Jak to všechno začalo?
Neděle 29.11.98 - 7:00 - v sedm hodin otvírají dva pracovníci dolu poklopy utěsněné chodby v hloubce jednoho kilometru.

Neděle 29.11.98 - 8:00 - technici společnosti začínají měřit obsah plynů ze začátku na okraji chodby. Naměřené hodnoty nikak nevybočují z limitu a jsou pro člověka neškodné.

Neděle 29.11.98 - 13:00 - Další měření, které bylo provedeno na na druhé straně chodby, odkud vzduch vycházel, potvrdilo, že v chodbě je normální ovzduší.

Neděle 29.11.98 - 15:00 - Toto poslední měření prokázalo, že vzduch ve štole není lidskému zdraví škodlivý a že hodnoty plynu jsou vzdáleny těm hodnotám, které by byly nebezpečné.

Neděle 29.11.98 - 17:25 - Důlní měřič se rozhodl, že chodba je bezpečná a spolu s dalšími dvěma horníky oznámil svůj záměr, že vstupují do chodby, aby ji zkontroloval. Žádost nebyla zamítnuta.

Neděle 29.11.98 - 19:25 - Nastávají první komplikace, tři důlní technici se v tuto dobu už měli objevit u druhého východu. Nikdo tam však nepřišel a nikdo se nehlásil. Do dolu vyráží tříčlenná skupina záchranářů. V polovině chodby však nalézá mrtvého důlního měřiče. Záchranáři jsou vyčerpáni a začínají se opatrně vracet zpět. Nahoře vzniká strach i o ně.

Neděle 29.11.98 - 20:50 - Vedení dolu žádá o pomoc profesionální záchranáře. Je možné, že všech šest lidí v dole má problémy s návratem zpátky. Záchranáři nakonec našli tři vyčerpané záchranáře v polovině cesty a postupně jim pomáhají na povrch. Musí postupovat pomalu, aby nikomu nevznikl úraz na zdraví z přehřátého organismu. Je potvrzeno, že byl nalezen jeden mrtvý muž.

Neděle 29.11.98 - 23:00 - Tři záchranáři jsou odváženi sanitkami do nemocnic v Havířově a Karviné. Další skupina záchranářů vyráží zpět do chodby pro mrtvého důlního měřiče, který je posléze vyvezen na povrch a lékařem potvrzena jeho smrt.

Pondělí 30.11.98 - Skupina záchranářů po celý den opatrně prozkoumává chodbu. Díky velkému vedru a vlhkosti mají na sobě chladící vesty s kilogramy ledu. Kvůli namáhavé chůzi musí často odpočívat.

Pondělí 30.11.98 - 17:00 - Záchranáři stále nedorazili na druhý konec chodby a dva ztracení horníci dosud nebyli nalezeni.

Pondělí 30.11.98 - 20:00 - Do osmi hodin bylo veškeré pátrání neúspěšné, záchranáři se ale nehodlají vzdát a chtějí pokračovat v práci až do rána a celý následující den. Vedení věří, že dva ztracení horníci jsou stále naživu.

Úterý 1.12.98 - 12:55 - dva pohřešovaní horníci byli konečně nalezeni asi 2600 metrů od vchodu, kterým do chodby vstoupili. Oba nepřežili. Záhranáři se snaží obě těla dopravit na povrch.

Středa 2.12.98, časně ráno - těla mrtvých horníků byla dopravena na povrch. Bohužel už mrtví.

Příčiny smrti?
Podle lékařů zapříčiny smrt všech tří lidí vysoké teploty a devadesátiprocentní vlhkost. Za tohoto stavu se lidské tělo nemůže ochlazovat a odpařovat tak pot. Tep srdce se pak prudce zvedá, až na hodnotu 200 úderů za minutu a srdce není schopno přečerpat tak velké množství okysličené krve a vzniká zástava srdce.
Je však zajímavou otázkou proč se horníci vůbec za těchto podmínek vůbec do dolu vydávali. Šetření zatím probíhá a podle vedení dolu by bylo zbytečné vydávat nějaké domněnky. My ale můžeme více a začneme se ptát.
Jak mohlo horníky překvapit horko a vlhkost? Všichni tři zemřelí byli odborníci a určitě by rozpoznali, jestli jim hrozí nějaké nebezpečí. Proč se tedy zavčasu nevrátili zpět? Navíc si myslím, že horko nebo vlkost nemůže náhle skočit na velkou teplotu. Záchranáři, kteří se je vydali hledat, už po několika minutách byli zcela propoceni a na cestě museli zřídit dvě záchytné stanice, kde se pod tlakem vháněl čerstvý vzduch a kde se převlékli a ochladili. Stejné problémy museli mít i přece ti před nimi. Proč se nevrátili? Zaplatili vysokou cenou - svojí vlastní smrtí.

První mrtvý byl nalezen 1530 metrů od prvního vchodu, další dva až o kilometr dále. Máme čtyři možnosti, jak dění dole probíhalo. Někde v půli cesty vznikly takové problémy, že se horníci rozhodovali, co budou dělat dále. Jeden z nich se rozhodl vrátit, další dva pravděpodobně pokračovali v cestě. Nikdo ale z nich nepřežil. Otázkou je, kdo zemřel dříve.
Další možnost je ta, že horník, který byl nalezen první, zemřel ještě v doprovodu svých kamarádů. Ti se jej pokusili zachránit, ale neúspěšně. Rozhodli se jej tam ponechat a pokraočovali dále. Zase se musíme zeptat, proč se po smrti svého kolegy ihned nevraceli zpátky?
Další varianta je ta, první nalezený si chtěl odpočinout a jeho kamarádi mezitím pokračovali dále. Během odpočinku ho stihl srdeční infakt a zemřel. Je možné, že se na něj horníci pokusili počkat na místě, kde také nakonec zemřeli.
Poslední varianta je ta, že všichni tři se dostali až 2600 metrů od vchodu, dva horníci dostali srdeční problémy, zemřeli na infakt a důlní mistr, když zjistil, že svým kamarádům už nepomůže, se rozhodl vrátit zpět ke vchodu. Ušel pouhý jeden kilometr, když srdeční problémy zachvátily i jeho 1530 metrů od vchodu, kde byl také záchranáři nalezen.
Tolik variant a nevíme, která je správná. Mnoho by mohla napovědět pitva těl, která by určila přesné datum smrti. Pak by bylo jasné, co se tam dole stalo.
Jediným důsledkem této průzkumné akce je tedy to, že během dvou dní se staly manželky mrtvých horníků vdovami a zanechali po sobě celkem pět dětí.

Miroslav Kučera
Autor je šéfredaktorem serveru Interval.cz