Volební program České pravice ve zkratce

VOLBY DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY ´96

Volební program České pravice ve zkratce

Motto: citace z deklarace nezávislosti USA ze dne 4. července 1776
„ Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni a jsou nadáni jistými nezcizitelnými právy, mezi něž patří právo na život, svobodu a budování osobního štěstí“.

Trváme na tom a budeme v praktické politice uplatňovat to, že:

- změna společenského řádu se neodbývá pouze v politické a ekonomické rovině, ale i v rovině společenské
- kapitalismus funguje pouze v roztříděné společnosti, kde je tvrdá práce odměňována
- třídy získají uznání a respekt společnosti pouze převzetím zodpovědnosti
- nejvyššími hodnotami civilizované společnosti nejsou jen plné měšce, ale vlast, rodina a spravedlnost
- žádné politické straně moc ve státě nepřísluší
- je nemístné zdůrazňovat princip, podle kterého občan smí vše co zákon nedokáže potrestat
- zlo se nesmí vyplácet a společnost se musí ujmout svého práva rozlišovat zlo a dobro

Nepovažujeme za nutné vyjadřovat se ke všem aspektům řízení státu. Žijeme v demokratickém státě a byla s úspěchem nastartována ekonomická reforma. Málo se však dosud změnilo ve společnosti. Naši touhu po nápravě budeme logicky směřovat do těch resortů, kde bylo dosaženo malého pokroku a ve kterých lidé pociťují nejvíce problémům.

Hlavní programová témata

Školství
Zdravotnictví
Bezpečnost
Obrana státu
Zahraniční politika
Sociální zabezpečení
Ekologie
Zemědělství

Kultura

Školství: Zkvalitnit bezplatné základní školství i za cenu zvýšených dotací ze státního rozpočtu. Středoškolské a vysokoškolské vzdělání umožnit každému. Tomu dobrému pomoci prospěchovým stipendiem, ostatním umožnit vzdělání za plné školné. Nesouhlasíme s nedostupností některých středních a vysokých škol pro většinu zájemců. Jediné řešení je rozšířit možnosti vzdělávání a tím zvýšit celkovou vzdělanost národa. Střední a vysoké školy by měly podléhat pravidlům trhu a tak uspokojit vysokou poptávku po vzdělání.

Zdravotnictví: Stát vybírá ze zákona, na základě solidarity peníze na zdravotní péči a podle ústavy je garantem této péče. Lidé se musí dovědět co do této péče hrazené na základě solidarity patří. K financování základní zdravotní péče postačí pouze jedna zdravotní pojišťovna důsledně kontrolovaná státem. Je třeba okamžitě odstranit plýtvání a protekce v poskytování socialistické nadstandardní péče prominentům z peněz poplatníků. Každá solidarita má své meze. Kromě jediné zdravotní pojištovny vybírající povinné zdravotní pojištění však musí být pojišťovny další - k nadstandardnímu zdravotnímu pojištění. Takto musí být lidem umožněno dobrovolně se podílet na financování vlastního zdraví nad tento základ a to formou přímé platby, nebo formou rodinného, respektive zaměstnaneckého připojištění. Není horšího neštěstí, než nemít možnost zaplatit si doktora.

Bezpečnost:: Přestože je tlak na státní rozpočet ze všech stran, považujeme za prioritní posílit rozpočtovou kapitolu bezpečnost a to i na úkor ostatních. Výdaje na bezpečnost nejsou nikdy zbytečné a upřednostnění je nejen otázkou logiky. Bezpečnost lidí, jejich rodin a majetku je důležitý veřejný statek a stát má povinnost jej zabezpečit. Daňoví poplatníci mají naproti tomu právo kontrolovat, co za své peníze od státu dostali. Pokud budou tyto finance racionálně investovány, bezpečnost se automaticky zvýší. Je třeba vytvořit centrální evidenci a propojit všechny složky bezpečnosti informační sítí. Zločinci musí velmi zvažovat riziko svého dopadení. Trest za spáchaný zločin musí být neodvratitelný a výkon trestu skutečně trestem.

Obrana státu: Nepotřebujeme velkou a drahou armádu, která je složená z vojáků - nevojáků. Potřebujeme malou, dobře vycvičenou a profesionální armádu ve slušivých uniformách. Nestačí pouze perfektní fyzická kondice vojáků, ale je třeba také jejich ochoty jít s přesvědčením bránit svou vlast a v případě nutnosti položit za vlast i svůj život. Nejlepší obranou státu je však promyšlená a státu prospěšná zahraniční politika. Potřebujeme v co nejkratší době bezpečnostní záruky plnoprávného člena NATO.

Zahraniční politika: Prvořadým úkolem zahraniční politiky je chránit svobodu a nezávislost státu a jeho obyvatel. Dalším úkolem je udržování a rozšiřování mezinárodních vztahů, především s našimi sousedy. Mezinárodní vztahy založené na přátelství a vzájemné úctě zajišťují kromě vyšší bezpečnosti i ekonomické výhody a tím hospodářský růst státu. Svobodu a nezávislost je však nutno řadit vždy nad všechny sebelépe vyhlížející praktické výhody. Nedělejme politiku provýchodní ani prozápadní, dělejme politiku svojí vlastní, pročeskou.

Sociální zabezpečení: Stávající systém sociálního zabezpečení je zcela levicový. Naprostá centralizace a sociální síť, ve které uvízlo prakticky sto procent obyvatel. Závislost zdravých a práceschopných obyvatel na sociálních dávkách demoralizuje. V sociální oblasti je třeba především postarat se o důchodce, kteří již nemají a v minulosti ani neměli možnost si ekonomicky zajistit důstojné stáří. Důchodové dávky nesmějí být almužnou, ale musejí zajistit plný život. Těm kteří pracují a pracovat mohou odmítáme poskytovat prostřednictvím sociálních dávek důvod, aby nepracovali. Je spravedlivé, aby ti, kteří tvrdě pracují, měli takový příjem, při kterém se bez sociální almužny obejdou. Nebudeme podporovat lemply a darmojedy.

Ekologie: Nepreferujeme ochranu přírody, ale ochranu člověka. Připojujeme se k těm, kteří tvrdí, že ekologie může být i ekonomická. Ať to zní jakkoliv nezvykle, nemusíme chránit přírodu za každou cenu, ale musíme vytvářet a chránit zdravé, člověku vyhovující životní prostředí a to s dlouhodobým výhledem. Pokud bude člověk vůči svému životnímu prostředí trvale necitelný, může vyprovokovat přírodu, která je stále bilionkrát mocnější než člověk, k přijetí nějakého radikálního řešení, které vyřadí člověka navždy ze světa. Výši nákladů spojených s odstraňováním následků necitlivých zásahů do životního prostředí si lidé uvědomí pouze tehdy, když se na nich budou muset přímo podílet a pocítí to ve vlastních peněženkách.

Zemědělství: Zemědělská produkce je výroba jako každá jiná. Čím se však liší od továren, je právě hodnota české krajiny. Oddělme problematiku zemědělství od problematiky venkova. Je nezbytné podporovat i za cenu nemalých dotací vodohospodářství, lesnictví, údržbu cest a jejich okolí, vesnic, respektive životní prostředí venkova. Zvýšit počet pracovních míst podporou výstavby nového zpracovatelského průmyslu na špičkové úrovni a s odpovídající výrobní kapacitou, který dokáže konkurovat na našem trhu zahraničním dovozům a tím zhodnotí práci zemědělců. Obnova venkova značí obnovu řemesel, hospodářských družstev, kampeliček, obchodní sítě a sítě služeb na vesnici. Kromě zmíněného musí pochopitelně fungovat účinná ochrana Českého trhu a Českých výrobků. Nikoli však striktním vyhlašováním celních bariér ale spíše důslednou kontrolou kvality dovážených potravin a skutečnou kontrolou dumpingových cen.

Kultura: Kultura jako taková nesmí být řízena státem a proto nepotřebuje ani své ministerstvo. Každé umění si musí opodstatněnost své existence vydobýt samo získáním příznivců, sponzorů a grantů. Nebylo by na škodu zvážit rozšíření stávající České akademie věd na Akademii věd, slovesnosti a umění. Takto vybudovat důstojnou, seriózní a všemi respektovanou instituci, důstojného reprezentanta kulturního Českého státu. Naproti tomu je potřeba upřesnit povinnost státu spravovat historické a kulturní dědictví našeho národa příštím generacím. Je nezbytné, aby parlament České republiky schválil, co vše se pod pojmem kulturní dědictví a národní památka rozumí a co z toho bude stát spravovat za peníze daňových poplatníků a za co nese plnou odpovědnost. Nesmí se opakovat případy, při kterých došlo ke znehodnocení památek nesmírné ceny. Ke správě tohoto majetku navrhujeme zřídit při Ministerstvu vnitra zvláštní odbor. Veškeré ostatní kulturní aktivity musí být financovány na komerčním základě a ze soukromých zdrojů.

Celým volebním programem České pravice se prolíná myšlenka, že lidem musí být umožněno, aby se ze svých soukromých prostředků podíleli na financování vlastních potřeb, které dodnes téměř ze sta procent zajišťuje stát. Pouze jedinec ví přesně, čeho potřebuje více a čeho méně. Je nejvyšší čas si uvědomit, že zabezpečování našich potřeb není v moci vlády. Lid vydržuje vládu, nikoli vláda lid. Jsme proti bezbřehé míře neadresné solidarity. Nebudeme přehnaně a na náš úkor podporovat lemply a darebáky. Jsme pro radikální snížení přerozdělování. Nechceme ani jeden pytel ani jeden koláč pro všechny. Každý má právo na takový koláč, jaký si vytvoří a míra solidarity musí být k tomu úměrná. Aby se lidé stali svobodní a odpovědní, nesmějí být ekonomicky závislí na státních dávkách, ale musí jim zbýt v peněženkách dostatek prostředků o kterých sami rozhodnou jak jich použijí. Sami rozhodnou, jak podpoří své děti, své rodiče či příbuzné. Rozhodnou jak investují do svého zdraví, zda podpoří zdravotně postižené, sirotky, nebo zda přispějí na kulturu, bezpečnost, sport atp.