V poslední době se objevují rozkoly ve čtyřkoalici. Předmětem všech dnešních sporů je podpora KDU-ČSL vládnímu rozpočtu, který mimochodem podpořila i KSČM.
        Republikový výbor US rozhodl v sobotu po bouřlivém jednání o dalším setrvání Unie Svobody ve Čtyřkoalici, ale současně důrazně pohrozili lidovcům, že příště už nebudu jejich postoje tolerovat.

        Co ale vadí Unii Svobody a Janu Rumlovi? To, že lidovci podpořili rozpočet, se kterým Unie Svobody už z principu nesouhlasí nebo proto, že rozpočet podpořili i komunisté?
        KDU-ČSL je rozhodně suverénní samostatná strana, která se má právo rozhodovat podle svého, a když si poslanci strany myslí, že rozpočet by se měl podpořit, tak by se podpořit měl. Odkdy Unie Svobody může rozhodovat na jinou stranu, byť je s ní v koalici?

        Unie Svobody se rozhodla, že pro ni je do budoucna nepřijatelné, aby KDU-ČSL jako jedna ze stran čtyřkoalice umožnila KSČM rozhodovat o závazných politických tématech. Unie Svobody bude požadovat novou koaliční dohodu s přesným vymezením pravidel partnerství. Tato nová smlouva by měla být uzavřena do dvou týdnů - ve smlouvě by měla být obsažena povinná konzultace stran před závažnými rozhodnutími.

        Většina politických stran v České republice nedokáže překonat vlastní předsudky nebo i osobní názory. Má je každá strana, ČSSD, ODS, všichni. Před několika roky by bylo naprosto nemyslitelné, aby se spojila sociální demokracie spolu s Klausovou ODS a uzavřely opoziční smlouvu, která byla ostatními stranami ostře kritizována.

        Ale proč byla opoziční smlouva podepsána? ČSSD vyhrála volby a v tomto okamžiku nastaly nekonečné tahanice, kdo s kým půjde do vlády, jednotlivé strany si začaly klást své vlastní požadavky a podmínky a tak nějaká dohoda, rychlá dohoda, která by pomohla ustálit stav tehdejší koruny, byla v nedohlednu. Dá se pak divit nad tím, že dvě nejsilnější politické strany se rozhodly v určitých věcech podporovat a nebyly tak vydírány menšími a slabšími politickými stranami - konkrétně US, která po ODS požadovala v případné koalici stejnou váhu hlasů, což byla samozřejmě naprostá blbost, protože o váze hlasů jednotlivých stran v případné koalici rozhodoval počet hlasů, které strany obdržely v parlamentních volbách a které by byly v tomto případě anulovány. US a KDU-ČSL se jednoduše pokusily hrát s kartami, které ani nedržely v ruce a naštěstí jim to nevyšlo.

        Dnes je ale o něco jiná doba, ale to, co stále přetrvalo je to odpor ke komunistům a ke všemu tomu, co s nimi souvisí. Jenže dalo by se říci, že komunisté už dnes nejsou těmi komunisty, co vedli po dlouhou dobu náš socialistický stát po boku Sovětského svazu. Unie Svobody tohle není schopná pochopit i přes to, že dnes může KSČM rozhodovat o podstatných věcech, jako byl například rozpočet před několika dny. US prostě nerespektuje těch několik procent hlasů díky kterým se komunisté dostali do parlamentu a vlastně tak i neuznává tyto voliče - možná ale proto ji její příznivci volí.

        Většina politiků ale už nedává čtyřkoalici mnoho šancí a podle některých je jen otázkou, kdy se celý subjekt politických stran jednoduše rozpadne. Kdy to bude? Asi tehdy, kdy se strany v čtyřkoalici střetnou ohledně svého programu, protože každá strana má jiné priority a jiné cíle.

Miroslav Kučera
Autor je šéfredaktorem serveru Interval.cz