Minulý režim se všemožně snažil vytvářet obraz státu plně ochraňujícího každého jednotlivce, snímajícího z něho veškeré starosti o jeho budoucnost jak v oblasti rodinné a profesní, tak i v jeho životě ve stáří. Tím v každém z nás potlačoval pocit odpovědnosti nejen za naše vlastní osudy, ale i za věci veřejné. Existující nivelizace mezd vedla k falešné jednotě i v sociální politice. Všichni lidé, samozřejmě až na důležité výjimky, dostávali sociální dávky ve stejné výši. Sociální politika, ačkoliv hlásala rovnost, sloužila ke zvýhodňování vybraných skupin obyvatel, např. přiznáváním osobních důchodů zasloužilým členům vládnoucí strany. Fakticky se ale žilo i v oblasti sociálního zabezpečení na úkor generací minulých i budoucích, protože chybělo skutečné propojení mezi ekonomickou výkonností společnosti a její sociální politikou.
Přesto, že minulý režim vzbuzoval dojem, že garantuje sociální jistoty, existovaly i v této oblasti značné problémy. Ty se však zamlčovaly. Lidé se zdravotním handicapem jako by neexistovali. Bylo jim poskytnuto minimální zabezpečení a byli vykázáni mimo společnost. Lidé ve stáří měli nárok na důchod, mohli si vypočítat jeho výši, vytvářel se dojem životní jistoty po odchodu do penze. Důchody však byly nízké a prováděné valorizace nedostatečné. Mnoho občanů pracovalo i po odchodu do penze, protože teprve souběhem důchodu a mzdy získávali prostředky, kterými si mohli zajistit slušnější podmínky ve stáří. Možnost dodatečného připojištění neexistovala. Činnost nestátních, dobrovolných humanitárních nebo charitativních organizací byla nemyslitelná. Lidé neměli možnost projevit občanskou solidaritu, ani si sami určovat formu pomoci svým bližním.
Sociální politiku jsme museli proto v první fázi přeměn zbavit ideologického nánosu, který na ni navršila desetiletí socialismu. Znamenalo to celý systém důsledně odpolitizovat, tzn. především zrušit veškeré výhody poskytované prominentním skupinám bývalého režimu.
Dalším úkolem bylo přebudovat drahý, neúčinný systém na cílené sociální programy pro jednotlivé skupiny občanů, které se dostaly do nepříznivé životní situace.
Měli jsme dva základní cíle. Vytvořením "sociální sítě" tlumit možné negativní důsledky, spojené s ekonomickou transformací, v ekonomicky slabších rodinách na straně jedné a na straně druhé zahájit zásadní reformu sociálního zabezpečení tak, abychom se přiblížili systému adresné sociální pomoci těm, kteří ji skutečně potřebují.
To se nám podařilo. Došlo k zásadní změně v uvažování, lidé začali více spoléhat každý sám na sebe než na pomoc státu. Přitom ale zůstávají ochotni pomoci těm, kteří si sami pomoci nemohou.
Byli jsme si vědomi, že jakýkoliv zásah do vžitého sociálního systému je věcí nesmírně citlivou a skrývá v sobě riziko ztráty podpory veřejnosti. Odpovědnost vůči nám samým, ale i našim dětem, na jejichž úkor nechceme žít, spolu s přesvědčením, že reforma starého systému je správná a nezbytná, nás vedly k rozhodnutí toto riziko podstoupit. Toto rozhodnutí jsme dokázali obhájit a naše základní záměry v zásadě prosadit. Úspěch ODS v reformě sociálního systému zvláště vyniká na pozadí událostí v některých vyspělých státech Evropy, které tyto zásadní změny teprve čekají.
V sociální politice jasně odmítáme populismus a rozdávání laciných slibů, o kterých víme, že jsou nesplnitelné. Vycházíme ze tří základních principů, kterými jsou:
1) odpovědnost člověka za sebe a svoji rodinu,
2) vzájemná solidarita a
3) adresnost sociálních opatření.
Sociální politika je dnes v souladu s ekonomickými možnostmi státu. Prosadíme, aby tomu tak bylo i v budoucnu.
Rodina je pro nás skutečným základem společnosti. Vztahy v rodině ovlivňují celý náš život, v úplné rodině hledáme své zázemí a jistoty. Za úroveň a kvalitu života rodiny odpovídají především její členové. Základ prosperity rodiny spatřujeme v příjmu z aktivní činnosti rodičů. Systémem adresně vyplácených dávek sociální podpory stát pomáhá tam, kde zejména péče o děti omezuje příjmové možnosti. Tento systém budeme nadále rozvíjet tak, aby se dávky dostávaly skutečně potřebným a minimalizovaly se možnosti jeho zneužívání. Veškeré své úsilí soustředíme na jeho administrativní zjednodušování tak, aby občana obtěžoval co nejméně.
Nízká míra nezaměstnanosti, která se dlouhodobě pohybuje kolem ve světě ojedinělých 3 % svědčí nejen o úspěšnosti ekonomické reformy, která nastartovala hospodářský růst, ale i o odpovědnosti našich občanů. Přes stesky některých zaměstnavatelů na nedostatek pracovních sil je nízká míra nezaměstnanosti výrazným stabilizačním faktorem naší společnosti. Fungující síť úřadů práce nesmí být jen místem pro vyplácení podpor v nezaměstnanosti. Nezaměstnaným musí pomoci najít co nejdříve nového zaměstnavatele a zaměstnavatelům požadované pracovníky. Budeme i nadále prosazovat, aby podpora v nezaměstnanosti byla jen přechodnou pomocí státu nezaměstnaným. Nikomu se nesmí vyplatit nepracovat.
Pravidelné valorizace důchodů odstranily nejen rozdíly mezi dříve a později přiznanými důchody, ale reagují i na růst životních nákladů, brání poklesu životní úrovně důchodců a umožňují jim podílet se na ekonomickém růstu.
Nový systém důchodového zabezpečení reaguje na očekávanou změnu věkové skladby našeho obyvatelstva, která je způsobena také prodlužujícím se průměrným věkem. Zajišťuje, že bude možné financovat vyplácené důchody i bez růstu pojistného, a zároveň chrání do budoucna ty, kterým minulý režim neumožnil využít důchodového připojištění. Nevyhnutelné opatření, kterým je zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu, jsme citlivě rozložili do delšího časového období. ODS se bude vždy zasazovat o to, aby staří lidé, kteří již nejsou ekonomicky aktivní, měli takový životní standard, který jim zajistí důstojné místo ve společnosti.
Vytvořením systému důchodového připojištění umožňujeme především mladší generaci zajistit si pro své stáří jistou míru nezávislosti na státem vyplácených důchodech. Tento systém budeme rozvíjet tak, aby motivoval čím dál více lidí do něho vstupovat.
V uplynulých čtyřech letech došlo s podporou státu k nebývalému rozvoji nestátních, humanitárních a charitativních organizací, které svou činností zpestřují nabídku sociálních služeb poskytovanou státem či obcemi. V širším slova smyslu chápeme tuto činnost jako autentickou solidaritu mezi lidmi, prolomení lhostejnosti k osudu bližních a budeme ji i nadále podporovat.
Po desetiletích přehlížení skutečnosti, že mezi námi žijí lidé s handicapem, jsme začali postupně odstraňovat bariéry, které nás oddělovaly. Tento proces musí pokračovat a budeme jej podporovat, protože jsme přesvědčeni, že lidé se zdravotním postižením se mohou při vhodném systému pro naši společnost přínosem, nikoliv jejím přívažkem.
ODS, která se rozhodným způsobem zasloužila o rychlý ekonomický růst naší společnosti, se zasadí také o to, aby se pozitivní ekonomické výsledky odrazily ve zvyšování životní úrovně. S rostoucí prosperitou bude ubývat těch, kteří jsou odkázáni na přímou pomoc státu.
Sociální politika bude vždy významnou součástí naší celkové politiky. I po dokončení všech systémových změn budeme pokračovat v citlivém a nikdy nekončícím hledání rovnováhy mezi individuální a celospolečenskou odpovědností za naše životy.
ODS vychází z přesvědčení, že každý člověk má přirozenou odpovědnost připravit se na stáří i na případ nouze. Prvotním zázemím v nouzi by mu měla být jeho rodina, teprve následně stát.
ODS se bude silně zasazovat o zvýšení účinnosti sociální podpory prohlubováním její adresnosti.
ODS bude důsledně dbát o to, aby hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti nemělo demotivující účinek na snahu nezaměstnaných hledat a najít si novou práci.
ODS bude nadále podporovat snahy o úplnou integraci handicapovaných osob do společnosti.
V tomto systému byl sice pacient vždy nějak ošetřen, avšak deklarovaně "bezplatná péče" u lékařů i pacientů zcela potlačila ekonomické úvahy o ceně této péče. Převládalo přesvědčení, že pouhé zvýšení finančních prostředků do zdravotnictví povede k jeho zlepšení. Přitom se zdraví našich občanů ve srovnání s vyspělou Evropou prokazatelně od 60. let zhoršovalo.
Otevření hranic, transformace ekonomiky a změny v celé společnosti po listopadu 1989 vyvolaly ve zdravotnictví nutnost přechodu k modernímu evropskému systému poskytování zdravotní péče. Zákon ustavil nové nestátní instituce, komory a zdravotní pojišťovny, na něž se přenesla část odpovědnosti státu. Základy tohoto systému byly položeny v období 1990-1992.
Nový systém zdravotního pojištění spolu s privatizací zdravotnických zařízení přinesl výrazné rozšíření nabídky zdravotní péče a její zkvalitnění. Počet zdravotnických zařízení přesáhl 20 000 a podíl soukromého sektoru v ambulantní péči činí více než 90 %. Zvýšila se dostupnost řady nových léků, dokonalejších přístrojů a dosud neužívaných metod. V řadě oblastí medicíny, kde naše země ještě v r. 1990 výrazně zaostávala, např. v srdečních operacích a léčbě chronických ledvinových selhání, vzrostl počet těchto výkonů na trojnásobek, čímž jsme se dostali na evropskou úroveň. Svobodná volba lékaře, volný výběr zdravotnického zařízení i pojišťovny změnily postavení občana a zvýšily jeho spokojenost se zdravotní péčí. Lékaři a sestry zejména v privátních zařízeních, ale i ve státních nemocnicích, se začali daleko více zabývat jeho potřebami.
Zvýšená kvalita a široká dostupnost zdravotní péče spolu s uplatňováním prevence a se změnou životního stylu postupně vedla ke zlepšování zdraví našich občanů. Střední délka života se zvýšila od roku 1990 o více než 1 rok a kojenecká úmrtnost poklesla téměř o jednu třetinu.
ODS si je plně vědoma nedostatků, které při transformaci složitého systému vznikly. Při jejich analýze nezůstává na povrchu a jde k jejich kořenům. K masivnímu nákupu zdravotnické techniky docházelo často bez zřetele na její účelné využití. Bez naléhavé potřeby vznikla řada specializovaných pracovišť, čímž se rozšířil prostor pro poskytování nadbytečné péče. Značný vzrůst výdajů za drahé zahraniční léky nebyl vždy doprovázen odpovídajícím léčebným efektem. Rovněž konkurence většího počtu zdravotních pojišťoven, provádějících všeobecné zdravotní pojištění, nepřinesla očekávaný výsledek. Neosobní vztah pojištěnce k pojišťovně nevzbudil zájem občanů o hospodaření s pojistným.
Centrální regulaci socialistického zdravotnictví se nepodařilo dostatečně rychle a účinně nahradit jinými, s liberálním prostředím slučitelnými nástroji, které by zabránily narůstání napětí mezi příjmy a výdaji. Vznikl měkký, téměř samoobslužný systém, který podněcoval jak lékaře a nemocnice, tak pacienty ke spotřebovávání co největšího objemu prostředků zdravotního pojištění. Bez velkých problémů fungoval tento systém pouze do té doby, než narazil na tvrdou bariéru celkového objemu prostředků, které můžeme do zdravotnictví formou placení pojistného dávat.
Přesto na zdravotnictví vynakládáme nyní již 8 % HDP, tedy stejný díl jako vyspělé země Evropy, a blížíme se jim úrovní a kvalitou ve zdravotní péči více než v ostatních veřejných službách.
Problémy ve zdravotnictví jsou systémové a nemají jednoduché, jednosměrné a jednorázové řešení.
Prioritou ODS v současnosti je stabilizovat zdravotnický systém a omezit jeho další neúčelný extenzivní růst. Chceme stanovit jasná pravidla pro vývoj investičních, provozních a režijních nákladů ve zdravotnictví. Chceme snížit výdaje na léčiva, jejichž růst se již podařilo přibrzdit. Spotřeba léků a objem prováděných zdravotnických výkonů se musí více řídit hlediskem efektivity. V zájmu návaznosti zdravotní a sociální péče chceme podpořit přeměnu části lůžkového fondu nemocnic na lůžka pro dlouhodobou péči, kterých je nedostatek. Uvnitř systému musí dojít k narovnání mezi ohodnocením jednotlivých zdravotnických výkonů v ambulantní a lůžkové části. Cílem je zabránit neúčelnému vyčerpávání prostředků pojistného a nalézt rovnováhu mezi množstvím poskytované zdravotní péče a její potřebností.
Prosazujeme urychlení privatizace lůžkových zdravotnických zařízení. Chceme odstranit její administrativní, politické i finanční překážky a novým nabyvatelům umožnit snazší splácení kupní ceny.
Praxe ukázala, že veřejnoprávní pojišťovny, které vznikaly v prostředí určitého společensko-politického tlaku, nejsou bez kontroly ze strany exekutivy a pojištěnců dobrým provozovatelem obecného zájmu. Proto prosazujeme zesílení státního dozoru nad hospodařením zdravotních pojišťoven. Na trhu musí zůstat pouze ty pojišťovny, které s minimálními náklady dostojí zákonem stanoveným povinnostem vůči svým pojištěncům i vůči svým smluvním zdravotnickým zařízením. Prosazujeme zlepšení platební disciplíny pojišťoven a výběru pojistného. Pro ODS je nepřijatelné, aby lékařské praxe zanikaly z důvodů platební neschopnosti zdravotních pojišťoven. Větší obezřetnost ve smluvních vztazích však musí projevit všichni, tedy i zdravotnická zařízení.
ODS prosazuje efektivnější řízení státních nemocnic, důsledný výkon zřizovatelské funkce státu a zvýšení pravomocí ředitelů nemocnic, kteří jsou zodpovědni za hospodaření v těchto zařízeních.
Tato opatření umožní, aby se finanční zdroje, které do zdravotnictví přicházejí, zvýšeně využily na zlepšení postavení zdravotníků. ODS prosazuje smluvní platy ve zdravotnictví, které jsou jedním z předpokladů, jak dobře zaplatit kvalitní lékaře a sestry. I bez nátlakových akcí je nám zcela jasné, že za stále vyšší úrovní našeho zdravotnictví nemůže dlouhodobě zaostávat ani postavení těch, kteří zdravotní péči poskytují. ODS si je dobře vědoma, že ve své většině lékaři a sestry nesli a dodnes nesou část nákladů transformačního procesu naší země, a že dosud bylo zabráněno tomu, aby tyto náklady dopadly v plné míře na občany, kteří by proti tomu neměli žádnou obranu.
Současná opatření, která ODS prosazuje, zachovají pacientovi odpovídající kvalitu a dostupnost zdravotní péče. Všechny naše kroky směřují nyní k tomu, aby se obrovské finanční prostředky využily ve zdravotnictví účelně a efektivně, a aby se ke spokojenosti pacienta přidala spokojenost lékařů, sester a ostatních zdravotníků.
Současná opatření jsou samozřejmě jen předehrou k další etapě transformace zdravotnictví, na níž intenzivně pokračujeme.
ODS je si vědoma, že naši občané právě od ní očekávají jasné vyjádření, že ani úloha zdravotní pojišťovny, ani úloha státu nejsou ve zdravotnictví rozhodující. Vidíme jedinou možnost, jak zdravotnický systém zásadně změnit k lepšímu, a to naplněním stejného principu, který ODS prosazovala v jiných oblastech života a který je základem její politiky: postavit i ve zdravotnictví jedince do centra rozhodování, a to jak na straně poptávky, tak na straně nabídky.
V této souvislosti se odpovědně zamýšlíme nad úlohou občana v rozbujelé a často nerovnoměrné a nelogické solidaritě současného zdravotního pojištění a hledáme větší prostor pro jeho osobní rozhodování a aktivnější postavení ve zdravotnickém systému. Hodláme přesně definovat zdravotní péči, na kterou bude mít občan nárok a která bude placena prostřednictvím plně solidární úhrady z prostředků všeobecného zdravotního pojištění. Další část zdravotní péče chceme spojit s individuální volbou občana a zajistíme pro ni dostatečné možnosti v podobě povinného zdravotního spoření a soukromého připojištění.
ODS přitom nechce zvyšovat pojistné platby a nepřipustí znevýhodnění starších občanů, chronicky nemocných, zdravotně postižených a dalších, kteří objektivně potřebují více zdravotní péče.
Cílem uvedených změn je podpořit svobodné rozhodování občana a nastolit normální vztah mezi poptávkou po zdravotní péči a její cenou. Občan si jako odpovědný a informovaný zákazník zdravotnických služeb bude ve zvýšené míře volit, jaké množství finančních prostředků a na jakou zdravotní péči chce vynaložit. Zváží přitom, zda využije péče standardní nebo nadstandardní.
V tom vidí ODS cestu, jak v příštích letech udržet rozvoj zdravotnictví včetně jeho sociálních aspektů a čelit tlakům na zvyšování povinného pojištění, k nimž zákonitě dochází i v nejvyspělejších zemích, protože možnosti i potřeby zdravotní péče, a tím i její náklady, porostou i v budoucnosti.
Na straně nabídky přikládáme mimořádnou důležitost kvalitě péče, jejímž konečným garantem pro občana je stát. Podpoříme rozvoj standardů kvality a akreditace zdravotnických zařízení. Postgraduální vzdělávání lékařů chceme přiblížit úrovni vyspělé Evropy a připravit možnosti volného profesionálního pohybu lékařů v Evropské unii. Postgraduální výuku chceme decentralizovat a prostřednictvím akreditačního systému odstranit v této oblasti přežívající státní monopol. Rovněž kvalitu vzdělávání sester chceme povznést na úroveň obvyklou v Evropě.
Budeme podporovat účelné propojení zdravotního a sociálního pojištění. V platbách pojišťoven jednotlivým lékařským praxím a nemocnicím chceme zavést jednodušší a efektivnější způsoby, než je současná platba za výkon prostřednictvím bodového systému. V rozvoji zdravotnických služeb budeme prosazovat tendenci přiblížit zdravotní péči co nejvíce občanovi, zejména posílit postavení i kompetentnost praktických lékařů a upřednostnit ambulantní léčení před léčením v nemocnici.
ODS bude nadále sledovat podporu a ochranu podmínek zdravého života a zdůrazňovat priority v prevenci a léčbě závažných nemocí, závislostí a zdravotních postižení, která mají významnou úlohu z hlediska zdravotního stavu občanů, délky a kvality jejich života. Pozornost, kterou jsme této problematice věnovali, je naprosto samozřejmá a po několika letech již přináší výsledky, které občan zná a ocení více než volební deklarace. Naším hlavním cílem je, aby se české zdravotnictví stalo vysoce kvalitním a efektivním systémem na evropské úrovni, odpovídalo účinně na zdravotní potřeby občanů a bylo schopné překonávat problémy, jimiž trpí zdravotnictví všech vyspělých zemí.
ODS prosazuje zvýšení kvality a dostupnosti zdravotní péče.
ODS nechce zvyšovat platby pojistného, ale chce přesně definovat zdravotní péči hrazenou všeobecným pojištěním.
ODS chce podpořit svobodné rozhodování občana při volbě zdravotní péče a poskytnout mu různé formy umožňující tuto volbu.
ODS prosazuje zesílení dozoru nad hospodařením zdravotních pojišťoven.
ODS prosazuje smluvní platy ve zdravotnictví a zvýšení pravomoci a odpovědnosti ředitelů státních zdravotnických zařízení.
Ideologickými deformacemi a izolací od světového vývoje byla postižena také oblast vědy a výzkumu i kultura, ve vší jejich existující rozmanitosti. Svobodnou tvorbu komunistický režim potíral byrokratickými a represivními opatřeními. V oblasti péče o kulturní dědictví se odehrála bezpříkladná devastace kulturních hodnot. Došlo k oslabení kulturních tradic, k úpadku všeobecné kulturnosti. Stát se jako monopolní garant kultury neosvědčil.
Ani čtyřicet let komunistické vlády však nedokázalo zcela zničit tradice vzdělanosti a kultury v naší zemi. ODS na ně navazuje a chce zajistit jejich plné uplatnění v podmínkách a při požadavcích soudobého světa.
Po odstranění ideologického zatížení obsahu výuky na všech úrovních školství jsme se v základním a středním školství soustředili především na rozvoj do šířky. Růst počtu škol a tříd byl základní podmínkou zvyšování nabídky vzdělávání a rozšíření možnosti volby. Významně se projevil zejména v dosud kritickém místě vzdělávací soustavy - ve středním školství (gymnázia, střední odborné školy). V letech 1994 a 1995 byla poprvé uspokojena poptávka po středním vzdělávání v celorepublikovém a posléze i regionálním měřítku. Součástí této snahy bylo také usnadnění přístupu ke vzdělávání pro zdravotně postižené děti.
Obnovuje se síť menších škol ve venkovských oblastech. Byly vypracovány nové vzdělávací programy pro základní školy a obecně závazné standardy učiva pro základní vzdělávání. V učebních osnovách všech typů byl položen důraz na výuku cizího jazyka podle výběru žáků - v důsledku tohoto opatření se dnes, po pouhých šesti letech, u mladších generací zásadně zvýšila znalost zejména angličtiny a němčiny. Prodloužení základní školy na 9 let má za cíl snížit psychickou zátěž dětí zejména v prvních ročnících základní školy, zlepšit atmosféru škol i podmínky pro práci učitelů. Ustálily se nové součásti vzdělávací soustavy - víceletá gymnázia, střední integrované školy, vyšší odborné školy.
Výrazný díl odpovědnosti za předškolní výchovu a základní školství byl přenesen na obce. Představitelé obcí mají spolu s rodiči možnost podílet se na správě škol prostřednictvím školních rad. Rodičům je zaručeno právo volby školy pro jejich děti.
K pestrosti forem a obsahu vzdělávání přispěl i rozvoj nestátního školství. Soukromé i církevní školství dnes zaujalo své místo v rámci české vzdělávací soustavy.
Do roku 1995 se celkové výdaje na školství zvýšily ze 4 % hrubého domácího produktu na téměř 6 %, což odpovídá standardu západoevropských zemí. Bylo možné přistoupit k dlouho zanedbávané investiční obnově, o jejímž rozsahu vypovídá nejen nové vybavení učeben a vnitřních prostor škol, ale také zřetelné zlepšení stavu budov a celkového vzhledu škol. Ve vysokém školství vznikly nové obory, nové fakulty i nové univerzity, což spolu s rozšiřováním stávajících oborů umožnilo každoročně zvyšovat počet studentů, přijímaných do prvních ročníků (ze 14-15 % na konci 80. let na dnešních více než 20 % příslušné věkové skupiny). Rozvíjely se také kratší, bakalářské studijní programy a výrazně se rozšířily možnosti studia v zahraničí.
Udělení rozsáhlé autonomie v pedagogické, hospodářské a řídící oblasti v roce 1990 zbavilo univerzity úzkých vazeb ke státní výkonné moci a v zásadě obnovilo stav před rokem 1948. Nároky na vysokoškolský systém se však vzhledem k minulosti dramaticky změnily. Současný univerzitní systém, bez patřičných vazeb na své okolí - zaměstnavatele, hospodářskou praxi atd. - nereaguje vždy dostatečně pružně na nové podněty. Rovněž způsob financování vysokých škol téměř výhradně ze státního rozpočtu se ukazuje jako málo efektivní a neumožňuje dále zvyšovat přístup občanů k vysokoškolskému vzdělání.
V oblasti vědy a výzkumu byly hlavními problémy podpora návratu vědy a výzkumu na vysoké školy a transformace Akademie věd a dalších vědeckých ústavů. Při udržení její vědecké produkce byl počet jejích pracovníků v letech 1990-1993 snížen na polovinu. Souběžně s tím byly položeny základy konkurenčního prostředí ve vědě. Formou grantů byl otevřen přístup k novým vědeckým myšlenkám a informacím i k potřebným finančním prostředkům dalším typům institucí, včetně vysokých škol, a byl dán impuls k pružnému vzniku nejrůznějších vědeckých týmů.
Kultura zaznamenala v uplynulém období pozoruhodný rozkvět, souběžně s postupným omezováním vlivu státu a se vznikem tržního prostředí. Nenaplnily se obavy, že bez silné úlohy státu kultura zahyne. Česká kultura se po více než čtyřech desetiletích direktivního řízení samozřejmě a sebevědomě otevřela světu, ve velké míře bez pomoci státu. Tam, kde dříve rozhodovala ideologie a dogma, nastoupila kvalita a schopnost prosadit se. Kulturní život společnosti v posledních pěti letech nebyl ochuzen, ale naopak se rozvinul a obohatil.
ODS se snažila zásahy státu do oblasti kultury nejen oslabit, ale také nově definovat. Prosadili jsme vznik prostředí, ve kterém svobodně myslící a jednající občan svobodně vytváří a svobodně užívá kulturní statky. Role státu spočívá ve správě a řízení vybraných národních kulturních institucí, v péči o kulturní dědictví, v podpoře volné umělecké tvorby, a samozřejmě i ve stanovení legislativních pravidel pro rozvoj kultury v nejširším smyslu slova.
V minulém období došlo také k nárůstu podpory, určené ze státního rozpočtu pro oblast tělovýchovy. Rozhodování o rozdělování této podpory probíhalo za partnerské spolupráce orgánů státní správy se zástupci tělovýchovných a sportovních asociací s celorepublikovou působností. Český sport dokázal, že i v nových podmínkách, v novém českém státě dokáže úspěšně obstát v mezinárodní soutěži, a tak navázat na bohaté tradice národní reprezentace československé republiky.
V základním a středním školství považujeme za jeden z nejdůležitějších úkolů zlepšení podmínek pro práci učitelů a ostatních školských pracovníků, kteří svým pracovním výkonem zásadním způsobem určují kvalitu jednotlivých škol. Budeme prosazovat program, skládající se ze tří navzájem souvisejících systémů: odborné přípravy učitele (univerzitního i celoživotního vzdělávání), jeho profesního růstu a odpovídajícího systému odměňování. Cílem je zvýšit motivaci ke kvalitním výkonům a zlepšit profesní perspektivu, zejména pro mladé a začínající učitele.
Na zvyšování počtu škol musí navázat ustálení a zpřehlednění jejich sítě. Čitelnost této sítě i jednotlivých škol je pro rodičovskou veřejnost a žáky nutnou podmínkou skutečně svobodné a odpovědné volby. Veřejnosti budou poskytovány informace o výsledcích vzdělávání, o školách a jejich vzdělávacích programech a o způsobu financování škol.
Úkolem státu je zajistit dostupnost kvalitního a bezplatného základního a středního vzdělání, a zároveň garantovat prostor pro svobodnou volbu žáků a studentů. Při zajišťování těchto povinností v rámci povinné školní docházky chceme zvýraznit roli obcí. Zasadíme se o zdokonalení kontrolní činnosti a o dokončení transformace školské inspekce. Budeme rovněž usilovat o zvýraznění a upevnění odpovědnosti všech nižších článků státní správy, včetně ředitelů škol. Zasadíme se o to, aby stát stanovil pevnější a jednoznačnější kvalitativní měřítka a aby důsledně vyžadoval jejich uplatnění.
K našim prioritám patří udržení tradiční kvality středoškolského vzdělávání, které bude vyžadovat zpřísnění současného systému maturit, ve vazbě na přístup k vysokoškolskému vzdělání. Naším cílem je dát žákům možnost, aby během docházky na základní a střední školu zvládli jeden cizí jazyk dokonale a druhý alespoň v podobě, postačující pro základní komunikaci.
Velmi si vážíme výsledků práce našeho učňovského školství. Chceme, aby se na praktické přípravě učňů více podílely firmy a podniky, a to jak přímým ovlivňováním jejího obsahu, tak i vyšším finančním příspěvkem. Současně budeme prosazovat, aby řada učilišť byla převedena do kompetence stabilizovaných privatizovaných firem, které mají pro úspěšnou výuku učňů potřebné předpoklady. Náklady teoretické výuky učňů bude i nadále hradit stát.
V rozpočtové politice státu budeme usilovat o udržení podílu výdajů na školství na úrovni 6 % hrubého domácího produktu. Budeme zpřesňovat objektivní kritéria pro financování školství, respektující zejména počet žáků školy. Současně podpoříme i možnosti financování školství z dalších, mimorozpočtových zdrojů.
Chceme podporovat nestátní školství a usilovat o upřesnění pravidel vztahu státu k nestátním školám. Nestátní školství však nemůže plně převzít funkce školství veřejného (školy zřizované státem a obcemi). Hodláme i nadále přispívat z veřejných prostředků na provoz nestátních škol, zdůrazníme však odpovídající práva veřejnosti a státu kontrolovat jejich využití a činnost školy.
V oblasti vysokého školství připravujeme kroky k tomu, aby mohl být uspokojen větší počet uchazečů o vysokoškolské studium. Prosté rozšíření kapacit škol a vznik nových může však snížit kvalitu vysokoškolského vzdělání, mimo jiné i s ohledem na omezený počet skutečně kvalitních vysokoškolských pedagogů. Budeme proto prosazovat nejen rozšíření nabídky s důrazem na kvalitu, ale také rozvrstvení poptávky po studiu.
ODS si klade za cíl rozšířit nabídku vysokoškolského a obecně pomaturitního vzdělání a podpořit vznik a rozvoj nových typů vzdělávání. Jde zejména o vyšší odborné školy a bakalářské studium. Kratší studijní programy, zaměřené více prakticky, mohou lépe a rychleji reagovat na aktuální potřeby.
Nevylučujeme pro budoucnost ani vznik nestátních vysokých škol, které mohou přispět ke zvýšení konkurence ve vysokoškolském sektoru, k rozšíření dalších forem studia a posílení možnosti studia v zahraničí.
Budeme prosazovat jednoznačnější vymezení pravomocí a odpovědnosti vysokých škol a státní správy, ale stejně tak obnovení přirozených vazeb školy k různým partnerům - ke studentské obci, k zaměstnavatelům a hospodářské praxi, k výzkumným pracovištím apod.
Účinný nástroj péče o kvalitu vysokoškolského vzdělávání spatřujeme ve spolupráci státní správy a reprezentantů akademické obce. Chceme posílit roli objektivního, odborného hodnocení práce (tzv. akreditace) jednotlivých škol a fakult. Výsledky hodnocení budou zveřejňovány tak, aby sloužily nejen státní správě, ale i široké veřejnosti.
Zřízení nových regionálních univerzit, ke kterému došlo před několika lety, považujeme v principu za pozitivní krok. V následujícím období však hodláme prosazovat posílení a vyvážení kvality těchto nových škol, od kterých je veřejnost tolik očekává.
Pokud jde o postavení studentů, spíše než o jejich účast na řízení chodu škol budeme usilovat o rozšíření jejich prostoru k volbě i jejich odpovědnosti nejen při výběru školy, při kontrole kvality výuky, ale i při výběru dalších služeb, které souvisejí se studiem. To se týká zejména ubytování, kdy by měl mít student možnost svobodně se rozhodnout mezi využitím účelových zařízení - vysokoškolských kolejí - a mezi jinými formami ubytování (např. pronájem bytu). ODS bude i nadále trvat na zavedení školného na vysokých školách. Veškeré kroky tímto směrem však musí zabránit tomu, aby byly vysoké školy po nadané studenty ze sociálně slabšího prostředí uzavřeny.
Rychlost hospodářského a obecně společenského vývoje ve vyspělých zemích stále více závisí na lidech s kvalitním a dostatečně širokým vzděláním. Za prioritní dlouhodobý cíl proto považujeme rozšíření přístupu občanů k různým typům kvalitního pomaturitního vzdělávání (včetně vysokoškolského), při udržení vysokého standardu středoškolského vzdělání. Spolu s tím chceme vytvořit vhodné podmínky pro trvalé, celoživotní vzdělávání co největšího počtu občanů.
Vstup České republiky do Evropské unie bude znamenat otevřenou soutěž pracovních sil, kvality a efektivity připravenosti konkrétních lidí - a tím také otevřenou soutěž vzdělávacích systémů jednotlivých zemí. Hodláme učinit vše pro to, aby Česká republika, její vzdělávací systém a úroveň vzdělání jejích občanů v této soutěži obstály se ctí.
V oblasti vědy a výzkumu chceme pokračovat v započatých změnách. Efektivního využití prostředků na vědu chceme dosáhnout podporou konkurence vědeckých týmů v různých institucích (vysoké školy, Akademie věd ČR), pluralitou zdrojů financování (institucionální prostředky, granty, mimorozpočtové zdroje) a pravidelným hodnocením vědeckých institucí za účasti zahraničních odborníků. Efektivitu výzkumu zajistí zejména vypisování soutěží na konkrétní projekty financované z rozpočtových i mimorozpočtových zdrojů. Formulace konkrétních cílů základního vědeckého bádání je však úkolem především vědců samotných. Podporujeme rozšiřování sféry aplikovaného výzkumu, v úzké spolupráci s praxí. Důležité je získání a podpora mladé vědecké generace, zvýšení prestiže vědy a také zlepšení finančních podmínek badatelů. Budeme podporovat vědeckou spolupráci institucí v ČR i na mezinárodní úrovni.
V oblasti kultury bude ODS pokračovat v prosazování další rozumné decentralizace a odstátnění. V otevřené pluralitní společnosti bude stát pouze jedním ze zdrojů finančních výdajů na kulturu. Dalšími zdroji budou čím dál ve větší míře obce, občané a sponzoři, jejichž úloha se stane nezastupitelnou.
Každý občan užívá kulturní statky na základě osobního svobodného rozhodnutí. Některé mají místní hodnotu, jiné svým významem přesahují regionální i národní hranice. Tomu musí odpovídat charakter finančních zdrojů.
ODS usiluje o moderní správu a ochranu kulturního dědictví a o zachování co největšího množství kulturních hodnot minulosti. Stát je odpovědný ze udržování a obnovu památkových skvostů, musí však vytvořit podmínky, aby se na péči o památky mohly podílet i obce a soukromé iniciativy.
ODS bude prosazovat nezbytné a kvalitní právní normy v oblasti kultury, především přijetí nového památkového zákona, který vymezí úlohu státu i konkrétního vlastníka kulturní památky. ODS bude rovněž podporovat novou zákonnou úpravu pro oblast sbírek v muzeích a galeriích, která bude nově definovat povinnosti a práva správců nebo vlastníků sbírek.
Kromě existujících státních programů obnovy památek hodlá ODS povzbudit vznik dalších programů, které zahrnou památky ve vlastnictví malých obcí, solitérní památky bez ohledu na vlastníka a památky technické a archeologické. ODS bude podporovat Program záchrany uměleckých předmětů a movitých památek před krádežemi. Aby byly tyto záměry splněny, zasadí se ODS o účinné fungování státní správy v oblasti kultury, její další decentralizaci a účelnou dělbu pravomocí mezi vyššími a nižšími orgány státní správy.
Úkolem státu je podpora nejvýznamnějších národních kulturních institucí a projektů, jako je například Národní divadlo, Národní galerie, Národní knihovna, Národní muzeum a další zařízení. Prostřednictvím ministerstva kultury dnes stát spravuje na devadesát kulturních organizací. ODS si klade za cíl dosáhnout snížení jejich počtu, vyřešit postavení institucí vskutku národních a nezastupitelných a ostatní převést pod obecní samosprávu. Budeme prosazovat, aby bylo jednoznačně vymezeno jejich poslání, charakter a způsob financování.
ODS bude prosazovat, aby zřizovatelé kulturních institucí (veřejně prospěšných společností, kulturních zařízení zřizovaných státem, okresy a obcemi) finančně zabezpečili jejich základní provoz. O prostředky na svou činnost se budou všechny instituce ucházet v konkursech a soutěžích o přidělení grantů z nejrůznějších zdrojů, a to i těch, které si postupně vytvoří okresy a obce.
I jednotliví tvůrci se budou moci ucházet o zdroje z veřejných rozpočtů. ODS sleduje myšlenku vytvoření takového vícezdrojového podpůrného systému, který umožní, aby se vynikající kulturní výkony zakládající bohatství současné národní kulturní tvorby setkaly s mnohostrannou spontánní podporou, jakou může poskytnout jen svobodná společnost důsledně zbavená státního ideologického vlivu, i kdyby se skrýval pod sebeušlechtilejšími záměry.
ODS bude prosazovat posílení odpovědnosti institucí, které budou v systému vícezdrojového financování kultury zajišťovat rozdělování státních finančních prostředků (např. z Fondu na podporu české kinematografie). Zasadíme se o přijetí nového autorského zákona, protože zastaralá norma už nepostihuje celou oblast, která spadá pod autorský kodex.
Program ODS pro kulturu tvoří pevný základ pro budoucnost. Jen svobodná kultura obstojí jako přínos do evropské pokladnice kulturních statků a doloží naši národní identitu v mnohonárodním společenství, jako je Evropská unie, ale i veškerý kontext evropské a světové kultury. Uvědomujeme si také význam sportu a tělovýchovné činnosti pro rozvoj společnosti. Zájmový sport pomáhá zvyšovat tělesnou i psychickou kondici občanů, v duchu národních tradic přispívá i k mravní výchově, je vhodným využitím volného času a jeho rozvoj má nezanedbatelné místo v boji proti negativním vlivům v životě mládeže. Vrcholový sport, zejména v rovině národní reprezentace, je na jedné straně prostředkem k upevňování národní hrdosti, patriotismu, na druhé straně šíří povědomí o České republice v zahraničí.
Při odpovídajícím posilování objemu finančních prostředků na sport a tělovýchovu ze státního rozpočtu je naší prioritou zvýšení efektivnosti jejich vynakládání. Oblast sportu a tělovýchovy lze z hlediska financování rozdělit na sportovní reprezentaci a zájmový sport.
Sportovní reprezentace má celostátní dopad, a proto považujeme za nutné, aby podpora této oblasti byla i nadále bezprostřední záležitostí centrálního orgánu státní správy, v logice dosavadního vývoje i nadále na bázi spolupráce s nestátními organizacemi a za využití vícezdrojového financování.
Pokud jde o zájmový sport, jsme si vědomi nutnosti reflektovat spontánní a dynamický rozvoj mnoha menších sportovních klubů a organizací s omezenou územní působností a chceme umožnit i této kategorii spravedlivý a přímý přístup k dotacím z veřejných rozpočtů. V souvislosti se zdokonalováním systému státní správy budeme i zde hledat možnosti takové decentralizace přidělování těchto dotací, která by zajistila jejich efektivnější využití s přímým dopadem na život občanů v obci. Budeme rovněž usilovat o užší propojení zájmové sportovní činnosti a tělovýchovné činnosti škol.
ODS usiluje o co nejširší přístup občanů ke kvalitnímu, bezplatnému základnímu a střednímu vzdělání.
Náš cíl: absolventi středních škol znalí dvou cizích jazyků.
ODS usiluje o rozšíření nabídky vysokoškolského studia, o rozšíření prostoru pro volbu a odpovědnost studentů.
Cílem ODS je taková vzdělávací soustava, která je srovnatelná se zahraničím a jejíž výsledky mohou být v zahraničí uznány.
ODS považuje úroveň vědy a výzkumu za nedílnou součást celkové kulturní úrovně společnosti a bude podporovat jejich rozvoj.
ODS prosazuje péči o kulturní dědictví a vytvoření prostoru pro svobodné uplatnění tvůrčích schopností.
Teprve po listopadu 1989 začala otevřená diskuse o stavu životního prostředí. První kroky, které měly za cíl co nejdříve zastavit negativní vývoj a položit základy budoucího systému ochrany životního prostředí, byly trochu nešťastně ovlivněny atmosférou počátku devadesátých let. Ochrana životního prostředí byla mylně vytrhována ze souvislostí, byla stavěna do zásadního protikladu k hospodářskému rozvoji a byla ideologizována.
Po roce 1992, kdy se podařilo urychlit tempo ekonomické transformace, došlo ke značnému zlepšení stavu životního prostředí, zejména ovzduší a vod. Rychlost, s níž tyto pozitivní změny probíhají, nemá v Evropě obdoby. Tržní prostředí vede k přirozenému snížení nebo odstranění mnoha zbytečných a neefektivních výrob. Privatizací vznikl standardní vztah stát - vlastník a teprve v jeho rámci je možné racionální chování a účinné uplatňování zákonných požadavků ochrany životního prostředí.
Postupně posilujeme ekonomickou stimulaci k šetrnému chování vůči životnímu prostředí. Zvyšujeme poplatky za znečištění, zároveň zavádíme "ekologické" daňové úlevy. Známkování ekologicky šetrných výrobků pomáhá zákazníkům orientovat se na trhu a zvyšuje zájem výrobců o zavádění "čistších" technologií. Zavedli jsme systém regulace znečišťujících zdrojů ovzduší při špatných rozptylových podmínkách, což snížilo zatížení obyvatel škodlivinami. Do praxe jsme uvedli posuzování vlivů na životní prostředí, zahrnující účast veřejnosti.
Od roku 1992 výrazně narůstají celkové investice k ochraně životního prostředí. Jejich výše se blíží 3 % hrubého domácího produktu, což je více, než vynakládá většina evropských států (1-2 %). Většinu prostředků poskytuje stát, každým rokem se však zvyšuje podíl prostředků vynakládaných přímo průmyslovými podniky a obcemi.
Více než 80 % dosavadních investic je zaměřeno k ochraně ovzduší a vod, které mají přímý vliv na lidské zdraví i na stav přírody. Probíhá rozsáhlá plynofikace měst a obcí, elektrárny a teplárny se postupně odprašují a odsiřují, modernizují se stávající čistírny odpadních vod a budují nové. Neadresné financování ochrany životního prostředí postupně nahrazujeme podporou konkrétních programů a projektů.
Výsledkem tohoto úsilí je, že se znečištění vypouštěné do ovzduší i povrchových vod v období 1989-1995 snížilo na polovinu. To vytváří základní předpoklad pro postupnou regeneraci živé přírody.
Téměř řádové snížení spotřeby látek poškozujících ozónovou vrstvu Země (freonů) a zhruba patnáctiprocentní pokles emisí "skleníkových plynů" přispívají k řešení nejvýznamnějšího globálního problému životního prostředí - ochrany klimatu. Náš přístup k ochraně životního prostředí i dosažené výsledky doznaly mezinárodního uznání během přijímacího procesu do OECD, v němž bylo přísné posouzení naší politiky životního prostředí jedním z důležitých bodů.
V období 1989-95 jsme realizovali většinu toho, co bylo v tak krátkém čase možné, mnoho problémů však ještě zbývá. Emise oxidu siřičitého na obyvatele za rok jsou stále ještě dvojnásobné ve srovnání se západoevropskými státy, třetina našich řek je v kategorii silně a velmi silně znečištěných, produkce odpadů je vysoká a skládkování zůstává převažujícím způsobem zbavování se odpadu. Těžba surovin v některých případech i nadále působí poškození přírody a krajiny. Ani živá příroda dosud nestačila ve větším rozsahu zareagovat na zlepšení stavu ovzduší a vod.
Kvalitní životní prostředí považujeme za věc základní a cítíme odpovědnost za její zachování pro příští generace. Klíčový význam přisuzujeme odpovědnosti jednotlivce, svobodného občana a vlastníka, za svůj majetek a za důsledky svých rozhodnutí. Předpokladem kvalitního rozhodování je snadný přístup k informacím o stavu životního prostředí, o vzácnosti statků, vyjádřené v jejich cenách, a dostupnost ekologicky šetrných výrobků a technologií, které nejlépe zajistí svobodný trh. Snahy o zesilování role státu, o zavedení kontroly a regulace spotřeby a zájmů jednotlivců v konečném důsledku životnímu prostředí škodí.
Roli státu spatřujeme ve stanovení jasných pravidel a v jejich nestranné kontrole. Stát musí být silný při ochraně těch složek životního prostředí, které nemohou mít svého konkrétního vlastníka (ovzduší, klima, podzemní vody). V mnoha dalších oblastech (půda, les) však zůstává dominantní nezastupitelná role vlastníků, kteří mají přirozený zájem na ochraně svého majetku a k řešení mohou dojít vzájemným vyjednáváním bez přímé účasti státu. Konkurence a lidská tvořivost vedou podle našeho přesvědčení při pevně stanovených podmínkách k nalezení nejúčinnějšího řešení, odstraňujícího především původní příčiny znečištění. V příštích letech bude ODS prosazovat následující konkrétní kroky.
Chceme dopracovat legislativu a dotvořit tak soubor efektivních nástrojů a mechanismů ochrany životního prostředí. Vytvoříme podmínky pro účinné uplatňování náhrad škod na životním prostředí vůči původci na soukromoprávním základě. V ochraně ovzduší se zasadíme o upřesnění stávajících emisních a imisních limitů a o zavedení přísnějších požadavků na emise výfukových plynů u těžkých nákladních vozidel a autobusů.
Chceme jasně vymezit vlastnické vztahy k vodám a jejich okolí a upřesnit ukazatele přípustného znečištění vod. Novým zákonem chceme upravit ochranu půdy nejenom jako zemědělského výrobního prostředku, ale i jako složky životního prostředí. Chceme nově upravit vlastnické vztahy k horninám a příslušným pozemkům se zřetelem k ochraně hornin jako složky životního prostředí, a zabránit tak nešetrným těžbám a zbytečnému narušování krajiny.
V jaderné energetice, kterou s vědomím všech možných rizik považujeme za ekologicky šetrný způsob získávání energie, budeme prosazovat normy pro bezpečný provoz jaderných elektráren a pro bezpečné zneškodnění vyhořelého paliva a odpadů.
Chceme posílit úlohu ekonomické stimulace k chování příznivému vůči životnímu prostředí a budeme zavádět tržní nástroje jeho ochrany. Upravíme výši a režim poplatků a pokut za znečišťování tak, aby motivovaly k realizaci nápravných opatření a aby od znečišťování účinně odrazovaly. V daňové soustavě hodláme dále zvýrazňovat prvky zvýhodňující výrobky a činnosti šetrné k životnímu prostředí.
Všemi způsoby budeme podporovat omezování vzniku odpadů, jejich recyklaci a vratnost obalů k využití nebo zneškodnění.
ODS je si vědoma důležitosti šetrného nakládání s energiemi a přírodními zdroji. Budeme proto podporovat postupnou deregulaci cen tak, aby zahrnovaly všechny související náklady k ochraně životního prostředí a aby vyjadřovaly skutečnou vzácnost těchto statků. Jsme přesvědčeni, že tento postup povede přirozenou cestou k úsporám.
Zasadíme se o dostupnost srozumitelných informací pro širokou veřejnost i podnikatele. Podpoříme vytváření pozitivních postojů k životnímu prostředí prostřednictvím ekologického vzdělávání a osvěty zejména ve školách a médiích. Budeme i nadále prosazovat řádné plnění mezinárodních závazků, k nimž naše země přistoupila.
ODS chce dopracovat účinnou legislativu v oblasti ochrany životního prostředí.
ODS chce posílit úlohu ekonomické stimulace při snížení zátěže životního prostředí.
ODS bude podporovat úlohu osvěty a vzdělávání, vytvářejících pozitivní a šetrný vztah k životnímu prostředí a posilujících individuální odpovědnost občanů.
ODS dává při ochraně životního prostředí přednost prevenci před represí, je však odhodlána používat represivní, zejména finanční nástroje v míře, která bude od znečišťování životního prostředí odrazovat.