Většina politiků v minulé volební kampani svatosvatě slibovala, že se postarají, aby jejich platy poklesly o určitou částku nebo, aby alespoň zmizely nějaké výhody, které se s platovými podmínkami přímo překrývají.

A co se děje dnes? Od 1. ledna 1999 se základní hrubý plat činitelů a vedoucím statních orgánů přesně naopak zvýšil o 17% a stejně se jim tam v konečném důsledku zvedly i nezdanitelné příplatky na dopravu, bydlení apod.
Plat se sice zvýšil i učitelům a policistům, ti ale potřebují peníze mnohem více než nenasystní politici. Učitelé vyučují mladou generaci, generaci, která povede Českou republiku v budoucnosti a policisté ochraňují lidi, jejich majetek, snaží se ochránit tuto mladou generaci před problémy dnešní doby, jako jsou například drogy, alkohol, ale co vlastně dělají politici tak důležitého, že pobírají tolik peněz?
Ano, navrhnují a schvalují zákony. Ale to není taková těžká práce, aby si nemohli svůj plat snížit alespoň o 5 tisíc korun. Navíc, za tu práci by člověk alespoň očekával dobré, propracované zákony a dobré politiky a úředníky. Jenže tak tomu není, například schválení telekomunikačních poplatků o 62.5% jenom naznačuje, že úředníci jsou prostě líní zkontrolovat tvrzení Telecomu, že zdražení vlastně činí jenom 3.8%, což je samozřejmě nesmysl.

Tabulky je jasně vidět, že většina vysokých státních činitelů má telefonování, provoz auta(benzín) a ubytování včetně nákladů pěkně zařízeno. Přitom všechny tyhle položky - telekomunikační služby, benzín, voda, elektřina letos jako obvykle podražili a politikům to může být úplně jedno - oni na všechno dostávají speciální peníze ze státního rozpočtu.

Prezident je na tom zdaleka nejlíp. Jeho funkce je defacto vlastně jenom čestná, že jmenuje nové ministry do úřadu jednou za čtyři roky, to je určitě ohromná námaha, je velitelem ozbrojených sil ČR v případě konfliktu, který ale v blízké době nehrozí a nedělám si žádné iluze o tom, že Václav Havel bych schopen vydávat nějaké smysluplné rozkazy, pokud by mu v tom ovšem nezabránil další zápal plic.

Prezident ČR už ale není ten člověk, který v roce 1989 se rozhodl ujmout těžké a zodpovědné funkce prezidenta ČSFR.
Dnes nadbíhá jedné politické straně, preferuje své oblíbence, žení se s populárními a pro tento účel zcela nevhodnými herečkami.
Éra Václava Havla dnes už skončila a nedivil bych se, že jeho odhodlání vydržet i přes všechny problémy je určitě zapříčiněna poměrně vysokým platem v této funkci a nucením jeho manželky Dagmar Havlové, která se pro funkci první dámy hodí asi tak, jako kdyby bývalá Havlova manželka Olga se náhle rozhodla vstoupit na prkna divadelní scény.

Miroslav Kučera
Autor je šéfredaktorem serveru Interval.cz