Neustále se prohlubující krize v Kosovu přiměla Severoatlantickou alianci k rychlému jednání. Generální tajemník NATO byl pověřen, aby sám rozhodl o případném útoku na Jugoslávskou republiku - pokud se tak rozhodne, nemusí už svolávat žádné velvyslance ze členských států a může tak vydat rozhodnutí okamžitě zaútočit.

         Javier Solana sice tento útok musí přímo oznámit prezidentům a šéfům přidružených velmocí, ale členské země už nemůžou proti útoku protestovat - stručně řečeno, když se tajemník rozhodne zaútočit, tak se prostě útočit bude, dokud on sám nezmění názor. Dnes je tedy NATO a budoucnost Jugoslávie v rukách jediné člověka. Rozhodly se členské státy správně?

         Jedná se o správné rozhodnutí? Určitě, NATO má hodně členů a pokud by došlo k neustálému protahování mírových rozhovorů, tak se musí jednat rychle, hodně rychle. Nedávný případ tohoto druhu se stal v Iráku. Saddám si byl dobře vědom toho, že klidně může bránit zbrojním inspektorům OSN v jejich prohlídce, pak jim zase přistup do budouv a paláců na pár dnů povolit a pak jej zase zakázat, protože dobře věděl, že OSN není schopna rychlého rozhodnutí a navíc se mohl spoléhat na jiné státy - Rusko apod., které by případný útok prostě stornovaly. Jenže nepočítal s tím, že se USA považují stále za jedinou světovou velmoc - tak mocnou, že útok na cizí zemi nijak nepoškodil - a která prostě, po boku Velké Británie, když se situace s inspektory stále opakovala - rozhodla zaútočit. Říká, že útok na Irák byl v celku úspěšný, dodnes pokračují nějaké šarvátky amerických a iráckých pilotů, ale byl tak ironicky překažen několik měsíců se chystající útok na Saddáma v režii Izraele. Škoda, že o tom USA nevěděly, mohlo se zkusit Saddáma zabít a pak poslat letadla nad Irák - pokud by byl atentát úspěšný, útoku by možná ani nebylo pak potřeba.

         Stejná situace se opakuje i dnes v Kosovu - Jugoslávský prezident Miloševič sice souhlasí s mírovými rozhovory, ale hned na začátku se snaží o jejich zpoždění. Například se mu nelíbí místo jednání ve Francii a požaduje, aby se mírové rozhovory konaly v Srbsku. Tady snad ale nezáleží na takových triviálních věcech, jako je místo jednání - v Kosovu se stále válčí, lidé umírají a ti, co přežili, prchají do okolních států. Z tohoto pohledu, že by útok NATO pomohl urychlit tuto krizi, je útok celkem přijatelný. USA se také ve čtyřicátých letech rozhodly ukončit druhou světovou válku tak, že prostě vyhodili atomovou bombu na Japonsko - a hned byl mír. Zemřely sice statisíce Japonců - civilistů, ale s tím muselo japonské vedení počítat, když se rozhodly válčit. - Američané byli v obraně a měli tedy morální ospravedlnění ukončit válku jakýmkoliv způsobem. NATO se sice v tomto konfliktu třetí stranou - ale stranou, která má dbát o mír v Evropě - ať to tedy činí. Dalo by se jí totiž vyčítat, že nechala konflikt v Kosovu bez povšimnutí, čímž se nakonec rozrostl do obrovských rozměrů.

Miroslav Kučera
Autor je šéfredaktorem serveru Interval.cz