Výrazný nástup lokálních sítí by nebyl vůbec možný bez toho, aby existovaly dostatečně rychlé, laciné a jednoduché přenosové technologie, umožňující propojit jednotlivé uzly lokálních sítí a přenášet mezi nimi data. Nejznámější takovouto technologií je bezesporu Ethernet, který se v jistém smyslu stal i určitým synonymem pro "to, na čem běhají lokální sítě".

Myšlenka Ethernetu se prosadila zejména díky své celkové koncepci a "sázce na jednoduchost". Ethernet byl také hned od počátku "šit na míru" vlastnostem takového přenosového média, které se ve své době nejlépe hodilo pro budování lokálních počítačových sítí - tedy koaxiálního kabelu.

Zajímavou a důležitou vlastností Ethernetu je to, že je nedeterministický - nezaručuje totiž žádnému uzlu, že se v konečném čase "dostane ke slovu" a bude moci přenést to, co přenést potřebuje. Ethernet tuto možnost negarantuje, ale zajišťuje ji pouze s určitou statistickou pravděpodobností - která je velmi vysoká při nižší intenzitě provozu, a s nárůstem požadavků poněkud klesá. Celkový efekt je pak takový, že není předem garantováno, za jak dlouho se podaří uskutečnit jakýkoli přenos (a dokonce ani zda se to vůbec podaří, i když tato pravděpodobnost bývá v praxi zanedbatelná). V běžném kancelářském prostředí, kde nejsou žádné významnější nároky na dodržování nějakých časových limitů, takovéto chování Ethernetu příliš nevadí (a uživatelé o něm většinou nemají ani tušení). Naproti tomu třeba pro potřeby řízení výroby, kde je potřeba dodržovat určité maximální časové odezvy, je Ethernet nepoužitelný.

Výhodou nedeterministického charakteru Ethernetu je jeho jednoduchost, snadná implementovatelnost, a v neposlední řadě i nízká cena - ta se ukázala jako rozhodující pro skutečně masové rozšíření Ethernetu. Ten je dnes zřejmě nejdokonaleji zvládnutou přenosovou technologií, implementovanou snad na úplně každé platformě.