|
PROČ SE TAK OTÁLÍ S ÚTOKEM NA IRÁK?
Irák, primitivní země, která si úctu ostatních států zajistila svojí ropou. Země, ve které vládne diktátor a lidé přesto neprotestují. Země, která i dnes údajně vlastní nebezpečné chemické a bakterologické zbraně, které jsou schopny vyhubit celé lidstvo na Zemi? Proč tento stát ještě existuje?
Kontroloři OSN se snaží zabránit, aby Irák nějaké zbraně tohoto typu dále vyráběl. Jenže první musí zjistit, jestli vůbec nějaké smrtící zbraně vlastní. Jak to zjišťují? Nemůžou přece procházet každý velký dům, každou továrnu, každý prezidentský palác. Jak OSN najde nějaké objekty ukryté v podzemí? Právě tam můžou být právě ty hledané zbrojovky.
Irák se navíc velmi sebevědomý, když mu nic nehrozí, dělá problémy, nechce náhle inspektory nikam pouštět, a naopak, když mu hrozí útok spojených sil národů, tak se náhle, jako když člověk proutkem mávne, velmi pokorně a poslušně, odhodlaný splnit Radě bezpečnosti jakékoliv přání, které uvidí. Ale za pár dnů to začne znovu. Irák se rozhodne nevydat dopisy, které inspektoři požadují. Nebylo už Iráku dost? Proč prostě nevzlétnou letouny a nezničí svými bommami všechny podezřelé objekty? Spojené státy americké a Británie by na to měly právo, zvláště v minulé krizi, kdy již letadla vzlétla a mířila k Iráku. Tomu se nakonec podařilo útok zažehnat na poslední chvíli posláním tří dopisů, ve kterých bezpodmínečně souhlasí s podmínkami OSN.
Mám takový pocit, že Irák hraje se všemi nebezpečnou hru. Jenže, co se stále opakuje, jednou skončí a v dalších krizi by OSN nemuselo brát ohled na dopisy z Iráku zaslané na poslední chvíli a Bagdád, až uvidí svá zničená města, továrny a počet mrtvých, možná pochopí, že se snažil hrát hru, na kterou nikdy neměl. Pokud ale bude stále u moci Saddám Hussain, tak se asi nikdy nic nevyřeší.
Proč tedy OSN otálí s dalším útokem na Irák?
Ani Organizace Spojených Národů totiž nemůže jen tak porušit suverenitu státu, k útoku musí být opravdu vážný důvod, třeba útok na jiný stát, ale to se zatím nestalo.
Pokud by OSN zaútočilo na Irák bez důvodu, mohlo by se tak později stát i proti jiné zemi, která se nedokáže OSN ubránit. Zakázané ovoce totiž nejvíc chutná, ale jakmile se ochutná, už pak nebude brán ohled na to, že je právě zakázané. Pokud nevíte, jak chutná, tak vás to neláká, což ale neplatí v opačném smyslu.
Miroslav Kučera
Autor je šéfredaktorem serveru Interval.cz
|
