Můj kalifornský přítel a spolupracovník Sid Páral tvrdí, že kdo se brání technickým novinkám, měl by nechat práce kterou až dosud vykonával a věnovat se politice.

Toto beru v úvahu, když se pokouším vnitřně vyrovnat s fenomenem zvaným GSM.

Než nastala ona jediná sympatická válka, totiž válka cenová mezi EuroTelem a Paegasem, k zaujetí stanoviska mi stačil reklamní slogan: MOBILNÍ TELEFON EUROTEL BYCH SI NIKDY NEKOUPIL! Svatá pravda, povykoval jsem u televize a mí potomci, když to slyšeli poprvé, se radovali, že je tatínek vtipný a když to slyšeli podesáté, plakali, že je tatínek slabomyslný.

Dnes už má reakce není tak jednoznačná.

Vypomáhám si sebeujišťováním, že mobilní telefon nepotřebuju. Když pracuju, sedím doma u počítače a mám telefonní přístroj u ruky. Rozumí se, cordless, tedy bezdrátový, z inzerovaným dosahem 2 km (měřeno někde na prérii), reálně 300metrů, tedy i u souseda a v restauraci hotelu Blaženka naproti mému bydlišti, což mi stačí.

Můj dědeček měl ve svém žižkovském bytě telefonní přístroj, podobný aparátu v budce. Byl upevněn na zdi v předsíni, pod ním byla police na telefonní seznam (velmi tenký) a notes a tužku. Kdo chtěl telefonovat, odebral se do předsíně a tam diskrétně vykonal tuto takřka intimní potřebu. Časem se telefonní aparát nastěhoval dovnitř příbytku (zajisté po dědečkově smrti) a také linky se začaly větvit. Po celém bytě jsme měli zásuvky a aparát jsme přenášeli od zásuvky k zásuvce, pak jsme měli dva a později i tři, třebaže varováni, že se to nesmí. Také šňůra vedoucí od zásuvky k přístroji se prodlužovala.

Každá taková změna byla vítána s radostí a poté akceptována s uspokojením, že to stačí. A stačilo. Mnoho desítek let. Až donedávna, kdy nastala éra bezdrátových aparátů. Došlo to tak daleko, že klasický telefon máme v jídelně, ale stejně klademe na jídelní stůl bezdráťák a jakmile někdo zazvoní, volaný se diskrétně odebéře do předsíně... tedy tam, kde byl za dědečkových časů aparát podobný přístroji v telefonní budce.

Kruh se jaksi uzavřel, avšak ne docela... Věru, není to kruh, nýbrž spirála - není to tedy kruh, na jehož obvodu leží přípojné místo v předsíni, jídelně a znovu v předsíni, nýbrž objekt trojrozměrný, přičemž oním třetím rozměrem je svoboda.

Volaný či volající totiž nemusí jít do předsíně, může zůstat v jídelně nebo vyjít z domu a odebrat se do restaurace hotelu Blaženka.

Mobilní telefon systému GSM tuto svobodu zajisté povyšue o několik závitů pomyslné spirály výš. S aparátem už nemusím končit na úrovni restaurace hotelu Blaženka, mohu s ním odjet třeba do Španělska... To je samozřejmě výhoda. Jenže já sám sebe ujišťuju, že se mi do Španělska nechce a že mi stačí oscilace mezi domovem a restaurací.

Je mi jasné, že časem tenhle zápas prohraju. Svoboda generovaná technickými vymoženostmi není žádná romantická bytost, žena s odhalenými prsy s praporem v ruce, jak ji namaloval Eugene Delacrois. Spíš se podobá neodbytnému pojišťovacímu agentovi, který za vámi vleze do špajzu, když ho vyhodíte z garáže. Nabízí se vám s bezostyšností poběhlice z E 55. Odmítáte ji, uhýbáte před ní, zaháníte ji, a ona vás stejně dostane a pak si budete říkat... jak jsem mohl být... bez tří zásuvek v bytě... bez bezdrátového telefonu... bez mobilního telefonu GSM... a zítra bez notebooku typu "personal assistant" s bezdrátovým propojením na Internet! Bráním se a přece vím, že je to marná obrana beze špetky heroismu, jaký proslavil Moravany u zdi letohrádku Hvězda v bitvě na Bílé hoře.

Už teď se táži, jaký asi bude život s GSM aparátem. Jistě člověku ubyde soukromí. Dnes se ještě s útrpností dívám na štvance, se kterým kupříkladu obědváte (v restauraci hotelu Blaženka) a jemu zazvoní jeho GSM a zatímco vy jíte, jemu stydne jehněčí, které je, jak známo, vystydlé těžko poživatelné. Manželčino "kde jsi byl" nabude nového ostří: "Cos dělal, že jsi nezvedl telefon?"

Možná, že časem vznikne nová etika telefonního styku. Bude proti dobrým mravům telefonovat v době oběda, jako je dnes společensky neúnosné telefonovat někomu před osmou ranní a po desáté večer, ledaže vám výslovně dal k tomu požehnání.

Ovšem, je možné, že tato omezení chápeme jako svěrací kazajku, dokud se díváme zvenčí. Vždyť i klasický telefon znamená vpád do soukromí. Kdokoli se k vám vetře a připoutá vaši pozornost. Nyní se to odehraje na předem definovaném místě - ve vaší kanceláři, ve vašem domově. S aparaturou GSM to je kdekoli. Jenže my si nejspíš i na toto zvykneme a bude nám to připadat samozřejmé.

Stejně jako si člověk zvykne na svobodu, zvyká si totiž i na omezení. Jsme jakoby podpíráni ze dvou stran, tlačeni svobodou i nesvobodou a výsledek chápeme jako stabilizovaný stav, ve kterém je nám docela dobře a nedovedeme si představit, že bychom byli někde jinde. Telefon takřka zahubil klasickou korespondenci a e-mail přiklopil na její hrob žulovou desku. S rozvinutým systémem GSM, s jeho možností automatického záznamu a předávání vzkazů se možná naučíme stručnosti při sdělování a tím i přesnějšímu myšlení. Dovedu si představit protokol, podle něhož si zvolíme specifická telefonní čísla, která k sobě propustíme pro přímný hovor, kdežto ostatní budou mluvit do záznamu.

Snad se dočkáme i milenců a milenek, kteří se naučí diktovat do záznamníků milostné vzkazy. Pokud jde o mne, tak na tohle mám opravdu po sezóně.

ONDŘEJ NEFF

© 1996 United Communication