Dalším důvodem, proč Ethernet dosáhnul tak velké popularity, je jeho důsledné otevření, resp. úplné zveřejnění jeho specifikací - byl sice vyvinut trojicí firem (Digital, Intel a Xerox] jako jejich vlastní, a tudíž proprietární řešení, ale poté byl předán do rukou nezávislé standardizační instituce (společnost IEEE, konkrétně její pracovní skupina 802.3), která specifikace Ethernetu vydala jako svůj standard, a převzala i další vývoj Ethernetu.

Poněkud odlišně se ke svému výtvoru zachovali tvůrci přenosové technologie ARCnet, která také měla šanci na skutečně masové prosazení. Nebyla však včas "otevřena", a záhy v konkurenci Ethernetu podlehla.

Z jiné výchozí pozice pak startovala další přenosová technologie, Token Ring. Ta patří mezi deterministické přenosové technologie, které garantují uskutečnění přenosů v konečném čase - ale platí za to mnohem větší složitostí a náročnější implementací (a tudíž i větší cenou) než Ethernet. Také technologie Token Ring, původně vyvinutá firmou IBM, byla včas "otevřena" a svěřena věcně příslušnému standardizačnímu orgánu (společnosti IEEE a její pracovní skupině 802).

Za svůj determinismus vděčí technologie Token Ring použití zvláštní metody, umožňující koordinovat vysílání jednotlivých uzlů - tato metoda spočívá v tom, že jednotlivé uzly si mezi sebou předávají, podle předem stanoveného pořadí, speciální blok dat opravňující svého držitele k vysílání (zmíněný speciální datový blok je v angličtině označován jako token, česky též jako "pešek"). Přesně stejná metoda (označovaná jako Token Passing, tj. předávání oprávnění) je pak s úspěchem používána i v dalších sítích, například v síti FDDI.