Člověk - součást přírody

Životní prostředí je poměrně nový pojem. Věda o něm je ještě mladší. Zkoumání vztahu člověka a přírody je však staré jako lidstvo samo. Přes všechny vnější odlišnosti dané historií je vždy zásadní otázkou, zda patříme, nebo nepatříme do přírody, zda tvoříme její nedílnou součást, nebo zda jsme se svým vývojem dostali mimo ni, či dokonce nad přírodu. Z uznaného postavení člověka v přírodě potom můžeme odvozovat i práva a povinnosti, které k ní máme. V žádném případě však není možné stavět přírodu pro ti člověku nebo ji dokonce přisuzovat první, nadřazené místo. Tím bychom automaticky zastávali pozici těch, kteří by rádi viděli člověka mimo přírodu, jako zvláštní kategorii. Člověk byl od prvopočátku velmi důležitou součástí vesmíru. Člověk a život nikdy nestál mimo, neboť je sám zemí a vesmírem. Jelikož děje v přírodě jsou, i přes vysoký stupeň poznání, stále mimo dosah člověka, celý problém se většinou posunuje do polohy člověk proti přírodě. Jako velmi významná součást přírody člověk zároveň představuje jediný druh žijící na zemi, který má schopnost podstatu přírody měnit. Záměrně nepoužívám dnes velmi oblíbeného výrazu ničit, devastovat apod. Jeden orkán nebo středně silné zemětřesení mnohdy zničí více. Předpokládané dopady nebeských těles, které v minulosti zásadně ovlivnily vývoj na Ze mi a způsobily vyhynutí celých druhů, jsou sice zatím jen ve stadiu hypotéz, ale ani tak zatím nikoho nenapadlo obviňovat mechaniku vesmírných těles, nebo velkého Hybatele, případně Boha, z necitlivých zásahů do osudů Země a jejích tvorů. Přitom škodlivost, nebo naopak prospěšnost těchto, snad nahodilých zásahů, lze posuzovat jen velmi omezeně přes miliony let, které byly ponechány jako shovívavý odklad pro hodnocení, jež však ještě nemůže být považováno ani za úplné, natož konečné. Byl náhlý úhyn p lazů a následný rozvoj teplokrevných savců přínosem, nebo katastrofou? Nástup savců znamenal postup Země na pomyslném žebříčku planet obdařených životem, nebo byl počátkem zániku, ničení a zmaru? Existuje na tuto otázku odpověď? A bude vůbec někdy existovat?

Schopnost velkých zásahů do přírody činí z člověka výjimku, srovnatelnou se silami působícími ve vesmíru. Omezená míra našich sil a schopností je dána jen omezeným prostorem, který máme k dispozici.

Dokážeme vytvořit, nebo zničit základní existenční podmínky pro jiné součásti přírody? Náš postoj k přírodě je potom určován tím, zda jsme si svých sil vědomi a co považujeme za důležitější. Zda nám záleží, nebo nezáleží na stavu přírody.

Skalní bojovníci za ochranu životního prostředí by jistě bez váhání zavrhli všechny lidské aktivity ve prospěch nedotčené přírody. Člověka by odsoudili k pozvolné degeneraci na úroveň lidoopů. Brát jen to, co příroda dá, nic nevytvářet a nic neměnit.

Člověk má však stejná práva jako příroda a ostatní tvorové. Žije, tvoří a zabíjí proto, aby přežil a uhájil své místo v systému přírody. Jeho práva vycházejí z jeho síly a schopností, na rozdíl od ostatních druhů však na sebe dobrovolně přebírá i povinnosti. Už vůbec fakt, že se stará o ostatní tvory, vysazuje lesy, zabývá se ochranou přírody, jej možná staví výše než tvory, kteří rezignovali na vývoj a přijali podřízenou úlohu. V konečném důsledku by mělo být povinností člověka brát jen tolik, koli k potřebuje, pokud je možné takové rozmezí stanovit. A vše, co přírodě pro svoje krátkodobé i dlouhodobé potřeby vezme, jí vracet v původním stavu, anebo alespoň ve stavu, který je zpětně přijatelný.

Poznámka:

Ekologie a ekologická hnutí se stala v současnosti hitem. Jejich působení však vyznívá přesně opačně, než by vyplývalo z jejich názvu. Zasévají anarchii, zvůli a násilí a rozhodně více škodí, než prospívají. Velmi zajímavé by bylo zjistit, odkud plynou peníze na všechny jejich akce, když si mohou dovolit milionové schodky, povalování na vyhřátém asfaltu apod. Umaštěné a páchnoucí individuum, ne nepodobné bezdomovci z Hlavního nádraží v Praze, házející stejně páchnoucí odpadky po občanech a moderně z ařízených restauracích, to není podle našeho názoru cesta k záchraně přírody. Nafukování plastikové velryby na Václavském náměstí je zvláště alarmujícím ukazatelem nevzdělanosti příslušníků těchto anarchistických hnutí. "Vždyt' Československo je proslavené svojí velrybářskou flotilou." Proč třeba neprotestují proti "nelidským" podmínkám v drůbežárnách a za práva nosnic? Proč se povalují před Temelínem u čistých rybníků jižních Čech a nejdou zatarasit vchod do tepelných elektráren v severních Čechách.Bojí se snad, že by se umazali?

Mám pro tyto "aktivisty" jednu radu. Co kdyby vzali motyky a šli vysázet smíšené lesy jako náhradu za zničené porosty v Krušných horách? Co kdyby demonstrovali před sídlem vlády za nižší ceny bezolovnatých benzínů? Co kdyby požadovali od parlamentu důsledné převedení příspěvků na přestavbu lokálních topení na ušlechtilá paliva pro všechny rodiny ve výši alespoň 20 tisíc korun ještě v letošním roce?

PhDr. Miroslav Sládek