Období po roce 1989 bylo obdobím zásadní transformace společnosti a ekonomiky. O úspěchu transformačního procesu svědčí velmi příznivý vývoj rozhodujících národohospodářských ukazatelů. Dokumentují především rozmach soukromého podnikání jako vyústění politické, makroekonomické a sociální stability. Během historicky krátkého období jsme změnili centrálně plánovanou ekonomiku na tržní hospodářství.
Výsledkem transformace, kterou ODS v národním hospodářství v uplynulém období prosazovala a za niž nesla hlavní odpovědnost, jsou zejména zřetelný ekonomický růst, nízká a klesající inflace, nízká míra nezaměstnanosti, snížení státního dluhu a směnitelnost koruny. Výsledkem těchto změn tak je již dnes v mnoha ohledech patrné zlepšení podmínek života občanů.
Svobodné uplatnění tvořivosti a intelektuálního potenciálu našich občanů se projevilo i v souhrnném ekonomickém vyjádření. Po ozdravném transformačním poklesu prožívá národní hospodářství zřetelný rozmach. V roce 1994 se ekonomika již posunula na růstovou dráhu, rok 1995 byl mimořádně úspěšný a v roce 1996 vzroste hrubý národní produkt takřka o 6 %.
Hladinu cen se po rozsáhlé cenové liberalizaci v roce 1991 podařilo rychle stabilizovat. V roce 1995 se tempo inflace snížilo přibližně na 9 % a je podstatně nižší než ve většině ostatních transformujících se zemí. Po zániku Československa a osamostatnění České republiky v roce 1993 jsme uskutečnili unikátní program měnové odluky, na jehož konci bylo vytvoření vlastní české měny. Hladký a velmi zdařilý průběh této rozsáhlé měnové operace se stal další pečetí kultivovaného rozdělení bývalé federace.
Státní dluh, který jsme zdědili z režimu centrálního plánování a který ještě na konci roku 1992 odpovídal 20 % hrubého domácího produktu, se v letošním roce sníží v poměru k HDP pod 12 %, což považujeme za mimořádný úspěch odpovědné finanční politiky. Relativní výší státního zadlužení se řadíme mezi nejméně zadlužené státy na světě. Postupné snižování státního zadlužení znamená, že objem plateb úroků z tohoto dluhu, které každý občan hradí prostřednictvím daní, trvale klesá.
Nesporným úspěchem ekonomické transformace je rychlé dosažení vnější směnitelnosti koruny, které jsme dosáhli na podzim roku 1995. Nákup cizích měn pro turistiku i ostatní služby a zboží není nijak omezen. Dlouhodobá stabilita devizového kursu při růstu devizových rezerv - jako efekt úspěšné makroekonomické politiky - vytvořila významný časový prostor pro adaptaci chování a strategické orientace našich firem.
Směnitelnost koruny přispěla k našemu znovuzařazení mezi hospodářsky vyspělé země, jehož symbolickým završením se koncem roku 1995 stalo přijetí České republiky do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která nyní sdružuje 26 nejrozvinutějších zemí na světě. Nejde však jen o prestižní význam našeho členství. Jde o nesmírně cenné aktivum, které pro naše firmy znamená vyšší šance na zahraničních trzích a pro naši zemi vyšší důvěru, a tudíž atraktivitu v očích zahraničních investorů.
Žádná země na světě, která kdy přecházela z jednoho ekonomického systému na zásadně jiný typ hospodářství, neprováděla tak rozsáhlou a rychlou privatizaci jako naše země. Smyslem privatizace bylo zbavit stát všeho majetku, který nijak nesouvisí s výkonem jeho funkcí ve svobodné společnosti a v tržním hospodářství, a předat jej ze sféry politického rozhodování do sféry rozhodování konkrétního soukromého vlastníka. Tím se otevřel prostor pro to, aby se privatizovaný majetek mohl na základě svobodné směny a racionálního soukromého rozhodování přelévat tam, kde bude nejvíce zhodnocen. Převedení majetku na nové vlastníky muselo být provedeno velmi rychle, abychom co nejvíce zkrátili období předprivatizačního chaosu a nejistoty v podnicích. Nástrojem masové a rychlé privatizace byla unikátní kupónová metoda, prostřednictvím které jsme občanům bezplatně převedli téměř polovinu privatizovaného majetku státu. Proporce soukromého a veřejného sektoru v ekonomice se dostala na úroveň odpovídající situaci ve vyspělých zemích. Uplynulé období tak znamená konec masové transformační privatizace. Zvládnutím tohoto klíčového kroku jsme položili základy efektivní ekonomiky a nastartovali ekonomický růst.
V procesu postupného uvolňování cen jsme za uplynulé období dosáhli významného pokroku a dosáhli jsme stavu, kdy zhruba 95 % všech cen je tvořeno svobodným trhem. Stát se úplně vzdal mzdové regulace. Nezbytné přiblížení k přirozeným tržním cenám jsme provedli i u ostatních regulovaných cen. Neztratili jsme přitom pevnou kontrolu nad inflací, a podařilo se nám tak provést jeden z nejnebezpečnějších transformačních kroků, aniž by byl narušen sociální smír.
Liberalizace nepřinesla jen vyloučení deformačního vlivu státu z tvorby cen, nýbrž také odstraňování nejrůznějších typů regulací a byrokratických překážek podnikatelské iniciativě, za což se ODS neúnavně zasazuje. Daří se nám též čelit vytrvalým snahám o regulaci vstupu na trh ze strany různých nátlakových zájmových skupin. Nejdůležitějšího osvobození jsme dosáhli v oblasti zahraničního obchodu, devizových trhů a obecného podnikatelského prostředí. Počet živností, které stát reguluje, jsme významně snížili, a odstranili nadměrné kvalifikační požadavky na vstup do profese. Nárůst počtu živnostenských povolení z 940 tisíc v roce 1992 na 1682 tisíce v roce 1995 naše úsilí přesvědčivě dokumentuje. Výsledkem je široká nabídka zboží a služeb všeho druhu, z níž si svobodně vybírá spotřebitel bez omezování jakýmikoli byrokraty. Nebývalý rozmach soukromé iniciativy a drobného a středního podnikání rovněž umožnily provést podstatnou transformaci v problémových regionech bez dramatických sociálních otřesů. Úspěch transformace byl nemyslitelný bez makroekonomické stability. V krátké době jsme vytvořili standardní dvoustupňový bankovní systém s centrální bankou na jedné straně a komerčními bankami na straně druhé. Minimalizaci inflace a přísnou kontrolu množství peněz v ekonomice ze strany centrální banky jsme podpořili přísnou rozpočtovou disciplínou. Vyrovnanost rozpočtu byla a je naším klíčovým pravidlem. Tak jsme se na rozdíl od ostatních transformujících se zemí vyhnuli inflační pasti rozpočtových deficitů. Jsme jednou z mála zemí na světě, které trvale hospodaří s vyrovnaným rozpočtem, což nám mnohé vyspělé země závidí.
Míru státního přerozdělování vytvořeného produktu měřenou podílem veřejných výdajů na HDP, která koncem 80. let přesahovala 60 %, snižujeme v roce 1996 již na 47,4 %. To je úroveň, která je v rámci evropských zemí srovnatelná s Velkou Británií (46,1 %) a výrazně nižší, než např. v Belgii (53,4 %) nebo Dánsku (63,7 %) a nesrovnatelně nižší než ve Švédsku (71,0 %). Za příznivým kvantitativním údajem je navíc skryta výrazná transformace struktury veřejných výdajů ve prospěch posilování nezastupitelných funkcí státu a na úkor nejrůznějších typů deformujících dotací, které oslabovaly odpovědnost podnikatelských subjektů i jednotlivců za svá rozhodnutí.
Daňová politika se úspěšně vyrovnala s náročnou změnou. Stará soustava odvodů a daní byla zcela opuštěna a nahrazena standardním daňovým systémem odpovídajícím tržní ekonomice. Sazbu daně z příjmu právnických osob jsme snížili ze 45 % v roce 1993 na 39 % v roce 1996. Obdobně klesla sazba daně z příjmu jednotlivců, přičemž v nejvyšším pásmu klesla ze 47% (1993) na 40% (1996). V historicky nesmírně krátkém období se podařilo položit základy moderní daňové správy. Právě té nejvíce vděčíme za skutečnost, že jsme při tak zásadní systémové změně, jakou zavedení celé nové daňové soustavy bylo, udrželi kontrolu nad státními příjmy a nesklouzli do deficitně-inflačních dobrodružství.
Dosažený stupeň hospodářského rozvoje umožnil rovněž zásadní obrat v množství investic do zděděné zanedbané infrastruktury. Úspěšně zahájená privatizace takových sítí, jakými jsou energetika nebo telekomunikace, umožnila účast soukromého sektoru, a tím i zásadní obrat dosavadního nepříznivého vývoje. Obratu dosáhl i stát všude tam, kde je za rozvoj infrastruktury sám zodpovědný. Stát účinně pomohl i rozvoji cestovního ruchu, rozvoji podnikání v ohrožených regionech i vytváření struktury potřebné pro zvyšování jakosti výroby našeho průmyslu.
V oblasti místních rozpočtů jsme provedli zřetelný a žádoucí posun směrem k decentralizaci rozhodování o veřejných záležitostech a značně jsme posílili finanční samostatnost a odpovědnost obcí. Vycházeli jsme ze skutečnosti, že komunální politika musí jak ve struktuře, tak i objemu svých financí mnohem více odrážet zájmy místních voličů. O tom, zda obyvatelé obce potřebují věnovat více na údržbu komunikací, městskou hromadnou dopravu nebo na vybudování skládky, se musí rozhodovat v příslušné obci. Prostor k využívání vlastních příjmových zdrojů se od roku 1992 do roku 1995 podstatně zvětšil. Finanční nezávislost obcí na dotacích z centra se v uvedeném období zvýšila ze 49, 4 % na 81,5 %.
Prostor pro soukromou iniciativu a svobodný trh budeme i nadále rozšiřovat na již osvědčených principech. Jedná se především o další liberalizaci podnikání, otevírání se světu a privatizaci zbývajících státních účastí všude tam, kde účast státu není nezbytná. Součástí těchto principů je rovněž střídmá regionální politika.
Svoboda je nutnou podmínkou prosperity. Stát musí prosperitu zdola umožnit, ne pokoušet se ji shora vytvářet. Vstup živnostníků, podnikatelů a firem do odvětví nesmí být omezován nadměrnou regulací, ať je vykonávána státem nebo profesními komorami. Jde nám zejména o odstranění přetrvávajících byrokratických překážek v podnikání a vstřícné fungování státních úřadů. Volba dobrého výrobku stejně jako poctivé a kvalitní služby v jakémkoli odvětví musí být především svobodným právem spotřebitele, a nikoli pravomocí státu nebo jiné mocenské autority. Neschopní konkurenti se brzy sami ze soutěže vyřadí a ti, kteří spotřebitele skutečně poškodí, budou státem spravedlivě potrestáni. Vycházíme z obecně platné a racionální zásady, že státní zásah a potrestání má přicházet teprve po provinění. Není možné zasahovat předem v podobě přemíry nejrůznějších kontrol a schvalovacích řízení proti všem podnikatelům, kteří se ničím neprovinili. Volným vstupem do odvětví docílíme vyšší míru zdravé soutěže a nižších ceny. Nejvíce tedy vydělá spotřebitel, který bude mít bohatý výběr zboží i služeb v kvalitě a cenách podle vlastního uvážení, bez závislosti na rozhodování byrokratů všeho druhu. To neznamená, že bychom odmítali zásahy státu na ochranu spotřebitele proti nepoctivým výrobcům či obchodníkům. Naopak prosazujeme, aby stát byl silný, rychlý a důsledný všude tam, kde zasahuje. Všude, kde je jednání jednotlivců a firem se státními úřady nezbytné, plně prosadíme princip, že po úřadech budou kolovat spisy, a nikoli občané.
Počet schvalovacích procedur a úřadů, kterými musí projít nový výrobek před uvedením na trh, je dosud příliš vysoký. Dochází k obrovským časovým zpožděním, a tedy i finančním ztrátám a v konečném důsledku ke snižování konkurenceschopnosti našich výrobců. Na tuto situaci nejvíce doplácí spotřebitel, který musí všechny zbytečné náklady nakonec zaplatit a jehož výběr na trhu je zbytečně ochuzován. Tento stav je nadále neudržitelný a ODS prosadí, aby se hlavní odpovědnost přenesla na výrobce a aby žádná zbytečná a formální razítka nebo byrokracie uvádění výrobků na trh nebránila. Prosadí tak sjednocení naší praxe s vyspělými státy včetně EU.
ODS bude systematicky pokračovat v privatizaci všech podniků a odvětví, u kterých není důvod, aby v nich stát nadále jakkoli zasahoval. Především urychleně uzavřeme již předložené projekty čekající na schválení a provedení. Stát musí neprodleně prodat zejména všechny ty akciové účasti z Fondu národního majetku, které se nepodařilo prodat v kupónové privatizaci. Musí též nabídnout podíly těch podniků, u kterých se příliš dlouho a neúspěšně čekalo na strategického partnera. Počítáme nadále již jen s použitím standardních privatizačních metod, které jsou využívány ve vyspělých zemích s vysokým podílem soukromého sektoru.
Po zrušení ministerstva privatizace budeme prosazovat, aby se i Fond národního majetku orientoval na ukončení své činnosti. Role obou institucí - jako přechodných, zvláštních nástrojů transformační masové privatizace - byla splněna. Privatizační agendu převedeme na ministerstvo financí. Výnosy z privatizace neutratíme na běžných výdajích státního rozpočtu, budeme je držet odděleně od státního rozpočtu a použijeme je k úhradě závazků státu z minulosti. ODS bude usilovat, aby stát dostál všem svým závazkům z restitučních nároků podle stávajících zákonů.
Regionální politiku chceme založit na dosavadních osvědčených principech. Rozpočtovou podporu státu chápeme jako katalyzátor iniciativy zdola. Nedopustíme, aby se pod rouškou regionální politiky zvyšovala míra státních zásahů na úkor individuální volby. Zvyšování míry přerozdělování, které si volání po velkorysých, z centra řízených regionálních projektech vynucuje, je neslučitelné s naším záměrem nadále výrazně snižovat daňové zatížení. Rozsah restrukturalizačních zásahů státu v podnicích budeme stále zužovat, jen výjimečně k nim přistoupíme v případě možných nadměrných regionálně koncentrovaných důsledků do nezaměstnanosti.
ODS hájí svobodný trh jako základní princip tvorby cen. Pouze přirozené, trhem stanovené ceny mohou být vodítkem pro racionální rozhodování ekonomických subjektů. Z tohoto východiska se bude odvíjet další postupná deregulace na všech dosud ještě regulovaných trzích - s cílem dosažení tržní úrovně cen. Tempo cenového uvolnění bude vždy odpovídat sociální únosnosti. Jsme si jasně vědomi, že cenová regulace je živnou půdou nedostatkovosti "oficiálních" trhů při bujení trhů černých se všemi negativními morálními a ekonomickými důsledky. Odstraňování regulace cen bude nejdůraznější v těch odvětvích, kde se regulované ceny vyrovnávají dotacemi ze státního rozpočtu. Cenová regulace se nesmí stát trvalým nástrojem sociální politiky, protože působí plošně, a tedy v rozporu s adresností jako ústředním principem, který ODS prosazuje.
Zdravé státní finance jsou jedním z pilířů hospodářské politiky ODS. Veřejné rozpočty jsou odrazem role státu ve společnosti. Vývoj rozpočtů bude i do budoucna odrážet základní úkol, který si ODS vytyčila již na počátku transformace - postupné ale zásadní snížení úlohy státu ve společnosti, a tím i snížení míry přerozdělovacích procesů. Kromě osvobození jednotlivce od státních regulací se omezování zásahů státu nejvíce projevuje ve snižování podílu veřejných výdajů na HDP. Budeme tento poměr dále snižovat, avšak nikoli na úkor těch funkcí státu, kde stát vystupuje jako nezastupitelný ochránce individuálních práv. Do roku 2000 chceme dosáhnou snížení míry přerozdělování na hodnotu kolem 40 % HDP.
Omezování veřejných výdajů chápeme jako jednu stranu mince, která je neoddělitelně spojena s druhou stranou - veřejnými příjmy. Každé snižování příjmů, tedy zejména daní, o které budeme usilovat, musí být vždy odvozeno od snižování výdajů. Rámcem je ústřední princip, který je naší kotvou - princip vyrovnanosti rozpočtu. Princip rozpočtové vyrovnanosti chápeme jako pravidlo, kterým se stát musí řídit ve fázi sestavování a schvalování rozpočtu. Důsledné dodržování principu rozpočtové vyrovnanosti znamená, že nechceme zadlužovat budoucí generace.
Dalším principem, který v rozpočtové sféře sledujeme, je celistvost, průhlednost a vzájemná provázanost jednotlivých součástí rozpočtového hospodaření státu. Chceme zabránit rozdrobení veřejných výdajů, ke kterému dochází prostřednictvím různých mimorozpočtových veřejných fondů. Tato rozptýlenost znamená snížení schopnosti koordinace a kontroly celé vládní rozpočtové politiky, střetávání protichůdných opatření jednotlivých na sobě nezávislých státních orgánů. Jde o neblahý trend, kterému budeme čelit.
Ve vztahu k místním financím budeme podporovat zvýšení pravomoci a odpovědnosti obcí na úkor státních kompetencí, a to ve všech otázkách, kde je třeba rozhodování o veřejných věcech a financích co nejvíce přiblížit k občanům.
V oblasti měnové politiky je nejvyšší prioritou ODS další snižování tempa inflace a přibližování na úroveň ve vyspělých zemích. Stabilní měna je předpokladem hladkého a spolehlivého fungování ekonomiky a pro dlouhodobé racionální ekonomické rozhodování. Je také zárukou uchování hodnot mezi dneškem a zítřkem. Politika, která způsobuje znehodnocování úspor občanů, ztrátu výsledků jejich snažení za celý život, je politika proti občanům, proti jejich základním zájmům. Tato hlediska nadřazujeme krátkodobým cílům směřujícím k umělému urychlování hospodářského růstu, které vždy nakonec vede k inflaci, následnému hospodářskému poklesu, vyšší nezaměstnanosti a ztrátě úspor občanů.
Podporujeme proto maximální nezávislost centrální banky, jako instituce odpovědné za stabilitu měny. Nedopustíme podkopání jejího úsilí nezodpovědnou rozpočtovou politikou. Naopak, rozpočtovou politikou budeme přispívat ke snížení míry inflace, aby se na konci tisíciletí pohybovala v okolí 5 %.
V daňové politice budeme prosazovat snižování daňového břemene, snižování progresivity daňového systému, další zjednodušení a zprůhlednění daní pro poplatníka i daňovou správu a minimalizaci daňových úniků.
Nejvyšší sazbu u daní z příjmů jednotlivců i právnických osob snížíme až na úroveň 30-33 %. Zkrátíme odpisové lhůty, aby přesněji odrážely ekonomickou realitu. U příjmů fyzických osob dále snížíme počet daňových pásem. Pro drobné podnikatele - živnostníky navrhneme volitelný režim paušálního zdanění, který výrazně zjednoduší a zlevní výběr daně jak pro poplatníka (odpadne povinnost vést účetnictví z daňových důvodů), tak pro daňovou správu. V rámci daně z přidané hodnoty se soustředíme zejména na snižování standardní sazby pod 20 %.
Budeme dbát na to, aby v daňovém systému - zejména pak individuálním příjmovém zdanění - nedocházelo k tichému nárůstu daňového břemene vlivem inflace. O větší přehlednost a jednoduchost daňového systému budeme usilovat zejména minimalizací daňových výjimek a zvýhodnění. Rovněž se zaměříme na zpřesňování pravomocí daňové správy, abychom posílili objektivní a nestranné stanovení výsledné výše daňové povinnosti poplatníka. Budeme samozřejmě pokračovat v boji s daňovými úniky jak cestou zpřesňování legislativy, tak v rámci daňové správy. Ve spolupráci s daňovými a celními orgány cizích zemí budeme zužovat prostor pro úniky v mezinárodním obchodě a důsledně budeme stíhat jejich pachatele. Za nejúčinnější preventivní nástroj v boji s daňovou kriminalitou považujeme pokračující snižování daňového zatížení.
ODS je přesvědčena, že základem prosperity společnosti je svobodné rozhodování a aktivita jednotlivce a základem hospodářské politiky je svobodný trh.
ODS prosazuje zdravé státní finance, nezadlužování budoucích generací, vyrovnaný státní rozpočet.
ODS bude pokračovat ve snižování přerozdělovací úlohy státu ve společnosti, ve snižování daňového zatížení.
ODS podpoří odstranění nadměrné regulace a byrokratických překážek podnikání.
ODS bude dále pokračovat v politice silné, stabilní a ve světě uznávané koruny.
Neracionální státní financování bydlení a hospodaření s nájemními byty, absurdně nízké dotované nájemné, pokřivené fungování bytového družstevnictví, nekonečné problémy se sháněním nedostatkových stavebních materiálů, zedníků a léta "svépomoci" při výstavbě rodinných domků atd., to všechno vedlo ke chronickým bytovým problémům statisíce rodin a bylo neodmyslitelnou součástí každodenního života v komunistické ekonomice. Odkazem minulosti ovšem nebyl jen dlouhodobě zanedbaný bytový fond a uniformní šeď panelákových sídlišť, nýbrž i zakořeněná představa, že bydlení je zvláštním statkem, na nějž mají občané nárok, a že stát je povinen - za peníze ostatních - každému tento statek poskytnout. ODS si byla a je vědoma, že ve sféře bydlení je transformace mimořádně obtížným a citlivým problémem. Vznik dobře fungujícího trhu bydlení je nutně záležitostí dlouhodobější, a to jak kvůli zanedbanému dědictví, tak i pro vysoké náklady, složitost a délku nové bytové výstavby. Navíc "spotřeba" bydlení - na rozdíl od většiny ostatních statků - má v určitých konkrétních případech, nikoliv však vždy a všude, nezanedbatelnou spodní hranici, pod níž nemůže klesnout. V nezbytných případech musí být bydlení zajišťováno i za pomoci státu nebo obce.
Byli jsme si od počátku vědomi, že v oblasti bydlení neexistuje žádný kouzelný proutek, který by nahromaděné těžkosti jediným mávnutím vyřešil, a že je nutné zvolit cestu vzájemně provázaných postupných kroků, vždy vážit užitky a náklady zvolených řešení v konkrétních situacích a přitom odolávat různým zájmovým tlakům a populistickým řešením.
V minulém období jsme základy ke zlepšení situace na trhu bydlení položili. Uvnitř stávajícího nájemního bytového fondu byly mnohé domy restituovány původním vlastníkům a ze státního vlastnictví přešla většina bytů do vlastnictví obcí.
V těchto bytech jsme zavedli dlouhodobé pravidlo pro postupné přibližování maximálního nájemného jeho tržní úrovni v závislosti na výši obecného růstu cen v ekonomice (tj. míry inflace) a s ponecháním jisté rozhodovací volnosti pro obce, v zájmu respektování místních podmínek, a vládě v závislosti na celkovém vývoji ekonomiky. Jinak řečeno, nechtěli jsme dlouhodobě nutnou deregulaci nájemného provést v etapě vrcholícího transformačního procesu, který tak jako tak přinášel řadu komplikací, ale považovali jsme za správné tuto deregulaci rozložit do delší etapy. Rozšířili jsme platnost plně smluvního nájemného na byty, v nichž se sjednává nájemní smlouva s novým nájemcem, i pro nájemní byty, které budou postaveny za pomoci státem podporovaných hypoték. I to je důležitý signál o vážnosti našeho směřování v oblasti deregulace nájemného. Současně jsme zavedli sociální příspěvek na nájemní bydlení, a tím jsme položili základy systému podpory bydlení pro příjmově slabší rodiny. Tento adresný systém podpory bydlení platí už i pro občany, kteří nebydlí v nájemních bytech.
V zájmu nápravy pokřivených občanskoprávních vztahů majitelů a nájemníků jsme novelizovali občanský zákoník směrem k obnovování autority smluvního vztahu mezi nájemníky a vlastníky, k posílení práv vlastníků nájemních bytů a domů a záruk pro řádné nájemníky, a naopak k tvrdšímu postihu těch, kteří svoje povinnosti neplní.
Přijali jsme i další právní normy (zákon o vlastnictví bytů apod.), které umožňují transformaci družstevního bytového sektoru. Jde o proces rozdělení mamutích družstevních organizací, charakteristických pro komunistický režim, na podstatně menší samosprávná družstva, stejně jako poskytnutí práva členům družstev volně disponovat svým bytem.
Umožnili jsme obcím zahájit prodej bytů a domů za výhodných podmínek pro dosavadní nájemníky. Některé obce v tomto prodeji pokročily významně, poskytují kupujícím výhodné podmínky a získané zdroje směřují do výstavby infrastruktury pro bydlení a do zlepšování bytového fondu, který si ponechávají v držení.
V minulém období jsme nastartovali i perspektivní systém podpory poptávky po nové bytové výstavbě, ať už nájemního nebo vlastnického typu. Připravili jsme hypoteční zákonodárství, včetně předpisů pro státní podporu hypotečních půjček, a v zákonech jsme zakotvili státní podporu stavebního spoření.
Stát dále pomáhá poptávce po bydlení i tím, že obce dostávají státní dotace na podporu nájemní výstavby i účelové dotace na budování infrastruktury pro rozvoj bydlení. Činíme tak způsobem, který stimuluje jejich spoluúčast na této výstavbě a umožňuje i partnerství se soukromým sektorem. Zavedli jsme i státní podporu výstavby domů pro občany v penzijním věku.
Vycházíme ze základního principu, že řešení bytové situace je především otázka vlastní odpovědnosti jednotlivce či rodiny. Stát však musí pro takové řešení vytvořit příslušné právní a ekonomické prostředí.
V sektoru nájemního bydlení budeme i nadále v rámci daného pravidla uvolňování nájemného usilovat o důsledné, avšak podle místních podmínek diferencované využívání možností, které dlouhodobé pravidlo vzestupu maximálního nájemného poskytuje. To je nutnou podmínkou odstranění negativních jevů na trhu bydlení (fiktivní pronájmy se spekulativní výší nájemného atd.). Tento postup deregulace nájemného spojíme se zdokonalováním adresného systému finanční podpory bydlení, což umožní zmírnit důsledky růstu nájemného pro přesně definovanou sociálně slabší skupinu obyvatel. Zvolíme takové postupy, které budou motivovat i občany k aktivnímu řešení jejich bytové otázky. Vzestup nájemného však musí občanům přinést lepší kvalitu nájemného bydlení a zlepšit využívání daného bytového fondu.
V právní oblasti budeme i nadále usilovat o další posílení vlastnických práv majitelů a bytů, aniž by to však bylo na úkor přiměřené ochrany řádných nájemníků. To pro nás znamená rozšiřovat a posilovat autoritu písemného smluvního vztahu mezi majiteli domů a bytů a nájemníky, který přesně definuje práva a povinnosti obou stran, aby byly konflikty mezi pronajímateli a nájemníky omezeny na minimum a rychle se řešily.
Uvnitř sektoru družstevních bytů probíhá přesun části bytů do vlastnictví těch členů družstev, kteří si to přejí. ODS je toho názoru, že nic nesmí bránit tomu, aby se takový přesun urychleně dokončil. Stejně tak podporujeme dokončení procesu rozdělování mamutích družstev na menší družstva, v nichž může existovat skutečná samospráva v těch případech, kdy si to členové přejí. Uvedené změny však nemohou být na úkor těch, kteří chtějí zůstat členy družstev. Nově definovaná bytová družstva považujeme za přirozenou a dlouhodobou součást trhu bydlení.
Již zavedený systém podpory poptávky po novém, převážně vlastnickém, bydlení prostřednictvím hypoték podporovaných státní dotací budeme na základě zkušeností a vývoje situace zdokonalovat s cílem zvýšit míru dostupnosti hypoték pro širší vrstvy občanů, zejména pro mladší rodiny. K tomu navrhneme zavést státní garanci na doplňkový úvěr pro ty rodiny, které by jinak "nedosáhly" na hypotéku. Zdůrazňujeme však, že se dostupnost hypoték bude přirozeně rozšiřovat především s růstem ekonomické úrovně příjmů obyvatelstva, který u nás už započal i v důsledku nárůstu konkurence mezi hypotečními bankami, které budou - podobně jako stavební spořitelny - stále více usilovat o získání zákazníka výhodnějšími podmínkami. ODS je i pro pokračování podpory poptávky po bydlení, zejména prostřednictvím státní podpory určené na výstavbu infrastruktury pro vlastnické i nájemní bydlení, a považuje za žádoucí střednědobě podporovat nájemní bytovou výstavbu v obcích způsobem, který stimuluje participaci státu, obcí i soukromého sektoru na této výstavbě.
Budeme pokračovat v rozumné míře státních dotací obcím na vybudování bytů se zvláštním režimem (penziony pro starší občany apod.) a chceme rozšířit programy adresné podpory renovace a modernizace staršího bytového fondu, včetně restituovaných domů.
V zájmu relativního snížení ceny nového bydlení považujeme za velmi důležité odstranění různých právních a byrokratických překážek zvyšování nabídky kvalitního vlastnického i nájemního bydlení. K nim dnes zejména patří: nadměrná ochrana zemědělské půdy, zejména v blízkosti měst, která spoluvytváří umělý nedostatek pozemků pro bytovou výstavbu, zbytečně byrokratické a nefunkční předpisy brzdící a prodražující výstavbu bytů, často pomalé a byrokratické fungování úřadů činných v dané oblasti apod.
Zdůrazňujeme také, že dobrá obecní bytová politika není ničím nahraditelná. Některé obce v její realizaci významně pokročily. V souladu s naší politikou prodávají část bytového fondu soukromým vlastníkům, část si ponechávají pro účely sociálního bydlení a zlepšují systém správy svého bytového fondu. Zasadíme se o to, aby se jejich pozitivní zkušenosti s vytvářením lokálního trhu bydlení rozšiřovaly a aby se promítly i ve zdokonalování státní politiky bydlení, včetně nezbytných změn v zákonech.
Výstavbu bytů rovněž brzdí skutečnost, že ne vždy mají obce schválené realistické územní plány. Bez aktivní role obcí v této oblasti nelze rychle a kvalitně stavět ve velkém, což je další podmínkou efektivnější, a tedy cenově dostupnější výstavby bytů. Posílení významu rozvojových dokumentů, tj. územních plánů měst a vesnic obecně, jejich finanční zreálnění apod., včetně aktivní participace občanů na jejich tvorbě považujeme za samozřejmou a nutnou součást našeho programu.
Jsme přesvědčeni, že se realizací našeho programu založeného na standardních, osvědčených mechanismech podaří dosáhnout masovějšího zahajování nové výstavby, a to jak pro vlastnické, tak i pro nájemní bydlení. Stejně tak se podaří lépe využívat bytový fond stávající. Lze předpokládat, že se tak obnoví rovnováha mezi poptávkou a nabídkou i v této oblasti. Jsme si dobře vědomi, že bydlení je jednou z nejdůležitějších a neopominutelných lidských potřeb. Proto budeme celý proces obnovy normálních poměrů v této oblasti vázat nejen na udržení dostupnosti bydlení i pro sociálně slabší domácnosti, ale budeme sledovat i zlepšení dostupnosti kvalitního bydlení pro ostatní příjmové skupiny našich spoluobčanů.
ODS se domnívá, že řešení bytové otázky je především odpovědností každého jednotlivce a rodiny a úkolem státu je vytvořit pro toto řešení potřebné právní a ekonomické prostředí.
ODS je přesvědčena, že bytovou otázku velké většiny občanů nejlépe vyřeší dobře fungující trh bydlení.
ODS i nadále podporuje postupnou, místně rozdílnou deregulaci nájemného, avšak vždy spolu s udržením dostupnosti bydlení pro příjmově slabší skupinu občanů.
ODS je i nadále pro to, aby byla soukromá poptávka po novém vlastnickém i nájemním bydlení přiměřeně podporována z rozpočtu státu i obce.
ODS podpoří další odstraňování administrativních překážek nové výstavby bytů a bude prosazovat aktivnější roli obcí s cílem snižovat cenu bydlení.
Příliš extenzivně využívaná veřejná autobusová doprava fungovala jen za cenu mimořádně vysokých dotací. Výše tržeb nezávisela na spokojenosti zákazníka, a z něj se stal pouze trpěný účastník dopravy.
Železnice byla po dlouhá léta zaměřována na těžkou nákladní dopravu. V osobní železniční dopravě se stále prohlubovala propast mezi tím, co dráha nabízela, a tím, co pasažéři požadovali. Některé vlaky byly přeplněné, většina vlaků ale dostatečně využita nebyla. Dráha udržovala mnoho nadbytečných kapacit a jejich ztrátové provozování neumožňovalo investovat do potřebných oblastí. Naše republika měla a dosud má nejhustší železniční síť na světě a udržování a provozování všech těchto tratí přinášelo a přináší Českým drahám velké ztráty.
Letiště přestala stačit zájmu zahraničních návštěvníků. Aerolinie byly navíc vybaveny pouze zastaralými stroji, které už nevyhovovaly nárokům cestujících a požadavkům nových cílových zemí.
Polistopadové změny se postupně začaly projevovat i v dopravě. Odstartovali jsme výstavbu nových dálnic a silnic. Příprava je však mnohem složitější než v minulosti, protože bereme větší ohled na životní prostředí. Museli jsme také začít jednat s velkou řadou vlastníků pozemků. Přestože výstavba dálnic šla rychle, naši občané kupovali nové automobily ještě rychleji. Počet automobilů se od listopadu 1989 zvýšil o více než 40%. Problémy silniční dopravy se proto staly zřetelnější a viditelnější. Lidé přesedají ve větší míře z autobusů a vlaků do automobilů. Rozvoj nových podnikatelských a pracovních příležitostí, restrukturalizace těžkého průmyslu, zvýšení počtu škol a celkové zmenšení nároků na dojíždění, to vše výrazně zmenšilo počty pasažérů ve veřejných dopravních prostředcích. Zatímco v roce 1990 jel průměrně každý občan více než 95krát autobusem, dnes jede jen asi 57krát, což je pokles o 40 %. Dopravci, kteří nebyli zvyklí vycházet vstříc pasažérovi, se této změně neuměli rychle přizpůsobit.
Mezi úspěchy minulého období můžeme zařadit start projektu rozvoje ruzyňského letiště, modernizaci našich aerolinií nákupem nových letadel, privatizaci říční dopravy i našeho námořního obchodního loďstva a privatizaci nákladní silniční dopravy. Velkým úspěchem je rozmach výstavby dálnic a rychlostních silnic a zahájení renesance železnice rozhodnutím o modernizaci hlavních koridorů.
České dráhy, největší podnik v naší republice, se vzhledem k setrvačnosti a značnému snížení poptávky po železniční dopravě začaly měnit teprve v poslední době.
Budeme rozvíjet lodní dopravu na labské a vltavské vodní cestě. Její využití má perspektivu v nákladní dopravě zejména v dopravě do zahraničí.
Nový terminál ruzyňského letiště bude mít po dokončení dvojnásobnou kapacitu. Připravujeme privatizaci státních letišť a věříme, že konkrétní soukromí vlastníci letišť v Karlových Varech, Ostravě a Brně zajistí letištím potřebnou prosperitu. Vytvoříme podmínky pro vznik nových leteckých společností. Jsme přesvědčeni, že se tak zlepší naše spojení se světem a větší konkurencí v letectví zpřístupníme tento druh dopravy širšímu okruhu našich občanů.
Velice hluboce cítíme problém, který trápí mnoho našich občanů, zejména v menších městech a obcích. Veřejná autobusová a vlaková doprava je stále méně využívána. Protože tržby nepokrývají náklady ani při stále rostoucích dotacích, na mnoha místech dochází k rušení spojů i celých linek. V řadě případů je tento proces účelný. V mnoha malých obcích se ale rušením dopravy zhoršují podmínky života občanů. S tímto stavem nejsme spokojeni. Ve spolupráci s okresními úřady provádíme koordinaci vlakové a autobusové dopravy. Na úroveň okresů, kde je nejlepší znalost místních podmínek, přenášíme pravomoci, zodpovědnost i finanční prostředky pro zajištění lepší organizace dopravy a pro dosažení optimalizace. Tento proces není jednoduchý a vyžaduje na okresech spolupráci se zastupitelstvy obcí. Rozhodující úkol při přizpůsobení nabídky poptávce však stojí před podnikateli v dopravě. Podpoříme vznik nových menších dopravců, kteří budou pružněji reagovat na požadavky pasažérů. Koordinací a optimalizací dopravy zajistíme pro všechny občany České republiky širokou dostupnost škol, zdravotnických zařízení, úřadů atd.. Veřejnou dopravu budeme i nadále podporovat.
Během příštího volebního období provedeme restrukturalizaci Českých drah tak, aby byly redukovány všechny neefektivní a nevyužívané činnosti. Celostátní dráhy a majetek nezbytný pro hlavní činnost - celostátní nákladní a osobní železniční dopravu - budou ponechány ve státních rukách. Regionální dráhy nabídneme k privatizaci. Odprodáme majetek, který neslouží železničnímu podnikání. Za výnosy z privatizace a s pomocí cílených dotací na kvalitní projekty dráhy zmodernizujeme. Budeme snižovat ztrátu na nevyužívaných vlacích a železničních tratích. Chceme zlepšit podnikatelské chování drah a zvýšit tržby z nákladní dopravy. Chceme dokončit modernizaci na koridorech tak, aby po nich moderní rychlé vlaky jezdily rychlostí až 160 kilometrů za hodinu. Dostavíme první železniční koridor Děčín - Praha - Česká Třebová - Brno - Břeclav a připravíme druhý železniční koridor Ostrava - Přerov - Břeclav. Na konci restrukturalizace budou dráhy podnikem, který bude výrazněji zaměřen na zákazníka a bude schopen dlouhodobě efektivně podnikat.
Budeme vytvářet dobré podmínky pro individuální dopravu a automobilismus. Podpoříme opatření pro zvýšení bezpečnosti provozu na našich silnicích. Obecní zastupitelé ve velkých městech budou postupně prosazovat regulaci, která svede automobily na odstavná parkoviště a nasměruje zájem k veřejným dopravním prostředkům.
ODS podpoří urychlení výstavby nových dálnic a rychlostních silnic.
ODS je pro nový a životaschopný systém veřejné dopravy.
ODS chce změnit České dráhy v podnik, který po přizpůsobení nabídky poptávce bude schopen dlouhodobě efektivně podnikat.
Programem ODS je rozvíjení dopravní infrastruktury a vytváření stabilních a trvale se zlepšujících podmínek pro podnikání v dopravě.
Zemědělská výroba byla téměř úplně kolektivizována nebo zestátněna, 97 % půdy bylo obhospodařováno jednotnými zemědělskými družstvy a státními statky. Potravinářský průmysl a veškeré služby byly zestátněny v takové míře, že soukromý sektor prakticky neexistoval.
Pro veškerou výrobu i obchod bylo státním plánem určeno "kdo, kdy, co, v jakém množství, pro koho a za jakou cenu" má vyrobit nebo dodat. V zemědělství a potravinářství neexistovala konkurence.
Ceny potravin byly deformovány systémem přímých i nepřímých dotací, což mimo jiné vedlo k jejich plýtvání. Výroba potravin za každou cenu se uskutečňovala na úkor obrovských nákladů hrazených ze státního rozpočtu, tedy na úkor všech občanů. V roce 1989 činil objem státních dotací s přímým vlivem na ceny potravin 43 mld. Kčs.
Reforma českého zemědělství byla zahájena rychlými změnami, které vycházely z podobných principů, jaké byly aplikovány v celé společnosti; tedy liberalizace cen, zrušení centrálního plánování, vytvoření tržního prostředí a omezení zásahů státní správy.
Zásadním nástrojem pro rychlé naplňování těchto systémových změn byl poměrně široce pojatý proces restitucí a zahájení procesu restrukturalizace a privatizace zemědělských podniků. Restituce a privatizace měli do zemědělství vrátit rozhodující impuls - soukromé vlastnictví - a z něho pramenící iniciativnost, tvořivost, hospodárnost a odpovědnost.
Na těchto základech se postupně daří do zemědělství vnášet podnikavost soukromých vlastníků a konkurenci, což přináší podstatné zvýšení produktivity práce a pokles výrobních nákladů.
Pozitivní změna počtu a struktury osob zaměstnaných v zemědělství přitom nebyla díky vzniku nových pracovních příležitostí ve službách, malých a středních podnicích doprovázena podstatným růstem nezaměstnanosti a vylidňováním venkova.
Zemědělství České republiky se díky včasnému zahájení a důsledné realizaci reformy přiblížilo charakteru zemědělství vyspělých států západní Evropy a v rámci zemí bývalé východní Evropy je nejblíže ke vstupu do EU.
Efekt pro občany - spotřebitele - je zřejmý a nepřehlédnutelný. Pestrost, rozsah a kvalita potravinářského sortimentu se změnily k nepoznání. Zmizely fronty, podpultové prodeje a obchody pouze pro prominenty, které byly tak charakteristické pro minulý režim.
ODS si je vědoma i problémů, kterým je třeba v rámci zemědělství nadále věnovat velkou pozornost.
Dosud nedošlo k zásadnímu zlepšení ve výkonu státní správy v zemědělství. Stále je pro ni charakteristický velký rozsah pravomoci státu na úkor vlastníků a hospodářů, nepřehlednost a převaha subjektivního rozhodování úředníků nad jasnými a objektivními pravidly.
Zvláště zřetelné jsou tyto nedostatky při hospodaření s prostředky státu určenými na podporu zemědělství ve Státním fondu tržní regulace, Podpůrném garančním, rolnickém a lesnickém fondu a v systému přímých subvencí. Málo efektivní využívání těchto zdrojů vyvolává požadavek na zásadní zvýšení rozsahu státní podpory v zemědělství namísto snahy po jejím lepším využití.
Pomalé a nedůsledné naplňování zákona o půdě a zákona o transformaci družstev, zpomalení a zatemnění procesu privatizace státních statků spolu se selháváním Pozemkového fondu vede k oslabování důvěry obyvatel venkova v transformační proces.
Při přípravě nových zákonů nezbytných pro rozvoj venkova v podmínkách volného trhu a konkurence je charakteristický sílící tlak na další rozšiřování kompetencí státních úředníků a zájmových lobby na úkor občanů, podniků a obcí. Program ODS pro zemědělství a venkov je programem pro 10 miliónů spotřebitelů a pro všechny obyvatele českého venkova.
ODS se zasadí o urychlené dořešení a stabilizaci vlastnických vztahů v zemědělství. Zaměříme se zejména na urychlení procesu vyřizování restitučních nároků. Jedinou možnou cestou je důsledné a rychlé naplňování stávajících zákonů a důslednější postih těch, kteří tento proces záměrně zdržují nebo se mu snaží vyhnout.
Rychlé vypořádání restitucí v zemědělství je důležitým předpokladem pro dokončení procesu privatizace zemědělských podniků, což ve svém důsledku přinese likvidaci neefektivních zemědělských podniků i zvýšení prosperity podniků životaschopných. Při privatizaci budeme preferovat rychlé a průhledné privatizační metody, které co možná nejrychleji najdou konkrétního soukromého vlastníka.
ODS vycházela a vychází z přesvědčení, že na českém venkově žije dostatek schopných, samostatných a pracovitých lidí, kteří touží po vytvoření svobodného prostoru pro rozvoj svých aktivit.
Za základ rozkvětu českého venkova považuje ODS vytváření podmínek pro rozvoj soukromého podnikání založeného na soukromém vlastnictví a tržním prostředí.
I nadále chceme stavět na přirozené aktivitě lidí, jejich touze ovlivňovat podobu svého nejbližšího okolí, vlastnit majetek a vyniknout ve své činnosti vlastním úsilím bez zbytečných administrativních překážek a omezení.
ODS považuje za základní princip své politiky vytvoření svobodného prostoru, ve kterém mají všichni stejné příležitosti, a ve kterém jsou tvrdě postihováni ti, kteří nedodržují zákony.
Základem politiky ODS pro venkov je podpora vytvoření přirozené infrastruktury venkova a obnovení jeho kulturní tradice a vytvoření podmínek pro návrat řemesel a služeb do vesnic.
V rámci podpory rozvoje venkova chceme vesnicím vrátit jejich přirozenou funkci jako místa pro příjemný život, podnikání i rekreaci.
Za součást rozvoje venkova považujeme urychlené provádění pozemkových úprav, které vytvářejí podmínky pro efektivní zemědělskou výrobu a účelné osídlení krajiny.
ODS chce větší transparentnost, a proto chce soustředit většinu prostředků směřujících v současné době na venkov z různých roztříštěných a vzájemně se překrývajících zdrojů do jednoho přehledného programu, který umožní jejich cílené a lepší využití.
ODS chce směřovat české zemědělství k co nejlepší spolupráci v mezinárodních institucích napomáhajících volnému obchodu.
ODS bude orientovat zemědělskou politiku ČR na očekávanou cílovou podobu zemědělské politiky EU v okamžiku našeho vstupu.
Čas, který zbývá do tohoto okamžiku chce ODS využít k pokračování transformace českého zemědělství, protože čím lépe se zemědělství přizpůsobí tržním podmínkám, tím lepší pozici v Evropě zaujme.
ODS chce zachovat současnou úroveň soběstačnosti ČR ve výrobě potravin a rovnováhu mezi jejich dovozem a vývozem.
Věříme v úspěch českých farem vzešlých z transformace zemědělství, a proto podpoříme jejich rozvoj.
K posílení soukromého podnikání na venkově chceme přispět privatizací 500 tisíc hektarů státní půdy. Prodej státní půdy chceme provádět důsledně, nikoliv však ukvapeně, za co nejširší účasti občanů a co nejprůhlednějšími metodami, především fyzickým osobám na základě jejich dosavadních hospodářských výsledků a nabídnuté ceny.
ODS chce lépe využívat státních prostředků v rámci základních nástrojů zemědělské politiky, jako je Podpůrný garanční zemědělský a lesnický fond nebo Státní fond tržní regulace. ODS bude lépe naplňovat jejich základní poslání, tj. stabilizaci cen zemědělských komodit a přirozené financování podnikatelských aktivit. ODS je přesvědčena, že zdroje Garančního fondu umožňují mnohem širší podporu dostupných úvěrů pro podnikání v zemědělství a na venkově.
Jsme si vědomi toho, že v místech, kde neuspěje tržní produkce potravin musí zajistit základní péči o kulturní krajinu systém státní podpory. V těchto oblastech chceme podporovat agroturistiku a ostatní alternativní formy hospodaření.
Budeme prosazovat takovou úroveň ochrany trhu, která odpovídá úrovni ochrany našich hlavních obchodních partnerů. Jsme pro volný obchod se zemědělskými výrobky a nebojíme se rovného konkurenčního prostředí.
ODS se zasadí o urychlené vypořádání restitucí a dokončení privatizace.
ODS nabídne prodejem státní půdy nové příležitosti k soukromému hospodaření.
ODS odstraní zbytečné administrativní překážky pro rozvoj podnikání v zemědělství a zjednoduší výkon státní správy v zemědělství.
ODS bude prosazovat volný obchod v zemědělství, který ve svém důsledku směřuje k široké nabídce levných a kvalitních potravin.