Úřad Státního zástupce v arizonském Phoenixu vydal tiskovou zprávu, oznamující celostátní zátah proti "nelegálním aktivitám počítačových hackerů". Akce dostala jméno "Operace Sundevil." Osm odstavců tiskové zprávy odhalilo holá fakta: k 8. květnu bylo vydáno dvacet sedm zatykačů, tři lidé byli zatčeni a sto padesát agentů pátralo ve "dvanácti" městech po celé Americe (zprávy mnístního tisku uvíděly "třináct", "čtrnáct" a "šestnáct" měst." Úřady vyčíslily ztráty způsobené zločinci telefonním společnostem na "milióny dolarů". Odpovědnost za vyšetřování Sundevil převzala Tajná služba, zástupce státního zástupce ve Phoenixu Tim Holtzen a zástupce generálního prokurátora Arizony Gail Thackeray.

Mimořádně zajímavé byly poznámky Garryho M. Jenkinse, uvedené v tiskopvé pzrávě Ministerstva spravedlnosti. Jenkins byl výkonným ředitelem Tajné služby a byl to nejvyšší federální úředník, který se objevil na veřejnosti v zátahu na hackery v roce 1990.

"Tajná služba dnes vyslala jasné poselství všem počítačovým hackerům, kteří se rozhodli přestupovat zákony tohoto lidu v mylné víře, že se mohou úspěšně vyhnout vypátrání kryti anonymitou jejich počítačových terminálů." ..."Vytvořily se ilegální skupiny zaměřené na výmněnu informací, potřebných k jejich kriminálním aktivtám.- Tyto skupiny často mezi sebou komunikují počítačovým poštovním spojením zvaným BBS." ..."Naše poznatky ukazují, že mnoho lidí podezřelých z počítačového hackerství už nejsou jen pomýlení teenageři, kteří to jen přehnali s hraním her v jejich dětských pokojících. Někteří z nich jsou špičkoví počítačoví odborníci, kteří používají počítačů k nezákonným cílům."

Kdo byli tito "špičkový počítačoví odborníci" a "ilegální skupiny?" Odkud přišli? A co chtějí? Co je to zač? Jsou to zločinci? Jsou nebezpeční? Jak mohli pomýlení teenageři vyvolat poplach v Tajné službě? A jak je celá ta věc rozšířená?

Ze všech čtyř aktérů Zátahu na hackery - telefonní společnosti, bezpečnostní složky, aktivisté lidských práv a sami "hackeři" - jsou "hackeři" nejzáhadnější, nejobtížněji pochopitelníé, zdaleka nejdivnější.

Nejenže hackerské aktivity byly "novinkou". ale oni sami přišli z mnohých subkultur a přinesli si škálu jazyka, motivů a hodnot.

Nejrannější pra-hackeři byli ti zlobiví poslíčci, vyházení od donášky telegramů Bellovy společnosti v roce 1878.

Spořádaní "hackeři", tito počítačoví nadšenci, kteří mají sice nezávislého ducha, avšak neodporují zákonu, odvozují svůj duchovní původ od elitních technických universit, zejména MIT a Stanfordu, v šedesátých létech.

Avšak skutečné kořeny moderního hackerského podsvětí lze zřejmě nejúspěšněji hledat v nyní už málo známém anarchistickém hnutí, známém jako Yippies. Tito Yippies odvodili svůj název od více méně fiktivní "Youth International Party", Mezinárodní strany mládeže. Měli hlučnou a dramatickou strategii surrealistického podvratnictví a urážlivého politického skandalizování. Vyznávali naprostou sexuální promiskuitu, otevřené a hojné užívání narkotik, pohrdání jakýmkoli kariéristou nad třicet let a okamžité ukončení války ve Vietnamu i za cenu psychického rozvratu Pentagonu.

Dva nejznámnější Yippies byli Abbie Hoffman a Jerry Rubin. Po čase se z Rubina stal broker na Wall Streetu. Hoffmana honily sedm let federální úřady, skrýval se za pomoci přátel z levicového anarchistického podsvětí v Mexiku, Francii a Spojenáých státech. Hoffman přežíval na falešných legitimacích a bizarních kšeftech. Nakonec podstoupil plastickou chirurgii obličeje a přijal zcela novou identitu jako "Barry Freed". Nakonec se v roce 1980 vzdal úřadům a odsloužil rok ve vězení na obchod s kokainem.

Jak vyhasínala sláva šedesátých let, Hoffmanův pohled na svět se zatemňoval. V roce 1989 údajně spáchal sebevraždu za zvláštních, pro někoho podezřelých okolností.

Tvrdí se, že Abbie Hoffman měl na FBI nejrozsáhlejší spis, jaký zde byl kdy založen proti jendotlivé osobě. (Je-li to pravda, je pořád ještě sporné, zda se FBI na Abbieho Hoffmana dívala jako na vážnou veřejnou hrozbu - je možné, že spis byl rozsáhlý prostě proto, že kudy Hoffman prošel, zanechal za sebou barvitou stopu). Byl to nadaný publicista, které bral elektronická média zároveň jako hračku i zbraň. Bavil se aktivní manipulací televizními sítěmi a dalšími senzacechtivými médii. Krmil je podivuhodnými smyšlenkami, skandály a polopravdami, které zaručeně vytáčely policajty, prezidentské kandidáty a federální soudce.

Hoffmanovo nejznámnější dílo byla autobiografie "Ukradni tuhle knihu", v níž zveřejnil metody, jakými mladý hippie bez haléře v kapse si může pohodlně lebedit v systému vytvořeném nehumornými potentáty. Už sám titul "Ukradni tuhle knihu" nabádal čtenáře, aby způsobili škodu knižnímu distribučnímu systému, který jim ji měl zprostředkovat. To co popisuje můžeme považovat za duchovního předchůdce počítačových virů.

Hoffman, podobně jako mnoho pozdějších konspirátorů, používal ke komunikaci telefonních budek, které šidil měděnými plíšky místo mincí.

Během Vietnamské války byla na telefonní služby uvalena zvláštní daň, takže Hoffman a jeho následovníci mohli - a dělali to - tvrdit, že systematické okrádání telefonních společností znamená akt občanské neposlušnosti: upírali vládě daň, z níž financovala nelegální a nemorální válku.

Brzy však praskla i tato tenká slupka slušnosti. Ideologie Rozbijte Systém hledala vlastní opodstatnění v hlubokém odcizení a vyděděneckém pohrdání buržoasními hodnotami. Důmyslné a politizované způsoby "rozbíjení", které mohou být popsány jako "anarchie pohodlí", byly v kruzích Yippies velmi populární a protože "rozbíjení" neslo užitek, umožňovalo Yippies přežít. Na počátku sedmdesátých let nebylo třeba velkých znalostí a důmyslu k okrádání veřejných telefonů, k získávání elektřiny a plynu "zdarma" anebo k vylupování automatů na zboží a parkování. K šíření těchto omezených znalostí bylo třeba jisté konspirace a také určité odvahy k spáchání drobných krádeží, ale toho měli ippies dost. V červnu 1971 Abbie Hoffman a telefonový fanda sarkasticky zvaný "Al Bell" vydali leták nazvaný "Linie Youth International Party". Tento leták vyzýval k rozvíjení a šíření yippijských rozbíječských technik, se speciálním zaměřením na telefony, ve prospěch volnomyšlenkářského podsvětí a k rosotucímu vzteku řádných občanů.

Jakožto politickántaktika, okrádání telefoinních služeb zajišťovalo yippijským vyznavačům přístup k dálkovým hovorům jako k médiu, přestože Yippies chonicky chyběla organizace, disciplína, peníze a dokonce i stálé domovské adresy.

"Stranická linie" kolovala pár let po Greenwich Village. Potom "Al Bell" dezertoval z rozháraných řad yippijství a změnil název letáku za TAP - Technical Assistance Program. Jakmile Vietnamská válka skončila, pára v kotli amerického radikálního disentu rychle ztrácela tlak. Jenže v té domě "Bell" a tucet dalších přisvěvotvatelů periodika už měli kořist mezi zuby a začali pociťovat hlubokou vnitřní uspokojenost z pocitu čisté technické moci.

Články v TAP, kdysi velmi politické, se staly nemilosrdně žargonové a technické - ať už to byla pocta nebo parodie na skutečné technické dokumenty společnosti Bell. TAP je pečlivě studoval, vykrádal a bez dovolení publikoval. Elita TAP se dostala ke speciálním znalostem, nezbytným ke zničení systému.

"Al Bell" vypadl ze hry koncem sedmdesátých. a nastoupil "Tom Edison". Čtenáři TAP (bylo jich prý tehdy asi 1400) se začali více zajímat o centrály dálnopisů a o nový fenomen počítačů. V roce 1983 někdo ukradl "Tomovi Edisonovi" počítač a zapálil mu dům. To byla smrtelná rána pro TAP (třebaže legendární název byl znovu oživen roku 1990 mladým počítačovým odbojníkem zvaným "Predator".)

Od okamžiku, kdy telefony začaly vydělávat peníze, objevili se lidé, kteří byli ochotni okrádat a šidit telefonní společnosti. Legionu telefonních zlodějíčků byly mnohem větší než skupiny "telefonních freakerů", kteří "zkoumali systém" ve jménu intelektuálního rozvoje. V new yorkské metropolitní oblasti (která je špici Amerického zločinu) dochází ročně k 150000 útokům proti telefonním automatům! Když budete automat pečlivě studovat, bude se vám jevit jako malá pevnost, pečlivě konstruovaná a rekonstruovaná po generace, aby odmítala falůešné mince, snesla elektrické výboje, kousky ledu, dráty, rozbušky. Veřejné telefony musejí přežít ve světě zcela nepřátelských chamtivých lidí, takže moderní telefonní automat prošel podobným evolučním vývojem jako kaktus.

Jelikož telefonnní síť je satarší než počítačová síť, mládenci známí jako "telefonní freakeři" předcházeli mládence známé jako "počítačoví hackeři". V praxi je dnes linie mezi freakerem a hackerem nejasná, jako je nejasný rozdíl mezi telefonem a počítačem. Telefonní systém je digitalizovaný a počítače se naučily spolu "mluvit" po linkách. A co horšího - a to bylo jádro sdělení pana Jenkinse z Tajné služby - někteří hackeři se naučili krást a někteří zloději se naučili hackerství.

© 1996 United Communication