Ke svačině si s oblibou dávám psa. Přesněji řečeno "Neviditelného psa", což jsou elektronické noviny, které neúnavně každý den ráno do osmi hodin dává do Internetu jejich šéfredaktor Odřej Neff.

Obdobné to ostatně už dávno je v akademické internetové komunitě. Velkou řadu informací, které se obtížně shánějí klasickým způsobem lze zjistit cíleným dotazem v příslušných internetovských diskuzních skupinách. Obvykle se vždy někde po světě najde nějaký odborník, který dotaz zodpoví.

Internet ovšem už dávno není záležitostí počítačových nadšenců a vášnivých badatelů z vysokých škol. Stává se dalším komunikačním médiem propojujícím milióny lidí a počítačů, médiem, které obsahuje téměř bezednou studnici neustále aktualizovaných informací. K Internetu se denně po celém světě připojují další a další uživatelé. Kdo to totiž jednou zkusil - neodolá. Už jenom elektronická pošta, na níž se velmi snadno dá zvyknout, zrychlí komunikaci a často ušetří spoustu prostředků, které by jinak bylo nutno strkat do státem monopolizovaných pošt a telekomů... Není proto divu, že nejen počítačová periodika se hemží inzeráty typu "připojíme Vás na Internet". A tak vzniká otázka:

Jak se tedy ale v té spleti nabídek vyznat? Podle jakých kritérií vybírat právě to nejvhodnější nádraží, odkud bude možno nasedat do internetovských expresů? Pouze podle ceny jízdenek nabízených v pokladně? To asi ne. To asi pozorný čtenář TelNetu pochopil už z minulého čísla (4), z článku "Internet po česku".

Když někdo kupuje auto, také se nedívá jenom na cenu (pak by všichni měli Trabanta), nebo na jen to, kdo má nejrozšířenější servis (pak by jsme všichni jezdili Škodovkou). Při koupi auta je pro vás rozhodující také to, k čemu auto chceme používat (např. zda k firemním účelům či k cestám na chalupu). Zajímáte se také o to, co všechno v tom autě skutečně je, jaké má jízdní vlastnosti, jak je bezpečné, jak s vámi v příslušném servisu skutečně jednají, kolik tam stojí práce apod.

V kontextu výběru poskytovatele Intertnetu je s prodejem aut řada paralel: především hlediska účelu, pro který si chcete pořídit propojení na Internet. Jiná bude zřejmě motivace amatérského "surfaře po Webovských stránkách", jiné služby bude požadovat akademická instituce, rozdílné požadavky bude mít malá firma, která chce pomocí WWW informovat o svých službách, jiné přání bude mít bude mít softwarová společnost, která chce prostřednictvím Internetu podporovat své výrobky 24 hodinovým servisem. Zcela odlišné nároky na poskytovatele služeb bude mít distribuční společnost, která chce prostřednictvím Internetu přímo prodávat své výrobky a podle jiných kritérií si bude vybírat partnera podnik, který chce prostřednictvím Internetu propojit své pobočky v různých místech republiky.

Důležitým kritériem pro rozhodování je směrování většiny očekávaných internetových spojení. Tak např. firma nabízející nějaké zboží či služby na tuzemském trhu bude očekávat většinu spojení z České republiky. Pak je pro ní výhodný takový provider, který má dobře vyřešenou konektivitu s většinou tuzemských poskytovatelů internetovských služeb, aby se např. firemní server v Praze nemusel propojovat s jiným pražským serverem přes zahraniční propojku - třeba v Mnichově či Vídni (jako se např. často stává u levného VOL). Pokud, naopak, se budete převážně napojovat na americké zdroje, pak sáhnete po takovém poskytovateli služeb, který má dostatečnou kapacitu propojení na USA (např. EUNET, IBM, NEXTEL).

S bezpečností často úzce souvisí i otázka spolehlivosti - chcete-li využívat Internet především z hlediska čerpání informací z jeho zdrojů (což je třeba typické využití Internetu v akademické sféře), pak několikadenní výpadek způsobený nějakou technickou závadou bude sice nepříjemný, ale snesitelný. Pro některá komerční využití však i krátkodobý výpadek může znamenat finanční katastrofu. Chcete-li maximálně spolehlivé a bezpečné propojení na Internet, pak volte takového poskytovatele, který je schopen tato hlediska zajistit - od návrhu vaší sítě, přes nastavení a dlouhodobou údržbu pronajatých či zakoupených síťových zařízení, až po školení a vždy dostupné konzultace, případně i vyslání zkušeného odborníka, který je schopen na místě vyřešit problémy, které se mohou znenadání vyskytnout.

Poskytovatelé těchto komplexních komerčních služeb jsou ale dražší - stačí např. vzpomenout na rozdíl cen, kterou si za připojení k Internetu účtuje CESNET, orientovaný převážně na akademickou obec, a komerční EUNET.

Při výběru providera hraje úlohu kapacita přenosových kanálů, který daný poskytovatel může nabídnout. Nejde přitom jenom o absolutní čísla. Otázka kvality služeb, kterou poskytovatel nabízí není totiž dána jen absolutními kapacitami jeho spojů, ale především velikostí volné kapacity, kterou svému zákazníkovi nabízí. A to v celé tranzitní oblasti, kterou obhospodařuje - tj. ideálně až k hranici domovského poskytovatele druhého účastníka. Z tohoto pohledu má kapacita lokálního připojení na poskytovatele význam jen z hlediska toho, aby se nestala úzkým hrdlem.

S růstem počtu zákazníků, které provider obhospodařuje, roste i provoz, a klesá volná kapacita přenosových kanálů. Konec konců, uživatelé připojení k CESNETu dobře vědí, jak po prázdninách, kdy studenstvo (a jejich učitelé) naplno zapnou své počítače, se posílané pakety hůře a pomaleji prodírají ke svým adresátům. Každý ze své praxe ví, že mnohem lépe se posílají delší soubory v noci, než v denní špičce.

Jak se taková zácpa paketů na informační dálnici projeví z hlediska uživatele, samozřejmě, záleží na účelu jeho připojení na Internet. Místní (i třeba časově omezené) kapacitní omezení nemusí tolik vadit při brouzdání po Webovských stránkách. To že se obrázky objevují pomaleji - je sice nepříjemné, ale dá se to vydržet. Firma, která provozuje komerčně hojně navštěvovaný placený server však každým kapacitním omezením přichází o peníze.

V této souvislosti si vzpomínám, jak Jiří Orság ("internetovský guru" ze společnosti Eunet) mně vyprávěl o tom, jak provozovatel erotických stránek časopisu Leo velmi prudce reagoval na dočasný výpadek kapacity způsobený akutní poruchou. Pokud ty megabajty posílaných dat, jsou totiž zároveň provázeny opačným tokem peněz k provozovateli serveru, pak už zdaleka nejde jenom o to "že se ten obrázek prostě stahuje pomaleji".

Dražší ale rychlejší přenos paketů může někdy přinést i finanční úspory. Pokud např. plánujete využití informací poskytovaných některými transatlantickými servery, kde se účtuje v závislosti na době připojení, pak někdy dražší, ale rychlejší připojení k Internetu bude nakonec pro vaší kapsu výhodnější.

Je třeba si přitom uvědomit, že dražší poskytovatelé nejsou nákladnější jenom proto, že by díky vyšším cenám více vydělávali, ale zejména proto, že více investovali. A to nejen do linek ale i do dalších zařízení a hlavně - do práce a lidí. Stejný, nebo možná ještě větší problém jako linky a cena zařízení je totiž nedostatek (a také i cena) kompetentních a kvalifikovaných lidí. Kvalitní a zkušený odborník je drahý - a přitom nejde jenom o výši jeho platu. Je sice pravda, že v porovnání se zahraničím je u nás cena lidské práce nižší (i když u skutečně špičkových specialistů v některých oborech to ale pomalu také přestává platit), ale na druhé straně mu však nestačí jen židle a stůl. "Bedny a dráty", software, náklady na školení, cestovné apod., které erudovaný expert ke své práci potřebuje levnější nejsou, takže celkové náklady na na vytvoření a udržení kvalifikovaného pracovního místa jsou nakonec nemalé.

Špičkoví odborníci poskytovateli Internetu umožní zajistit optimálně navržené, lépe udržované a bezpečnější sítě. Umožní mu nabízet i spoustu lepších (a tedy i dražších) služeb: od pomoci při projektování Intranetu, návrhu WWW stránek, přes zajištění bezpečnosti, až po instalaci a školení na software u zákazníka. Chcete-li využívat Internet pro profesionální aplikace a propojit na něj třeba celou síť, plánujete-li prostřednictvím Internetu využívat váš informační systém apod., pak otázky odborného zázemí, služeb a konzultací, které vám je či není schopen provider Internetu poskytnout, zdaleka nejsou podružným problémem. A to ostatně neplatí jen o připojení na Internet.

Když jsem byl malý kluk, hovořilo se o počítačích jako o "umělých mozcích" a v novinách se psávalo o tom "kolik počtářů nový sovětský počítač nahradí". Jak se mnohem později ukázalo, nebyl to v té době jen literární obrat. V osmdesátých letech jsem spolupracoval v problematice simulací regulačních funkcí lidského organismu s ruským matematikem a fyzikem V. Verigem, který tehdy pracoval v Ústavu lékařsko-biologických problémů, což byla obrovská byrokratická výzkumná instituce, zabývající se leteckou a kosmickou medicínou. Mezi čtyřmi tisícovkami zaměstnanců tohoto mamutího výzkumného ústavu však byla řada skutečně špičkových badatelů a Vjačeslav Verigo patřil mezi ně.

Vyprávěl mi, že když dělal diplomovou práci, týkající se výpočtů pro kosmonautiku, skutečně se pro numerické kalkulace používaly "lidští" počtáři. Dokonce mi ukazoval fotografie z té doby. Připadal jsem si jak v nějaké utopické scifi: velká tovární hala v čele s proskleným velínem u stropu. Tam seděli "matematici - programátoři". Dole v hale řady stolků s "trofejními mechanickými kalkulačkami Mercedes", na nich "děvušky" prováděly numerické kalkulace podle zadání, které dostaly na lístečku. Výsledek zapsaly do formuláře a odložily ho na stolek. Na každých deset "děvušek" připadala jedna "staršaja děvuška" která pobíhala mezi stolky, sbírala a rozdávala lístečky. Výsledky pak předávala na kraj do speciální přihrádky, z níž si také brala další instrukce. Mezi dlouhými řadami stolů pojížděly jako živá sběrnice další "děvušky" na elektrických ještěrkách, sbíraly výsledky od "staršich děvušek" a na kraje do přihrádek každého desetistolí přidávaly nové instrukce.

"No a pak jsem dělal aspiranturu," povídal mi tenkrát Verigo, "a to už se programovalo na počítači. Elektronkovém, který se často zasekával... Programovalo se ve strojovém kódu. A podívej", ukazoval mi zažloutlou fotografii, "ten počítač nahradil ty děvušky u kalkulaček". Na starého Veriga jsem si vzpomněl když mi Ondra Felix povídal o nových konceptech v povětří. Ondřej Felix na své vlastní kůži dokonale vychutnal koncepci centrálních počítačů, když zpracovával v někdejším statistickém úřadu výsledky sčítání lidu. Na SOFSEMech a MOPech počátkem osmdesátých let referoval o tehdy nových osobních počítačích PC. SOFSEM a MOP byly legendární semináře o novinkách světa výpočetní techniky, které nahrazovaly zoufalý nedostatek literatury a osobních zahraničních kontaktů. Díky svým účastníkům měly neuvěřitelně svobodnou atmosféru. Byly jedním z mála prostředí, kde se veřejně hovořilo zcela volně a kterých se účastnili i lidé tehdejším režimem pronásledovaní.

Když Ondra Felix pracoval u ICL, zažil v praxi zavádění konceptu počítačových sítí a technologie Client-Server. Na té je, ostatně, založeno i fungování slovutné databáze firmy Oracle, jejíž české zastoupení teď Ondra šéfuje.

"Internet strašně věcí mění," prohlásil Ondra, "tak jako máme elektroměry, které hlídají spotřebu elektřiny a platíme jen za to co skutečně prosvítíme, tak budeme platit jen za to, jaký software skutečně použijeme. Ten si natáhneme ze Sítě a nebudeme ho muset mít na svém počítači. Budeme mít k dispozici neustále aktualizovanou verzi a budeme používat jen to co potřebujeme. Pak také nebude potřeba na svém vlastním počítači silážovat gigabajty dat programů, které potřebuji jen po tu dobu, když s nimi pracuji".

"Dobře", zazněla otázka, která při podobných úvahách vždy visí ve vzduchu," ale data budu raději mít na svém harddisku, ty přece nebudu posílat až někam na Island. Tak stejně pořebuji pořádné PC a ne NC (Network Computer)..."

"Tam budou bezpečnější než doma na harddisku - přiznejme si, jak často děláme zálohování," poznamenal Ondra a mě polil studený pot, když jsem si vzpomněl na zvuk rozjíždějícího se traktoru, který se před pár dny ozval z mého počítače a signalizoval mechanickou poruch mého harddisku s daty článků pro Telnet, které teď v potu tváře bleskově dopisuji (dodavatel mně sice samozřejmě ihned dodal nový disk - na pevné disky se dnes dává tříletá záruka, ale moje data mi už nevrátil).

"Samozřejmě, musí se vyřešit spousta zásadních věcí," pokračoval ředitel českého Oraclu, "zejména bezpečnost dat na Internetu." "A placení po drátech," dodal jsem a vzpomněl si na řadu zkušebních projektů, které se na nyní na Internetu rozjíždějí, a které by měly vyřešit otázku i drobných plateb (do deseti dolarů) tak, aby poplatky za převod pár centů přes půl Zeměkoule nebyly vyšší než drobné penízky, které se po drátech přesouvají.

"Telekomunikace a připojení k Internetu bude pro běžného občana jednou zadarmo," v prognostickém zanícení pokračoval Ondra. "To všechno zaplatí firmy, které přes Internet budou přímo z výroby prodávat svým zákazníkům bez nutnosti nějakého meziskladu u distributorů a dealerů. To jim ušetří velké prostředky a právě z nich se bude živit Síť."

"To změní celý dosud zaběhnutý způsob obchodování," poznamenal jsem, "na Internetu nepoznáme, jak je vlastně ta firma velká, zda má či nemá honosnou budovu - nejdůležitější bude nápad a jeho realizace."

"To máš pravdu," dodal Ondra, "vezmi si PointCast, co mi pořád běží jako screen saver na počítači. Za tebe to neustále vytahuje zprávy, které potřebuješ, informace máš nanejvýš dvacet minut staré, pro uživatele je to celé zadarmo, a všechno to zaplatí ta reklama, která běhá jako pohyblivé obrázky v malém okénku nahoře."

"Kterou si navíc mohu vypnout," dodal jsem. "Navíc si v menu vybereš, které oblasti tě zajímají a pak si to na pozadí už program sám stahuje a až mám čas, tak si je přečtu".

"Je zajímavé, že tiskové zprávy z Oraclu dostanu přes PoinCast rychleji, než se ke mně dostanou elektronickou poštou z naší mateřské firmy z Ameriky", gradoval Ondřej Felix chválu velmi šikovné internetí aplikace.

A jsme u "jádra pudla" - Internet nabízí nepřeberné množství šancí, o kterých má - zatím - normální smrtelník (včetně managerů velkých podniků či menších firem) sotva ponětí. A proto vrátíme-li se k podstatě tohoto článku, musíme se i při výběru providera alias poskytovatele připojení k Síti držet pořekadla "dvakrát měř, jednou řež." A snažit se dobrat toho, co vlastně od Internetu chceme.

© 1996 United Communication