Středa 24. dubna 1996


Aby nebylo mýlky: to hlavní teprve přijde

Poslanci se tedy sešli na 42. mimořádné schůzi. Program schválila odeeska s lidovci. Oda se nadále drží stylu "moderního manželství": vezmeme se, ale tak, aby každý mohl dělat, co chce. Při hlasování o vládním návrhu pořadu schůze byla tato vládní strana proti. Je to skutečně práskaný příklad poplitické kuliferdality. ODA líže smetanu účasti na vládě a zároveň si hraje na opoziční stranu. A to prosím pěkně Kalvoda kouří fajfku! Podle stylu práce by mu spíš slušel vajgl přilepený na spodním rtu.
Ta hlavní vřava však teprve přijde. Parlament sice schválil smlouvu se Slovenskem, avšak zákon o hranicích je ústavní a potřebuje tedy 120 rukou nahoře "pro". Půjde o osadu U Sabotů, kde ze 120 obyvatel se 11 nechce stěhovat. Sledujte, kolik chytráků teď bude vytýkat Rumlovi, že nezahájil jednání včas. Vnitro jedná U Sabotů tři roky. Co by tedy bylo v očích pánů prudilů včas? Před deseti lety? Před sto lety? Měl do jednání vstoupit Přemysl Oráč?
Je to krásné slůvko - včas. Neznamená nic. Slouží jako baterka, kteoru si strčíte zespodu k bradě a děláte bubáka, ať vám ksichtík narostl sebevíc mírumilovně. Tohle slůvko se naučili policajti už dávno. Je díra v silnici a vy do ní vlítnete autem a zlomíte poloosu? Měli jste reagovat včas. Jedenáct lidí U Sabotů se nechce stěhovat? Co na tom, že se tam konalo referendum a většina byla pro. Vždycky se najde někdo, byť jeden člověk, který bude proti. A ten poskytne té bubákotvorné baterce energii. I kdyby U Sabotů zbyl jeden jediný prudil, může se říct: Ten pán by neprudil, kdyby se s ním jednalo včas.
Zajistěte si tedy místo k sezení na tribuně, tahle vřava bude výživná a potrvá dlouho. Obstarejte si notýsek a za každé "včas" si udělejte čárku. Myslím, že Rumlovi se udělá za tu dobu nad hlavou mučednická svatozář.

Mrtvolám je dobře, když na ně svítí sluníčko

Včera bylo moc hezky a takové krásné dny využívá moje žena Michaela k brutálnímu uklízení. Je to prý ideální čas na uklízení, protože se dá snadno luftovat. Proto jsem zavzpomínal na klasika špionážního románu, Čecho-Francouze-Řeka Theodora Wildena, jehož superskvělá kniha Umřít někde jinde končí slovy, jež jsem parafrázoval v titulku: dnes je mrtvolám dobře, svítí na ně sluníčko.
Zvláštní věc. Bylo tak krásně a přitom jsem měl tak mizernou náladu. A byl důvod k oslavě, včera jsme s Tomem Vildem rozjeli Neviditelného psa! Jenže ráno nešel telefon a tudíž i moje konektivita byla uvedena vniveč. Ve dvanácté kapitole románu Reparátor, který píši, jsem uvázl na mrtvém bodě (zase mrtvola), tedy v tom okamžiku, kdy jsem si řekl, že je to naprostá pitomost a že to musím všehcno zahodit. Což by bylo v pořádku, kdybych to neudělal už šestkrát (s týmž románem, bohužel).
Jak to bude, až sprchne? přítel Vlado Ríša hlásí od Budějovic bouřku. Má tam tetu a ta je spolehlivější rosnička, než celé Komořany. Namoknou telefony a nálada možná bude ještě horší.
A žena Michaela prohláší, že kdy prší, je ideální čas na uklízení. Venku je mokro a stejně se nedá nikam jít.

Pes a krátké kalhoty

O konzervativismu zvířat by se daly popsat dlouhé strany. Dřív jsme měli i kočky, kocoura Macka a pak kočku Matyldu (ta umřela a máme ji zakopanou na zahrádce pod placatým kamenem, pohřbili jsme ji v krabici od bot s kytičkou). Macek se k nám nastěhoval, když jsme dokončili barák a protože jako vždycky došly peníze, bydleli jsme v domě neomítnutém. Pak jsme ho nechali ohodit a Macek se tak naštval, že odmítl v omítnutém domě bydlet, sebral svoje saky paky (pytel sušených myší, nebo co) a odstěhoval se.
Bart je mladý pes, šest měsíců a něco. Za tu dlouhou zimu jsem se bál, že nabyde dojmu, že se narodil coby polární pes. Jak zareaguje na kytičky, na listy na stromech, na sluníčko, které vypadá jinak, než sněhová koule rozpláclá na stěně! Ukázalo se, že příchod jara zvládá dobře, až na moje krátké kalhoty.
Ty jsem si včera natáhl. Žena Michaela nosí sukni a pod ní bosé nohy, dcera Irena dtto. Proč já nemám mít nárok na holé nohy? Táži se, proč moje nohy Barta dráždí, proč je olizuje a okusuje, proč nepomáhají recepty ze všech těch tlustých knih, co jsem si nakoupil k novému psu, proč na ně útočí znovu a znovu?
Aby nebylo mýlky, v chlévě jsem naposled byl asi před patnácti lety a jsem člověk značně čistotný. Navíc, útoky začaly ráno, sotva jsem vylezl ze sprchy a pokud ze mě mohl cítit něco živočišného, tak ty paznehty v mýdle nivea (v každém mmejdle jsou paznehty, nevěřte reklamám). Vysvětlení by se dalo nalézt v konverzi dlouhých kalhot na krátké, jenže moje žena i dcera TAKY nosí dlouhé kalhoty. Co počít?
Možná nezbyde, než to zkusit se sukní. Nevíte, kde se v Praze prodávají pánské sukně?

Postoj slušného člověka

Izraelský premiér Simon Perez vzal na sebe odpovědnost za čtvrteční bombardování libanonské vesnice Kana, při níž zahynulo 100 civilistů. Nevzpomínám si na případ, kdy státník tak rychle a bez kroucení palci u nohy vezme břemeno odpovědnosti na sebe. Je to slušný muž. A čelí strašné, a bohužel celosvětově rozšířené neslušnosti.
Proč myslíte, že izraelské válečné operace trvají zpravidla šest dní? Protože to je doba, kdy se rozhýbe mašinérie OSN, placená především USA (a namířená především proti zájmům USA) a kdy stačí přistrčit hrnec polévky na plotnu internacionála ohřívačů na celém světě. I u nás je máme. Tragédie, k jaké došlo v Kana, je skvělá příležitost, jak se prokázati býti liberálním a moudrým a spravedlivým. Izrael zabíjel, ten zlý, západem placený Izrael! Tohle bude refrén té písničky.
Odpovědnost nenese Perez. Odpovědnost nesou ti, kteří rozmístili raketomety na libanonském území. Odpovědnost nesou ti, kdo vražedné fanatiky financují, vyzbrojují a cvičí. Odpovědnost nesou ti, kdo svázali libanonské vládě ruce, takže prakticky nekontroluje, co se děje na jejím území. A odpovědnost nesou ti krásní, ctnostní, vzdělaní a humánní přihřívači vlastní polévky, budovatelé vlastního image. Jsou všude, i u nás. Jenže ti se ke své odpovědnosti za podporu zločinců nikdy nepřihlásí. Ani si ji nepřipustí.
Izraelský ministerský předseda se zachoval jako slušný člověk. Toto prohlašuji, aniž bych si myslel, že se k odpovědnosti přihlásil ten správný člověk.