Logo archivu

Softwarové noviny
č. 8/97

zpet na domovskou stranku
titulni strana
obsah
predchozi cast
nasledujici cast
Saga rodů LAN a WAN
Referenční model ISO/OSI a síťový model TCP/IP
titulni strana obsah
predchozi dil nasledujici dil

Prvním subjektem, který se podujal vytvořit vhodný síťový standard, byla organizace ISO (International Standards Organization, správně: International Organization for Standardization). Je to nadnárodní organizace ze "světa spojů" , sdružující národní normalizační instituce zabývající se tvorbou standardů v jednotlivých členských zemích. Oficiální charakter organizace ISO se posléze promítnul i do povahy výsledného standardu, který byl vytvořen: tzv. referenční model ISO/OSI, jak byl pojmenován, se vesměs stal "oficiálním" síťovým standardem, který v jednotlivých zemích formálně posvětily i místní orgány státní a veřejné správy ( mj. i tím, že pokud samy nakupovaly nějaká síťová řešení, vyžadovaly aby vycházela z tohoto standardu).

Druhým významný síťový standard vzniknul v USA, pod křídly tamního ministerstva obrany. Jde o standard, který je dodnes označován spíše jako "rodina protokolů TCP/IP", ačkoli se zdaleka nejedná jen o množinu konkrétních protokolů. Jde o celou ucelenou soustavu názorů a představ o tom, jak by počítačové sítě měly vypadat a fungovat, dovedenou až do stádia konkrétních protokolů (pravidel komunikace na jednotlivých úrovních).

Ačkoli oba standardy vznikaly více méně ve stejnou dobu, vycházely z dosti odlišných předpokladů, dospěly k dosti odlišným závěrům a také jejich další osud byl diametrálně odlišný - referenční model ISO/OSI, byť "oficiálně posvěcený" jako "to správné řešení", se příliš neujal. Naproti tomu rodina protokolů TCP/IP, dlouhou dobu chápaná jako spíše neoficiální záležitost určená hlavně pro akademickou sféru, naopak jednoznačně vyhrála. Proč?


Tento článek může být volně šířen, pokud se tak děje pro studijní účely, na nevýdělečném základě a se zachováním tohoto dovětku. Podrobnosti hledejte zde, resp. na adrese http://archiv.czech.net/copyleft.htm