstranění Saddáma.
Jenže se dá velmi pochybovat o tom, že jej odstraní pouhými leteckými nálety. Jsme tedy svědky počátku třetí světové války? Možná ano, ta možná vypukne až tehdy, když se Saddám rozhodně použít zbraně hromadného ničení, biologické a chemické zbraně na USA a okolní státy. Přitom jediným státem, který si útok biologickými zbraněmi uvědomuje a činí proti tomu již delší dobu potřebná opatření, jsou právě Spojené státy americké.
Naštěstí, letecké nálety včera večer, po čtvrté vlně, konečně skončily a tak vypadá, že odveta Iráku už nehrozí.

Miroslav Kučera
Autor je šéfredaktorem serveru Interval.cz