Čtvrtek 25. dubna 1996
Kdo asi bude na úřadech, až budou
To je mi zklamání, čekal, jsem, že kolem slovenské hranice bude větší zábava. Takhle zbyla jen trapnost.
Výživnější podívanou sliboval zápas o Vyšší Územní Celky. Odpískali ho dřív, než bylo na co koukat a co poslouchat. Jediná žertovná slůvka jsme zaslechli z úst páně Kalvodových. Šéf vládně opoziční strany chytrý horák komentoval pád návrhů na zřízení nových úřadů do koše slovy, že zvítězila koncepce "manažersko úřednických struktur".
Rád bych věděl, co si představuje, že bude za struktury v těch úřadech, co by měly vzniknout, ať jich bude devět nebo jedenáct nebo sedmatřicet? Pokud by tam neměli být manažeři a úředníci, kdo asi? Kdyby měl nastat ráj, seděl by v nich jeden ombudsman vedle druhého, jako na podzim vlaštovky na drátě. Ráj však nejspíš není ani na Kalvodově horizontu. Co tedy jiného, než manažeři a úředníci? A jaký je rozdíl - pokud jde o úřady - mezi manažerem a úředníkem?
Manažer je zřejmě osoba funkčnější, kdežto úředník buzerující, tak nějak to vnímám spíš citem, než rozumem. Vzhledem k tomu, že na úřadech jsem byl vždycky jen buzerován, na manažera jsem tam asi nenarazil - rozhodně se nepamatuju, že by mě někdo z osob v úřadě zaměstnaných v čemkoli jakkoli pomohl anebo mi byl sebeméně k čemukoli užitečný. Takže tedy úředníci. Dejme tomu, že by návrh zákona o VÚC parlament schválil - jací nemanažeři a neúředníci by se do nových ouřadů nakvartýrovali? Pan Kalvoda možná ví o nějaké líhni, jako je xaverovská výrobna kuřat, kde občanští samosprávci nového typu, blízcí občanovi a osvícení jak Josef II. už prorážejí skořápky svých vajec.
Počkáme si tedy na ně. On ten zákon jednou schválej. Bojím se však, že nás ti noví vylíhnutci stejně budou buzerovat...
Viribus Unitis (Buďme jednotni)
Bydlím ve vile na Smíchově (časem podám bližší údaje i plán plus nákres, abyste se vyznali v okolí), což znamená, že pořád musím něco opravovat, předělávat a budovat. Takže jsem povolal pana Příhodu (dejme tomu, že se tak jmenuje), aby mi vyrobil interzahradní plot, jelikož pes Bart (viz níže) leze do záhonků, najmě do skalky, a hrozí i nebezpečí, že se utopí v bazénu. Jsem bohatec a mám bazén.
Pan Příhoda se dostavil, přivezl železné trubky, z nichž takovou mašinkou nařezal sloupky pro ten plot. Pak mi sdělil, že ho bolej záda, tudíž jsem musel popadnout krumpáč a vykopat díry. Byl moc hodný, pan Příhoda. Stěžoval si na obtíže věku (je o dva roky starší než já) a jeho nebožtík otec, ten byl skutečný pamětník. Znal se s chlapíkem, který v Boce Kotorské sloužil na rakouském křižníku Viribus Unitis a na tom křižníku bylo 40 procent posádky z Čech, považte to! Vyprávění o poměrech na křižníku Viribus Unitis výrazně zhoršilo stav zad pana Příhody, takže jsem musel namíchat i beton. Ovšem pan Příhoda mě v tom nenechal samotného. Stál o mě a povídal si se mnou, jak to bylo za starých časů na Žižkově - oba odtud pochízíme. A tak jsem se dozvěděl, že prostor za Penziňákem čili Úrem, zvaný Plyncnerák čili Plýna neboli Ýna se nejmenuje podle plYnu (jak jsem si myslel, protože kdysi tam bývala plynárna), býbrž je to Plincnerák potažmo Plína či Ína podle jistého pana Plincnera, kterému to za republiky patřilo a i za totáče mu dovolovali chodit zadarmo na fotbal a vodit sebou kluky, m.j. pana Příhodu, tenkrát kluka Příhodu.
Toto jsem se dozvěděl, míchaje beton. Pan Příhoda byl tak hodný, že mě pochválil, jak dobře míchám a když jsem mu zabránil v pokusu ukradnout mi dvě třímetrové trubky odjel mírně nakvašen. A já byl rád, jak jsem udělal dobře, že jsem si pozval řemeslníka. Vím, jak to chodilo na křižníku Viribus Unitis a že Plýna byla vlastně Plína!
Teda... Jestli ten Příhoda má přístup k webu, jsem v prdely. Ještě potřebuju natáhnout pletivo. Ony ho ty záda budou jistě pořád bolet, jenže ono Rakousko jistě mělo křižníků víc, a vím já, jaké bylo složení jejich mužstva? Tak mě neprozraďte!
Dietetické rozpaky
Jen naprostý neznalec si dělá iluze, že psi nežerou hovna. Žerou, a s gustem, byť, jak se zdá, se vyhýbají exkrementům jedinců svého vlastního živočišného druhu. Bart lidská hovna vyhledává s vášní filatelisty pídícího se za známkou s Husákem a nápisem U.S.Post. Dnes ráno se zmocnil jednoho takového exempláře, které bylo už petrifikované a já v první chvíli myslel, že je to klacek.
Právě to mě naštvalo nejvíc, ta ostentativita, s jakou se hovna zmocnil a žvýkal ho, jako by patřil k jeho image. Obvykle se přikrade a blíže ho blemsťákem, abych neviděl. Dnes si ho vrazil do huby jako Churchill čvaňháka a díval se na mě, jako na maršála Keitela v den podpisu kapitulace. Snad čekal, že si ho vyfotím do alba.
Jak známo, vychovatel psa (a za takového se pokládám) se nemá za psem honit, pronásledovat ho, pachtit se. Nemá to smysl, psa stejně nechytíte (mám rád akční filmy, kdy hrdina, lépe hrdinka, běží dvoukilometrovou štreku před smečkou dobrmanů. Chtěl bych ji vidět, běžkyni!). Ztratil jsem tentokrát sebevládu a nadával jsem mu velmi nahlas, bez výsledku. Pokud nepokládám za výsledek fakt, že kořist sežvýkal rychleji a očividně s větším potěšením, než obvykle.
Nejhorší je dvojí, až trojí zpětný dopad. Jsem pokořen, neb pes mě neposlechl a hovna se nevzdal na příkaz mé autority, tudíž tato jest v hierarchii jeho hodnot pod žvýkaným objektem. Dále - mám právo určovat mu jídelníček? Pokud mám věřit knize Roberta Wrighta Morální zvíře, Bart žere hovna, aby podpořil rozprostření svého genu (Jak? Nevím, pan Wright by jistě podal vysvětlení a dodal, že moderní výzkumy toto tvrzení nezvratně potvrzují). Každopádně k tomu nějaký důvod má. A jaké mám já právo mu do jeho důvodů mluvit?
Jednu jistotu definitivně ztrácím. Až mě zase bude olizovat, tedy... co si o tom myslet? Co si o sobě, a své chuti myslet?
Džochar Dudajev je asi mrtev
Zdá se, že je tomu tak. Muž, který za Rusko bojoval v absurdní válce v Avganistánu a dělal totéž v neméně absurdním zápase o ruský Bílý dům ve prospěch Jelcinův je mrtev, zabit Rusy na rozkaz Jelcina. Jakmile si člověk takhle napíše noty, ruce mu svrbí, aby zahrál písničku na očekávanou notu.
Obvykle nemám tu floskuli rád - že věci jsou složitější, než se zdají býti. Nicméně v tomhle případě se k ní asi uchýlím. Rusko se zřejmě v očích světa provinilo ne tím, že se rozhodlo podržet si Čečensko mocí v těle svého státního útvaru, nýbrž tím, že se s válečnými operacemi dlouho páře. Reklamní filmové záběry bomb trefujících se do komína zasáhly nejen úředníky, kteří mají podpisová práva na nákup zbrojních systémů, nýbrž i televizního diváka a ten je pánem tohoto světa. Divák si přeje, aby komíny byly zasahovány, nikoli nevinné ženy a děti. Právě tak se Američané zlobili, že jejich armáda se tak dlouho pytlíkuje s Vietnamci. Věřím, že kdyby se válka s Němci a Japonci odehrávala dnes, americká veřejnost by už dávno křičela, že Tojo a Hitler jsou v jádru rozumní braši a je třeba s nimi jednat po dobrém.
Ruská armáda projevila v Čečensku ohromující neefektivitu. To je její hlavní zločin. Včera se zřejmě trefila do Dudajeva. Netrefila se však do toho hlavního - vést válku jako mediálně příjemnou, efektně filmovatelnou a rychle odbytou akci, aby jim mohl štáb CNN zfouknout při jednom týdenním vejletu a mohl pak stihnout opalování na Miami Beach.
Dudajev bude zřejmě mnohými slaven jako hrdina. Jenže... nebyla ta poslední velká válka na severoamerickém území právě kvůli tomu, že se kdosi chtěl od čehosi odtrhnout?