|
V současné době je sice Internet hojně diskutované téma ve všech kuloárech, na firemních prezentacích, večírcích a různých dalších místech, ale málokdo skutečně ví, jak to vypadá pod kapotou. Uživatelská stránka, tedy libovolný "browser" či podobný program byla již popsána nespočetněkrát, tudíž budeme předpokládat, že čtenář tohoto článku už s ní má nějaké zkušenosti. My se zde naopak pokusíme ukázat, jak vypadá Internet z té druhé strany, tedy jaký software a jaký hardware je použit na Internetových serverech. Pružný mladík Vraťme se k samým počátkům Internetu nikoliv jenom u nás, ale ve světě. Existuje několik málo operačních systémů, z nichž většina je buď určena pro velmi specifické aplikace a nebo je již natolik zastaralá a i natolik nepružná, že by nebyla schopna zvládnout zapojení do počítačové sítě. Je tu jen jeden, poměrně mladý, pružný a hlavně ve zdrojových kódech dostupný operační systém - UNIX. Jelikož jsou k dispozici zdrojové kódy, je možné dělat do tohoto systému různé úpravy, které se později, zase ve formátu zdrojového kódu, mohou poskytovat dalším a dalším uživatelům. Jinou výhodou je, že systémy, založené na UNIXu fungují na více platformách, ale jsou kompatibilní hned v několika věcech.
UNIX a jazyk C První a asi nejdůležitější ze všech je kompatibilita na bázi zdrojového kódu - všechny UNIXy od jejich prvopočátku používaly a dodnes používají programovací jazyk C, který na UNIXu dokonce vznikl. Jediné co dodnes nikdo neví je, zda dříve vznikla myšlenka jazyka C a nebo myšlenka UNIXu, neboli zda UNIX je jen takový "odpadní produkt" vývoje jazyka C či naopak. Důležité také bylo, že ve svých počátcích byl UNIX volně šiřitelný bez jakýchkoliv poplatků. To se sice v průběhu času změnilo, ale v současné době se znovu některé mutace UNIXu snaží být jistým způsobem naprosto volně dostupné komukoliv. Dodnes také platí, že naprostá většina programů pro UNIXy je psána v jazyce C a je mezi nimy navzájem ve zdrojových textech přenositelná. Jinou výhodou je víceuživatelskost a multitáskovost UNIXu, tedy může na něm pracovat najednou více než jeden uživatel a zároveň více než jen jeden program. To tedy umožňuje současný přístup například k HTML stránkám či k souborům v FTP archivech více uživatelům. Vyberte si, prosím Pokusíme se teď podívat, jaký software a případně i jaký hardware je vhodné použít pro ten který server. Začneme třeba jedním z nejznámějších - HTTP server. Zde je potřeba UNIX, který je spíše koncipován pro běh mnoha malých programů najednou, ale který má také velmi rychlý přístup k diskům a k síti. Pro tento UNIX budeme potřebovat program, který bude umět zpracovávat požadavky jednotlivých browserů, tedy HTTPSERVER. Existuje mnoho možných programů, které tyto požadavky splňují a záleží jen a jen na požadavcích a na finančních podmínkách toho, kdo chce takovýto server zřídít. Obecně však předpokládejme, že hledáme vždy to nejlevnější řešení, které však nebude na úkor kvality ani výkonu. Existuje několik málo UNIXových operačních systémů, které jsou jistým způsobem zdarma. Většina z nich je určena pro platformu Intel x86. Asi nejznámější nebo spíš v poslední době nejpoužívanější je Linux. Co to vlastně linux je, jak funguje, kde jej sehnat a další informace o něm si však řekneme někdy příště v jiném článku. Jen nastíním, že Linux není odkázán v současné době jen na architekturu Intel x86, ale funguje i na počítačích s procesorem Alpha AXP, Sparc, Motorola 680x0 či PowerPC. Jako operační systém je velmi oblíben a hojně používán, především právě na Internetu. Co se httpserveru týká, doporučil bych buď NCSA a nebo Apache. Oba jsou zdarma dostupné na Internetu ve zdrojových kódech. Stačí si je tedy nahrát, zkompilovat a nakonfigurovat. Obsahují samozřejmě i dokumentaci, ve které je v celku přehledným způsobem popsáno, jak co nakonfigurovat či jak řešit případné vzniklé problémy. Pro použití jednoho z těchto dvou programů mluví i jedna ze statistik na Internetu, kde se píše, že Apache http daemon používá přibližně 30% všech webových serverů. Apache najdeme na třeba na adrese http://www.apache.org. Pokud bychom naopak chtěli profesionální řešení, doporučil bych některý z UNIXových serverů od firmy Digital Equipment Corporation a nebo Hewlet-Packard. Jako httpserver potom jeden z velké rodiny těchto serverů od firmy Netscape. Více informací o jejich serverech najdete na http://www.netscape.com. Jiné, poměrně důležité, leč často opomíjené hledisko je struktura budoucích WWW stránek a adresářů. Mnohdy se stane, že uživatel toto podcení a později se dostane do fáze, kdy už ani on sám neví, kde má tu kterou stránku s informacemi hledat a stráví dlouhé hodiny či dny kompletní restrukturalizací celého webserveru, tedy informací na něm uložených. Robert Hanzlík
|
