HISTORIE
ČESKÉ STRANY
SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKÉ

Sociální demokracie je nejstarší politickou stranou v České republice.

První pokusy o založení dělnické strany v Čechách spadají do počátku sedmdesátých let minulého století. V roce 1874 se zástupci českých dělnických spolků zúčastnili zakládání celorakouské sociálně-demokratické strany , ale již o čtyři roky později si organizační důvody vynutily založení samostatné Sociálně-demokratické strany českoslovanské v Rakousku . Podařilo se jí přežít první desetiletí, poznamenané policejními persekucemi a úřední šikanou a v letech devadesátých získala dominantní postavení mezi dělnictvem a částí inteligence. Proces osamostatňování pokračoval a vyústil v roce 1893 založením takticky a organizačně samostatné Českoslovanské sociálně-demokratické strany dělnické. V březnu 1897 se do parlamentu probojovali její první čtyři zástupci. Při dalších volbách dostala strana již 24 mandátů (38% hlasů). Existovala silná organizační struktura, při sociální demokracii působilo samostatné Odborové sdružení českoslovanské, osvětová a vzdělávací Dělnická akademie a Dělnické tělocvičné jednoty. Během první světové války probíhal uvnitř sociální demokracie ostrý ideový spor mezi zastánci zachování Rakousko-Uherska (Šmeral) a zastánci samostatného státu (Fr.Modráček, Fr. Soukup). Druhá skupina postupem času získala převahu a aktivně se zapojila do protirakouského odboje.

V nové ČSR zaujala sociální demokracie významné místo, když v dubnu 1920 zvítězila ve volbách (25,7% hlasů). Ovšem záhy došlo uvnitř strany k rozkolu, když se osamostatnila marxistická levice. Celá dvacátá léta se nové vedení snažilo dobýt ztracené pozice, což se zdařilo na XVI. sjezdu roku 1930, kde byl přijat program mj. odmítající marxismus jako ideové východisko. Během událostí po Mnichovu byla strana přeorganizována do Národní strany práce, která pracovala až do okupace republiky v březnu 1939. Během války se sociální demokraté účastnili protinacistického odboje jak domácího, tak i zahraničního. Na jaře r.1945 Československá sociální demokracie obnovila svou činnost jako jedna ze složek Národní fronty. Již od počátku roku 1946 probíhal konflikt mezi zastánci úzké spolupráce s komunisty (Zd.Fierlinger) a zastánci ideové a organizační samostatnosti (V.Majer, I. Dérer). Po komunistickém puči v únoru 1948 definitivně zvítězila první skupina, která stranu zlikvidovala a sloučila s KSČ. Ti, kteří s tímto nesouhlasili se stali obětí persekucí nebo byli donuceni odejít do exilu, kde založili exilovou organizaci. Pokus o znovuobnovení strany v roce 1968 ukončily sovětské tanky, takže ke skutečnému znovuzahájení činnosti došlo až po listopadu 1989.

Sociální demokracie byla obnovena na XXIV.obnovovacím sjezdu ČSSD v březnu 1990 v Praze-Břevnově. Od té doby se konaly sjezdy v Ostravě (duben 1991), v Hradci Králové, kde byla schválena změna názvu strany na Česká strana sociálně demokratická (únor 1993) a v Bohumíně (duben 1995).

Historickým sídlem sociální demokracie je od r. 1907 Lidový dům v Hybernské ulici v Praze.