Významnou roli při zavádění lokálních sítí sehrál i lidský faktor. V době hostitelských počítačů, terminálů a aplikací pracujících v režimu host/terminál byly všechny systémové zdroje soustředěny na jednom místě (na hostitelském počítači), zatímco uživatelé pracovali na velmi jednoduchých a tudíž i dosti "nerozbitných" terminálech. Pokud se někde objevil nějaký problém, bylo to prakticky vždy v oné centrální lokalitě, neboli na hostitelském počítači. Nápravu tedy stačilo zjednat na jednom místě, kde mohl být k dispozici dostatečně erudovaný technik, systémový programátor či jiný odborník. Důležité bylo také to, že vzhledem k centralizaci se jednotlivé problémy objevovaly nejčastěji jen jednou (byť mohly znepříjemňovat život více uživatelům současně), a odstranit je také stačilo jen jednou (což se také projevilo všem uživatelům současně).

Jakmile ale uživatelé dostali na své stoly a výhradně ke svému použití osobní počítače, situace se rázem změnila. Problémy se náhle vyskytovaly n-krát, a n-krát je také bylo třeba odstraňovat. Jestliže dříve například stačilo nainstalovat novou verzi nějaké aplikace jen jedenkrát, na centrálním hostitelském počítači, nyní musel někdo oběhnout všechny osobní počítače všech uživatelů, a na každém provést instalaci znovu. Podobně tomu bylo i s poskytováním nejrůznějších podpůrných služeb uživatelům - jestliže dříve stačilo příslušnou podporu poskytovat na jediném místě, nyní by dosažení ideálního stavu znamenalo postavit každému uživateli za záda jednoho odborníka, který by byl uživateli trvale k dispozici. A to samozřejmě nebylo možné. Dovedeno do důsledku, uživatelé byli s nástupem osobních počítačů sice vybaveni šikovnějšími nástroji, o které se nemuseli s nikým dělit, ale byli také mnohem více ponecháni svým vlastním znalostem a schopnostem, a o své počítačové nástroje se také museli v mnohem větší míře starat sami.