Možnost sdílení zdrojů (především ve formě souborů, ale také například periferií) byla v prostředí lokálních sítí řešena dvěma poněkud odlišnými způsoby. První byl založen na předpokladu, který jsme až dosud předpokládali - tedy že vše co je vhodné sdílet se přenese na jednu centrální lokalitu (tj. na centrální file server), a odsud se také bude sdílet . V praxi to znamenalo pořídit si dostatečně výkonný počítač pro roli file serveru, a ten pak pro tuto roli také vyhradit. Výsledkem bylo takové řešení, které se obvykle označuje jako síť serverového typu, ve které existuje dosti ostrá dělba práce mezi jednotlivými uzly - jeden uzel (případně i několik uzlů) vystupuje v roli serveru, zatímco ostatní vystupují v roli pracovních stanic jednotlivých uživatelů a klientů centrálního file serveru.

Jednou z výhod tohoto řešení je možnost optimalizovat centrální file server pro jeho roli file serveru - například v tom smyslu, že nebude používat stejný operační systém jako jednotlivé pracovní stanice (tedy například MS DOW resp. Windows), ale specializovaný operační systém, "šitý na míru" potřebám sdílení souborů v prostředí sítě. Zřejmě nejznámějším příkladem takovéhoto "síťového operačního systému" je systém NetWare firmy Novell.