I v době, kdy veřejná telefonní síť již používala digitální ústředny, se navenek "tvářila" analogově - přesněji jednotlivé účastnické přípojky nadále fungovaly analogově, a byly k nim připojované běžné (tj. analogové) telefonní účastnické přístroje.

Snaha o digitalizaci telefonní sítě se ale samozřejmě nezastavila na ústřednách - časem se nutně musela zrodit myšlenka "protáhnout" digitální charakter fungování až k jednotlivým koncovým účastníkům (kteří by si museli pořídit "digitální" telefonní přístroje). Tato myšlenka byla záhy obohacena o další představu: když už k uživateli povede plně digitální kanál, proč jej nevyužít i k poskytování dalších služeb? Například faxových služeb, či doprovodných telefonních služeb, typu zobrazování čísla toho kdo vám právě volá, či průběžné zobrazování údajů o protelefonovaném obnosu. Představa však šla ještě dále: proč využívat digitální datový kanál vedoucí až k uživateli jen pro telefonii, proč ne i pro datové přenosy? A proč zůstávat u zdi a být skromní - co takhle navrhnout všem uživatelům počítačových sítí, aby veškeré své potřeby přenosu dat řešili právě prostřednictvím takto fungujících přípojek, dimenzovaných podle potřeb přenosu hlasu, tj. á 64 kilobitů za sekundu? Právě to je podstata sítí ISDN, neboli digitálních sítí s integrovanými službami.

Konkrétní představa ISDN přípojek byla taková, že budou poskytovat určité počty kanálů s přenosovou rychlostí 64 kbps. Pro běžné domácnosti se počítalo se dvěma takovýmito datovými kanály (a ještě jedním řídícím kanálem á 16 kbps). Předpoklad zde byl takový, že uživatel bude mít doma jeden telefon, připojený k jednomu datovému kanálu, a druhý kanál může využít například pro připojení faxu či počítače nebo terminálu. Pro větší kanceláře se pak počítalo s přípojkami o 23 (v Evropě 30) datových kanálech á 64 kbps.

Kámen úrazu je samozřejmě v příliš malé "průchodnosti" ISDN pro datové přenosy. Představa, že jediný kanál 64 kbps uspokojí veškeré požadavky na přenosy v počítačových sítích měla svou logiku v době kdy myšlenka ISDN vznikala, a kdy ještě převládal terminálový provoz a aplikace fungující ve znakovém režimu a v režimu host/terminál. Pro připojení znakového terminálu je zmíněných 64 kbps postačujících, ale v dnešní době, plné náročných multimediálních aplikací, kterým nestačí ani desetimegabitový Ethernet, působí spíše jako špatný vtip.